103 VSPH 261/2012-86
139 ICm 3416/2011 103 VSPH 261/2012-86 (KSPL 20 INS 4679/2011)

ýESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jind icha Havlovce v insolvenní vČci žalobce AP insolvence, v.o.s., Iý 29115469, Divadelní 2728/3a, 301 00 Plze , insolvenního správce dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Smetanova 974, 334 01 P eštice, proti žalovanému Ing. Aleši anonymizovano , anonymizovano , bytem Smetanova 974, 334 01 P eštice, zastoupeného JUDr. Juditou Jakubíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, 339 01, Klatovy, o odp rí žalobČ, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, .j. 139 ICm 3416/2011-58, ze dne 29. kvČtna 2012,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. kvČtna 2012, .j. 139 ICm 3416/2011-58, se ve výroku I. a ve výroku III. o nákladech ízení potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. kvČtna 2012, .j. 139 ICm 3416/2011-58, zrušuje a vČc se postupuje Okresnímu soudu v Domažlicích.

III. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení. (KSPL 20 INS 4679/2011)

Od vodnČní

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. kvČtna 2012, .j. 139 ICm 3416/2011-58 ve výroku I. uril, že neúinný je právní úkon dlužníka Františka anonymizovano , nar. 2. 1. 1945, bytem P eštice, Smetanova 974 (dále jen dlužník ), uinČný dne 29.10.2009 spolu s bývalou manželkou Ivankou anonymizovano , anonymizovano , spoívající v uzav ení Smlouvy darovací spojené s dohodou o z ízení práva odpovídajícího vČcnému b emeni (dále jen Smlouva ) s obdarovaným Ing. Alešem Loudou, anonymizovano , bytem P eštice, Smetanova 974. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka plnČní z neúinného právního úkonu a pokud to není možné, poskytnout rovnocennou náhradu. O nákladech ízení soud prvního stupnČ rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z úastník .

V od vodnČní svého rozhodnutí soud prvního stupnČ uvedl, že úinky rozhodnutí o úpadku, spojeného s rozhodnutím o konkursu, v insolvenní vČci dlužníka Františka anonymizovano nastaly dnem 18.8.2011. Dne 23.12.2011 byla soudu doruena odp rí žaloba v níž insolvenní správce tvrdil, že dlužník spolu s manželkou Ivankou anonymizovano daroval Smlouvou svému synovi, žalovanému ing. Aleši anonymizovano , budovu .e.3-stavbu pro rodinnou rekreaci, budovu-jinou stavbu a pozemkové parcely st.p..22 o výmČ e 137 m2 a st.p..23 o výmČ e 1239 m2, vše zapsáno na LV .57 pro k.ú.Kanice u Domažlic. Smlouvu mČl správce za právní úkon bez p imČ eného protiplnČní ve smyslu § 240 odst.2 IZ, p ípadnČ úkon úmyslnČ zkracující uspokojení vČ itel dle § 242 IZ. V dobČ uzav ení Smlouvy byl podle žalobce dlužník p edlužen.

Za sporné mČl soud pouze skutenosti, od nichž se odvíjelo posouzení, zda dlužník byl v dobČ uzav ení Smlouvy v úpadku. V insolvenním návrhu dlužník vyíslil své splatné závazky ástkou 3,933.962,57 K (šlo též o pohledávky splatné p ede dnem uzav ením Smlouvy). Celková výše p ihlášených pohledávek inila 5,475.363,93 K. S odkazem na jednotlivé p ihlášky pohledávek insolvenní soud uzav el, že ke dni 29.10.2009 inily splatné neuhrazené závazky dlužníka nejménČ 2,168.030,76 K; to podle soudu vyvrací pravdivost p iznání dlužníka k dani z p íjmu fyzických osob k 31.12.2009, kde jsou závazky vyísleny ástkou 405.400,-K.

S odkazem na ustanovením § 240 odst.2 IZ soud prvního stupnČ uzav el, že žalovanému se nepoda ilo vyvrátit zákonnou domnČnku, že v dobČ uzav ení Smlouvy byl dlužník v úpadku. Obranu žalovaného, že o úpadku dlužníka-svého otce nevČdČl, mČl soud za právnČ nevýznamnou.

Proti tomuto rozsudku se žalovaný vas odvolal. Namítal, že rozsudek je nevykonatelný a spoívá na nesprávných právních závČrech. Za nesprávné mČl právní posouzení vČci soudem prvního stupnČ, pakliže je založeno na p edpokladu, že vČdomost žalovaného o existenci úpadku dlužníka je nerozhodná. Soud mČl podle žalovaného aplikovat též ustanovení § 42a ob. zák. Žalovaný již nČkolik let nežije s dlužníkem ve spolené domácnosti a o stavu jeho majetku nemČl informace. (KSPL 20 INS 4679/2011)

Smlouvu p ipravoval advokát, který zjistil všechny rozhodné skutenosti; nemovitosti zastaveny nebyly a žádná jiná omezení vlastnických práv se z katastru nemovitostí nepodávala. Žalovaný vyvinul více než obvyklou pelivost p ed uzav ením smlouvy, avšak úmysl dlužníka-svého otce, zkrátit uspokojení pohledávek vČ itel nezjistil. Žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnČ zmČnil a žalobu zamítl.

Odvolací soud z podnČtu podaného odvolání p ezkoumal podle § 212 a § 212a o.s. . napadený rozsudek vetnČ p edcházejícího ízení a dospČl k závČru, že odvolání je zásti opodstatnČno, by z jiných d vod , než v nČm uvedených.

Není pochyb, že právní posouzení uplatnČného nároku ídí se ustanovením § 240 IZ. Rozhodné skutenosti, tak jak je žalobce uvedl, tedy, že dlužník p evedl darovací smlouvou na žalovaného oznaené nemovitosti, totiž napl ují skutkovou podstatu neúinnosti právního úkonu bez p imČ eného protiplnČní podle § 240 IZ.

Východiskem posouzení neúinnosti právních úkon , které byly uinČny bez p imČ eného protiplnČní je porovnání ekonomické hodnoty plnČní, jež dlužník podle smlouvy obdržel, s hodnotou plnČní, jež poskytl. Jestliže dlužník uinil právní úkon, na základČ kterého obdržel za jím poskytnuté plnČní odpovídající penČžité nebo jiné plnČní, pak tím zásadnČ nezkracuje možnost uspokojení pohledávek svých vČ itel ; majetek, který m že být použit k úhradČ jeho dluh , se totiž nezmenšil.

O situaci, kdy dlužník za poskytnuté plnČní neobdrží odpovídající protiplnČní, a penČžité nebo nepenČžité, jde p edevším tehdy, jestliže poskytuje své plnČní jako darování-jako tomu bylo právČ v dané vČci-nebo jiným bezúplatným p evodem.

Potud je právní posouzení vČci soudem prvního stupnČ správné. Odvolatel se mýlí, jestliže dovozuje, že mu soud prvního stupnČ nesprávnČ odep el obranu, kterou p edpokládá úprava odporovatelnosti právních úkon v ustanovení § 42a ob. zák. Posouzení neúinnosti právního úkonu, jenž byl uinČn za okolností p edjímaných v ustanovení § 240 IZ se totiž ídí (též jde-li o právní d sledky vČdomosti žalovaného o dlužníkovČ úmyslu krátit vČ itele) výlunČ úpravou v insolvenním zákonu.

Institut neúinnosti právních úkon nahrazuje v insolvenním ízení institut odporovatelnosti upravený v ustanovení § 42a ob. zák. a od této obecné úpravy se liší p edevším tím, že neúinnost právních úkon dlužníka se zakládá jen pravomocným rozhodnutím insolvenního soudu (odporovatelnost nastává ze zákona a rozhodnutí soudu má jen deklaratorní povahu) a tím, že plnČní ušlé neúinným právním úkonem z dlužníkova majetku pat í do majetkové podstaty.

Podle § 235 odst.1 vČta první IZ jsou neúinné právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení vČ itel nebo zvýhod uje nČkteré vČ itele na úkor jiných. ObecnČ vzato jde v obou p ípadech o úkony neúinné proto, že v jejich d sledku bylo zkráceno uspokojení pohledávky nČkterého z vČ itel dlužníka. Ke zkrácení dlužníkových vČ itel m že dojít též opomenutím, tedy také v d sledku omisivního právního úkonu dlužníka (vČta druhá cit. ustanovení). (KSPL 20 INS 4679/2011)

Definice obsažená v ustanovení § 235 odst.1 IZ nevyžaduje pro závČr o neúinném právním úkonu dlužník v úmysl zkrátit vČ itele; ke zkrácení uspokojení pohledávek dlužníkových vČ itel m že tedy dojít také jinými právními úkony dlužníka. Jelikož úmysl dlužníka nevyžaduje ani ustanovení § 240 odst. 1 IZ (na rozdíl od ustanovení § 242 IZ), tak platí, že v dané vČci v bec nemá prvního významu zjiš ovat, jak dovozuje žalovaný, okolnosti z nichž by bylo možné uzav ít, že žalovanému nemohl být úmysl dlužníka znám ani p i vynaložení veškeré pelivosti. Výjimka, kterou p edpokládá odstavec 4 ustanovení § 241 IZ se v dané vČci neuplatní, jelikož je vylouena právČ u osob dlužníkovi blízkých.

Shrnuto, jelikož Smlouva byla uzav ena mezi rodii a dítČtem, tedy osobami blízkými, závisí na splnČní p edpokladu, že v dobČ, kdy dlužník tento úkon inil byl v úpadku. Zákon v tomto p ípadČ zjištČní, zda dlužník v úpadku byl nevyžaduje; takový stav se totiž v ustanovení § 240 odst. 2 vČtČ druhé nastoluje prost ednictvím vyvratitelné právní domnČnky.

B emeno tvrzení a b emeno d kazní o tom, že dlužník v dobČ uzav ení Smlouvy v úpadku nebyl, má žalovaný. Tvrzeními žalovaného o skutenostech rozhodných pro posouzení úpadku dlužníka se soud prvního stupnČ ádnČ zabýval a na jeho závČry o insolvenci dlužníka v rozhodné dobČ lze jen odkázat. OstatnČ jeho zjištČní a závČr z nich plynoucí žalovaný v odvolání nikterak nezpochybnil. Je proto správný i závČr soudu prvního stupnČ, že domnČnku existence úpadku v dobČ uzav ení Smlouvy se žalovanému vyvrátit nepoda ilo.

Právní posouzení vČci soudem prvního stupnČ jež vyústilo v závČr o neúinnosti právního úkonu-Smlouvy, je správné a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupnČ ve výroku I. jímž byla zjištČna neúinnost tohoto právního úkonu potvrdil podle § 219 o.s. .

Naproti tomu neobstojí výrok II, jímž byla žalovanému uložena povinnost vydat (blíže neurené) plnČní z dlužníkova neúinného právního úkonu do majetkové podstaty. Takový výrok by sám o sobČ neobstál p edevším pro neuritost a tedy nevykonatelnost rozhodnutí (jde-li o nemovitost obstojí zásadnČ jen výrok o vyklizení, jelikož vydat nemovitost znamená ji vyklidit). P edevším však soud prvního stupnČ p ehlédl, že žalovanému uložil povinnost, která mu ještČ nevznikla, jakož i to, že k rozhodnutí o povinnosti vydat plnČní z neúinného právního úkonu nebyla dána vČcná p íslušnost krajského soudu.

Jak vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 18.11.2010, sp.zn. Ncp 2311/2010, neúinnost dlužníkova právního úkonu se zakládá teprve pravomocným rozhodnutím, kterým insolvenní soud vyhoví odp rí žalobČ; teprve dnem právní moci rozhodnutí insolvenního soudu náleží dlužníkovo plnČní do majetkové podstaty (§ 239 odst. 4 IZ). Insolvenní zákon tedy p edpokládá dvČ fáze uplatnČní právních následk neúinných úkon (totéž platí i pro právní úkony neplatné) a v návaznosti na to vedení dvou spor . V první fázi jde (zde) o zjištČní neúinnosti rozhodnutím insolvenního soudu na základČ žaloby insolvenního správce. Jakmile byla neúinnost právního úkonu zjištČna pravomocným rozhodnutím insolvenního soudu, insolvenní správce zapíše dlužníkovo plnČní do soupisu majetkové podstaty. O zápisu vyrozumí osobu, která byla žalovaným v incidenním sporu z odp rí (KSPL 20 INS 4679/2011)

žalobČ, nebo tato osoba má povinnost vydat dlužníkovo plnČní do majetkové podstaty.

Jestliže tato osoba neplní dobrovolnČ, je insolvenní správce povinen vymáhat plnČní ve prospČch majetkové podstaty. V této druhé fázi uplatnČní neúinnosti právního úkonu jde o vymáhání pohledávek ve prospČch majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 294 odst. 1 IZ. PenČžitou pohledávku i jiný nárok insolvenní správce takto vymáhá žalobou na plnČní (zaplacení). Právním d vodem (ve smyslu skuteností, na nichž se uplatnČné právo zakládá) této žaloby je pravomocné rozhodnutí insolvenního soudu o zjištČní neúinnosti právního úkonu a soupis majetkové podstaty); o jakou smlouvu i jiný neúinný právní úkon šlo podle hmotného práva, není již v sledovaných souvislostech významné. Není významné ani postavení úastník , tedy zda jsou podnikateli, protože nemá významu zda p vodní vztah byl vztahem obchodnČ závazkovým. Insolvenní správce žalobou na vydání plnČní z neúinného právního úkonu uplat uje nárok, na který nepamatuje žádné z ustanovení § 9 odst. 2 a 3 OSě, proto spory vzniklé na základČ žalob podle § 294 IZ nejsou incidenními spory. Pro urení vČcné p íslušnosti soudu se v tČchto sporech nepoužije ustanovení § 9 odst. 4 o.s. .

Z uvedeného plyne, že o povinnosti žalovaného vydat do majetkové podstaty dlužníka plnČní z neúinného právního úkonu rozhodl soud prvního stupnČ p edasnČ a nadto rozhodoval, aniž by byla k projednání a rozhodnutí o takovém nároku dána jeho vČcná p íslušnost. VČcnČ p íslušnými totiž byly okresní soudy ( § 9 odst, 1 o.s. .), místnČ p íslušným pak Okresní soud v Domažlicích. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s. . ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupnČ zrušil a rozhodl o postoupení vČci soudu vČcnČ p íslušnému.

O nákladech odvolacího ízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 a § 224 odst. 1 o.s. .; úspČšnému žalobci ani ve stadiu odvolacího ízení náklady nevznikly.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 6. února 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. Za správnost vyhotovení: p edseda senátu Špinková