103 VSPH 295/2013-89
94 ICm 592/2011 103 VSPH 295/2013-89 (MSPH 94 INS 4940/2009)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr.Michala Kubína a soudců JUDr.Milana Bořka a JUDr.Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobkyně: Mgr. Gabriela Jandová se sídlem vPraze 1, Opletalova 57, insolvenční správkyně dlužníka: KETTNER PLUS, spol. sr.o. vlikvidaci, IČO 63982595, zast. Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova 57, proti žalovanému : Christian Kettner, bytem vPraze 5, Xaveriova 49, zast. Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem vPraze 1, Palackého 15, o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 94 lCm 592/2011-77 ze dne 19.června 2013 takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 94 ICm 592/2011-77 ze dne 19.června 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhá určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu, na základě něhož poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 2.431.005,83 Kč v situaci, kdy měl dlužník řadu věřitelů, z nichž některé byly vykonatelné a nebyl je schopen plnit . Konkretizovala, že takto žalovaný obdržel od dlužníka 374.700,-Kč 17.4.2008, 376.800,-Kč 18.4.2008, 376.800,-Kč 19.4.2008, 376.350,-Kč 21.4.2008, 375.900,-Kč 22.4.2008, 376.050,-Kč 23.4.2008 a 3.83 Kč 1.10.2008. Uvedla dále, že dlužník byl zrušen a vstoupil do likvidace k 2.10.2008 (zápis v obchodním rejstříku 1.12.2008) a jeho likvidátorem byl jmenován žalovaný-jediný společník a jednatel dlužníka, tj. osoba dlužníkovi blízká. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny z důvodu vrácení peněžních prostředků, jež vložil žalovaný do dlužníkova kapitálového fondu před rokem 2001. Dovozovala, že plnění ze strany dlužníka v situaci, kdy se tak stalo v době kratší tří let před zahájením insolvenčního řízení (3.8.2009), kdy byl dlužník ve stavu úpadku se jedná o plnění neúčinná, nebot' tak zkrátil dlužník uspokojení pohledávek svých ostatních věřitelů, resp. ve vyšší míře, než by se mu dostalo jako věřiteli v insolvenčním řízení, tj. neúčinná ve smyslu ustanovení § 241 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) stím, že se nejedná o plnění uvedená v jeho odstavci pátém.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zprvu nepopřel, že si uvedenou částku vybral z účtu dlužníka a ponechal jako splátku dluhu na uspokojení své pohledávky za dlužníkem. Stalo se tak vprůběhu roku 2007, kdy nebyl dlužník vlikvidaci; uvedená částka se nikdy nedostala do pokladny dlužníka. Od září 2007 byly vpokladně dlužníka pouze prostředky na běžné kancelářské výdaje vřádu maximálně tisíců korun. Kzaúčtování částky v období 17.4.2008 až 1.10.2008 jako

103 VSPH 2953/2013 (MSPH 94 INS 4940/2009) výběru z pokladny bylo způsobeno tím, že účetní výběr částky opomněl v roce 2007 sdělit účetní a stalo se tak až v roce 2008. V době, když peněžní částku vybral se dlužník neměl více věřitelů a pokud dluhy dlužník měl nějaké závazky, pak je neuznával a probíhaly o nich spory, jež dosud nebyly rozhodnuty. Účetnictví dlužníka věrně neobráželo pravý stav věci a průběh finančních toků, a proto docházelo kzaúčtování opožděně i o několik měsíců. Posléze žalovaný doplnil, že od roku 2003 nebyly v pokladně žádné peníze kromě prostředků na běžné výdaje společnosti dlužníka. Na částky uváděné žalobkyní byly vytvořeny výdajové doklady-v zákonné výši po dnech po sobě jdoucích-tak, aby bylo zhojeno jejich nezaúčtování v souvislosti sjejich vyplacením, k němuž došlo před rokem 2003. V době uvedené v účetních dokladech, jež nemají věcný obsah, se nenacházel vČeské republice. Žalovaný dále uvedl, že ve společnosti dlužníka byl zřízen kapitálový fond, který však byl vyčerpán již před 6-7 lety a v průběhu doby se na existenci tohoto fondu zapomnělo. Namítl, že není představitelné, aby obchodní společnost měla prostředky cca 2,5 mil. Kč, po celou dobu, aniž byje pro své podnikání jakkoliv použila.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl a zavázal žalobkyni knáhradě nákladů žalovanému ve výši 26.922,50 Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně zjistil:

-z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení zjistil, že částky podle listinných dokladů mu vyplaceny fakticky nebyly. Kapitálový fond a účet vznikly před 12 lety jako technická záležitost vyžadovaná bankou. K operacím v hotovosti nikdy nedocházelo a pokud byla podle žaloby měla být výše uvedená částka v pokladně podle dokladů, neznamená to, že tam skutečně tato částka byla. Příčinou nepořádků v účetnictví dlužníka bylo, že jednotlivé účetní nepracovaly řádně a bylo třeba vždy dělat řadu oprav, jež však neobrážely faktický stav. Přesuny finančních částek se děly vždy bezhotovostně přes bankovní účty. l kdyby dlužník finanční prostředky k dispozici měl fakticky, nepochybně je nenechal ležet bezjakékoliv důvodu.

-z výpovědi svědkyně Lucie Kettnerové, že vroce 2007 požádala Jitku Novou, svou bývalou spolužačku, aby se ujala účetnictví ve společnosti dlužníka , nebot' je bylo třeba dát do pořádku a ta pracovala pro dlužníka ještě v době, kdy vstoupil dlužník do likvidace. Dlužník měl špatnou zkušenost súčetními, avšak problém byl i vkomunikaci sjednatelem a jediným společníkem dlužníka, který hovořil jen německy. Učinila prohlášení 7.6.2010 o vrácení částky 2.431.005,83 Kč žalovanému jen formálně, nebot' bylo třeba nějak zlikvidovat kapitálový fond, v němž byly původně tyto prostředky uloženy a vše se řešilo jen formálně bez věcného obsahu. V dubnu 2008 nebyl manžel, tj. žalovaný přítomen v České republice, žádné peníze od dlužníka neobdržel, nebot' neexistovaly. Její rodina v té době žila pouze zjejích příjmů.

-z výpovědi svědkyně Jitky Nové, účetní dlužníka, že účet č. 413 001, který byl veden dlužníkem dlouho před jejím příchodem, bylo třeba vsouvislosti se vstupem dlužníkem do likvidace nějak vyřešit. Tento účet existoval jen v účetnictví dlužníka a neměl žádný odraz vbance. Proúčtování finančních částek na něm uvedených navrhla, aby se stav fakticky dostal do souladu se stavem účetním formálně vystavením dokladů o výplatě částek uváděných žalobkyní. Fakticky se

(MSPH 94 lNS 4940/2009) jednalo jen o formální operaci, když žalovaný fakticky žádné finanční prostředky neobdržel.

-z prohlášení Lucie Kettnerové ze 7.6.2010 zjistil, že se zmiňuje o účtu č. 413 001, na němž byl vytvořen před rokem 2001 kapitálový fond v celkové výši 2.431.005,83 Kč a který vznikl na základě vkladu žalovaného a které měly být žalovanému vráceny při likvidaci společnosti dlužníka.

-z účetního deníku dlužníka k 31.12.2008, že v něm je zachyceno 8 účetních operací na účtu č. 413 001, zněhož měly být vyplaceny žalovanému vobdobí od 17.4.2013 do 24.4.2008 vráceny postupně částky 374.700,-Kč,dvakrát 376.800,-Kč, 376.350,-Kč, 375.900,-Kč, 376.050,-Kč a 174.402,-Kč a 1.10.2008 3.83 Kč.

Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně cituje ustanovení § 235, § 240 a § 241 lnsZ dospěl k právnímu závěru, podle něhož k úkonu, který žalobkyně odporuje fakticky nedošlo, resp. že žalobkyně svá tvrzení neprokázala. Uvěřil žalovanému a slyšeným svědkům, že smyslem uvedených účetních operací bylo pouze uvedení faktického stavu do souladu se stavem účetním a že na základě těchto účetních operací neobdržel žalovaný žádné finanční prostředky.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

Tento rozsudek napadla žalobkyně vzákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, pokud nedospěje k závěru, že je namístě ho zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zopakovala svou dosavadní argumentaci a trvala na tom, že žalovaný obdržel uvedenou finanční částku úkonem dlužníka, který je úkonem neúčinným. Namítla, že soud prvního stupně vyšel zvýpovědí žalovaného a slyšených svědků avšak nezabýval se důkazy, jež předložila a především se nevypořádal spřednesy žalovaného, podle nichž zprvu měl finanční částku od dlužníka získat v roce 2007 výběrem zdlužníkova účtu (vyjádření 25.6.2012), zatímco posléze (10.5.2013) žalovaný tvrdil, že finanční částka mu byla vyplacena již před rokem 2003. Soud prvního stupně se nevypořádal sobsahem prohlášení Lucie Kettnerové a její výpovědí, z níž vyplynulo, že se jednalo o nesmysl. Nikdy netvrdila, že by finanční částky byly vyplaceny žalovanému v hotovosti. Poznamenala, že i v případě, že by finanční částky obdržel žalovaný vroce 2007, jednalo by se o neúčinné právní úkony, nebot' by to bylo v době kratší tří let před zahájením insolvenčního řízení. Uzavřela, že je nemyslitelné, aby k tíži dlužníkových věřitelů s pohledávkami ve výši přesahující 2.300.000,-Kč, zníž pouze částka 1.423.585,90 Kč je rozporována z důvodu promlčení pohledávky, si uspokojil žalovaný v rozhodné době zcela svou pohledávku za dlužníkem pohledávku ve výši cca. 2,4 mil. Kč.

žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

(MSPH 94 lNS 4940/2009)

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm.d) o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

K projednatelnosti žaloby:

Podle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2013 (o.s.ř.) řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků, popřípadě jejich právních zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Žalobní petit musí být úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, nebot' soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit ( § 153 odst.2).

Podle § 237 odst. 1 lnsZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění zneúčinných právních úkonů mají osoby, vjejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 odst. 4 lnsZ dlužníkovo plnění zneúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.

V ustanovení § 240 a § 241 lnsZ jsou uvedeny skutkové podstaty neúčinnosti právních úkonu bez přiměřeného protiplnění, resp. neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů a v ustanovení § 242 lnsZ pak jsou uvedeny podmínky pro aplikaci ustanovení § 240 a § 241 lnsZ v případě, že dlužník učinil odporovaný právní úkon úmyslně. Pro tyto jednotlivé skutkové podstaty pak je společným předpokladem, že ke dni odporovaného právního úkonu se nacházel dlužník v úpadku, nebo si odporovaným právním úkonem stav úpadku přivodil.

V projednávané věci pravomocné určení neúčinnosti konkrétního právního úkonu dlužníka má za následek, že plnění, jež na jeho základě ušlo náleží nadále do majetkové podstaty dlužníka a žalovaný je povinen je žalobci vydat, tomu vzniká konkrétní pohledávka za žalovaným, kterou musí vymáhat podle § 294 lnsZ nebude-li uspokojena dobrovolně.

Vprojednávané věci žaloba zákonem požadované náležitosti nemá, nebot' žalobkyně se domáhá určení neúčinností celkové částky, aniž by konkretizovala o které právní úkony se jedná, jež by definovala i datem, nebot' to je rozhodující pro posouzení, zda k němu došlo v situaci, kdy byl dlužník v úpadku. Již tato skutečnost měla vést soud prvního stupně k postupu podle § 43 o.s.ř., tj. k odstranění uvedené vady žaloby. Ze žaloby lze dovodit z poznámky, že se nejedná o právní úkony podle § 241 odst. 5 lnsZ a že neúčinnost dlužníkových právních úkonů žalobkyně dovozuje na základě ustanovení § 241 lnsZ, tj. neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů. Její tvrzení o tom, že plnění přijal dlužník v době, kdy se nacházel v úpadku, resp. že se

(MSPH 94 INS 4940/2009) dostal do úpadku na základě neúčinného právního úkonu, jsou nedostatečná, nebot' sice uvedla další věřitele dlužníka, avšak již nenabídla tvrzení o tom, že v rozhodující době měl dlužník více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nebyl schopen plnit ( § 3 lnsZ), nebo že by tento stav v důsledku odporovaného právního úkonu nastal.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodoval, aniž měl k dispozici projednatelnou žalobu, tj. jednu z procesních podmínek. Řízení před soudem prvního stupně tak bylo zatíženo vadou, nebot' rozhodoval, aniž měl naplněny všechny procesní podmínky.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle §219a odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž vázán právním názorem odvolacího soudu nejprve odstraní nedostatek podmínek řízení a ve věci samé rozhodne jen v případě, že tento nedostatek podmínek řízení žalobkyně ve stanovené lhůtě odstraní. V novém rozhodnutí zároveň rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že pro odůvodnění rozsudku soudu jsou rozhodující pravidla obsažená v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. a soud se v něm musí vypořádat se všemi skutečnostmi, jež vyšly v řízení najevo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26.srpna 2014 JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková