103 VSPH 259/2012-94
36 ICm 1163/2011 103 VSPH 259/2012-94 (KSPH 36 INS 9175/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: Ruby Apartments, s.r.o. se sídlem Praha 9-Vysočany, Paříkova 910/11a, IČO: 27889246, zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, proti žalované: JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M. se sídlem Praha 4, V Luhu 18, insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST, a.s. se sídlem Dobříš, Za Pivovarem 3, IČO: 25061607, zast. Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 24, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2012, č.j. 36 ICm 1163/2011-79,

tak to:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2012, č.j. 36 ICm 1163/2011-79, se v bodu II. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odův odně ní:

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jímž se žalobce domáhal vyloučení movitých věcí-sedmi blíže specifikovaných automobilů (dále jen sporné věci)-ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 12.600,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku) podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Výše uvedené usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu II. výroku a navrhl, aby ho odvolací soud v tomto rozsahu změnil tak, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení a naopak byly tyto náklady přiznány jemu. Namítl, že žalobu na vyloučení sporných věcí podal na základě vyrozumění žalované podle § 224 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), neboť s ohledem na prekluzivní lhůtu stanovenou v § 225 IZ mu nezbývalo, než podat předmětnou žalobu na vyloučení sporných věcí z majetkové podstaty dlužníka, ačkoliv od počátku tvrdil, že dopravní prostředky (sporné věci), již nejsou v jeho vlastnictví, neboť vlastnické právo k nim převedl na třetí osoby. Konstatoval, že žalovaná má prostředky k tomu, aby v příslušné evidenci vozidel zjistila jejich současného vlastníka, avšak její jednání při sepisu sporných věcí do majetkové podstaty dlužníka považuje za ledabylé, neboť věděla, že dlužníku již tyto věci nepatří a že sám jejich vlastníkem nebyl. Uzavřel, že (KSPH 36 INS 9175/2009) kdyby žalovaná jednala s péčí řádného hospodáře, nikdy by sporné věci nezahrnula do majetkové podstaty dlužníka a o soupisu ho nevyrozuměla.

Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm.e) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že žalovaná jako úspěšný účastník řízení má z procesního hlediska úspěch ve věci, a proto má z tohoto důvodu proti neúspěšnému účastníku-žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že hodnocení úspěchu žalobce ve věci soudem prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. je správný, neboť důvodem zamítnutí žaloby byl nedostatek věcné legitimace žalobce, když soud dospěl k závěru, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, že mu svědčí vlastnické právo ke sporným věcem, a že nedisponuje ani žádným jiným právním titulem, jenž by ho opravňoval k požadavku na jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. K tomu odvolací soud doplňuje, že v případě pochybnosti o tom, že mu jakékoliv právo ke sporným věcem svědčí, měl žalobce zvážit podání žaloby. Pokud tak učinil, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalované, neboť okolnost, že jej vyrozuměla o zahrnutí sporných věcí do majetkové podstaty dlužníka na jeho neexistujících právech k nim nic nezmění.

Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek v bodu II. výroku podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil. V nenapadeném bodu I. výroku zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen ( § 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. listopadu 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

2