103 VSPH 28/2017-56
č.j. 42 ICm 4521/2015 103 VSPH 28/2017-56 (KSHK 42 INS 17839/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v právní věci žalobkyně: UniCredit Leasing CZ, a.s. se sídlem Praha 4-Michle, Želetavská 1525/1, zastoupena Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 854/2, proti žalované: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, insolvenční správkyně dlužnice Remarque studio, a.s. se sídlem Hradec Králové, Heyrovského 1178/6, IČO 27831230, o určení pořadí pohledávky o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. září 2016, č.j. 42 ICm 4521/2015-28,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 4521/2015-28 ze dne 1. září 2016 se v bodě I. potvrzuje. Tento rozsudek se v bodě II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 12.342,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Škeříka, advokáta se sídlem v Praze 4.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.228,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Škeříka, advokáta se sídlem v Praze 4.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz (KSHK 42 INS 17839/2015)

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala určení, že její dílčí pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice ve výši 26.843,40 Kč (dále jen sporná pohledávka), je pohledávkou zajištěnou převodem vlastnického práva k motorovému vozidlu FIAT Fiorino (dále jen vozidlo). Sporná pohledávka má původ ve smlouvě o financování č. 1251301885 ze dne 14. 7. 2015 (dále jen SF), jež byla zajištěna na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 16. 7. 2010 č. 1251301885 (dále jen SPP) uzavřené dle § 553 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen OZ). Vyjádřila nesouhlas s důvody popření pořadí těchto pohledávek žalovanou pro neplatnost SPP, neboť v ní není nekonkretizován způsob vypořádání, realizace zajištění a naložení s případným přebytkem vzniklým při prodeji předmětu financování. Namítla, že způsob uspokojení pohledávky z převedeného práva, tj. vypořádání a realizace zajištění byl mezi stranami podrobně sjednán v čl. V. SPP. SF ukončila v důsledku neplacení úvěru dlužnicí odstoupením od této smlouvy, a proto přistoupila k odebrání předmětu financování (vozidla) a dlužnici zaslala konečné finanční vyrovnání, v němž vyčíslila nedoplatek plynoucí z odstoupení od SF, vozidlo zpeněžila a o čistou hodnotu výtěžku zpeněžení ponížila pohledávku za dlužnicí. Závěrem namítla, že žalovaná svůj popěrný úkon učinila zřejmě na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 31 Odo 495/2006 z 15. 10. 2008, dále též jen Rozsudek, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 45/2009), neboť neplatnost SPP shledává z důvodu obcházení zákona zřízením propadné zástavy. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odkazem na Rozsudek s tím, že žalobkyně nebyla povinna předmět zajištění (vozidlo) zpeněžit a nebyla oprávněna vozidlo si ponechat ve vlastnictví, avšak v SPP absentuje povinnost žalobkyně vozidlo, jež má ve vlastnictví, prodat v případě neplnění SF dlužnicí, takže záleží na její libovůli, jak s předmětem zajištění naloží. Na uvedené ujednání v SPP lze nahlížet jako na tzv. propadnou zástavu. Žádné ujednání v SPP neumožňuje dlužnici domoci se případného vyplacení přebytku zpeněžení vozidla (tzv. hyperochy), resp. absentuje dostatečně určité ujednání o tomto vypořádání. 3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Remarque studio, a.s., ve výši 26.843,40 Kč je pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva k vozidlu FIAT Fiorino VIN ZFAA225000,00102339 zamítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že: -dne 28. 8. 2015 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku z titulu předčasného ukončení SF ve výši 26.843,40 Kč, předmětem financování dle SF bylo vozidlo a pohledávky žalobkyně z SF byly zajištěny SPP; -žalovaná popřela spornou pohledávku co do jejího pořadí, zjištěna byla co do důvodu a výše a dne 20. 11. 2015 vyrozuměla žalobkyni o tomto popření; -žalobkyně právo na uspokojení ze zajištění žalobkyně opírá o SPP, jež obsahuje 8 článků, a že v čl. VI.-zpětný převod bylo ujednáno, že společnost (žalobkyně) převede zpět na klienta vlastnictví k předmětu zajištění, a to okamžikem splacení zajišťované pohledávky klientem společnosti; je-li předmětem zajištění vozidlo, vystaví společnost na klienta plnou moc ke změně vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. 5. Soud prvního stupně uvedl, že již při jednání konstatoval, že stejnou formulářovou SPP posuzoval Krajský soud v Ústí n. Labem-pobočka Liberec (dále jen KSLB) v řízení vedeném pod sp. zn. 57 ICm 3023/2012 a dospěl k závěru, že zajišťovací převod práva dle § 553 OZ nelze

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSHK 42 INS 17839/2015)

sjednat jako tzv. fiduciární převod práva ve formě dohody o zpětném převodu práva po splnění závazku, přičemž Vrchní soud v Praze rozhodnutí KSLB rozsudkem č. j. 103 VSPH 352/2013- 49 potvrdil, ve věci bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, jenž usnesením sp. zn. 29 Cdo 24/2015 ze dne 28. 5. 2015 dovolání odmítl se závěrem, že není důvodu se odchýlit od stávající praxe souladné se závěry obsaženými v R 45/2009. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud prvního stupně citoval s důrazem na jeho závěr, že je-li zajišťovací převod práva podle § 553 OZ sjednán jako fiduciární převod práva, způsobuje takové ujednání neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva jako celku. 6. Soud prvního stupně uzavřel, že se sice žalovaná dovolává absolutní neplatnosti SPP z jiných, než výše uvedených důvodů (v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu), sám však nemá důvod při posuzování této smlouvy odchýlit se od závěrů v něm uvedených a je povinen přihlédnout k absolutní neplatnosti smlouvy z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že SPP je smlouvou neplatnou, není sporná pohledávka žalobkyně pohledávkou zajištěnou, a proto žalobu na určení pořadí sporné pohledávky zamítl. 7. Konstatoval, že výrok o nákladech řízení při vyhlášení rozsudku odůvodnil § 202 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), s tím, že úspěšné žalované insolvenční správkyni měla být přiznána náhrada nákladů za právní zastupování advokátem, avšak je vázán takto vyhlášeným výrokem. 8. V zákonné lhůtě napadli oba účastníci shora uvedený rozsudek odvoláním. 9. Žalobkyně navrhla, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. Zopakovala v průběhu řízení prezentovanou argumentaci s tím, že dle jejího přesvědčení se soud prvního stupně otázkou absolutní neplatnosti SPP zabýval z jiných důvodů, než na které žalovaná omezila svůj popěrný úkon, čímž rozhodl v rozporu se zásadou rovnosti účastníků a nahradil tak procesní pasivitu žalované. Namítla, že s přístupem, jenž zvolil Nejvyšší soud v Rozsudku, nesouhlasí a jeho závěry považuje za neudržitelné, neboť porušují principy smluvní volnosti ve smyslu čl. 2 Ústavy České republiky a jsou v rozporu s jejím čl. 15 odst. 2, podle něhož zákonodárná moc náleží Parlamentu České republiky, a odkázala na judikaturu Ústavního soudu k této otázce, jíž citovala. Uzavřela, že měl-li být v čl. VI. SPP sjednán neplatně tzv. fiduciární převod práva, nezpůsobuje tato skutečnost neplatnost celé smlouvy, nýbrž jen část ve smyslu § 41 OZ, jenž měl být na věc aplikován. 10. Žalovaná se odvolala do bodu II. výroku a žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť měla v řízení plný úspěch ve věci dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). Napadený rozsudek v bodě I. výroku navrhla jako věcně správný potvrdit s tím, aby jí byla přiznána též náhrada nákladů odvolacího řízení. 11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., v souladu s § 214 odst. 1 o.s.ř. nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalované naopak důvodné je. 12. Podle § 553 OZ splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva-odst. 1). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně (odst. 2). 13. K povaze zajišťovacího převodu práva se Vrchní soud v Praze vyjádřil ve shora citovaném rozsudku, v němž uvedl, že ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět, popř. způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Skutečnost, že se jedná toliko o zajišťovací převod práva, musí být zřejmá z obsahu smlouvy, popř. alespoň z jejího názvu, aby

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSHK 42 INS 17839/2015)

bylo zřejmé, že se nejedná o převod trvalý. Smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavírá s věřitelem dlužník, nemůže ji uzavřít osoba třetí, přičemž zajištění má akcesorickou povahu, takže musí existovat vedle platného závazku hlavního, z něhož je dlužník povinen plnit a věřitel má právo na něm plnění požadovat; vedle tohoto právního vztahu vzniká zajišťovacím převodem práva mezi nimi další závazkový vztah. Současně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí R 45/2009) týkající se zajišťovacího převodu práva ve smyslu § 553 OZ, podle níž se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal); jde o úplatný převod práva, přičemž nelze zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 OZ sjednat jako fiduciární převod práva (tedy tak, že řádným a včasným splněním zajišťované pohledávky se neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným). 14. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Právní úkon, jímž je obcházen zákon, je takovým úkonem, jenž sice v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem není, avšak svými účinky zákonu, jeho účelu a smyslu odporuje, tedy obchází jej. 15. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj právní závěry, s nimiž se ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. SPP nebyla uzavřena v souladu s § 553 OZ a citovanou judikaturou Nejvyššího soudu (R 45/2009), neboť nebyla uzavřena s rozvazovací podmínkou vlastnictví, podle níž by se dlužnice, která toto zajištění poskytla, měla stát splněním dluhu bez dalšího vlastnicí věci, nýbrž jako fiduciární převod práva, neboť tento převod byl sjednán jako dohoda o zpětném převodu vozidla dlužnici žalobkyní. V důsledku tohoto ujednání je SPP absolutně neplatná ve smyslu § 39 OZ, neboť se na jejich základě nemohla žalobkyně vlastnicí (podmíněnou) zajištěné věci (vozidla) stát a nebylo již ani třeba se zabývat její neplatností i z jiných důvodů. Žalobkyně tedy nemá spornou pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem práva podle SPP k vozidlu a popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podle § 195 IZ žalovanou bylo důvodné. V důsledku toho neobstojí jakákoliv úvaha o částečné neplatnosti SPP dle § 41 OZ, jak dovozovala žalobkyně v odvolání. Jen pro úplnost odvolací soud poznamenává, že výklad § 553 OZ provedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu R 45/2009 nepředstavuje jakousi žalobkyní namítanou nepřípustnou normotvorbu tohoto ustanovení, nýbrž provádí historický výklad zajišťovacího převodu práva s platnou, dosti stručnou právní úpravou. 16. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. v bodu I. jako věcně správný, potvrdil. 17. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 18. Odvolací soud vyhověl odvolání žalované a přiznal jí náhradu za právní zastupování advokátem v řízení před soudem prvního stupně, neboť měla ve věci plný úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Ta sestává z odměny advokáta v rozsahu odměny za tři úkony právní služby po 3.100 Kč za úkon dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/19996 Sb., advokátní tarif (AT), tj. 9.300 Kč, a tří náhrad hotových režijních výdajů v paušální částce 300 Kč za úkon, tj. 900 Kč podle § 13 odst. 3 AT, což dohromady činí 10.200 Kč a s připočtením 21 % DPH ve výši 2.142 Kč celkem 12.342 Kč. 19. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastupování advokátem

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSHK 42 INS 17839/2015) ve výši odměny za dva úkony právní služby po 3.100 Kč za úkon podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) AT, tj. 6.200 Kč a dvou náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. 600 Kč, což činí 6.800 Kč a navýšené o 21 % DPH ve výši 1.428 Kč celkem 8.228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Praha 31. ledna 2018

JUDr. Jindřich Havlovec v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.