103 VSPH 240/2017-107
194 ICm 3127/2016 103 VSPH 240/2017-107 (MSPH 94 INS 10452/2011) (MSPH 94 INS 10453/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína ve věci žalobců: a) Martin anonymizovano , anonymizovano , b) Jana anonymizovano , nar. 1. 7. 1954, oba bytem Svaté Pole, Dobříš, Budínek 30, oba zast. JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Na Pankráci 30, proti žalovaným: 1) Mgr. Robert Hynek se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, insolvenční správce dlužníků Martina a Jany anonymizovano , zast. JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, 2) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobříš, U Slavie 951, zast. JUDr. Jitkou Pasekovou, advokátkou se sídlem Příbram, Zahradnická 74, o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku dlužníka prodejem mimo dražbu, o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 194 ICm 3127/2016-91 ze dne 20. března 2017,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 194 ICm 3127/2016-91 ze dne 20. března 2017 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost žalobců o osvobození od soudního poplatku z odvolání ze dne 21. 2. 2017.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2017 požádali o osvobození od soudního poplatku z odvolání z důvodu jejich svízelné finanční situace. Soud však pro postup dle ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního rádu (o.s.ř.) neshledal důvod a jejich žádost zamítl. Vycházel přitom z toho, že žalobci, kterým bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2012, č. j. MSPH 94 INS 10452/2011-B-41 (MSPH 94 INS 10453/2011) schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jsou jako osoby s dispozičními oprávněními (ust. § 229 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona) od soudního poplatku za podané odvolání osvobozeni přímo ze zákona, a to na základě ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích, dle nějž se od poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, tak, jako je tomu v tomto řízení. Sama skutečnost, že se žalobci nacházejí v úpadku a jejich úpadková situace je řešena v rámci isir.justi ce.cz 194 ICm 3127/2016 (MSPH 94 INS 10452/2011) (MSPH 94 INS 10453/2011) insolvenčního řízení, pak dle názoru soudu nemůže vést k osvobození žalobců od soudních poplatků rovněž dle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. Jejich poměry tak, jak jsou soudu známy z jejich insolvenčního řízení, kdy jsou oba zaměstnaní, vyživovací povinnost mají jen vůči sobě navzájem a kromě obvyklého vybavení domácnosti vlastní rovněž osobní automobil Peugeot 307, neodůvodňují jejich osvobození od soudních poplatků dle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř.

Toto usnesení napadli žalobci v zákonné lhůtě odvoláním a navrhli, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítají, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, když soud řádně nezjistil osobní, majetkové a výdělkové poměry žalobců pro účely jejich osvobození od soudních poplatků. Nezaslal jim k vyplnění prohlášení o jejich poměrech, neprověřil jejich svízelnou situaci. Není pravdou, že by byli zaměstnáni, když jsou oba starobní důchodci a jejich důchod je nízký. Pro uspokojení svých osobních potřeb jsou nuceni si přivydělávat brigádami, žijí na hranici bídy. Soud nikterak nehodnotil ani jejich zdravotní situaci ani okolnost, že nevlastní žádný hodnotný majetek.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Obecně platí, že (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014) osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové 194 ICm 3127/2016 (MSPH 94 INS 10452/2011) (MSPH 94 INS 10453/2011) zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.).

Soud tak při posuzování majetkových poměrů účastníka domáhajícího se osvobození od soudních poplatků, při poměřování rozsahu jeho aktiv i pasiv a při přihlížení ke všem okolnostem, které spoluurčují celkový obraz jeho poměrů, vychází z jeho objektivní možnosti splnit předpokládanou poplatkovou povinnost, neboť právě objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka překážkou přístupu k soudu, došlo by tím totiž k porušení rovnosti účastníků řízení vyjádřené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014). Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit účastníku řízení přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, publikovaný pod č. 20/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Pro přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu tak musí na straně účastníka s ohledem na jeho poměry existovat objektivní neschopnost splnit poplatkovou povinnost (logicky se jedná o neschopnost splnit poplatkovou povinnost v plné výši, pouze částečná neschopnost nestačí), musí zde být zvlášť závažné důvody a zároveň se nesmí jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadou je tedy částečné osvobození od soudního poplatku a plné osvobození je pouze výjimkou z této zásady. Je tím posílena regulativní funkce soudních poplatků a posilována odpovědnost účastníků řízení za uvážlivé a smysluplné uplatňování či bránění jejich skutečných a nikoli pouze domnělých práv.

Rozhodnutí o tom, zda účastník řízení je nebo není osvobozen od soudních poplatků musí být náležitě odůvodněno, a to způsobem předepsaným zákonem dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. Ve smyslu těchto ustanovení z něj proto musí být zřejmé, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech nepřiznání osvobození od soudních poplatků vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil. Tomuto však soud prvního stupně zjevně nedostál, neboť okolnosti významné pro rozhodnutí o žádosti žalobců (jak se podává z obsahu spisu) vůbec nezjišťoval, resp. aktuálnost jeho informací čerpaných z insolvenčního řízení neprověřoval. 194 ICm 3127/2016 (MSPH 94 INS 10452/2011) (MSPH 94 INS 10453/2011)

Zcela ve svém rozhodnutí přehlíží, že osvobození od soudních poplatků ze zákona je úplně jiným právním institutem než osvobození účastníka od soudních poplatků pro jeho poměry dle § 138 o.s.ř. Relevantní zákonná úprava osvobození od poplatků platí pro vyjmenovaná řízení a pro osoby tam uvedené bez ohledu na to, jaké jsou jejich poměry. Platí přitom, že skutečnost, že účastník je ze zákona osvobozen od soudních poplatků nevylučuje, aby mu bylo přiznáno rovněž osvobození od soudních poplatků rozhodnutím soudu dle § 138 o.s.ř., které má do právní sféry účastníka širší dopad než osvobození ze zákona (srov. např. § 30, § 148 odst. 1 o.s.ř.).

Vedle toho soud prvního stupně v rozporu s návrhem žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků nesprávně rozhodl o jejich osvobození od soudního poplatku z odvolání .

Protože soud prvního stupně své usnesení po skutkové ani právní stránce náležitě neodůvodnil a řízení zatížil v odvolacím řízení neodstranitelnými vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, odvolací soud jej podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ).

V Praze dne 5. prosince 2017

JUDr. Peter T r e b a t i c k ý, Ph.D., LL.M., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela