103 VSPH 274/2013-121
78 ICm 3009/2012 103 VSPH 274/2013-121 (MSPH 78 INS 14526/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkově v právní věci žalobce: lng. Louda Lee, sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, insolvenční správce dlužníka LOGURAN, a.s., IČO: 27107884, zast. JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, VJámě 1/699, proti žalovaným: 1) lMPULS-Leasing-AUSTRIA, spol. s r.o., IČO: 65006658, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 26, zast. Mgr. Radkem Hladkým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, 2) lng. Michal Stiebal, bytem v Dolních Jirčanech, K Ořechovce 336, zast. JUDr. Václavem Zemanem, advokátem, se sídlem v Plzni, Sedláčkova 11, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 78 lCm 3009/2012 ze dne 29. května 2013, takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 3009/2012-78 ze dne 29. května 2013 se potvrzuje.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení 12.342,-Kč ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci krukám Mgr. Radka Hladkého, advokáta, se sídlem v Praze.

|||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.988,-Kč ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci krukám JUDr. Václava Zemana, advokáta, se sídlem v Plzni.

(MSPH 78 INS 14526/2011)

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovaným domáhá určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu z 31.3.2011, jímž ukončil jako nájemce leasingovou smlouvu uzavřenou se žalovaným 1) 29.12.2006 doplněně dodatkem z 1.8.2009, v němž bylo sjednáno prodloužení doby pronájmu předmětu pronájmu z 36 měsíců na 60 měsíců (Smlouva). Předmětem Smlouvy byl finanční leasing nověho osobního automobilu zn. VW Sharan Sportline Business 1,9 TDI 4 Motion 85 (vozidlo), jehož pořizovací cena byla stanovena ve výši 997.586,-Kč včetně DPH a cena předmětu leasingu podle splátkověho kalendáře z 1.8.2009 činila 1.021.428,50 Kč včetně DPH. Dlužník učinil odporovaný právní úkon vdobě, kdy zbývalo doplatit na splátkách 93.872,40 Kč včetně DPH představující součet zbývajících závazků ze Smlouvy a odkupní cenu vozidla ve výši 1.000,-Kč. Cituje ustanovení § 235, § 240, § 237 a § 236 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) dospěl kzávěru, že odporovaný úkon učinil dlužník 31.3.2011 bez přiměřeněho protiplnění vdobě, kdy se nacházel fakticky ve stavu úpadku, nebot, výsledek hospodaření běžněho účetního období dosahoval zápornou hodnotu již v roce 2009, nebot, značná část závazků dlužníka byla splatná v roce 2009, nebo 2010, a vzdal se tak možnosti nabýt vlastnickě právo k vozidlu v situaci, kdy na leasingových splátkách uhradil již více než 90 % pořizovací ceny vozidla včetně DPH (cca 930.000,-Kč) a naopak umožnil převod vlastnickěho práva k němu na žalovaněho 2). Tvrdil dále, že dlužník v rozhodně době měl dostatek disponibilních prostředků ke splacení zbylých leasingových splátek a dalších souvisejících výdajů, nebot, i později vynakládal významně částky za měně prioritními a pochybnými účely bez relevantního smluvního základu a adekvátního protiplnění. Dohodu z 31.3.2011 uzavřenou mezi dlužníkem, žalovaným 1) a žalovaným 2) (Dohoda) zhodnotil jako vícestranný právní úkon obsahující dohodu o postoupení práv a převzetí závazků ze Smlouvy žalovaným 2) podmíněnou dohodou žalovaněho 1) s dlužníkem o ukončení Smlouvy a zaplacením kupní ceny na účet žalovaněho 1).

Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož předčasně ukončení leasingově smlouvy je zcela běžně v obchodním styku, kdy nájemce má svobodně právo rozhodnout, jak chce nakládat se svými závazky vůči svým obchodním partnerům, přičemž pronajímatel nemá právo mu jeho žádosti nevyhovět. Tím, že předčasně ukončil Smlouvu se dlužník nepřipravil o možnost nabýt vlastnickě právo k předmětu leasingu. Akcentoval, že nelze uhrazeně leasingově splátky chápat jako předplatbu automatický nárok na vlastnictví k předmětu leasingu, nýbrž jako platby s možností předmět leasingu po dobu jejich hrazení užívat, jak bylo dlužníkovi umožněno. Odporovaným právním úkonem se dlužník vyvázal ze Smlouvy, podle níž by byl povinen hradit leasingově splátky až do ledna roku 2012 bez vynaložení jakýchkoliv nákladů. Nikterak se vdůsledku ukončení Smlouvy neobohatil, nebot, od žalovaněho 2) obdržel neuhrazeně leasingově splátky, poplatek za zpracování dokumentace související spředčasným ukončením leasingu ve výši 3.000,-Kč a odkupní cenu ve výši 1.000,-Kč. Dlužníkovi nevzniklo právo na odkup vozidla, nebot, to by bylo podmíněno z jeho strany splněním všech podmínek Smlouvy. Dovozoval, že při závěru o neúčinnosti odporovaněho právního úkonu dlužníka by žalobce nemohl žádat vydání ušlěho plnění, nebot, k žádněmu plnění odporovaným

(MSPH 78 INS 14526/2011) právním úkonem nedošlo a nemohlo by být realizováno právo na odkup vozidla, nebot, odporovaný právní úkon není neplatným právním úkonem. Vyjádřil nesouhlas se závěrem žalobce, že se jedná o postoupení práva ze Smlouvy žalovaněmu 2), nebot, tak by tomu bylo jen v případě, že by nedošlo kzániku Smlouvy, do níž by žalovaný 2) nastoupil namísto dlužníka.

Žalovaný 2) navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož není věcně legitimován ve sporu, nebot, k převodu vlastnickěho práva k vozidlu do jeho vlastnictví došlo až potě, co byla ukončena Smlouva. Upozornil na to, že vlastníkem vozidla byl po celou dobu trvání Smlouvy žalovaný 1). Dovozoval, že pro posouzení věci není podstatně, že ukončení Smlouvy a převod vlastnictví je obsažen vjedině listině.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod l. výroku), žalobce zavázal zaplatit žalovaněmu 2) 14.701,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. Václava Zemana (bod ll. výroku) a vyslovil, že žalovaný 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod lll. výroku). Soud prvního stupně zjistil ze shodných tvrzení stran:

-že mezi dlužníkem a žalovaným 1) byla uzavřena Smlouva a že 31.3.2011 byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanými 1),

-že Dohoda, označená jako Návrh na předčasně ukončení leasingově smlouvy a návrh na uzavření kupní smlouvy, kterou bylo vozidlo zvlastnictví žalovaněho 1)převedeno do vlastnictví žalovaněho 2), byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanými 1) a 2),

-že žalovaný 2) zaplatil žalovaněmu 1) v souvislosti s Dohodou ve výši 93.872,40 Kč, 10.004,-Kč a 8.837,-Kč a 3.000,-Kč za zpracování dokumentace,

-že žalovaněmu 2) bylo v souvislosti se zaplacením uvedených částek ve velkěm technickěm průkazu k vozidlu vyznačeno vlastnictví k němu,

-že ke dni podání žaloby byla nabízena obdobná vozidla společností AM Auto za cenu 256.000,-Kč.

Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně cituje ustanovení § 37, § 38, § 39 ObčZ, dále § 235, § 240, § 241 a § 242 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), k právnímu závěru, podle něhož odporovaný úkon dlužníka je právním úkonem platným, nebot, žalovaný 1) nejednal při ukončování Smlouvy s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, a nedospěl ani k závěru, že by byl učiněn v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu s poctivým obchodním stykem, a že je namístě zkoumat jeho neúčinnost. Vyjádřil nesouhlas se žalobcem, že by se odporovaným právním úkonem dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo přiměřeněho protiplnění ve smyslu § 240 lnsZ. Dlužník žádně plnění neposkytoval, nebot, vozidlo nebylo nikdy vjeho vlastnictví a nemohl s ním nakládat; uzavřel proto, že odporovaný právní úkon dlužníka není podle § 240 lnsZ neúčinným úkonem. Soud prvního stupně zároveň konstatoval, že ke zvýhodnění některěho z dlužníkových věřitelů nedošlo a nebylo ani tvrzeno (§ 241 lnsZ). Vysvětlil, že ke zkrácení věřitelů by došlo v situaci, kdy by se dlužník vzdal práva nabýt vozidlo do svěho vlastnictví potě, co by mu toto právo vzniklo, tj. po doplacení všech splátek, penále a poplatků souvisejících s ukončením Smlouvy a zároveň by bylo prokázáno, že hodnota vozidla v den přechodu vlastnickěho práva na jeho osobu výraznějším způsobem převyšuje výši kupní ceny, kterou žalovaný 2)

(MSPH 78 INS 14526/2011) za vozidlo zaplatil. Žalobcova argumentace kupní cenou vozidla cca 256.000,-Kč nedává odpověd na zásadní otázku, jaká by byla tržní cena vozidla v čase zaplacení poslední splátky a vjakěm technickěm stavu by vozidlo vtěto době bylo. Shrnul, že bylo zjištěno, že dlužník se vzdal práva doplatit leasingově splátky podle Smlouvy a učinit takově úkony, kterě by jej přivedly k vlastnictví vozidla; to vše za podmínky, že by žalovaný 1) Smlouvu nevypověděl pro řádně nesplácení leasingových splátek. Odporovaný dlužníkův právní úkon není úkonem neúčinným a Dohoda nepředstavuje postoupení dlužníkových práv a povinností ze Smlouvy na žalovaněho 2). Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve vztahu žalobce žalovaný 1) při respektování okolnosti, že náklady řízení neúčtoval, ve vztahu k žalovaněmu 2) v rozsahu odměny za zastupování advokátem a náhrady cestovněho.

Tento rozsudek napadl žalobce vzákonem stanoveně lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Zopakoval svou dosavadní argumentaci, a trval na tom, že Dohoda představuje ujednání dlužníka se žalovaným 2) o postoupení jeho práv a povinnosti ze Smlouvy a že předpokladem ukončení Smlouvy bylo vypořádání Smlouvy žalovaným 2); pokud by žalovaný 2) jako člen představenstva dlužníka nevyplatil výše uvedeně částky, podle Dohody by nedošlo ke skončení Smlouvy a dlužník by byl povinen plnit svě povinnosti vůči žalovaněmu 1) vsouladu se Smlouvou. Konstatoval, že odporovaný právní úkon dlužníka a vypořádání Smlouvy byly předpokladem pro převod vlastnickěho práva k vozidlu ze žalovaněho 1) na žalovaněho 2); k vypořádání Smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným 1) však nedošlo. Upozornil na to, že předčasně ukončení Smlouvy bylo upraveno v čl. Vll odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek pro finanční leasing ve formě výpovědi s okamžitou platností nebo svýpovědní lhůtou. Nelze upřít dlužníkovi, že mohl požádat o ukončení Smlouvy z jakěhokoliv důvodu, avšak za situace, kdy byl vúpadku bylo třeba jeho právní úkony podrobit testu jejich dopadu na věřitele. Protože souhlas dlužníka byl předpokladem pro nabytí vlastnickěho práva žalovaněho 2) kvozidlu, nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník neposkytoval žalovaněmu 2) žádně plnění a že proto nemohlo dojít k naplnění podmínek ustanovení § 240 lnsZ. Uzavřel, že Dohodu je třeba posuzovat komplexně a že dlužník umožnil žalovaněmu vstoupit do jeho práv ze Smlouvy, odpovídajících počtu zaplacených leasingových splátek, kterými si předplatil právo, po doplacení zbývajících splátek, nabýt vozidlo do svěho vlastnictví. K neúčinnosti odporovaněho právního úkonu podle § 241 lnsZ neuvedl ani po výzvě žádná tvrzení.

Žalovaný 1) navrhl potvrzení napadeněho rozsudku z důvodu jeho věcně správnosti, nebot, z obchodu žádný prospěch neměl, byly mu pouze uhrazeny dlužně leasingově splátky a sankce a případný prospěch měl pouze žalovaný 2). Zdůraznil, že povinnost vydat do majetkově podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, vjejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo kterě z něho měly prospěch, takovou osobou však nebyl.

Žalovaný 2) navrhl potvrzení napadeněho rozsudku z důvodu jeho věcně správnosti s odůvodněním, podle něhož nebyl v žádněm právním vztahu s dlužníkem, jeho právní vztah se žalovaným je vztahem z kupní smlouvy, která byla naplněna. Uvedl dále, že v řízení před soudem prvního stupně, že pokud by nedošlo

(MSPH 78 INS 14526/2011) k Dohodě, žalovaný 1) by přikročil jednostranně k výpovědi Smlouvy, nebot, dlužník svě povinnosti z ní řádně neplnil.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodně.

Především odvolací soud konstatuje, že odporovaný právní úkon dlužníka je úkonem platným a sdílí závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje; je tak splněn základní předpoklad pro jeho napadení odpůrčí žalobou, nebot, neplatný právní úkon nemůže být úkonem neúčinným. Odporovaný právní úkon byl učiněn v zákonem stanoveně lhůtě před zahájením insolvenčního řízení a žalobce ho včas napadl odpůrčí žalobou; dlužník a žalovaný 1) nejsou osobami blízkými ani osobami, jež tvořily koncern.

Podle § 235 odst. 1 lnsZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některě věřitele na úkor Hných.

Podle § 236 odst. 1 lnsZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkově podstaty.

Podle § 239 lnsZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, kterě mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkově podstaty (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (odst. 3).

Podle § 240 lnsZ právním úkonem bez přiměřeněho protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, kjeho poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeněho protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil vdobě, kdy byl vúpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeněho protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízkě nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil vdobě, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeněho protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízkě nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jine osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeněho proti plnění není a) plnění uloženě právním předpisem, b) příležitostný dar vpřiměřeně výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterěm dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízkě nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležitě pečlivosti poznat, že dlužníkje v úpadku, nebo že tento úkon mohl věst k úpadku dlužníka (odst. 4).

(MSPH 78 INS 14526/2011)

Podle § 241 lnsZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, vjehož důsledku se některěmu věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jakě by mu jinak náleželo vkonkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl vúpadku, nebo právní úkon, který vedl kdlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízkě nebo osoby, která tvoří sdlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil vdobě, kdy byl vúpadku (odst. 2). Vodstavci 3 právní úprava uvádí příkladmo právní úkony zvýhodňující a v odstavci 5 naopak uvádí taxativně právní úkony, kterě zvýhodňujícím právním úkonem nejsou. V odstavci 4 právní upravuje dobu před zahájením insolvenčního řízení, v níž musí být právní úkon učiněn, aby bylo lze jej napadnout odpůrčí žalobou.

Zvýhodňujícím právním úkonem je příkladmo úkon dlužníka, jímž splnil svůj dluh dříve než se stal splatným (odst. 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízkě nebo osoby, která tvoří sdlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jině osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterěho dlužník obdržel přiměřeně protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo učiněný v prospěch osoby dlužníkovi blízkě nebo osoby, která tvoří sdlužníkem koncern, a že osoba, vjejíž prospěch byl úkon učiněn nemohla ani při náležitě pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl věst k úpadku dlužníka [odst. 5 písm.b)].

Z výše uvedeně právní úpravy skutkových podstat neúčinnosti právních úkonů dlužníka bez přiměřeněho protiplnění a zvýhodňujících právních úkonů plyne, že v obou případech jednou ze zásadních podmínek neúčinnosti je, že dlužník učinil odporovaný právní úkon vdobě, kdy se nacházel vúpadku, tj. vdobě, kdy byly naplněny podmínky jeho úpadku tak, jak jsou upraveny v ustanovení § 3 lnsZ nebo právní úkon dlužníka ktomuto úpadku vedl. Vprojednávaně věci se žalobce domáhal neúčinnosti odporovaněho právního úkonu dlužníka v Dohodě, přičemž zároveň tvrdil, že dlužník v rozhodně době měl dostatek disponibilních prostředků ke splacení zbylých leasingových splátek a dalších souvisejících výdajů, nebot, i později vynakládal významně částky za měně prioritními a pochybnými účely bez relevantního smluvního základu a adekvátního protiplnění. Již toto tvrzení zpochybňuje, že by odporovaný právní úkon učinil dlužník v době, kdy se nacházel vúpadku, nebot, plnil svě závazky a mohl je plnit, nebot, měl ktomu dostatek disponibilních prostředků, jinak řečeno žalobce ani netvrdí, že byl naplněn předpoklad úpadku podle § 3 odst. 1 písm.c) lnsZ, tj. že se nacházel vplatební neschopnosti. Již tato okolnost vede k závěru, že odporovaný právní úkon nemůže být právním úkonem neúčinným.

Avšak ani za situace, že by bylo postaveno najisto, že kodporovaněmu právnímu úkonu dlužníka došlo vdobě, kdy byl v úpadku, nelze uvažovat o jeho neúčinnosti jinak než z důvodu podle § 240 lnsZ, nebot, k neúčinnosti podle § 241 lnsZ žalobce neuvedl žádná tvrzení.

(MSPH 78 INS 14526/2011)

Kneúčinnosti odporovaněho právního úkonu dlužníka podle § 240 lnsZ odvolací soud má za to, že za situace, kdy zbývalo splatit leasingově splátky vrozsahu takřka 100.000,-Kč, dlužníkovi nesvědčila práva ze Smlouvy, resp. Všeobecných obchodních podmínek, jimiž se řídí, podle čl. Vlll odst. 1., tj. že řádným ukončením leasingově smlouvy vzniká nájemci automaticky bez dalšího právo odkoupit vozidlo od žalovaněho 1) po uhrazení odprodejní ceny vozidla (1.190,-Kč) a všech závazků ze Smlouvy nejpozději ke dni splatnosti odprodejní ceny určeně podle splátkověho kalendáře, nebot, křádněmu ukončení Smlouvy nedošlo. Smlouva byla ukončena na základě dohody mezi dlužníkem a žalovaným 1) sodkládací podmínkou, že budou vyrovnány všechny závazky ze Smlouvy, jež uhradil žalovaný 2). Nelze dovodit, že by odporovaným právním úkonem dlužník žalovaněmu 1) poskytl jakěkoliv plnění, za něž by mohl požadovat protiplnění, nebot, toto plnění by mohlo spočívat jen vtom, že se vzdá ve prospěch žalovaněho 1) svěho práva na odkup vozidla, jež mu však k 31.3.2011 nevzniklo. Žalobcova argumentace, podle kterě si dlužník postupně splácením leasingových splátek předplácel nárok na odkup vozidla není namístě, nebot, jednotlivě splátky představovaly pouze úhradu za to, že dlužník mohl vozidlo užívat a každá ze splátek tak byla v tom kterěm měsíci konzumována. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dospěl kzávěru, že Dohoda nepředstavuje postoupení práv ze Smlouvy z dlužníka na žalovaněho 2), jak dovozuje žalobce. Pro posouzení věci pak není rozhodující, že žalovaný 2) a žalovaný 1) mohly být osobami blízkými, nebot, v žádněm příměm právním vztahu z Dohody nebyli.

Odvolací soud tak shrnuje, že odporovaný právní úkon dlužníka v Dohodě není neúčinným ve vztahu ani kjednomu ze žalovaných, a proto napadený rozsudek z důvodu jeho věcně správnosti, včetně správněho výroku o nákladech řízení, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána vodvolacím řízení zcela úspěšným žalovaným.

Ve vztahu kžalovaněmu 1) vrozsahu odměny za zastupování advokátem ztarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., (AT) a § 7 bodu 5 AT ve výši 3.100,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci a účast při jednání) a třech náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. ve výši 10.200,-Kč, po připočtení DPH 21 % 12.342,-Kč.

Ve vztahu kžalovaněmu 2) v rozsahu odměny za zastupování advokátem, tj. dva úkony právní služby po 3.100,-Kč (vyjádření ve věci a účast při jednání) a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. 6.800,-Kč a dále náhrady cestovněho vozidlem značky Mercedes-Benz, reg. zn. 5P2 44 54 zPlzně do Prahy a zpět, tj. 192 km kjednání soudu 24.9.2014. Tato náhrada představuje podle vyhl. č. 345/2013 Sb. amortizaci ve výši 3,70 Kč na km jízdy (§ 1 písm.b), tj. celkem 710,-Kč a náklady na palivo, tj. při průměrně spotřebě 6,43 l /100 km a vyhláškově ceně motorově nafty (§ 4 písm. c) činí 444,40 Kč, po připočtení náhrady za zmeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT za 3 půlhodiny po 100,-Kč, tj. 300,-Kč, činí celková náhrada 1.454,80 Kč, takže náklady za právní

(MSPH 78 INS 14526/2011) zastupování činí celkem 8.254,80 Kč a po připočtení DPH 21 % 9.988,30 Kč, po zaokrouhlení 9.988,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadeně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. září 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná