103 VSPH 261/2013-54
44 lCm1191/2012 103 VSPH 261/2013-54 (KSUL 44 INS 21548/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeněm zpředsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše aJUDr. Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobce: LAURENCE AND PARTNERS LIMITED se sídlem 1 st floor, 32 Farringdon Street, London, Velká Británie, reg. číslo 4892237, zast. Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem Hodonín, Lipováalej 6, proti žalovaněmu: lng. Aleš Klaudy se sídlem Děčín, Masarykovo nám. 191/18, insolvenční správce dlužníka: anonymizovano , anonymizovano , bytem Krásný Buk 7E, Krásná Lípa, zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Děčín, Na Vinici 1227/32, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaněho proti rozsudku Krajského soudu vÚstí nad Labem ze dne 3. května 2013, č.j. 44 lCm 1191/2012-37, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 44 ICm 1191/2012-37 ze dne 3. května 2013 se mění tak, že se žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 750.000,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení KSUL 44 INS 21548/2011, zamítá pro předčasnost.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnn

Žalobce se žalobou proti žalovaněmu domáhal, aby soud určil, že jeho přihlášená pohledávka ve výši 750.000,-Kč (dále jen sporná pohledávka) za dlužníkem existuje co do důvodu a výše. Uvedl, že žalovaný spornou pohledávku popřel sodůvodněním, že nárok na úhradu úroků za roky 2013 a následující nevznikl, nebot, ust. čl. 10 smlouvy o úvěru ohledně povinnosti platit tyto úroky je absolutně neplatně pro rozpor sdobrými mravy. Sporná pohledávka má původ

(KSUL 44 INS 21548/2011) ve smlouvě o úvěru č. 2007800054 ze 6.11.2007 (dále jen Smlouva), kterou dlužník vpostavení jednoho se spoludlužníků uzavřel s FAST HYPO, a.s. se sídlem vPraze1 (dále těž původní věřitel), na jejímž základě byla dlužníku poskytnuta částka 500.000,-Kč. Dlužník se tuto částku zavázal vrátit s úrokem 50.000,-Kč ročně, což za dobu 20 let splácení představuje 1.000.000,-Kč. Spornou pohledávku nabyl od společnosti SHEFFINOR CO LIMITED postupní smlouvou z21.2.2011, jež ji nabyla od původního věřitele postupní smlouvou z28.5.2009. Včl. 10 Smlouvy byla sjednána ztráta výhody splátek pro případ prodlení se splácením kterěhokoliv peněžitěho závazku dlužníka stím, že se stává dluh splatný celý, včetně nesplaceně části úvěru, poplatků a úroků za celou dobu splácení úvěru. Jelikož dlužník dlouhodobě úvěr nesplácel, byl vyzván k úhradě celě nesplaceně části úvěru včetně úroků, a to částky 1.456.250,-Kč, ještě před prohlášením úpadku na jeho majetek. Pokračoval, že ujednání čl. 10.2 Smlouvy je uplatnitelně za stejných podmínek, jako odstoupení od úvěrově smlouvy podle § 506 obch. zák., takže dlužník je povinen doplatit zůstatek úvěru i s úroky stejně jako při odstoupení od smlouvy. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a Okresní soud v Děčíně usnesením č.j. 7 Nc 6694/2009-32 nařídil pro vymožení sporně pohledávky exekuci vůči dlužníku; výše pohledávky nebyla tímto soudem zpochybněna. Uzavřel, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2851/99 a 32 Cdo 2782/99, že popření sporně pohledávky žalovaným je vrozporu s uvedenou judikaturou a zákonnou úpravou smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku. Doplnil, že v rozporu s ust. § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), měl žalobu podat žalovaný insolvenční správce, nebot, sporná pohledávka je vykonatelná a nebyl důvod k tomu, abyji žalovaný popřel jako nevykonatelnou.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že argumentace žalobce k ust. § 506 obch. zák. není příhodná, nebot, jej nelze vykládat tak, že by žalobci okamžikem odstoupení od Smlouvy vůči dlužníku vznikl nárok na úhradu úroku sjednaněho původ ně za celou dobu řád něho splácení poskytnutěho úvěru. Uvedeně ustanovení a žalobcem citovaná judikatura Nejvyššího soud pouze staví najisto, že při odstoupení od úvěrově smlouvy pro případ prodlení dlužníka nenastanou účinky § 351 obch. zák., tj. vznik nově pohledávky, nýbrž trvá nadále povinnost vrátit věřiteli poskytnutě peněžní prostředky a hradit úroky. Zrozhod nutí Nejvyššího soudu však nevyplývá, že by měl věřiteli vzniknout nárok na vrácení úroků jako při řádněm splácení úvěru; tím by byl žalobce zvýhodněn oproti jiným věřitelům dlužníka. Ujednání čl. 10.2 Smlouvy pak má charakter sankční a fakticky umožňuje získat celý úvěr i s úrokem za dosud neuběhlý čas, a proto považuje toto ujed náni za neplatně. Uzavřel, že ujednání o výši úroků je nepřiměřeně s argumentací rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. l. ÚS 523/07 týkající se sjed naněho úroku z prodlení ve výši 182 %.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení pravosti sporně pohledávky přihlášeně do insolvenčního řízení na majetek dlužníka zamítl (bod l. výroku) a zavázal žalovaněho k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 13.734,-Kč k rukám zástupce žalovaněho Mgr. Martina Koláře (bod Il. výroku). Vyšel ze zjištění, že žalobce kvýzvě žalovaněho podal žalobu včas, že žalovaný při přezkumněm jednání nepopřel při hláše nou pohledávku žalobce ve výši 946.834,-Kč včetně zajištění (485.416,90 Kč jistina, 40.584,-Kč náklady právního zastoupení oprávněněho vexekučním řízení, 200.000,-Kč smluvní pokuta a 220.833,10 Kč

(KSUL 44 INS 21548/2011)

úroky do úpadku) a popřel částku 750.000,-Kč pro pravost a výši včetně zajištění jako úroky po rozhodnutí o úpadku. Konstatoval, že mezi stranami je sporně, zda-li může žalobce požadovat úroky v plně výši za celou předpokládanou dobu splácení úvěru, pouze na základě zesplatnění úvěru, a zdali je vsouladu se zákonem ujednání článku 10.2 Smlouvy.

Soud dále zjistil, že původní věřitel a dlužník spolu uzavřeli Smlouvu, na základě kterě bny dlužníku poskytnuty finanční prostředky ve výši 500.000,-Kč, jež se dlužník zavázal vrátit spolu se sjed na ným úrokem 50.000,-Kč ročně, přičemž s ohledem na dobu splácení 20 let byl celkový úrok vypočten na částku 1.000.000,-Kč, a že na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek přešla sporná pohledka na žalobce, jenž je v řízení aktivně legitimován. Sporným se stalo ujednání v čl. 10.2. Smlouvy včásti nároku žalobce na úhradu úroků za celou sjednanou dobu splácení úvěru dle čl. 5.1. smlouvy.

Soud cituje ust. § 266 (správně § 265) obch. zák., podle něhož výkon práva, který je vrozporu se zásadami poctivěho obchodního styku, nepožívá právní ochrany, dovodil, že byt, dlužník uzavřel Smlouvu jako spotřebitel, dle názoru soudu se platnost části ust. čl. 10.2. Smlouvy nebude posuzovat sdobrými mravy dle občanskěho zákoníku, ale se zásadami poctivěho obchodního styku. Vyhodnotil čl. 10.2 Smlouvy včásti nároku žalobce na úhradu úroků za celou sjednanou dobu splácení úvěru dle čl. 5.1. smlouvy vrozporu se zásadami poctivěho obchodního styku, a proto žalobce nemá právo na úhradu částky 750.000,-Kč, která představuje nárok žalobce na úrok uvedený vrámci splátky č. 61 a následující, který nemohl věřiteli vzniknout před rozhodnutím o úpadku, jež nastal vlednu 2012, jelikož sohledem na formulaci článku 1.3 smlouvy o úvěru vznikal věřiteli nárok na úrok za příslušný kalendářní rok nejdříve k 1.1. daněho kalendářního roku, u 61. splátky k 1.1.2013.

Soud uzavřel, že v důsledku samotněho zesplatnění se může stát splatný nárok věřitele pouze včásti jistiny, ale nikoliv nárok na úrok, jelikož tento nárok na úrok vdobě zesplatnění nevznikl. Nárok vzniká postupně s plynutím času, a takto se stává i splatným. Opačný výklad by nebyl vsouladu se zásadou přiměřenosti ažalobce by získal nepřiměřený prospěch, kdy úrok by dvojnásobně převýšil půjčenou částkou, přičemž předpokládaná doba splatnosti dvaceti let neuplynula. Z uvedených důvodů žalobu na určení pravosti a výše pohledávky žalobce ve výši 750.000,-Kč zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšněmu žalovaněmu přiznal náhradu za právní zastupování advokátem.

Shora uvedený rozsudek napadl žalobce vzákonem stanoveně lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. Zopakoval vprůběhu řízení prezentovanou argumentaci a zdůraznil, že ujednání čl. 10.2 Smlouvy není v rozporu se zásadami poctivěho obchodního styku, nýbrž je takově ujednání výsledkem smluvní volnosti stran. Uzavřel, že se nabízí otázka, za jakou dobu má věřitel právo na úrok, zda pouze za dobu, kdy dlužník řádně splácí, nebo i po nějakou dobu další, či zda na ně má právo vůbec, a může vždy požadovat pouze poskytnutou jisti nu.

Žalobce navrhl napade ný rozsudek jako věcně správný potvrdit.

(KSUL 44 INS 21548/2011)

Odvolací soud přezkoumal napade ný rozsudek včetně řízení, kterě je ho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlědl přitom komezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., nařídil jednání vsouladu s § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaněho je opodstatněně, byt, zjiných důvodů.

Podle § 174 IZ přihlášky pohledávek ajejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky ajejí přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odst. 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku avýši přihlašovaně pohledávky. Důvodem vzniku přihlašovaně pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odst.2).

Z uvedeněho ustanovení se tradičně dovozuje, že věřitel nemusí v přihlášce uplatněný nárok podřadit pod konkrětní zákonně ustanovení. Požadavek, že přihláška musí obsahovat důvod vzniku a výši pohledávky, znamená pouze úplně a určitě vylíčení skutečností, z nichž věřitel pohledávku dovozuje.

Podle § 188 IZ insolvenční správce přezkoumá podaně přihlášky pohledávek zejměna podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedeně podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření stím, že využije součinnosti orgánů, kterě mu ji jsou povinny poskytnout (odst. 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutně opravu a doplnění prověst. Přihlášky pohledávek, kterě nebyly včas a řád ně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu krozhodnutí otom, že se kpřihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odst. 2).

Uvedená ustanovení určují pro insolvenčního správce přesný postup pro případy, kdy věřitelě podali přihlášku pohledávky, jež vykazuje vady, a nelze ji proto přezkoumat, nebot, předmětem přezkumu mohou být jen přihlášky mající všechny obsahově náležitosti nezbytně k tomu, aby v ní uvedená pohledávka mohla být řádně přezkoumána, resp. popřena; přihlášky, jež tomuto požadavku neodpovídají, bez dalšího přezkoumat nelze. Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadovaně přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadovaně přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedeně v přihlášce pohledávky), čili listinně důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2008 sp.zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P16 publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2009).

(KSUL 44 INS 21548/2011)

Dopustí-li insolvenční soud, aby při přezkumněm jednání byla přezkoumána i pohledávka, jejíž přihláška vykazuje vady bránící jejímu přezkumu, nezbývá soudu vincidenčním řízení o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, vtakověm případě než žalobu pro předčasnost zamítno ut (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 1726/1998 publikovaně pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež dopadají i na poměry insolve nčního řízení).

Odvolací soud zopakoval dokazování přihláškou pohledávky žalobce evidovanou pod P3 vcelkově výši 1.696.834,-Kč ze dne 17.1.2012, v níž žalobce přihlásil celkem dvě pohledávky, a to:

-dílčí pohledávku č. 1) ve výši jistiny 1.456.250,-Kč a příslušenství 40.584,-Kč. Odvolací soud zjistil, že jako důvod vzniku jistiny 1.456.250,-Kč je uvedeno: smlouva o úvěru č. 2007800054 ze dne 6.11.2007; jedná se o dlužně splátky úvěru dle Smlouvy o úvěru č. 2007800054. Za další okolnosti žalobce uvedl, že: veškerě pohled. ztěto smlouvy bny ze spol. FAST HYPO, a.s. postoupeny sml. o post. pohled. uzavř. dne 28.5.2009 na spol. SHEFFINOR CO LIMITED, dále veškerě pohledávky ze sml. o úvěru bny na věřitele postoupeny sml. o post. pohled. uzavř. 21.2.2011 se společností SHEFFINOR. Jedná se o vykonatelnou pohledávku dle usnesení č.j. 7 Nc 6694/2009. Příslušenství pak představuje náklady právního zastoupení oprávněněho v exekučním řízení. Způsob jeho výpočtu: příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 137 Ex 13212/2009-220 ze dne 1.12.2011, vydaný JUDr. Petrem Kociánem, soudním exekutorem. Pohledávka je označena jako zajištěná nejen majetkem dlužníka stím, že důvodem zajištění je zástavní smlouva č. 2007800054 ze dne 6.11.2007 dle přílohy č. 1-jedná se o nemovitosti specifikovaně na listu vlastnictví č. 1191 pro kat. území Krásný Buk, obec Krásná Lípa.

-dílčí pohledávku č. 2) ve výši jistiny 200.000,-Kč představující smluvní pokutu dle čl. 10.1 Smlouvy; jedná se o vykonatelnou pohledávku dle notářskěho zápisu NZ 219/2007, N 238/2007 a zajištěnou nejen majetkem dlužníka dle zástavní smlouvy č. 2007800054 ze dne 6.11 .2007.

Odvolací soud konstatuje, že na rozdíl od soudu prvního stupně a samotněho žalovaněho neshledal, že by přihláška pohledávky žalobce byla bez vad, ale že naopak svým obsahem neodpovídá požadavkům ustanovení § 174 IZ. Má zato, že žalobcem vpřihlášce uváděně skutečnosti o důvodech vzniku sporně pohledávky nejsou dostatečně určitě a individualizovaně, takže charakter žaloby, jímž se uplatňuje právo, nesplňuje, nebot, neobsahuje úplně a určitě vylíčení skutečností, znichž žalovaný pohledávky dovozuje. Pouhý odkaz na předloženou úvěrovou smlouvu ze dne 6.11.2007, aniž by ji blíže popsal je zcela nedostačují, stejně jako vyčíslení sporně pohledávky. Z přihlášky není vůbec zřejmě, jaká výše úvěru byla dlužníku poskytnuta původním věřitelem-tedy skutečná výše jistiny, nebot, teprve ze žaloby se podává, že dlužníkovi byl poskytnut úvěr ve výši 500.000,-Kč s úrokem 50.000,-Kč ročně a s dobou splácení 20 let; o výši měsíční splátky není ani v žalobě uvedeno nic, natož vpřihlášce. Přihláška sporně pohledávky (tedy č. 1) zahrnuje nejen jistinu a úrok, ale dle soudu i úrok (zřejmě z prodlení) ve výši 220.833,10 Kč, aniž by tato částka byla v přihlášce, či žalobě jakkoliv vyčísle na.

(KSUL 44 INS 21548/2011)

Odvolací soud dospěl kzávěru, že žalobce ve svě přihlášce nevylíčil dostatečně rozhod ně skutečnosti o uplatněně sporně pohledávce, a neučinil tak ani vsamotně žalobě, kodstranění vad přihlášky pohledávky nebyl žalovaným ani vyzván a sám přihlášku nedoplnil ani neopravil. Je třeba zdůraznit, že přihláška pohledávky vinsolvenčním řízení má povahu samotně žaloby, nebot, jím věřitel uplatňuje vůči dlužníku svě nároky, přičemž s ohledem na možnost popírání jinými věřiteli (§ 200 IZ) je namístě, aby obsahovala takově údaje, jež umožňují věřitelům přezkoumat při hlášeně nároky jiných věřitelů a vzněst proti nim oprávněně námitky formou popření. V projednávaně věci jiný věřitel dlužníka mohl jen ztěží vznášet námitky proti sporně pohledávce, jak učinil žalovaný, nebot, z neúplných údajů o výši přihlášeně jistiny lze dovodit, že se jedná o nezaplacený zůstatek poskytnutěho úvěru bez jakěhokoliv příslušenství. Nedostatky přihlášky nadto neumožňují učinit závěr, zda věřitel v žalobě uplatnil jen důvody uvedeně v přihlášce (§ 198 odst. 2 IZ).

Na základě shora uvedeněho proto odvolací soud napadený rozsudek podle §220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu pro předčasnost zamítl. Vdůsledku uvedeněho závěru bude na žalovaněm, aby postupoval podle § 188 IZ a vyzval žalobce kdoplnění či opravě přihlášky ohledně sporně pohledávky, a potě přikročil kjejímu nověmu přezkumu, resp. ji předložil soudu kpostupu podle § 185 IZ, neb ude-li přihláška řád ně doplněna.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvod něn § 150 a § 224 odst. 1 o.s.ř., podle něhožjsou-li tu důvody hod ně zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně ná hradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, takže úspěšněm u žalovaněmu náhradu nákladů řízení nepřiznal, nebot, právě vdůsledku neodstranění vad přihlášky, jež měla dopad na výsledek jejího přezkumu, byla žaloba zamítnuta pro předčasnost.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustně ve lhůtě 2 měsíců ode dne je ho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadeně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak

(§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 8. října 2014 JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková