103 VSPH 261/2016-178
45 ICm 1826/2013 103 VSPH 261/2016-178 (KSHK 45 INS 6406/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Věry Modlitbové v právní věci žalobkyně: JUDr. Šárka Vesková, se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 300/31, insolvenční správně dlužnice BERIL-EXIM s.r.o., IČO: 25945840, proti žalované: Nové Zálesí a.s., IČO: 25150162, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 37/2074, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2015, č.j. 45 ICm 1826/2013-141,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2015, č.j. 45 ICm 1826/2013-141, se mění tak, že se žaloba na určení pravosti pohledávek žalované vůči dlužnici ve výších 2.364.446,28 Kč a 291.617,61 Kč v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSHK 45 INS 6406/2012, zamítá pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v postavení insolvenční správkyně proti žalované jako věřitelce č. 8 s přihláškou pohledávek č. 9 (P9) domáhá určení neexistence pohledávek obsažených v P9 přihlášených do insolvenčního řízení, v němž je řešen úpadek dlužnice BERIL-EXIM s.r.o., IČO: 25945840 (dlužnice), konkursem prohlášeným na její majetek. Žalobu podala poté, co pohledávky obsažené v P9 popřela při zvláštním přezkumném jednání namítajíc jejich zánik uhrazením. Popření pohledávek pod isir.justi ce.cz (KSHK 45 INS 6406/2012) pořadovými čísly 9.1 ve výši 1.091.913,-Kč, 9.2 ve výši 16.596,-Kč, 9.3 ve výši 199.820,-Kč a 9.4. ve výši 535.470,26 Kč vzala zpět a setrvala v popěrné námitce ohledně vykonatelné pohledávky č. 9.1 ve výši 2.364.449,28 Kč coby směnečného závazku opřeného žalovanou o směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 39 Cm 657/2009-19 ze dne 12.1.2010 (SPR) a nevykonatelné pohledávky č. 9.4 ve výši 291.617,61 Kč jako kapitalizovaného úroku opíraného žalovanou o úvěrový vztah dlužnice s Československou obchodní bankou, a.s. (ČSOB) vzniklý z úvěrové smlouvy č. 1004/07/5242 (Smlouva); pohledávky byly ČSOB postoupeny žalované smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.10.2010 (Postupní smlouva). Dlužnici a Antonínu anonymizovano , anonymizovano (Antonín Bernard), byla SPR uložena solidární povinnost zaplatit ČSOB směnečný peníz ve výši 4.978.843,92 Kč s příslušenstvím spočívajícím v 6% úroku p.a. od 22.10.2010 do zaplacení, odměně 16.596,-Kč a náhradě nákladů řízení ve výši 199.820,-Kč. Okresním soudem v Náchodě pověřený soudní exekutor Mgr. Stanislav Molák (Exekutor) vymohl v nařízené exekuci na jistinu pohledávky ve výši 4.830.691,92 Kč částku 1.906.265,08 Kč, což žalovaná zohlednila při přihlášení pohledávky vůči Antonínu anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 10531/2011. Z celkové vymožené částky v exekuci (2.980.567,16 Kč) obdržela žalovaná na jistinu 1.843.862,49 Kč a na náhradu nákladů exekuce 81.276,-Kč. Dlužnice uhradila žalované celkem 1.956.500,-Kč z půjček poskytnutých dlužnici třetími osobami (Lenkou Říhovou a KCPPUMP s.r.o.) jako zálohu na úhradu nákladů spojených s odkoupením pohledávky od ČSOB. Popisujíc podrobnosti o platbách uskutečněných Lenkou Říhovou a KCPPUMP s.r.o. ve prospěch žalované konstruuje žalobkyně zánik pohledávky č. 9.1 v celkové výši 2.364.446,28 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 22.10.2009 do 30.8.2012 dle jejího výpočtu činí 535.470,26 Kč, proto považuje pohledávku č. 9.4 ve výši 291.617,61 Kč za neexistující.

Žalovaná poukazujíc na data plateb (19.10.2010 a 20.10.2010) provedených třetími osobami (Lenkou Říhovou a KCPPUMP s.r.o.) upozorňuje na okamžik uzavření Postupní smlouvy a svého vstupu do exekuce namísto ČSOB (26.10.2010). Vyvrací možnost zániku závazku dlužnice vůči žalované platbami uskutečněnými v době, kdy žalovaná nebyla v pozici věřitele dlužnice. Žalobní tvrzení považuje za nepřesvědčivé a neprokázané a navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení neexistence pohledávek žalované vůči dlužnici ve výších 2.364.446,28 Kč a 291.617,61 Kč zamítl (body I. a II. výroku) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel (aniž je zcela patrno, které důkazy či skutečnosti hodnotil) z následujících zjištění: -dne 20.4.2007 vystavila dlužnice směnku vlastní na řad ČSOB na částku 4.978.843,92 Kč s datem splatnosti 22.10.2009, -předmětem Postupní smlouvy je pohledávka vůči dlužnici v celkové výši 4.866.284,02 Kč, přičemž směnečná suma ve výši 4.486.870,74 Kč s příslušenstvím je předmětem exekuce, (KSHK 45 INS 6406/2012)

-Okresní soud v Náchodě vydal dne 27.5.2010 pod sp.zn. 25 EXE 968/2010 usnesení, -Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) usnesením ze dne 30.8.2012 zjistil úpadek dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs, -žalovaná přihlásila dne 29.9.2012 do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice čtyři pohledávky v celkové výši 4.499.863,15 Kč, -KCPPUMP s.r.o. přihlásila dne 1.10.2012 do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice tři pohledávky ve výších 1.000.000,-Kč, 261.358,97 Kč a 58.126,18 Kč, jež žalobkyně popřela, -Lenka Říhová přihlásila do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice pohledávku ve výši 1.093.384,-Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 25.10.2010, kterou žalobkyně popřela, -žalobkyně přihlášené pohledávky žalované rozepsala v listech seznamu přihlášených pohledávek (seznam PP) jako pohledávky č. 9.1 až 9.4, vykonatelnou pohledávku č. 9.1 ve výši 3.456.359,28 Kč jako směnečný závazek ze směnky a směnečný úrok, vykonatelnou pohledávku č. 9.2 ve výši 16.596,-Kč jako směnečnou odměnu, vykonatelnou pohledávku č. 9.3 ve výši 199.820,-Kč jako náklady řízení a nevykonatelnou pohledávku č. 9.4 ve výši 827.087,87 Kč jako úrok z prodlení ze Smlouvy, -na zvláštním přezkumném jednání dne 22.4.2013 popřela žalobkyně pohledávky č. 9.1 až 9.4 v celkové výši 4.499.863,15 Kč z důvodu jejich zaplacení, -podáním ze dne 21.5.2013 vzala žalobkyně zpět popření pohledávek č. 9.2 a 9.3 ve výších 16.596,-Kč a 199.820,-Kč a částečně zpět popření pohledávek č. 9.1 ve výši 1.091.913,-Kč a č. 9.4 ve výši 535.470,26 Kč a potvrdila popření pohledávek č. 9.1 ve výši 2.364.446,28 Kč a č. 9.4 ve výši 291.617,61 Kč, -žalovaná obdržela od Exekutora finanční částku 1.843.862,49 Kč, dlužná jistina dosahuje 2.643.008,25 Kč, -dle výpovědí svědků Lenky Říhové a Ing. Vladimíra Racka Lenka Říhová a Antonín Bernard jednali se žalovanou o možnosti ukončení exekuce vedené vůči dlužnici jako povinné, finanční prostředky poskytnuté Lenkou Říhovou (956.500,-Kč) a KCPPUMP s.r.o. (1.000.000,-Kč) žalované měly sloužit k úhradě postoupení pohledávek vůči dlužnici, jejich účelem nebylo zapravení dluhu v exekuci.

V rovině právního posouzení věci soud prvního stupně cituje § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ), dospěl k závěru, že včas podaná žaloba není důvodná. Ačkoli konstatuje, že pohledávka č. 9.4 původně popřená žalobkyní v plné výši byla přezkoumaná jako nevykonatelná, když jejím důvodem je příslušenství k jistině uplatněné pod č. 9.1, rozhodl zamítavým výrokem i o žalobě o určení neexistence nevykonatelné pohledávky. Uzavřel, že předmětem sporu je pohledávka pod č. 9.1 spočívající v neuhrazeném směnečném závazku dlužnice vůči žalované dle SPR; z celkové výše 3.456.359,28 Kč tvořené jistinou (2.793.011,35 Kč) a příslušenstvím (663.347,93 Kč) došlo k zapravení v exekuci vedené proti dlužnici jako povinné do výše 1.843.862,49 Kč. Závazek dlužnice ve výši 2.643.008,25 Kč nezanikl, a to ani žalobkyní tvrzenými úhradami ze strany třetích osob (Lenky Říhové a KCPPUMP s.r.o.). Vypočítávaje neprovedené důkazy poukazuje na nevěrohodnost některých provedených důkazů (smlouvy o půjčkách, výpisy z účtů, výpověď svědkyně) vzhledem k personálnímu propojení třetích osob s dlužnicí. (KSHK 45 INS 6406/2012)

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž napadá správnost skutkových zjištění i právního hodnocení soudu prvního stupně. Původní návrh, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a určil, že popření pohledávek žalované obsažených v P9 je po právu, s ohledem na nedostatečná skutková zjištění změnila v požadavek, aby nesprávné rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno soudu prvního stupně. Trvajíc na závěru o zániku závazků dlužnice v důsledku plateb učiněných třetími osobami (Lenkou Říhovou a KCPPUMP s.r.o.) ve prospěch žalované podrobně rozvádí argumentaci uváděnou v žalobě a závěrečném návrhu. Dovozuje úhradu exekvovaných pohledávek vůči dlužnici poukazem na označení plateb. Soudu prvního stupně vytýká neprovedení důkazů výpověďmi všech navržených svědků (Antonína Bernarda a Ing. Grigy), jimiž by byl prokázán vztah dlužnice se třetími osobami (Lenkou Říhovou a KCPPUMP s.r.o.) na základě půjčky, jakož i nesprávné hodnocení důkazů provedených listinami a výpověďmi svědků Lenky Říhové a Ing. Vladimíra Racka.

Žalovaná shledává odvolání žalobkyně nedůvodným a napadený rozsudek věcně správným. Poukazujíc na neunesení důkazního břemene žalobkyní považuje její tvrzení za nelogická, zejména s ohledem na časové souvislosti jednotlivých úkonů dlužnice, žalované a třetích osob.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co postupem dle ust. § 213 o.s.ř. zopakoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než žalobkyní uplatněných důvodů.

V odvolacím řízení žalobkyně doplnila, že nemá k dispozici listinu, jíž by vyrozuměla žalovanou o popření pohledávky č. 9.4, přičemž důvody, pro které v seznamu PP není obsaženo předběžné stanovisko insolvenční správkyně k přezkoumávaným pohledávkám, neumí vysvětlit. Výsledek zvláštního přezkumného jednání nebyl do seznamu PP patrně doplněn.

Z přihlášky pohledávky (P9) odvolací soud zjistil, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSHK 45 INS 6406/2012 vůči dlužnici čtyři pohledávky v celkové výši 4.499.863,15 Kč, z toho tři vykonatelné pohledávky dle SPR. Pod č. 1 je označena pohledávka v celkové výši 3.456.359,28 Kč (jistina ve výši 2.793.011,35 Kč a směnečný úrok 6% p.a. od 22.10.2009 ve výši 663.347,93 Kč) jako směnečný závazek dlužnice ze směnky vlastní vystavené k zajištění úvěrového vztahu dlužnice dne 20.4.2007 na řad ČSOB na částku 4.978.843,92 Kč s datem splatnosti 22.10.2009 (Směnka) postoupený žalované Postupní smlouvou, pod č. 2 je označena pohledávka ve výši 16.596,-Kč jako směnečná odměna ze Směnky a pod č. 3 je označena pohledávka ve výši 199.820,-Kč jako náhrada nákladů nalézacího (směnečného) řízení. Další přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou v celkové výši 827.087,87 Kč zdůvodňuje jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ze Smlouvy přirostlý v období od 22.10.2009 do 30.8.2012 nekrytý Směnkou, postoupený žalované Postupní smlouvou. Jako přílohy dokládající údaje uvedené v P9 žalovaná označila (KSHK 45 INS 6406/2012) plnou moc, výpis z obchodního rejstříku žalované, Směnku, SPR, Postupní smlouvu, usnesení o nařízení exekuce.

Z listů seznamu PP zpracovaných pro P9 odvolací soud zjistil, že žalobkyně nevyznačila žádné své stanovisko k přihlášeným pohledávkám žalované v celkové výši 4.499.863,15 Kč. Jednotlivé přihlášené pohledávky zařadila pod čísla 9.1 jako vykonatelnou v celkové výši 3.456.359,28 Kč, 9.2 jako vykonatelnou ve výši 16.596,-Kč, 9.3 jako vykonatelnou ve výši 199.820,-Kč a 9.4 jako nevykonatelnou ve výši 827.087,87 Kč coby úrok z prodlení ze Smlouvy.

Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání odvolací soud zjistil, že žalobkyně při jednání konaném dne 22.4.2013 uvedla, že pohledávky uplatněné v P9 v celkové výši 4.499.863,15 Kč jako vykonatelné popírá z důvodu zaplacení. Insolvenční soud v protokolu neuvedl žádný výsledek přezkoumání s konstatováním, že výsledek přezkumného jednání se zapisuje do seznamu přihlášených pohledávek. Součástí protokolu je seznam PP bez uvedení výsledku přezkumného jednání.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 173 odst. 4 IZ, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 IZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle § 189 odst. 1 věta prvá IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. (KSHK 45 INS 6406/2012)

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 197 IZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odst. 1). Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (odst. 2).

Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2).

Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Podle § 200 IZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí (KSHK 45 INS 6406/2012)

10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5).

Podle § 42 odst. 4 o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

V ust. § 21 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, jsou upraveny náležitosti přihlášky pohledávky. Kromě jiných přihláška pohledávky musí obsahovat bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Z citovaných ustanovení plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody, pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro vznik pohledávky, které ji individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána nejen insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Na těchto závěrech nemůže změnit nic, že přihláška pohledávky se podává na stanoveném formuláři a že v kolonce důvod vzniku pohledávky není dostatek místa, neboť tvrzení, jež by do formuláře nebylo možné pojmout, mohou být doplněna na připojeném listu. Řádné uplatnění nároku přihláškou pohledávky pak je předpokladem pro závěr, zda se věřitel popřené pohledávky domáhá podanou incidenční žalobou určení pohledávky na základě skutečností, jež byly předmětem přezkumu (§ 198 odst. 2 IZ). V případě, že popře pohledávku věřitele jiný věřitel, pak jeho popěrný úkon musí být učiněn formálně na formuláři a není-li odmítnut, je považován za zákonem stanovených předpokladů za žalobu.

Povinností insolvenčního správce je jednak sestavit seznam PP pro účely jejich přezkoumání, jednak v seznamu PP vyznačit svá předběžná stanoviska k přezkoumávaným pohledávkám, jednak zapsat do seznamu PP výsledek přezkumného jednání (zda je pohledávka zjištěná či sporná). Věřitele pohledávek, jejichž přihláška je vadná či neúplná, je insolvenční správce povinen vyzvat k opravě nebo doplnění skutkových tvrzení či označení a předložení důkazů k jejich prokázání. Věřitele popřené nevykonatelné pohledávky, jenž nebyl přítomen při jejím přezkumu, je insolvenční správce povinen vyrozumět o učiněném popření.

Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání); srov. § 192 odst. 1 větu druhou IZ. V mezích určitého popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (srov. § 199 odst. 3 IZ). Důvody popření pravosti nebo výše (KSHK 45 INS 6406/2012) nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení (k tomu blíže v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2014, sp.zn. 29 Cdo 716/2012). Současně není pochyb o tom, že i popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř., tj. jde-li o popření (jen) pravosti pohledávky, musí být z popěrného úkonu zřejmé, zda je namítáno, že pohledávka nevznikla, respektive že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela (§ 193 IZ), včetně uvedení důvodů, pro které má popírající insolvenční správce za to, že pohledávka není pravá (k tomu blíže v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2013, sen.zn. 29 ICdo 5/2012).

K pohledávkám č. 9.1 až 9.3: Na základě provedených důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci v důsledku pochybení žalobkyně jako insolvenční správkyně nemohlo dojít (a nedošlo) k řádnému přezkumu pohledávek obsažených v P9. Pohledávky č. 9.1, 9.2 a 9.3 přihlášené žalovanou a přezkoumávané jako vykonatelné nebyly vzhledem k neurčitosti popěrného úkonu žalobkyně účinně popřeny. K problematice důvodů, pro které může insolvenční správce popřít vykonatelnou pohledávku, se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 18.7.2013, sen.zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod č. 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 106/2013), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí. Konstatování insolvenční správkyně o zaplacení pohledávek obsažených v P9 bez uvedení bližších okolností o zániku konkrétních pohledávek nelze považovat za dostatečně určitý procesní úkon, jenž je způsobilý vyvolat účinky popření vykonatelných pohledávek. Byť skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nabízejí okolnosti, jimž lze přiznat kvalifikaci skutkových námitek neuplatněných dlužnicí v řízení předcházejícím vydání SPR, respektive nařízení a provádění exekuce, nelze jim přisoudit účinky popěrného úkonu v době konání zvláštního přezkumného jednání. Nedostatek určitosti popření vykonatelných pohledávek č. 9.1 až 9.3 nemůže zhojit ani neopodstatněné usnesení insolvenčního soudu (ze dne 19.4.2016, č.j. KSHK 45 INS 6406/2012-P9-3) o částečném zpětvzetí popření pohledávek žalobkyní. Popěrný úkon (lhostejno zda insolvenčního správce, věřitele či dlužníka) musí vedle obecných náležitostí upravených v § 42 odst. 4 o.s.ř. rovněž obsahovat označení pohledávky, vůči níž směřuje, a musí z něj být zřejmé, co je důvodem popření (pravost, výše či pořadí). V poměrech projednávané věci odvolací soud poukazuje na to, že procesní úkon insolvenční správkyně konkretizaci důvodů popření dle §§ 193, 194 a 199 IZ postrádá.

Pohledávky č. 9.1 až 9.3 žalovaná přihlásila jako vykonatelné na základě SPR. V případě platebních rozkazů přitom platí, že je lze vydat pouze tehdy, pokud uplatněné právo vyplývá ze skutečností uplatněných žalobcem (věřitelem), v případě směnečného platebního rozkazu musí žalobce (věřitel) také předložit v prvopise směnku, o jejíž pravosti není důvod pochybovat, a další listiny potřebné k uplatnění (KSHK 45 INS 6406/2012) práva ve smyslu § 175 odst. 1 o.s.ř. U přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu může insolvenční správce uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky (viz R 106/2013). Právní posouzení obsažené ve směnečném platebním rozkazu je patrno ze směnky. Žalovaná se sice v P9 nedovolávala držby Směnky, tuto však označila v přílohách jako důkaz. Byť vylíčení důvodů vykonatelné směnečné pohledávky postrádá zcela informace o nařízené (a zřejmě prováděné) exekuci, a není tak vůbec patrné, jakým způsobem došla žalovaná k výpočtu uplatněné výše pohledávek pod č. 9.1 (výše směnečné sumy činila 4.978.843,92 Kč), nelze dospět k závěru, že P9 trpí v rozsahu přihlášení pohledávek č. 9.1 až 9.3 vadami, jež by činily přihlášku nepřezkoumatelnou.

K pohledávce č. 9.4: Pokud jde o pohledávku č. 9.4 přihlášenou a přezkoumávanou jako nevykonatelnou, její přihláška (P9) trpí vadami, pro které je nepřezkoumatelná. Žalovaná především neuvedla předmět práv a povinností jednotlivých smluvních stran (ČSOB a dlužnice). Skutkové okolnosti, z nichž by byl patrný nárok uplatněný žalovanou jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ze Smlouvy přirostlý v období od 22.10.2009 do 30.8.2012, jenž není krytý zajišťovací směnkou , nevyplývají z přihlášky (P9) ani příloh k ní a nejsou obsahem ani skutkových závěrů soudu prvního stupně. Přihláška neobsahuje přesnou specifikaci jednotlivých nároků žalované a porušených povinností (a případných plnění) dlužnicí. Žalovaná se v označených důkazech nedovolává Smlouvy. Není tak zřejmé, jakou kvalifikaci uvedený nárok skutečně zaslouží (zda jde o samotné dlužné splátky úvěru či zda obsahuje i kapitalizovaný úrok s ohledem na půjčenou částku nebo jde pouze o zákonný úrok z prodlení nesjednaný smluvními stranami). V případě uváděného příslušenství pak mimo dobu, po kterou je uplatňováno, není v P9 identifikováno plnění, k němuž se nárok váže, ani procentuální vyjádření výše (označení zákonného úroku z prodlení jako kapitalizovaného je zavádějící). Tyto skutečnosti přitom musí plynout již ze samotné přihlášky pohledávky, neboť ve smyslu § 200 IZ takovou přihlášku pohledávky může popřít i jiný přihlášený věřitel, který nemá zpravidla možnost nahlížet do titulu, na jehož základě žalovaná uplatnila úroky či úroky z prodlení, a proto důvod musí být uveden přímo v přihlášce pohledávky u každé pohledávky zvlášť. Z údajů uvedených v přihlášce nelze seznat, jakým způsobem byla stanovena výše požadovaného plnění (jaká částka má být postižena úročením v jaké procentní sazbě).

Chyb ve skutkových vylíčeních si byl vědom i soud prvního stupně, jenž se zcela vyhnul skutkovému a právnímu hodnocení pohledávky č. 9.4, ačkoli o ní pod bodem II. výroku rozhodl. Pominul přitom, že žalobu z popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem je oprávněn podat toliko věřitel popřené pohledávky, nikoli insolvenční správkyně. Insolvenční soud nedostatky P9 přehlédl přesto, že žalobkyně při zvláštním přezkumném jednání své stanovisko k přezkoumávaným pohledávkám nikterak blíže nezdůvodnila a zůstalo tak nesrozumitelným, jaké konkrétní důvody vedly insolvenční správkyni ke zpochybnění existence pohledávek obsažených v P9 (kdo a kdy jaké konkrétní pohledávky žalované vůči dlužnici uhradil a z jakého důvodu). Vzhledem k chybějícím významným skutkovým okolnostem týkajícím se předmětu vztahu dlužnice s ČSOB, (KSHK 45 INS 6406/2012) potažmo žalovanou nemohla konkrétní důvody vzniku a výši jednotlivých uplatněných nároků ani znát.

V rozhodnutí pod sp. zn. 29 Cdo 1072/2010 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávky, řádně zahájené včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu musí pro předčasnost zamítnout. Tyto závěry se týkají nepřezkoumatelnosti přihlášky pohledávky a není podstatné, zda přihlášku pohledávky popřel insolvenční správce nebo jiný insolvenční věřitel, jehož popěrný úkon se považuje za žalobu, není-li insolvenčním soudem odmítnut.

Odvolací soud tak shrnuje, že shledal přihlášku P9 jako neúplnou, pokud jde o vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se stanovení důvodů a výše přihlášených pohledávky č. 9.4, neboť z přihlášky samotné nelze seznat, jak k jednotlivým částkám v ní specifikovaným žalovaná došla. V případě vykonatelných pohledávek č. 9.1 sice chybí v přihlášce údaj o rubopisu a držbě Směnky a o nařízení (a provádění) exekuce, tyto nedostatky však P9 v uvedeném rozsahu nepřezkoumatelnou nečiní. Jak výše uvedeno, postrádá popěrný úkon žalobkyně, pokud jde o pohledávku č. 9.1, určitost procesního úkonu dle § 42 odst. 4 o.s.ř. Za uvedené situace nemohl mít přezkum pohledávek žalované zákonem předvídané účinky. Nebyla-li P9 v rozsahu pohledávky č. 9.4 přezkoumatelná a nedošlo-li k účinnému popření vykonatelných pohledávek č. 9.1 až 9.3 žalobkyní, je podání žaloby o určení neexistence vykonatelných pohledávek č. 9.1 předčasné. Žalobkyně nadto pominula povinnost vyrozumět žalovanou o tom, že (podle svého přesvědčení účinně) popřela její nevykonatelnou pohledávku č. 9.4; lhůta pro podání incidenční žaloby z popření této pohledávky tak nemohla počít svůj běh. K tomu odvolací soud ještě poznamenává, že jednotlivé (popřené) nároky nespecifikuje žalobkyně (ani žalovaná) řádně ani v rámci incidenčního (odporového) sporu. Soud prvního stupně jako insolvenční soud zcela rezignoval při dohlédací činnosti na kontrolu plnění povinností žalobkyně při přezkumu pohledávek (práce s přihláškami při odstraňování jejich vad a se seznamem PP, vyrozumění žalované o popření nevykonatelné pohledávky). Uvedené vady insolvenčního řízení tak brání jeho řádnému průběhu.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost s tím, že bude-li přihláška k řádné výzvě insolvenční správkyně doplněna, bude třeba ji znovu přezkoumat při zvláštním přezkumném jednání.

Při rozhodování o nákladech řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 202 odst. 1 InsZ s tím, že žalovaná se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů vzdala.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, (KSHK 45 INS 6406/2012)

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Praze dne 9. listopadu 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná