103 VSPH 252/2013-59
156 ICm 2950/2012 103 VSPH 252/2013-59 (KSPL 56 INS 9365/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové vprávní věci žalobce: Edl a partneři, v.o.s., IČO 24203319, se sídlem varadci Králové, Na Zahrádkách 18, zast. JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem vPraze 3, Šrobárova 23, insolvenční správce dlužníka: Růžena anonymizovano , anonymizovano , bytem v Klimentově 97, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem vHradci Králové, Velké nám. 19, o určení neexistence pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 156 lCm 2950/2012-38 ze dne 9.dubna 2013, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 2950/2012-38 ze dne 9. dubna 2013 se v bodu V. výroku potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnh

Žalobce se domáhá žalobou proti žalovanému určení, že nemá pohledávky ve výši 6.897,--Kč (pohledávka A), ve výši 7.407,--Kč (pohledávka B), tj. části pohledávky přihlášené ve výši 9.207,--Kč, ve výší 71 .382,--Kč (pohledávka C), tj. části pohledávky přihlášené ve výši 97.003,--Kč a 42.471,--Kč (pohledávka D) , tj. části pohledávky přihlášené ve výši 50.571 ,--Kč.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl ohledně pohledávek A a D zcela (body l. a lV. výroku), ohledně pohledávky C žalobě vyhověl co do určení neexistence pravosti pohledávky jen do částky 5.922,--Kč (bod ll. výroku), ohledně pohledávky C žaloba zamítl (bod lll. výroku) a vyslovil, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že každá ze stran sporu zaznamenala obdobný úspěch, přičemž zdůraznil, že pohledávku C vzal žalovaný v insolvenčním řízení zpět ještě před podáním předmětné žaloby a že částečné zpětvzetí pohledávky v insolvenčním řízení bylo doručeno účastníkům sporu 4.10.2012, tj. dříve než byla podána žaloba.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud v bodu V. výroku změnil tak, že žalovaného zaváže k náhradě nákladů řízení ve výši 16.125,--Kč, sestávajících z odměny za zastupování

(KSPL 56 INS 9365/2012)

12.200,--Kč, z náhrady za ztrátu času ve výši 1.600,--Kč a dále náhrady cestovného ve výši 1.275,--Kč, celkem včetně DPH ve výši 16.125,--Kč. Uvedl, že soud prvního stupně v bodu lll. výroku řízení o žalobě zastavil co do určení neexistence pohledávky C, nebot' žalovaný vzal svou přihlášku pohledávky částečně v rozsahu 71.382,--Kč zpět, což vzal insolvenční soud na vědomí svým usnesením, jež nabylo právní moci 20.10.2012 (žaloba podána 10.10.2012) a že k zastavení řízení v tomto rozsahu došlo zaviněním žalovaného, nebot' účast žalovaného vinsolvenčním řízení skončila až právní mocí rozhodnutí insolvenčního soudu, tj. až poté, co byla podána žaloba. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen.zn. 1 VSOL 67/2012 dospěl kzávěru, že podal žalobu na určení neexistence pohledávky ve výši 71.382,--Kč důvodně a řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného. Akcentoval, že tu jsou důvody pro náhradu nákladů řízení ohledně určení pohledávky C podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. s tím, že zavinění, pro které bylo třeba řízení částečně zastavit, třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska. Uzavřel, že nemůže nést důsledky jednání žalovaného a že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení a že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení neměl přihlížet ktomu, že pohledávku C vzal žalovaný v insolvenčním řízení zpět ještě před podáním předmětné žaloby, jinak řečeno, že měl takřka zcela úspěch ve věci (vyjma pohledávky C a nepatrné části pohledávky B).

žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., jednání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné.

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedená právní úprava řeší případ, kdy nebylo vyhověno zcela jedné ze stran a je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka, který byl ve věci úspěšnější odečíst úspěch druhého z účastníků.

Podle § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

V projednávané věci se žalobce v postavení insolvenčního správce domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávky A,B,C a D, jejichž součet činí 128.157,--Kč. Žalobě bylo vyhověno včásti určení neexistence pohledávky žalovaného pohledávky A ve výši 6.897,--Kč, části pohledávky B v rozsahu 5.922,--Kč a pohledávky D, tj. celkem ve výši 55.290,--Kč, jež představuje k částce 128.157,--Kč úspěch v rozsahu 43,14%, naopak zbytku, tj. 72.867,--Kč, odpovídá žalobcův neúspěch vrozsahu 56,85%; tedy úspěch žalovaného převazuje nad neúspěchem žalobcovým o 13,71%.

Za uvedené situace nebýt právní úpravy ustanovení § 202 odst. 1 lnsZ by to byl žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,71% jejich výše

(KSPL 56 INS 9365/2012)

(pokud by mu vznikly). Výše uvedená právní úprava však vylučuje, aby náhrada nákladů řízení v řízení o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky byla přiznána proti insolvenčnímu správci, tj. žalobci.

Podle obsahu odvolání je zjevné, že žalobce svou argumentaci staví na nesprávném předpokladu, že žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku C, vzal vtomto incidenčním sporu zpět a že tak učinil pro chování žalovaného, ač podal žalobu v uvedeném rozsahu důvodně, a že vtomto rozsahu soud prvního stupně řízení zastavil; v průběhu řízení však žalobce žalobu v uvedeném rozsahu výslovně zpět nevzal. Soud prvního stupně zcela správně o žalobě na určení neexistence pohledávky C, nebot' vtéto výši již žalovaný popřenou pohledávku v insolvenčním řízení neuplatňuje, meritorně rozhodl tak, že ji v bodu lll. výroku zamítl a nerozhodl procesně, jak se mylně žalobce domnívá, když tvrdí, že soud prvního stupně v bodu lll. výroku řízení zastavil. Žalobcův výklad ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. je tak ve věci bez právního významu.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek v bodu V. výroku, avšak z důvodu § 202 odst. 1 lnsZ jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. V nenapadených bodech l. až lV. výroku zůstal napadený rozsudek nedotčen (§ 206 o.s.ř.)

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. srpna 2013 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová