103 VSPH 289/2016-46
70 ICm 2954/2014 103 VSPH 289/2016-46 (KSUL 70 INS 8173/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobkyně: Jarmila Vaňková, IČO 42202876, se sídlem Psinice 8, 507 23 Libáň, zast. Martinem Vaňkem, zmocněncem, bytem 507 23 Libáň, Náměstí Svobody 36, proti žalovanému: Insolvency Project, v.o.s., IČ: 28860993, se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15/16, insolvenční správce dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano a Ivety anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 411 46 Liběšice 79, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 70 ICm 2954/2014-35 ze dne 2. prosince 2015,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 70 ICm 2954/2014-35 ze dne 2. prosince 2015 se v bodu II. výroku p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala žalobou podle § 198 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), proti žalovanému určení, že má za dlužníky v insolvenčním řízení pohledávku přihlášenou ve výši 79.800,-Kč z důvodu mandátní smlouvy, smlouvy o spolupráci a finančním poradenství.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pohledávku žalobkyně při přezkumném jednání popřel z důvodů, že žalobkyně nedoložila, že by na základě jí tvrzené mandátní smlouvy prováděla pro dlužníka činnost sjednanou ve smlouvě, za níž by jí náležela sjednaná odměna. Obdobně pak i v případě smlouvy o finančním poradenství neprokázala žalobkyně, že by pro dlužníka vyvíjela činnost, za níž by jí náležela odměna. Současně poukázal na nedostatky samotné žaloby, jež by měla být podle § 43 o.s.ř. odmítnuta.

Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil (bod I. výroku) pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 5.000,-Kč a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (bod II. výroku) představující náklady žalovaného vzniklé v souvislosti se zastupováním, a to ve výši isir.justi ce.cz 70 ICm 2954/2014 (KSUL 70 INS 8173/2014) sazby 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 5 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu (AT), a náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT. Za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) činí odměna 6.200,-Kč a náhrada hotových výdajů 600,-Kč, celkem 6.800,-Kč, což po připočtení DPH ve výši 21% činí celkem 8.228,-Kč.

Toto usnesení napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti bodu II. výroku a navrhla zrušení napadeného usnesení. Namítla, že žalovaný zadává práci svým kamarádům advokátům, přičemž soudní poplatek nezaplatila, neboť z činnosti krajského soudu a insolvenčního správce má zkušenost, že žaloba nevedla k ničemu a stejně vše bylo shozeno ze stolu. Nezavinila náklady řízení, když nezaplatila soudní poplatek a žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly. Vyjádřila přesvědčení, že se žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil k žalobě ve stejný den, kdy byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku, takže se jednalo o jeho vlastní iniciativu, k níž nebyl soudem vyzván, a toto vyjádření nijak nepřispělo k výsledku celého řízení, neboť i pokud by se nevyjádřil, bylo by řízení zastaveno, a že soud zcela záměrně nevyzýval žalovaného k vyjádření, ani mu žalobu nezasílal, aby nedocházelo ke vzniku zbytečných nákladů na jeho straně. Proto by žádnému z účastníků neměla být přiznána náhrada nákladů řízení.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o.s.ř.), aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že není důvodné.

Podle § 7 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 36 odst. 1 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle § 39 odst. 3 IZ náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich využití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

Odvolací soud má za to, že z žádného ustanovení insolvenčního zákona nevyplývá omezení insolvenčního správce v jeho právu nechat se zastoupit advokátem. Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí a nelze mu přičítat k tíži, že k naplnění povinností vyplývajících z jeho funkce zmocní ke svému zastupování advokáta, přičemž důvody pro takový postup nejsou v tom, že by insolvenční 70 ICm 2954/2014 (KSUL 70 INS 8173/2014) správce neměl dostatek odbornosti, neboť ta se přirozeně předpokládá, nýbrž v nedostatku času, kdy může být insolvenčním správcem i ve věci jiného dlužníka, a musí zvažovat, které povinnosti ještě stačí splnit osobně a které prostřednictvím svého zástupce. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že vzhledem k postavení žalovaného v projednávané věci, se nejedná o neúčelně vynaložené náklady na bránění práva, zejména pokud byl soudem prvního stupně vyzván usnesením ze dne 24. 7. 2015 (list č. 25 spisu), aby se k žalobě vyjádřil, takže plnil povinnost mu soudem uloženou. Nelze zároveň přehlédnout, že insolvenční správce nese riziko, že pokud v řízení neuspěje, bez souhlasu věřitelského výboru nemůže zaplatit náklady zastoupení z majetkové podstaty, nýbrž ze svých prostředků.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil; v bodu I. výroku zůstalo napadené usnesení nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování skutečnosti, že v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela