103 VSPH 254/2015-106
76 lCm 813/2014 103 VSPH 254/2015-106 (KSLB 76 INS 283301201 3)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubina a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Tvrebatického, Ph.D., v právní věci žalobce: PROGRES TEAM, spol. s r.o., lCO 467 11 295, se sídlem Borský Svátý Jur, SNP 453, Slovenská republika, zast. lVlgr. Martinem Pospíchalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 846/1, proti žalovanému: KONKURSNÍ, v.o.s., IČO 254 17959, se sídlem vaiberci, Mésičná 256/2, insolvenční správce dlužníka CHEMIKO, a.s., ICO 609 14 068, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty a žalobě žalovaného proti žalobci o určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu event. určeni neplatnosti jeho právního úkonu, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. 76 lCm 813/2014 91 ze dne 3. prosince 2014, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústi nad Labem-pobočky v Liberci č.j. 76 lCm 813/2014 91 ze dne 3. prosince 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízeni.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá vyloučeni plnicího zařizení POLARIS 0 P 1000 automatic, v.č. 22275, inv. č. 150001, rok výroby 2000 a etiketovaciho sytému Altech Alline, výr. číslo 4053005523, rok výroby 2004 (zapsané pod polož. 27 a 39 do dlužníkovy majetkové podstaty ' dále sporné věci), ze soupisu majetkové podstaty. Uvedl, že uzavřel 2.7.2013 ůstni kupní smlouvu a že mezi stranami byla sjednána kupní cena ve výši 607.989, Kč se lhůtou splatnosti 3.8.2013 (Smlouva). Kupní cenu mu dlužník účtoval fakturou č. 63158 téhož dne (F-158), avšak vzhledem ktomu, že evidoval za dlužníkem ke dni uzavřeni Smlouvy pohledávky ve výši přesahující fakturovanou částku došlo kdohodě o zápočtu vzájemných pohledávek 2.7.2013 (Zápočet A) a 2.8.2013 (Zápočet B). Dne 2.7.2013 byla uzavřena mezi ním vpostavení pronajímatele a vlastníkem sporných věcí a dlužníkem jako nájemcem písemně nájemní smlouva Věci A a B při sjednaném měsíčním nájmu 1.073, a dohoda o ukončení nájmu k 31.12.2013. Dne 10.1.2014 vyzval dlužníka k vydání Věci A a B a 7.2.2014 mu žalovaný sdělil, že je sepsal do soupisu dlužníkovy majetkové podstaty. Cituje ?; 159 písm. b), 5 206 odst. 1 písm. b) a 5 225 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), dospěl k závěru, že mu svědčí ke sporným věcem vlastnické právo vylučující jejich sepis do soupisu majetkové podstaty dlužníka. K namitanému nedostatku projevu vůle, v níž chyběla jeji vážnost, uvedl, že je třeba jej vykládat podle % 266 ObchZ se zřetelem ke všem okolnostem obchodu a vzhledem knáslednému chováni stran. Konstatoval, že jako podnikatel nemohl pro dlužníka přepravovat zboží bez vypořádání pohledávek z takové přepravy

! IVIVIiIUIUIL-Ul

(KSLB 70 INS 28330/2013) aže přistoupil na výše uvedené řešení maje za to, že další fungováni dlužníka je zajištěno dodávkami pro další společnost. Uvedeným obchodem vyšel dlužníkovi vstříc a neukončil pro něho služby přepravy zboží. Námitku, že F 158 byla antedatována, odmítl s tím, že se jedná pouze o ničím nepodložené domněnky žalovaného. Nadto vrozhodujicím obdobi dlužník nevystavoval faktury sčisly chronologický jdoucími za sebou, jak byly časem vystavovány. Knámitce žalovaného, že Smlouva byla uzavřena až poté, co byl vydán exekučním příkaz (17.7.2013), a proto je neplatná. Uvedl, že sporné věci nebyly do soupisu soudního exekutora zahrnuty, nebot zpřiloženého seznamu dlouhodobého majetku dlužníka není uvedena žádná věc, jež by svým označením odpovídala sporným věcem, z čehož plyne, že je dlužník již jako svůj majetek neevidoval (kupní smlouva proto musela být uzavřena dříve). ! kdyby byla Smlouva uzavřena po doručení exekučního příkazu, byla by Smlouva považována za platnou podle % 44a odst. 1 věta druhá zák. č. 120/2001 Sb. (ex. ř.), neboť žádná osoba uvedená vtomto ustanovení se nedovolala jeji neplatnosti a dlužník takovou osobou není. Samotné uzavření nájemní smlouvy pak prokazuje, že Smlouvu uzavřeli jeji účastníci vážně, přičemž zžádného důkazu neplyne, že by smluvní strany měly povědomí o běžícím exekučním řízeni. K namitanému zvýhodnění oproti ostatním dlužníkovým věřitelům žalobce uvedl, že k zániku jeho pohledávky za dlužníkem nedošlo splněním, nýbrž zápočtem. Upozornil na to, že sám žalovaný i nyní hradí přepravcům faktury za přepravu zboži, čímž také dochází jejich zvýhodnění oproti jiným věřitelům.

Žalobce dále navrhl zamítnutí žaloby žalovaného na určení neplatnosti Smlouvy a Zápočtů A a B, neboť Smlouva byla uzavřena platně, žalovaný nikterak neprokazuje jeji neplatnost resp. důvod pro její neúčinnost.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle kterého shledává vžalobnich tvrzeních rozpory, když žalobce tvrdí, že měl za dlužníkem pohledávky přesahující pohledávku dlužníka z kupní ceny za prodej Věci A a B ke dni uzavření Smlouvy (k 2.7.2013), avšak kjejich zápočtu došlo částečně i poté, co Smlouva byla uzavřena, a zjevně tak není namístě tvrzení o existenci jeho pohledávek za dlužníkem, neboť by jinak byla kupni zapravena zápočtem jediným z 2.7.2013. Vyjádřil pochybnosti o tom, že F-158 byla vystavená dlužníkem 2.7. 2013, nebot s číslem 63158 mohla být vystavena nejdříve 24.7.2013 sohledem na systém přiřazování čislem jednotlivým fakturám. Akcentoval, že 17.7.2013 byl soudním exekutorem JUDr. Igorem lvanko vydán exekuční příkaz kprovedeni exekuce prodejem movitých věcí dlužníka pro vymoženi pohledávky dlužníkova věřitele ADAM8PARTNER ve výši 5.709.544,56 Kč. Namitl, že kupní smlouva fakticky uzavřena nebyla, nebot na straně dlužníka chyběla jeho projevu vůle vážnost. Dlužník ani žalobce neměli v úmyslu převést vlastnické právo ke Vécem A a B, nýbrž cilem obchodu bylo vyhnout se jejich postihu v exekučním řízeni. Tomu nasvědčuje i to, že formálně nadále to byl dlužník, který sporné věci užíval jako jejich vlastník, nebot je potřeboval kprovozu svého podniku, zatimco žalobce vzhledem ke svému předmětu činnost zapsaného vobchodním rejstříku je nemohl využit; mezi účastníky Smlouvy pak nebyla ani vůle k reálné úhradě kupní ceny, ale jen deklarovat, že kjeji úhradě došlo zápočty. I tak by došlo ke zvýhodnění žalobce oproti jiným věřitelům dlužníka.

Žalovaný se odpúrčí žalobou proti žalobci domáhá určeni neúčinnosti dlužníkova právního úkonu učiněného vrámci uzavřeni Smlouvy. Uvedl další argumenty shodné

(KSLB 75 INS 2833012013) s těmi, jež uvedl ve vyjádření k žalobě, z nichž dovozuje, že Smlouva uzavřena nebyla. Za uvedeného tvrzení však navrhl, aby soud určil neplatnost Smlouvy a výše uvedených dohod o zápočtech vzájemných pohledávek dlužníka a žalobce z 2.7.2013, resp. 2.8.2013 a jen pro případě závěru o platnosti Smlouvy a Zápočtů A a B navrhl, aby soud určil jejich neúčinnost.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na vyloučení sporných věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka zamítl (bod l. výroku), určil neplatnost Smlouvy a zamítl žalobu žalovaného na určení jeji neúčinnosti (bod ll. výroku), insolvenčnímu správci ve smyslu % 225 odst. 5 lnsZ disponovat se spornými věcmi před právní moci rozhodnutí o jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty (bod lll. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). Soud prvního stupně zjistil:

-že sporné věci byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka,

že dlužník vystavil žalobci fakturu F 158 na částku 607.989,-Kč, avšak je sporné, kdy byla vystavena,

-že kupní cena nebyla uhrazena v hotovosti a že k zániku pohledávky dlužníka z kupní ceny došlo na základě Zápočtu A (z 2.7.2013) v rozsahu 20.279,81 Kč proti 13 žalobcovým fakturám se splatností květen až červen (bez uvedení roku), z nichž pouze 4 byly splatné před uzavřením Smlouvy a pouze jedna měla lhůtu splatnosti delši 30 dnů a zněla na 1.800,-Kč (zjevně 1.800,- ),

-že za užívání sporných věci dlužník hradil nájemné,

-že dlužník měl vté době (v době Zápočtu A) vykonatelný závazek ve výši 5 mil. Kč, pro který byla nařízena exekuce,

-že žalobcovy pohledávky za dlužníkem započítané oproti dosud neuspokojené pohledávky dlužníka z kupní ceny Zápočtem B byly splatné v září a v říjnu 2013, tj. tři měsíce po uzavření Smlouvy, přičemž jedna z nich byla splatná až den po zahájení insolvenčního řízení (v pořadí druhý insolvenční návrh),

-že v pořadí prvni insolvenční návrh byl podán 12.8.2014, tj. měsíc po uzavření Smlouvy,

-že Smlouva podle žaloby byla uzavřena ústně, zatímco podle svědka -statutárního zástupce dlužníka písemně,

ze soupisu soudního exekutora z 18.7.2014, že v něm sporné věci zahrnuty nejsou,

-že svědek lng. Němec uvedl, že byly do soupisu sporné věci zahrnuty, přestože exekutorovi tvrdil, že do něho nepatří, okolnosti uzavřeni Smlouvy mu známy nejsou a že kupní cena byla stanovena podle znaleckého posudku z roku 2010 nebo 2011 zpracovaného pro účely budoucího vstupu strategického investora,

-že v den prohlidky předseda představenstva (patrně dlužníka) nenamital, že sporné věci do soupisu nepatří, neboť jsou ve vlastnictví žalobce a pokud podle jeho tvrzení mělo být toto vyznačeno na sporných věcech, z protokolu to neplyne a exekutor by jistě takovou okolnost do něho pojal.

Na základě výše uvedeného soud prvního stupně dovodil, že námitka vlastnictvi sporných věci třetí osobou byla vznesena až po provedení soupisu dlužníkova majetku exekutorem. Nelze s určitostí rovnající se jistotě tvrdit, že F 158 byla antedatována a že fakticky Smlouva a smlouva nájemní byly uzavřeny až po soupisu provedeného exekutorem 18.7.2014, nebylo však ani prokázáno, že byly uzavřeny 2.7.2013, nebot tento závěr nelze učinit ze mailu z 11.7.2013 v němž jednatelka žalobce se svěřila

""I" IUIVIIIUIUll-VI

(KSLB 76 INS 28330/2013) svému partnerovi, její týden byl neúspěšný s výjimkou Chemika , nebot toto sdělení je zcela neurčité.

Knamitané neplatnosti Smlouvy, resp. jeji neúčinnosti v žalobě žalovaného uvedl cituje š 39 ObčZ, & 225, ; 231 odst. 3, g 235 odst. 1, a g 240 lnsZ, že dospěl k závěru, že Smlouva je neplatná, nebot jejím cílem bylo vyvézt sporné věci zdlužnikova majetku, aby z jejich zpenéženi nemohly být uspokojeny pohledávky dlužníkových věřitelů. Sporné věci byly prodány žalobci, který je pouhým dopravcem a pro své podnikání je nepotřeboval na rozdíl od dlužníka, jen proto, aby si zajistil poskytování jeho dopravních služeb i do budoucna. Ze zápočtů je zřejmé, že v době uzavřeni Smlouvy žalobce měl za dlužníkem pouze jednu pohledávku ve výši 1.800,- po splatnosti delši 30 dnů a další pohledávky, jež byly dohodou započítány proti dlužníkově pohledávce z kupní ceny, byly po lhůtě splatnosti jen několik dní. Dovozoval tak, že dlužník neměl důvod vsituaci, kdy o vykonatelné pohledávce po splatnosti věděl, aby prodával své výrobní prostředky třetí osobě a ohrozil tak své podnikání. Žalobce pak neměl důvod od dlužníka kupovat sporné věci, jež nepotřebuje za cenu, odpovidajici posudku starému 3 roky. Za uvedené situace, kdy dlužníkovi hrozila exekuce, a pro žalobce byl obchod nevýhodný, je namístě závěr, že úmysl stran Smlouvy byl jiný, než deklarují a že Smlouva je neplatná pro obcházení zákona a pro rozpor s dobrými mravy (pokud by tak činil v úmyslu věřitele dlužníka poškodit). Učinil tak právní závěr, že z důvodu neplatnosti Smlouvy nesvědčí žalobci právo vylučující sporné věci ze soupisu majetkové podstaty, k žalobě žalovaného pak určil neplatnost Smlouvy a zamítl návrh jeho návrhu na vyslovení její neúčinnosti, nebot v případě neplatnosti úkonu nelze vyslovit jeho neúčinnost. Uvedl však také důvody, pro které je Smlouva neúčinná.

Zároveň podle % 225 odst. 5 lnsZ udělil insolvenčnímu správci kjeho žádosti povoleni právo nakládat se spornými věcmi předtím než se stane rozsudek pravomocným. Důvody pro to shledal vtom, že čekání na právní moc rozsudku nemůže být vzájmu ani žalobce ani dlužníkových věřitelů, neboť sporné věci stárnou stím, že pro případ, že by žalobce nakonec v řízení uspěl, bude v jeho prospěch deponována částka odpovidajici kupni ceně, za niž sporné věci měl nabýt.

Výrok o nákladech řízeni soud prvního stupně odůvodnil g 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.), nebot vřizeni úspěšnému žalovanému žádné náklady řízeni nevznikly.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobu žalovaného zamítne, nebot' soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzeni věci. Namitl, že neplatnost Smlouvy dovodil soud prvního stupně na základě své spekulace bez toho, že by jeho závěry byly podloženy jediným důkazem. Odmítl také závěr soudu prvního stupně, podle kterého některé z jeho pohledávek započtené proti dlužníkově pohledávce z kupní ceny nebyly splatné. Upozornil zároveň, že případná neplatnost zápočtu by nemohla způsobit neplatnost Smlouvy. Bez ohledu na výše uvedené však akcentoval, že napadený rozsudek nevyhovuje požadavkům ustanovení 5 157 odst. 2 o.s.ř. a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 30 Cdo 2478/2009 konstatoval, že je nepřezkoumatelný. V napadeném rozsudku soud prvniho

(KSLB 76 INS 2833012013) stupně učinil právni závěry, aniž by bylo lze dovodit, jak k nim dospěl, neuvedl, v čem přesně spatřuje důvody neplatnosti, resp. neúčinnosti Smlouvy, přičemž upozornil na nedostatky v tvrzení žalovaného vjeho žalobě o určení neplatnosti resp. neúčinnosti Smlouvy. Pokud soud prvního stupně dospěl kzávěru o neplatnosti Smlouvy bez dostatečných tvrzení žalovaného, který tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní k jejich prokázání, pak porušil zásadu rovnosti stran sporu. Namitl také, že mu soud prvního stupně neposkytl možnost řádně se vyjádřit k žalobě žalovaného, což mohlo mít vliv na nesprávné rozhodnutí o věci samé. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno (výpověď svědka lng. Viléma Němce), že Smlouva byla uzavřena 2.7.2013 a je platnou smlouvou.

Žalovaný se k odvoláni nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle % 212 a f:; 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

Usnesením soudu č.j. 76 ICm 813/2014-51 225.9.2014 soud prvního stupně spojil ke společnému projednání pod sp.zn. 76 lCm 813/2014-51 žalobu o vyloučení sporných věci ze soupisu majetkové podstaty vedenou pod sp.zn. 76 lCm 813/2014 5 odpůrči žalobu žalovaného proti žalobci vedenou pod sp.zn. 76 ICm 3149/2014. Soud prvního stupně shledal, že tu jsou důvody pro spojení věci ke společnému projednání podle 6 7 lnsZ a g 112 o.s.ř., neboť v obou řízeních vystupují titiž účastnici a předměty obou sporu skutkové a právně souvisi.

Podle ; 7 lnsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo neni-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízeni, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenčni spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle 6 112 odst.1 o.s.ř. v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízeni věci, které byly u něho zahájeny a skutkové spolu souvisi nebo se týkají týchž účastníků. Z povahy věci pak plyne, že ke společnému projednání lze spojit jen řízení, v nichž byla podána projednatelná žaloba.

Žalovaný podal proti žalobci odpůrči žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu podle % 135 a násl. lnsZ event. o určení neplatnosti právního úkonu podle 5 231 a násl. lnsZ. Jak plyne z výše reprodukovaného vyjádření kžalobě a odpůrči žaloby, žalovaný se v odpůrči žalobě omezil pouze na shodnou argumentaci, kterou formuloval i ve vyjádření k žalobě (soud prvního stupně je vpodstatě převzal do odůvodnění napadeného rozsudku), aniž k ní navrhl jediný důkaz, jímž by bylo prokázáno, že strany Smlouvy ji neuzavřely vážně a že cílem bylo vyhnout se postihu sporných věci exekuci. Přestože jeho podání je označeno jako odpůrči žaloba, domáhá se ji určeni neplatnosti Smlouvy (tuto otázku však soud řeší jako předběžnou i v řízení o vyloučení věci) a jen pro případ závěru o platnosti jeji neúčinnosti. Kneúčinnosti pak žalovaný neuvedl tvrzení a důkazy k nim, z nichž by neúčinnost plynula za splnění podmínek neúčinnosti podle některých skutkových podstat upravených v 5 239 až 5 242 lnsZ. Třeba upozornit, že formálně se jeví petit odpůrči žaloby jako eventuální, který však musí vycházet ze shodných skutkových východisek, zatímco v projednávané věci rozhodné

U ÍUIUIIIUIUIL UIÍ

(KSLB 75 ms 28330/2013) skutečnosti kzávěru o neplatnosti úkonu dlužníka jsou vrozporu stěmi, jež by prokazovaly jeho neúčinnost; vtomto směru odpůrči žaloba jako trpí nedostatky bránicimi jeji projednatelnosti a důvody pro spojení žaloby a odpůrči žaloby ke společnému projednání dány nebyly.

Podle 5 157 odst. 2 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a zjakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr oskutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Pravidla odůvodnění rozhodnutí soudu formulovaná v citovaném ustanoveni mají za cíl, aby účastník, jemuž nebylo vyhověno, se mohl kvalifikované bránit takovému rozhodnutí soudu odvoláním a aby mohl brojit proti skutkovým zjištěním soudu a hodnocení provedených důkazů ve smyslu 5 205 odst. 2 písm. d) a f) o.s.ř. Nadto rozhodnutí soudu je veřejnou listinou, zjejihož obsahu by měly být zřejmé všechny zjištěné okolnosti, na jejich základě soud rozhodl bez nahlížení do spisu nebo listin, z nichž při svém rozhodování vycházel. Vrozhodnuti Nejvyššího soudu pod sp.zn. 20 Cdo 2492/1999 (publikovaném pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soud dovodil, že nepřezkoumatelným je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jimž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů , aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi.

Vprojednávané věci se soud požadavkům uvedeným v g 157 odst. 2 o.s.ř. nedostal. Předně v odůvodnění neuvedl podstatný obsah přednesu každého zúčastniků řízení vřizeni o vyloučení sporných věci i vřizeni o odpůrči žalobě avyjádřeni se žalovaného kvylučovaci žalobě a žalobce kodpůrčí žalobě. Přitom formulace těchto přednesů by měla zahrnovat tvrzení účastníků, jež budou předmětem dokazování; pokud tato tvrzení jsou shodná, pak z nich soud učiní zjištění ve smyslu 5 120 odst. 3 o.s.ř. Právnimu posouzeni však musí vždy předcházet skutkový závěr soudu a tomu jeho skutková zjištění jako výsledek dokazování a jeho hodnocení podle 5 132 o.s.ř. Vodůvodnéni napadeného rozsudku soud prvního stupně učinil své skutkové závěry na základě souhrnného zjištění, jež vylučuje, aby skutkový závěr vyšel 2 hodnocení jednotlivých provedených důkazů (Smlouva, nájemní smlouva, Zápočty A a B, zjištění z výpovědi svědků, z insolvenčního rejstříku apod.); v případě exekučního soupisu z 18.7.2014 ze spisu neplyne, že by důkaz touto listinou soud prvního stupně postupem podle 129 o.s.ř. provedl, avšak vodůvodněni rozsudku zjištěním z něho argumentuje. Zatimco předmětem Zápočtu A byly pohledávky o objemu 20.279,81 , jak plyne z listiny, soud prvního stupně uvedl, že se jedná 0 2027981 Kč. Odkazuje na výpověd svědka Ing. Němce, přičemž jeho označení je nedostatečné, neboť v řízení byli vyslechnuti dva svědkové téhož přijmení. Nedostatky ve zjištění soudu se pak týkají samotné Smlouvy a smlouvy nájemní, nebot soud prvního stupně neučinil skutkový závěr o jejich obsahu a datu jejich uzavření (důkazní břemeno stran této skutečnosti tížilo žalobce). Bez tohoto zjištění pak dovodil, že Smlouva je neplatná a žalobci nesvědčí právo vylučující sepis sporných věci do soupisu majetkové podstaty. Lze tak přisvědčit tomu, že závěry soudu prvního stupně nemaji oporu ve zjištěném skutkovém

(KSLB 76 INS 28330/2013) stavu a pramení z jeho spekulaci. Transparentnosti odůvodnění napadeného rozsudku brání i to, že soud prvního stupně se zabýval otázkami neúčinnosti Smlouvy (tvrzení žalovaného v odpůrči žalobě k neúčinnosti Smlouvy nejsou uvedena), ačkoliv při závěru o neplatnosti Smlouvy je její neúčinnost vyloučena.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle 553219 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle 5 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který v dalším řízeni nejdříve v případě, že došlo ke zpeněženi sporných věci, žalobce poučí o tom, že se může domáhat nadále vyloučeni jeho výtěžku ze soupisu majetkové podstaty namísto sporných věci. Poté zhodnotí, zda-ll tu jsou důvody pro společné projednání žaloby a odpůrči žaloby za situace, kdy odpůrči žaloba neobsahuje tvrzení jiná, než ve vyjádření kžalobě, neobsahuje návrhy kjejich prokázání a ačkoliv žalobu označuje jako odpůrči, domáhá se v první řadě určeni neplatnosti Smlouvy a trpí zásadními nedostatky bránicimi v jejím projednání. V novém rozhodnutí, jimž řízeni skonči, rozhodne i o nákladech odvolacího rizeni.

P 0 u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí kNejvyššimu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu vÚsti nad Labem- pobočky v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílné anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (5 237, g 239 a 5 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Michal K u b i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná