103 VSPH 291/2012-119
88 ICm 2057/2011 103 VSPH 291/2012-119 (MSPH 88 INS 8429/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha

Havlovce v rávní věci žalobce: Mgr. Hana Štěpánková, nar. bytem zast. Mgr. Michalem Janíkem, advo aem se sídlem v rI ramI , ou a , proti žalovaněmu: lng. Petr Beneš, se sídlem v Praze 4,

Na Jezerce 1339/43, insolvenční správce dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, Nepilova 903/1, za vedlejšího účastenství: a) Sberbank, a.s. (dříve pod firmou Volksbank CZ, a.s.), IČO 25083325, se sídlem v v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, zast. Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, b) CAVEAT EMPTOR, spol. s r.o., IČO 28750845, se sídlem v Chomutově, Blatenská 83, zast. doc. JUDr. Milanem Kindlem, CŠC, advokátem se sídlem v Chomutově, 28. října 3649, na straně žalovaně, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městskěho soudu v Praze č.j. 88 lCm 2057/2011-53 ze dne 12. července 2012

takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 205712011-53 ze dne 12.července 2012 se mění, tak že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9-Vysočany, Nepilová 903/1, PSČ: 190 00, ohledně něhož je v současné době vedeno řízení před Městským

(MSPH 88 INS 8429/2010) soudem v Praze pod sp.zn. MSPH 88 INS 842912010, se vylučují následující spoluvlastnické podíly na nemovitostech:

1)spo|uv|astnický podíl o velikosti 112 na těchto nemovitostech:

-na bytové jednotce č. 9031121, která je umístěna v domě č.p. 903 v části obce Vysočany, který je postaven na pozemku parc. č. 1943/2; na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 1636512063808 na společných částech domu;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 1636511031904 na pozemku parc. č. 194312 a pozemku parc. č. 194313; vše v katastrálním území a části obce Vysočany, obec Praha, okres Hlavní město Praha; jednotka a spoluvlastnické podíly jsou zapsány pro toto katastrální území u Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví č. 2993;

2) spoluvlastnický podíl o velikosti 112 na těchto nemovitostech:

-na jednotce č. 9031159, která je umístěna v domě č.p. 903 v části obce Vysočany, který je postaven na pozemku parc. č. 194312;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 362811031904 na společných částech domu;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 362811031904 na pozemku parc. č. 194312 a pozemku parc.č. 194313; vše v katastrálním území a části obce Vysočany, obec Praha, okres Hlavní město Praha; jednotka a spoluvlastnické podíly jsou zapsány pro toto katastrální území u Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví č. 2993;

3) spoluvlastnický podíl o velikosti 112 na těchto nemovitostech:

-na jednotce č. 903118, která je umístěna v domě č.p. 903 v části obce Vysočany, kterýje postaven na pozemku parcelní číslo 194312;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 397011031904 na společných částech domu;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 397011031904 na pozemku parc. č. 194312 a pozemku parcelní číslo 194313; vše v katastrálním území a části obce Vysočany, obec Praha, okres Hlavní město Praha; jednotka a spoluvlastnické podíly jsou zapsány pro toto katastrální území u Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví č. 2993;

4) spoluvlastnický podíl o velikosti 112 na těchto nemovitostech:

(MSPH 88 INŠ 8429/2010)

-na jednotce č. 903120, která je umístěna v domě č.p. 903 v části obce Vysočany, který je postaven na pozemku parc. č. 194312;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 482011031904 na společných částech domu;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 482011031904 na pozemku parc. č. 194312 a pozemku parcelní číslo 194313; vše v katastrálním území a části obce Vysočany, obec Praha, okres Hlavní město Praha; jednotka a spoluvlastnické podíly jsou zapsány pro toto katastrální území u Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví č. 2993;

5) spoluvlastnický podíl o velikosti 5480123899 na těchto nemovitostech:

-na jednotce č. 9101261, která je umístěna v domě č.p, 910 v části obce Vysočany, který je postaven na pozemku parcelní číslo 173;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 548011956639 na společných částech domu;

-na spoluvlastnickém podílu, který je spojen s vlastnictvím této bytové jednotky, a to konkrétně na spoluvlastnickém podílu o velikosti 548011956639 na pozemku parc. č. 173; vše v katastrálním území a části obce Vysočany, obec Praha, okres Hlavní město Praha; jednotka a spoluvlastnické podíly jsou zapsány pro toto katastrální území u Katastrálním úřadem pro Hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví č. 3103;

6) spoluvlastnický podíl o velikosti 118 na těchto nemovitostech:

-na pozemku PK parc.č. 116-původní katastrální území Přední Kopanina;

-na pozemku PK parc.č. 596; vše zapsáno v katastrálním území Tuchoměřice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, na listu vlastnictví č. 415;

7) spoluvlastnický podíl o velikosti 114 na těchto nemovitostech:

-na domu č.p. 1553 v části obce Újezd nad Lesy, postavenému na pozemku parc. č. 122612;

-na pozemcích parc. č. 122612, parc.č.122611, parc.č.1226l3, parc. č.1226l4 a parc. č. 122615; vše zapsáno v katastrálním území a části obce Újezd nad Lesy u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. 1999;

8) spoluvlastnický podíl o velikosti 114 na těchto nemovitostech:

-na domu č.p. 1872 v části obce Nové Město, postavenému na pozemku parc. č. 1464;

-na pozemku parc. č. 1464;

(MSPH 88 INŠ 8429/2010) vše zapsáno v katastrálním území a části obce Nové Město u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. 1499;

9) spoluvlastnický podíl o velikosti 112 na těchto nemovitostech:

-na domu zapsaném v katastru nemovitostí jako rozestavěný dům v obci Praha, postaveném na pozemku parc.č.1399l19;

-na pozemcích parc. č. 1399119 a parc.č. 139917; vše zapsáno v katastrálním území Újezd nad Lesy u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví č. 2326.

||. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám Mgr.Micha|a Janíka, advokáta se sídlem v Praze 4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 6.231,50 Kč.

|||. Vedlejší účastník na straně žalovaného Sberbank CZ, a.s. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám Mgr. Michala Janíka, advokáta se sídlem v Praze 4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 6.231,50 Kč.

IV. Vedlejší účastník na straně žalovaného CAVEAT EMPTOR, a.s. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení krukám Mgr .Michala Janíka, advokáta se sídlem v Praze 4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 6.231,50 Kč.

Odůvodněnh

Žalobkyně se žalobou proti žalovanému v postavení insolvenčního správce dlužníka, tj. jejího manžela, domáhá vyloučení ve výroku uvedených nemovitostí, resp. spoluvlastnických podílů knim (sporné nemovitosti) sodůvodněním, podle něhož se stala jejich vlastnicí poté, co rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 10 C 382/2008-9 z20.1.2009, který nabyl první moci 12.2.2009, bylo zúženo společné jmění manželů (SJM) jež měla sdlužníkem, až na obvyklé vybavení společné domácnosti, a na základě rozhodčího nálezu Mgr. Michala Šimků č.j. Ro-MŠ-O2/2010-O6 z29.6.2010, který nabyl právní moci 30.6.2010 a jímž bylo vypořádáno to, oč bylo zúženo SJM (dále Majetek). Uvedla, že se nemohli dohodnout s dlužníkem o vypořádání Majetku, a proto uzavřeli 15.3.2009 rozhodčí smlouvu, v níž svěřili jeho vypořádání rozhodci v rozhodčím řízení. Doplnila, že rozhodčím nálezem byl Majetek vypořádán spravedlivě a že nikdo nedostal více, než kolik mu příslušelo, prakticky tak, že do vlastnictví každého z nich byly přikázány spoluvlastnické podíly k nemovitostem v rozsahu jedné poloviny.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že rozhodčí nález je absolutně neplatný a že k vypořádání Majetku nedošlo, nebot' kjeho platnému vypořádání bránila exekuce nařízená rozhodnutím Obvodního soudu Prahu 9 z 23.3.2010, o čemž musela vědět jak žalobkyně, tak dlužník, nebot' tato skutečnost byla zveřejněna v katastru nemovitostí. Vypořádání Majetku zhodnotil jako obcházení zákona, které nemůže požívat právní ochrany a popírá účel ustanovení § 150 odst. 2 ObčZ., podle něhož práva věřitelů nemohou být dohodou manželů o vypořádání SJM

(MSPH 88 INS 8429/2010) dotčena. Uzavřel, že Majetek není vypořádán a vzhledem ktomu, že SJM je předlužené, nebot' závazky dlužníka jsou vyšší než majetek náležející do SJM, postupoval podle § 274 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), a majetek spadající do SJM žalobkyně a dlužníka zahrnul do majetkové podstaty dlužníka. Zpochybnil také pravost rozhodčí smlouvy z15.3.2009, nebot' mohla být antedatována tak, aby její uzavření předcházelo nařízení exekuce; rozhodčí nález samotný shledal neurčitým a nesrozumitelným.

Vedlejší účastník a) uvedl, že je dlužníkovým věřitelem s pohledávkou zajištěnou zástavním právem k bytu č. 21 a garáži č. 159 nacházející se v domě č.p. 903 postaveném na pozemku parc.č. 1934/2 zapsané pro kat. úz. Vysočany, obec Praha a navrhl zamítnutí žaloby se shodnou argumentací jako žalovaný. Uvedl dále, že podle § 335a odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) je pro rozhodnutí o návrhu oprávněného rozhodný stav v době, kdy návrh na výkon rozhodnutí došel soudu a že dojde-li po zahájení vykonávacího řízení ke změnám ve vlastnictví nemovitosti, jsou tyto změny bez významu pro rozhodnutí o nařízení výkonu a že toto ustanovení dopadá i na exekuční řízení probíhající podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád-ex.ř.). Konstatoval, že výkon rozhodnutí lze nařídit i na majetek patřící do zaniklého SJM, jestliže v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí nebylo ještě vypořádáno a že podle § 262a odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí na majetek patřící do SJM lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Vzhledem k dikci ustanovení § 7 odst. 1 lnsZ pak dovodil, že výše uvedenou právní úpravu lze přiměřeně aplikovat i na poměry insolvenčního řízení. Opačný závěr, uvedl, by vedl k neodůvodněnému znevýhodnění věřitelů s vykonatelnou pohledávkou na úkor věřitelů s nevykonatelnou pohledávkou.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl a žalobkyni zavázal knáhradě nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku žalovanému krukám jeho právního zástupce ve výši 11.520,--Kč a vedlejšímu účastníkovi a)ve výši 11.880,--Kč. Soud prvního stupně zjistil:

-ze shodných tvrzení stran, že sporné nemovitosti nebyl dlužník se žalobkyní za trvání manželství a že spadají do SJM.

-z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 10 C 382/2008-9 z 29.1.2009, že SJM dlužníka a žalobkyně bylo zúženo až na společné vybavení domácnosti a že nebylo právní moci 12.2.2009.

-z rozhodčí smlouvy uzavřené 15.3.2009 a podepsané žalobkyní a dlužníkem, že se její účastníci dohodli na tom, že majetkový spor týkající se vypořádání Majetku podřizují rozhodnutí rozhodce Mgr. Michala Šimků, podle zásad spravedlnosti (ex aequo bono) bez nařízení jednání na základě písemných podkladů a vyjádření doručených rozhodci stranami sporu.

-rozhodčího nálezu č.j. RO MŠ-O2/2010-O6 (Nález), že žalobkyně doručila rozhodci návrh na zahájení rozhodčího řízení 15.2.2010 a že jím bylo vypořádán Majetek k29.6.201O tak, že žalobkyni a dlužníkovi přiřkl každému spoluvlastnický

(MSPH 88 INS 8429/2010) podíl ve výši jedné poloviny k nemovitostem spadajícím do Majetku, resp. poloviny spoluvlastnického podílu na nich.

-zvýpisů zkatastru nemovitostí, že ohledně sporných nemovitostí byly zapsány skutečnosti vyplývající zrozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a z rozhodčího nálezu.

-z usnesení Obvodního soudu Prahu 9 č.j. 74 EXE 988/201-14 z 23.3.2010, že soud nařídil exekuci pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze proti dlužníkovi jako povinnému a že mu v bodu ll. výroku uložil , že od doručení usnesení nesmí nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do SJM, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování správy majetku pod sankcí neplatnosti právního úkonu, který by tento zákaz byl překročen.

-zexekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Čeňkem Bělastou č.j. 005 EX 262/2010-203 a č.j. OOR EX 262/2010-204 z 8.4.2010, že byla nařízena exekuce zřízení exekutorského zástavního práva ke sporným nemovitostem.

Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl cituje ustanovení § 132, § 150 ObčZ, § 20 zák. č. 344/1992 Sb. a § 11 zák. č. 265/1992, a § 42 odst. 1 ex.ř. následující právní závěry. Především uvedl, že soud nehodnotí, resp. nepřezkoumává obsah rozhodčího nálezu, nebot' mu to nepřísluší. S ohledem na ustanovení § 132 odst. 1 ObčZ však žalobkyně na základě rozhodčího nálezu vlastnické právo ke sporným nemovitostem nabýt nemohla, nebot' nález rozhodce nepředstavuje zákonný způsob nabytí vlastnictví; není totiž vyjmenován vtomto ustanovení jako nabývací titul a nelze ho považovat za rozhodnutí státního orgánu. Dovodil tak, že v případě nedohody manželů o vypořádání SJM je dána výlučná pravomoc soudu. Protože žalobkyně jiný způsob vypořádání Majetku než na základě rozhodčího nálezu ani netvrdila, uzavřel, že Majetek ke dni prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vypořádán nebyl. Nadto zdůraznil, že připuštění možnosti vypořádání SJM rozhodčím nálezem by bylo v rozporu s ustanovením § 150 odst. 2 ObčZ, dle něhož dohoda manželů nesmí poškodit práva věřitelů a že rozhodčí nález nese zřejmé znaky simulované dohody mezi žalobkyní a dlužníkem. Okolnost, že změny ve vlastnických právech k Majetku byly zapsány do katastru nemovitostí na uvedených závěrech nemůže nic změnit, nebot' právní úprava zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv knemovitosti, nebrání posouzení právních vztahů podle skutečnosti, která tak má přednost před zápisem. l pro případ, že by Majetek bylo možné vypořádat způsobem, jak se stalo v projednávané věci, uvedl, že kjeho vypořádání nemohlo dojít vdobě, kdy byla nařízena exekuce a v jejímž průběhu byla zakázána dispozice s majetkem. Poukázal dále na to, že mu z vlastní činnosti je známo, že výše pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení činí 342.717.216,22 Kč, což převyšuje hodnotu majetku v SJM, a proto žalovaný správce sepsal sporné nemovitosti do soupisu majetkové podstaty v souladu s ustanovením § 274 lnsZ.

(MSPH 88 INS 8429/2010)

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníku a) každému v rozsahu odměny za zastupování podle vyhl. č. 484/2000 Sb., náhrad hotových výdajů podle vyhl. č. 177/1996 Sb. s připočtením DPH ve výši 20%.

Tento rozsudek napadla žalobkyně vzákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Především vyslovila nesouhlas s právním názorem soudem prvního stupně, podle něhož nelze platně vypořádat SJM rozhodčím nálezem a na jeho základě nabýt vlastnická práva. Odkázala na právní úpravu § 2 odst. 1 a 2 zákona o rozhodčím řízení (RozŘ), vymezující předmět rozhodčího řízení. Uvedal, že z pozitivního vymezení plyne, že se musí jednat o majetkové spory, kjejichž projednání by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákona, v nichž lze uzavřít smír, negativně jsou pak vyloučeny z rozhodčího řízení spory v souvislosti s výkonem rozhodnutím a incidenční spory. Dovozovala, že vypořádání SJM je majetkovým sporem, v němž lze uzavřít smír, nebot' to povaha věci připouští, a shrnula, že spor o vypořádání SJM splňuje náležitostem arbitrability podle citovaného ustanovení RozŘ. K rozhodčímu nálezu uvedla, že nabyl právní moci 30.6.2010 a podle § 28 RozŘ účinků vykonatelného soudního rozhodnutí. Odklidit rozhodčí nález bylo možné pouze postupem podle § 31 RozŘ, avšak ten nepřichází v úvahu, nebot' lhůta podle § 32 RozŘ již uplynula. Uvedla dále, že na uvedené závěry nemá vliv ani probíhající exekuční řízení, nebot' jeho existence není důvodem pro přerušení nebo zastavení řízení o vypořádání SJM nebo jiného obdobného řízení. Upozornila na to, že i při hypotetickém závěru o neplatnosti či neúčinnosti rozhodčího nálezu by došlo ktotožnému vypořádání SJM žalobkyně a dlužníka podle § 150 odst. 4 ObčZ (tj. k zákonné fikci vypořádání), nebot' podle § 268 odst. 3 lnsZ lhůta tří let podle § 150 odst. 4 ObčZ se v insolvenčním řízení se staví jen tehdy, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu.Což se v dané věci nestalo, nebot' konkurs na dlužníkův majetek byl prohlášen 18.11.2010, zatímco rozsudek o zúžení SJM nabyl právní moci 12.2.2009 a od prohlášení konkursu zbývalo ještě 15 měsíců (nikoliv 6 měsíců) do vypršení zákonné lhůtě 3 let kvypořádání, a proto nebýt rozhodčího nálezu, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný domáhal proti žalobkyni vypořádání SJM, nastala by fikce vypořádání (totožného s rozhodčím nálezem) 12.2.2012.Závěrem vyjádřila pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, která ve věci rozhodla, nebot' zároveň projednává a rozhodujíce v insolvenčním řízení vedeném sdlužníkem a ohledně předmětu sporu má poznatky, jež nenabyla jen dokazováním při jednání soudu v projednávané věci.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku zdůvodu jeho věcné správnosti a ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Poukázal na nesrovnalosti vrozhodčím nálezem vbodu lll. výroku, vněmž je zřejmě žalobkyně zavázána kúhradě závazků z vyjmenovaných úvěrových smluv a odůvodněním nálezu na straně 13, kde je uvedeno, že povinnost hradit příslušné úvěry stíhá žalovaného tj. dlužníka. Zopakoval, že probíhající exekuční řízení bránilo vypořádání Majetku. Uvedl, že vdobě podání návrhu na výkon rozhodnutí nebyly sporné nemovitosti jakkoliv vypořádány, a proto je bylo lze postihnout exekucí vníž dlužník měl postavení povinného, a dodal, že obdobný závěr třeba učinit i pro probíhající insolvenční řízení. Dále zopakoval svou dosavadní argumentaci.

(MSPH 88 INS 8429/2010)

Vedlejší účastník a) navrhl potvrzení napadeného rozsudku zdůvodu jeho věcné správnosti. Trval na tom, že nález soukromého rozhodce nepředstavuje zákonný způsob nabytí vlastnictví a že k vypořádání SJM je legitimován podle § 150 odst. 3 ObčZ pouze soud. Pro případ závěru, že rozhodčí nález je právním titulem k nabytí vlastnického práva namítl, že podle § 159a odst. 1 ve spojení s § 44 RozŘ je závazný pouze pro účastníky rozhodčího řízení, avšak nikoliv vůči třetím osobám, tj. i insolvenčnímu správci, a proto sporné nemovitosti správce správně do soupisu majetkové podstaty dlužníka sepsal. Vyjádřil nesouhlas se žalobkyní, podle které fikce vypořádání Majetku by nastala nebýt rozhodčího nálezu, nebot' lhůta tří let začala běžet od zániku SJM, tj. 8.11.2010 (nikoliv dnem zúžení SJM o Majetek), kdy byl prohlášen konkurs na dlužníkův majetek, a uplyne až 8.11.2013. Ktvrzení žalobkyně o možnosti vypořádání Majetku poté, co byla zahájena exekuce na věci do SJM spadající, zdůraznil dikci ustanovení § 335a odst. o.s.ř., podle něhož je rozhodující pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí stav v době zahájení řízení. Pokud došlo ke změně tohoto stavu po zahájení řízení, pak jsou ve vztahu k této exekuci bez významu, přičemž tento závěr platí i pro exekuční řízení podle § 52 odst. 2 ex.ř., nebot' ten vlastní úpravu nemá. Jestliže tedy nebylo k datu zahájení řízení o výkon rozhodnutí vypořádáno, pozdější vypořádání Majetku nemá pro probíhající řízení o výkon rozhodnutí žádný význam a bylo lze ho nařídit i Majetek. Nadto cituje § 262a odst. 1 o.s.ř., § 42 odst. 1 a 44a odst. 2 ex.ř. dovodil, že i v případě, že by Majetek byl vypořádán, lze nařídit výkon rozhodnutí postihující majetek zaniklého SJM i tehdy, jedná-li se o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Uvedl dále, lnsZ nemá obdobné ustanovení jako o.s.ř. v § 335a o.s.ř., avšak tvrdil, že toto ustanovení podle § 7 lnsZ lze vinsolvenčním řízení použít přiměřeně. Jinak by bylo třeba připustit, že sporné nemovitosti po jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty by byly nadále exekuovány, zatímco část z vypořádaného Majetku, jež připadla dlužníkovi, byla zpeněžována insolvenčním správcem v konkursu na dlužníkův majetek.

Vedlejší účastní b) (který vstoupil do řízení až ve stadiu řízení odvolacího) navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. Vobecné rovině vyjádřil souhlas se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se rozhodčí nález nese známky disimulované dohody o vypořádání SJM se zřejmým úmyslem zkrátit věřitele.Zdůraznil, že dohodou o vypořádání SJM nesmí podle § 150 odst. 2 ObčZ účinného od 1.8.1998 být dotčena práva věřitelů. Toto ustanovení představuje právní prostředek na ochranu věřitelů, nebot' do jejich práva na uspokojení pohledávek proti jednomu z manželů jako dlužníku nesmí dohoda o vypořádání SJM zasáhnout. Uzavřená dohoda o vypořádání SJM je vůči věřitelům relativně bezúčinná. Této bezúčinnosti se žalovaný také dovolal tím, že sporné nemovitosti sepsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka.Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 20 Cdo 2085/2006, podle kterého věřitel pohledávky, která vznikla před uzavřením dohody o vypořádání SJM dlužníka a jeho manžela, má právo ji vymoci také z majetku patřícího původně do SJM a vypořádaného dohodou tak, že jeho výlučným vlastníkem se stává manžel dlužníka. Podobně vrozhodnutí pod sp.zn. 20 Cdo 1985/2010 Nejvyšší soud vyjádřil závěr, podle něhož měl-li věřitel právo se domáhat uspokojení své pohledávky za povinným ze SJM, zůstává jeho právo zachováno i poté, co SJM a jeho manžela bylo vypořádáno. Shodně svedlejším účastníkem a) uvedl, že rozhodčí nález je účinný vůči stranám sporu, nikoliv vůči insolvenčnímu spravcr

(MSPH 88 INS 8429/2010)

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., a po dospěl k závěru, že je důvodné.

K platnosti rozhodčí smlouvy:

Podle § 2 RozŘ strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (odst. 1). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír (odst. 2).

Podle § 99 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem (odst. 1). Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy; v takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje vřízení (odst. 2). Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci vtypickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuj, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Povahou věci je smír vyloučen ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu, ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu.

Podle § 150 odst. 1 ObčZ dohoda o vypořádání SJM musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

V projednávané věci předmětem rozhodčí smlouvy uzavřené podle § 2 RozŘ mezi žalobkyní a dlužníkem bylo podřízení rozhodnutí o vypořádání Majetku rozhodci Mgr. Michalu Šimků, který o něm rozhodne podle zásad spravedlnosti bez nařízení jednání na základě písemných podkladů a vyjádření doručených rozhodci stranami sporu.

Vypořádání majetku ze zaniklého SJM je typickým příkladem vztahu, kde zákonná úprava dává přednost dohodě, jak je upravena v ustanovení § 150 ObčZ a nejedná se o věc, ohledně níž lze zahájit řízení bez návrhu, předmětem rozhodnutí je osobní stav a nejedná se ani o věc, v níž by hmotné právo nepřipouštělo vyřízení věci dohodou účastníků vztahu. Odvolací soud má za to, že při vypořádání SJM, tj. i Majetku (části, v níž SJM v důsledku jeho zúžení zaniklo) lze uzavřít smír, nebot' povaha věci to nevylučuje. Rozhodčí smlouvu proto považuje odvolací soud za platnou, na základě níž mohl o vypořádání Majetku v rozhodčím řízení Mgr. Michal Šimků rozhodnout, jak také v rozhodčím nálezu učinil.

K rozhodčímu nálezu:

Podle § 23 písm.a) RozŘ rozhodčí řízení končí právní mocí rozhodčího nálezu.

(MSPH 88 INS 8429/2010)

Podle § 25 odst. 3 RozŘ se rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným; mohou však spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily.

Podle § 26 RozŘ chyby vpsaní nebo vpočtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti, které se vyskytnou v rozhodčím nálezu, opraví rozhodci nebo stálý rozhodčí soud kdykoliv na žádost kterékoliv ze stran. Taková oprava musí být usnesena, podepsána a doručena jako rozhodčí nález.

Podle § 27 RozŘ si mohou strany dohodnout v rozhodčí smlouvě, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci.

Podle § 28 RozŘ písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou právní moci (odst. 1). Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný (odst. 2).

Podle § 30 RozŘ nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 31 RozŘ sou na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález nastane-li některá ze skutečností uvedených pod písm. a) až i).

Podle § 32 RoŘ návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušením rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.

Z výše uvedené právní úpravy plyne, že rozhodčí nález je výsledkem rozhodčího řízení, jež má řadu shodných rysů se soudním řízením, včetně možnosti jeho přezkumu zvlášt' podle obsahu rozhodčí smlouvy podle § 27 RozŘ nebo obecně podle § 31 a § 32 RozŘ. Ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 29 Cdo 2254/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pravomocný rozhodčí nález představuje překážkou věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae).

Vprojednávané věci byl vydán Nález, jehož předmětem bylo vypořádání Majetku žalobkyně a dlužníka a nabylo právní moci 30.6.2010. Protože v rozhodčí smlouvě nebylo sjednán přezkum rozhodčího nálezu podle § 27 RozŘ ani ve lhůtě 3 měsíců nebyl podán návrh na jeho zrušení odvolací soud nemá důvod pochybovat o tom, že uvedený nález má povahu vykonatelného rozhodnutí, jež lze vymoci cestou výkonu rozhodnutí nebo vexekučním řízení, a že vrozsahu, vjakém je výrok pravomocného rozhodčího nálezu závazný pro účastníky rozhodčího řízení, je závazný též pro všechny orgány ( § 159a odst. 4 o.s.ř.). Výrok rozhodčího nálezu je srozumitelný a určitý. Z uvedených důvodů proto odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, podle něhož rozhodčí nález není pro něho závazný a že nepředstavuje právní titul nabytí vlastnického práva podle § 132 ObčZ.

K rozhodčímu řízení a jeho vztahu k probíhajícímu exekučnímu řízení:

10

(MSPH 88 lNS 8429/2010)

Podle § 52 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 69 ex.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.

Podle § 44 odst. 1 ex.ř. nejpozději do 15 dnů ode dne doručení zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce. Povinnému zašle exekutor vyrozumění nejpozději s prvním exekučním příkazem, který mu v exekučním řízení doručuje (odst. 1).

Podle § 44a ex.ř. nerozhodl-li exekutor jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do SJM manželů vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob , ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování správy majetku. Právní úkon, který povinný porušil tuto povinnost je neplatný. Jedná se o tzv. inhibitorium, jež má obdobnou úpravu v o.s.ř. v ustanovení § 335b týkající se výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí.

Ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 20 Cdo 2985/2010 Nejvyšší soud mimo jiné konstatoval, že vypořádání SJM nepředstavuje převod ani jiné nakládání s věcí.

Z uvedeného je zřejmé, že probíhající exekuční řízení, nebránilo tomu, aby proběhlo rozhodčí řízení, nadto třeba přitakat argumentaci žalobce, že pokud by existence řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce mělo bránit v projednání majetkového sporu (před rozhodčím soudem nebo soudem), pak by to zákonodárce nepochybně vyjádřil vprávní úpravě, jak to učinil pro případ řešení úpadku konkursem v ustanovení § 253 lnsZ. V důsledku uvedeného závěru pak nebylo pro věc významné zkoumat datum, kdy byla rozhodčí smlouva fakticky uzavřena.

Odvolací soud tak shrnuje, že žalobkyně nabyla sporné nemovitosti na základě rozhodčího nálezu, který je pravomocný, má charakter vykonatelného soudního rozhodnutí, a proto je pro soud podle § 159a odst. 4 o.s.ř. závazný. Existence probíhajícího exekučního řízení nemělo v projednávané věci žádný vliv na rozhodčí řízení, nebot' vypořádání majetku není porušením inhibitoria. Žalobkyni tak svědčí právo, vylučující sepis sporných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty.

Tento závěr však neznamená, že by věřitelé pohledávek nemohli uspět sjejich vymožením proti žalobkyni v exekučním řízení postižením sporných nemovitostí, jak vyplývá i z právní úpravy ustanovení § 262a o.s.ř., podle kterého výkon rozhodnutí na majetek patřící do SJM lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, a kdy s z tohoto důvodu za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást SJM jen proto , že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsahu SJM. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp.zn. 20 Cdo 1985/2010, získal-li manžel povinného do svého výlučného vlastnictví věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání SJM, není to bez dalšího

11

(MSPH 88 lNS 8429/2010) důvodem kvyloučení těchto věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot zvýkonu rozhodnutí, nebot' dohodu o vypřádání o společného jmění povinného a jeho manžela (bývalého manžela) nesmí být dotčena práva věřitelů ( § 150 odst. 2 ObčZ) a obdobně to platí také o rozhodnutí soudu o vypořádání SJM. Měl-li věřitel v době před uzavřením dohody (rozhodnutí soudu) právo domáhat se uspokojení své pohledávky za povinným i z majetku patřícího do jeho společného jmění s manželem, zůstává jeho právo zachováno i poté, co společné jmění povinného a jeho manžela bylo vypořádáno. Oprávněný se tedy může vuvedeném případě domoci cestou výkonu rozhodnutí uspokojení své pohledávky za povinným (žalobkyní) rovněž zmajetku, který podle dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění připadl jeho manželovi (bývalému manželovi). Výkladem výše uvedené právní úpravy odvolací soud dovodil, že sporné nemovitosti mohou být předmětem probíhající exekuce, zatímco majetek, který připadl podle rozhodčího nálezu do vlastnictví dlužníka, bude zpeněžován v rámci konkursu na jeho majetek.

K námitce podjatosti vznesené žalovaným ztoho důvodu, že soudkyně projednává a rozhoduje v insolvenčním řízení, jež zavdalo důvod k podání žaloby vtéto věci, odvolací soud konstatuje, že tato námitka není namístě, nebot' podle § 160 odst. 1 lnsZ se incidenční spor, kterým je také řízení o žalobě na vyloučení, se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný vrámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, který má povahu žaloby. Podle § 160 odst. 2 lnsZ, jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu. Ztéto právní úpravy plyne, že zákonným soudcem kprojednání všech sporů vyvolaných insolvenčním řízením (incidenčních sporů) je soudce, který vede a rozhoduje v insolvenčním řízení a že jen předseda soudu může za podmínek citovaného ustanovení věc zákonnému soudci odejmout a přikázat soudci jinému. Námitka žalobcova tak není namístě a řízení před soudem nebylo zatíženo zmatečnostní vadou spočívající vtom, že vní rozhodl vyloučený soudce.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že žalobě vyhověl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením 224 odst. 2 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána vřízení zcela úspěšné žalobkyni vrozsahu odměny za zastupování advokátem a náhrady hotových výdajů a soudního poplatku. V řízení před soudem prvního stupně tyto náklady zahrnují odměnu advokáta za zastupování v rozsahu dvou úkonů právní služby a z tarifní hodnoty 25.000,--Kč podle § 9 odst. 3 písm.a) vyhl č. 177/1996 Sb. (AT) ve znění účinném do 31.12.2012, tj. v sazbě 2.100,--Kč a dvou náhrad hotových výdajů po 300,--Kč podle § 13 odst. 3 AT a náhrady soudního poplatku ve výši 1.000,--Kč, tj. celkem 5.800,--Kč. V odvolacím řízení pak náhrada zahrnuje tři úkony právní služby, tj. jeden ztarifní hodnoty 25.000,--Kč podle § 9 odst. 3 písm.a) AT ve znění účinném do 31.12.2012 ve výši 2.100,--Kč, dále jeden a půl úkonu právní služby (účast při jednání a při vyhlášení rozsudku) ztarifní hodnoty 50.000,--Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT ve znění účinném od 1.1.2013 , tj. 3.100,--Kč a ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 písm.f) AT, tj. 1.550,--Kč a tří náhrad hotových výdajů po 300,--Kč a soudního

12

(MSPH 88 INS 8429/2010) poplatku ve výši 2.000,--Kč, celkem 9.650,--Kč, celková náhrada pak činí 15.450,--Kč, po připočítání DPH 21% 18.694,5O Kč.

Vzhledem k tomu, že vedlejší účastníci mají v zásada stejná procesní práva a povinnosti jako žalovaný a sdílejí jeho osud v řízení, přičemž se nejedná o její nerozlučné společenství ( § 91 odst. 2 o.s.ř.), nýbrž každý jedná sám za sebe (91 odst. 1 o.s.ř.) a nelze poměr účastenství na věci určit, byl zavázán žalovaný a oba vedlejší účastníci k náhradě nákladů ve výši jedné třetiny, tj. 6.231,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2.října 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

13