103 VSPH 275/2013-124
34 ICm 1240/2012 103 VSPH 275/2013-124 (KSPH 40 INS 1340/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složenem z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobce: a) ALIM, spol. s r.o., IČO 62417282, se sídlem v Praze 4, Jílovská 242, b) Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem v Neratovicích, Nová 261, oba zast. JUDr. Pavlem Valouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 6, proti žalovanému: Mgr. Jiří Prokop, sídlem v Praze 10, Jeseniova 10, insolvenční správce dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , zast. Mgr. Martinou Váchovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Anglická 20, o určení pravosti popřene pohledávky, o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 34 lCm 1240/2012-82 ze dne 1.února 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 34 ICm 1240/2012-82 ze dne 1.února 2013 se v bodu ||. výroku p o tv r z u j e; v bodu |||. výroku se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení se určuje 9.922,-Kč.

||. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku krukám zástupkyně Mgr. Martině Váchové, advokátce se sídlem v Praze 2 na náhradu nákladů odvolacího řízení 4.114,-Kč.

Odůvodněnh

Žalobci se žalobou proti žalovanému domáhali určení pravosti do insolvenčního řízení vedeneho sdlužníkem přihlášených a vjeho průběhu

(KSPH 40 INS 1340/2011)

žalovaným popřených pohledávek, a to žalobce a) ve výši 1.964.000,-Kč (P-1a), žalobce b) ve výši 1.964.000,-Kč (P-1b) obě jako zajištěné a uznané dlužníkem v zástavní smlouvě, dále společné pohledávky obou žalobců ve výši 7.600,-Kč (P-2), přihlášených do insolvenčního řízení z právního důvodu půjček poskytnutých dlužníkovi (P-1) a zdůvodu přiznaných nákladů řízení žalobcům (P-2) na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 30 C 281/2006 ze dne 7.3.2007. K P-2 uvedli, že je vykonatelnou pohledávkou, k pohledávkám P-1 uvedli, že půjčky byly dlužníkovi postupně poskytovány v souvislosti se společným obchodováním, přičemž dlužník uznal 21.10.2003 dluh v úhrnné částce 2.680.000,-Kč na seznamu, vněmž potvrdil příjem jednotlivých půjček od obou žalobců a dále předložili seznam dalších půjček poskytnutých od 21.10.2003 do 20.9.2004. Zdůraznili, že vzástavní smlouvě ze dne 7.9.2004, žalovaný uznal svůj dluh vůči každému z nich co důvodu a výše.

Žalovaný souhlasil stím, že žalobcům svědčí pohledávka P-2, k pohledávkám P-1 uvedl, že žaloba je nesrozumitelná, nebot, není zřejmé, kterou půjčku který ze žalobců dlužníkovi poskytl a zároveň vznesl námitku jejich promlčení, nebot, žalobci tvrzené uznání obsažené v zástavní smlouvě, nemohlo mít zákonem předvídané následky pro nedostatek zákonem stanovených náležitostí. Nadto namítl, že některé půjčky žalobci neposkytli dlužníkovi a některé půjčky dlužníkovi poskytla třetí osoba. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že vzal zpět své popření P-2, tj. 3.800,-Kč v případě každého ze žalobců 29.1.2012 v rámci insolvenčního řízení.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil pravost P-2 (bod l. výroku),žalobu na určení pravosti P-1a a P-1b a dále pohledávky ve výši 25.100,-Kč zamítl (bod ll.výroku) a žalobce zavázal společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení ve výši 13.189,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (bod lll. výroku). Soud prvního stupně zjistil:

-z insolvenčního spisu, že žalobci přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení 29.9.2011 ve výši P-1a a P-2b jako zajištěné stím, že tyto částky byly postupně dlužníkovi poskytnuty na základě několika půjček a dále společné pohledávky ztitulu přiznaných nákladů řízení ze sporů s dlužníkem v celkové výši 32.700,-Kč jako vykonatelné, že při přezkumném jednání 4.4.2012 přihlášené pohledávky popřel.

-ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 7.9.2004 (Smlouva) uzavřené mezi žalovaným jako zástavním dlužníkem a žalobci v postavení zástavních věřitelů, že dlužník uzavřel se žalobci 5.11.2003 smlouvu o společném obchodování ve znění dodatku z 18.8.2004 (Dohoda), na základě které žalobci půjčili dlužníkovi každý 1.964.500,-Kč se splatností do 31.12.2004 a že ke dni jejího podpisu zůstalo nesplaceno celkem 3.929.000,-Kč.

-z Dohody, že byla uzavřena 5.11.2003 mezi žalobci a společností BETTAC, spol. s r.o. (společnost B) a jejím předmětem byla dohoda o společném obchodování a sdružení peněžních prostředků k němu, přičemž žalobci se zavázali vložit společně 2.660.000,-Kč, zatímco společnost B své podnikatelské aktivity z minulosti.

(KSPH 40 INS 1340/2011)

-že rozhodnutím Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 2372/2010-74 z 18.8.2011 bylo rozhodnutí soudu, jímž byla přiznána žalobců náhrada nákladů řízení ve výši 25.100,-Kč.

Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou promlčení pohledávek P-1, a to zejména z pohledu účinků žalobci tvrzeného uznání dluhu dlužníkem ve Smlouvě, jež by mělo za následek nový běh promlčecí doby v délce 10 let.

Cituje ustanovení § 558, § 100, § 101 a § 110 ObčZ soud prvního stupně dospěl k závěru, že formulace uvedená ve Smlouvě není uznáním dluhu podle § 558 ObčZ, nebot, má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky uvedené v tomto ustanovení (tj. důsledky v podobě přetržení promlčení), je nutné, aby došlo k uznání práva jak co důvodu, tak co do výše, přičemž pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný zjiné listiny, na níž je vlistině o uznání dluhu výslovný odkaz (blíže rozhodnutí Nejvyššího soud pod sp.zn. 33 Odo 779/2002). Konstatoval, že vprojednávané věci ve Smlouvě se odkazuje na Dohodu, jejímž účastníkem však dlužník nikdy nebyl a naopak jejím účastníkem byla společnost B.

Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že pohledávky P-1 jsou promlčeny, nebot, poslední půjčka byla poskytnuta dlužníkovi 25.10.2004 bezhotovostně převodem na jeho účet. Vzhledem ktomu, že pohledávky P-1 přihlásili žalobci do insolvenčního řízení až 29.9.2011, stalo se tak po uplynutí zákonné promlčecí lhůty tří let (§ 101 ObčZ) běžící nejpozději od 26.10.2004 a uplynula nejpozději 26.10.2007. Uzavřel, proto, že pohledávky P-1 uplatnili žalobci v době, kdy již byly promlčené. Z uvedených důvodů se nezabýval věcnou stránkou sporu a v souvislosti stím navrženými důkazy a žalobu na určení pravosti pohledávek P-1 vyjma P-2 zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému ve výši nákladů na právní zastoupení podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a vyhl. 177/1996 Sb.

Tento rozsudek napadli žalobci v zákonem stanovené lhůtě proti bodu ll. výroku rozsudku v části týkající se zamítnutí žaloby na určení pravosti pohledávek P-1 a proti bodu lll. výroku. Zopakovali svou dosavadní argumentaci směřující k závěru, že pohledávky P-1 se nemohly promlčet s ohledem na uznání dluhu, které dlužník učinil ve Smlouvě. Odkázal na Dohodu a zejména její dodatek z 18.8.2004, z něhož zjevně plyne, že žalobci vkládají finanční prostředky do společného podnikání se společností B, kterou při jednání personifikoval právě dlužník a dovozovali, že z Dohody a jejího dodatku lze vyložit, že finanční prostředky byly poskytnuty dlužníkovi a nikoliv společnosti B a že dlužník pohledávky P-1 uznal co do důvodu a výše v čl. ll Smlouvy.

Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku vnapadeném rozsahu, nebot, soud prvního stupně provedl úplné a podrobné dokazování, na jehož základě správně posoudil věc po právní stránce.

(KSPH 40 lNS 1340/2011)

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že není důvodné.

Ze zápisu z porady společnosti B z 18.8.2004, tj. důkazu, který ač navrhován v řízení před soudem prvního stupně, proveden nebyl, odvolací soud zjistil, že se jí účastnili Patrik Bauer vpostavení ředitele, Václav Bauer vpostavení jednatele, lng. Enter jako společník a Vladimír anonymizovano (žalobce b/) jako společník. Při jednání bylo konstatováno, že finanční situace společnosti B není dobrá a nemá dostatek finančních prostředků na pokrytí nákladů společnosti sjejích příjmů. lng. Enter a Vladimír anonymizovano nabídli, že na pokrytí nezbytných nákladů na chod společnosti půjčí finanční prostředky, kterou společně sjiž vloženými finančním prostředky jištěny prodejem bytu v hodnotě 15 mil. Kč ve vlastnictví dlužníka, který vyslovil souhlas svyplacením bytu věřitele GE Capital Bank, vjehož prospěch byl byt zastaven k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem, a to v březnu 2005.

K tvrzenému uznání dluhu:

Pro posouzení tvrzeného právního úkonu je rozhodná právní úprava občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 vzhledem k tomu, že uznání se týká dluhu majícího původ ve smlouvě o půjčce, tj. absolutnímu neobchodu.

Podle § 558 ObčZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal o jeho promlčení. Jedná se o samostatný zajišťovací institut, tuto funkci plním tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu vdobě uznání, což má za následek důkazního břemeně z věřitele na dlužníka. Uznání dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony, je kjeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Platné uznání dluhu má za následek, že se přeruší dosavadní běh promlčecí doby a začíná běh nové promlčecí doby v trvání 10 let.

Nejvyšší soud se opakovaně vyjadřoval knáležitostem uznání dluhu podle § 558 ObčZ, kromě rozhodnutí, jímž argumentoval soud prvního stupně také ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 33 Odo 507/2001, v němž konstatoval, že v uznání práva co do důvodu, nemusí sice tento důvod vždy vlistině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí býtjednoznačně dovoditelný.

Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že formulace ve Smlouvě, podle níž zástavce uzavřel se zástavními věřiteli dne 5.11.2003 Smlouvu o společném obchodování ve znění dodatku č. 1 ze dne 18.8.2004, na základě které zástavní věřitel 1 a 2 půjčili zástavci každý částku 1.964.500,-Kč, celkem tedy 3.929.000,-Kč, splatnou do 31.12.2004. Ke dni podpisu této smlouvy o zřízení zástavního práva zůstává nesplaceno celkem 3.929.000,-Kč. neodpovídá dikci uznání dluhu upravené v ustanovení § 558 ObčZ. Z uvedené formulace totiž neplyne, že dlužník učinil jednostranný právní úkon, jež by byl adresován žalobcům, nýbrž se jedná pouze o určení pohledávky, jež je Smlouvou zajišťována. Nehledě na to, jak správně upozornil soud prvního stupně, nelze dovodit právní důvod

(KSPH 40 lNS 1340/2011) zajištlované pohledávky zodkazu na Dohodu a její dodatek, nebot, dlužník není účastníkem Dohody a ani z dodatku Dohody neplyne, že by půjčky byly poskytovány dlužníkovi; důvod dluhu, o němž tvrdí žalobci, že jej uznal dlužník, tedy nelze z Dohody ve znění jejího dodatku dovodit. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit okolnost, že účastníci Smlouvy a Dohody nejsou osoby znalé práva a že podle těchto dokumentů měly na zřeteli to, že žalobci půjčují finanční prostředky dlužníkovi, který byl jednatelem a společníkem společnosti B ani společnosti B, nebot, určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Závěr soudu prvního stupně, že sporné pohledávky P-1 nebyly dlužníkem uznány, je proto správný.

K promlčení sporných pohledávek:

Podle § 100 odst. 1 ObčZ právo se promlčí, jestliže nebylo právo vykonáno vdobě tomto zákoně stanovení (§ 101-110). Kpromlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle § 101 ObčZ, pokud není vdalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Odvolací soud vdůsledku výše uvedeného právního závěru konstatuje, že sporné pohledávky jsou promlčeny, a pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto závěru soudem prvního stupně, s nímž se ztotožňuje

Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně vnapadeném rozsahu vbodu ll. výroku podle § 219 o.s.ř. zdůvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna z 17.4.2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/2012, uveřejněným pod číslem 116/2013 ve Sbírce zákonů s účinností od 7.5.2013 zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu z30.4.2013, č. Org. 23/2013 k tomuto nálezu publikovanému ve Sbírce zákonů pod číslem 117/2013, je třeba podrobit revizi rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, byt, o nich soud prvního stupně rozhodl vsouladu v době rozhodnutí účinnou právní úpravou zrušené vyhlášky. Při absenci zvláštního právního předpisu osazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení vjednom stupni je tedy namístě postup podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. (blíže také závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 3043/2010 z 15.5.2013). Z uvedeného důvodu odvolací soud napadený rozsudek v bodu lll. výroku podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, co do výše přiznané náhrady.

V řízení před soudem prvního stupně tak náhrada nákladů žalovaného činí odměnu za zastupování advokátem za dva úkony právní služby vsazbě ve výši 2.100,-Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) z tarifní hodnoty 25.000,-Kč podle § 9 odst. 3 písm.a) AT ve znění účinném do 31.12.2012 (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci), tj. 4.200,-Kč a jeden úkon právní služby v sazbě 3.100,-Kč

(KSPH 40 lNS 1340/2011) podle § 7 bod 5 AT z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm.c) AT (účast při jednání 1.2.2013) (blíže usnesení Nejvyššího soudu z 30.5.2013 sp.zn. 29 lCdo 19/2012) a tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT po 300,-Kč, tj. 900,-Kč, celkem 8.200,-Kč po připočtení DPH ve výši 21% 9.922,-Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému v rozsahu odměny za zastupování-jednoho úkonu právní služby z tarifní hodnoty 50.000,-Kč, tj. ve výši 3.100,-Kč a jedné náhrady hotových výdajů 300,-Kč, tj. celkem 3.400,-Kč po připočtení DPH 21% 4.414,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10.září 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení. Andrea Synková