103 VSPH 239/2013-68
40 ICm 785/2012 103 VSPH 239/2013-68 (KSHK 40 INS 20116/2011)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složenem z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: Profidebt, s.r.o. se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO: 27221971, zast. JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem Pardubice, Pernštýnske nám. 80, proti žalovanemu: lng. lvo Schneiderka se sídlem Boharyně 70, insolvenční správce dlužníků Jiřího a Aleny Šůnových, bytem Dvůr Králově nad Labem, Klicperova 2840, zast. JUDr. lvanou Velíškovou, advokátkou se sídlem Turnov, Antonína Dvořáka 287, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu vHradci Králově ze dne 3. dubna 2013, č.j. 40 lCm 785/2012-51 (KSHK 40 INS 20116/2011), takto:

Rozsudek Krajského soudu vHradci Králově ze dne 3. dubna 2013, č.j. 40 ICm 785/2012-51, se v bodech ||. a |||. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnk

Žalobce se žalobou proti žalovanemu domáhá určení, že má do insolvenčního řízení vedeneho na majetek dlužníků přihlášenou a žalovaným vjeho průběhu popřenou pohledávku z titulu nedoplatku úvěru ze smlouvy o úvěru č. 0172178091 ze 26.1.2005 a z titulu dohody o uznání závazků č. 1735810098 ze 26.8.2009 ve výši 36.326,-Kč (sporná pohledávka). Do insolvenčního řízení přihlásil celkovou pohledávku 51.991,67 Kč, jako pohledávku vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu z 25.7.2011 vydaneho Mgr. Kristýnou Wiedermannovou, již nabyl od původního věřitele GE Money Bank, a.s. dle smlouvy o postoupení pohledávek z30.5.2005. Žalovaným byla tato pohledávka popřena co do částky 36.236,-Kč s odůvodněním, že smluvní pokuta 12.065,25 Kč je v rozporu s dobrými mravy, část úroků 8.286,-Kč nekoresponduje s původně sjednaným úrokem, poplatek za rozhodčí řízení 540,-Kč popřel zdůvodu nicotnosti rozhodčího nálezu, a že zjistiny popřel 27.000,-Kč, nebot, do teto částky byla zahrnuta i smluvní pokuta 12.065,25 Kč, a rovněž zamítl bez dalšího zjistiny částku 14.894,75 Kč. Poukázal na nesprávný postup žalovaneho při popření sporne pohledávky, již zhodnotil jako nevykonatelnou, ačkoliv byla přihlášena jako vykonatelná, a proto sám měl podat žalobu na určení pravosti popřene pohledávky ve smyslu § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Namítl rovněž, že žalovaný jako insolvenční správce není oprávněn vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy, jež není v rozporu s principy komunitárního práva, ani nedostatek

(KSHK 40 INS 20116/2011) pravomoci rozhodce věc rozhodovat. Pokud jde o popření částky 14.894,75 Kč, nelze jej považovat za správné, nebot, veškeré platby dlužníka, jež získal po postoupení pohledávky od původního věřitele, ve výši 27.500,-Kč byly již zohledněny v přihlášce.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby stím, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení celkem 51.991,67 Kč jako pohledávku nezajištěnou, ztoho co do částky 44.776,67 jako vykonatelnou, jež sestává zjistiny 36.276,57 Kč a příslušenství 15.715,10 Kč. Z uvedené jistiny popřel 27.500,-Kč, a to zdůvodu, že do částky jistiny zahrnul žalobce i smluvní pokutu ve výši 12.026,25 Kč, jež považuje za nepřiměřenou a nemravnou s ohledem na další uplatněné sankce. Z uvedeného příslušenství popřel částku 9.366,-Kč sestávající zpoplatku za rozhodčí řízení 540,-Kč zdůvodu nicotnosti rozhodčího nálezu, a úroku zprodlení 8.286,-Kč, jež představuje rozdíl zákonného úroku zprodlení a přiznaného úroku zprodlení rozhodčím nálezem ve výši 0,1 % denně. Dále zdůraznil, že je jeho právem posoudit přihlášenou vykonatelnou pohledávku jako nevykonatelnou a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu vPraze ze dne 16.1.2012 č.j. 3 VSPH 905/2011-P4-8. Nevykonatelnost pohledávky žalobce posoudil zdůvodu neplatnosti rozhodčí doložky, jež vyplývá ze způsobu stanovení rozhodce, nebot, rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení konkrétního rozhodce ad hoc, či konkrétního způsobu jeho určení, přičemž odkázal na rozhodnutí Vrchního soud vPraze sp.zn. 12 Cmo 496/2008.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o určení pohledávky žalobce za dlužníky ve výši 20.891,25 Kč (bod l. výroku), rozhodl, že žaloba na určení žalobcovy pohledávky za dlužníkem Jiřím Šůnou ve výši 15.434,75 Kč se zamítá (bod ll. výroku) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 12.464,-Kč (bod lll. výroku). Konstatoval, že provedl (při jednání) důkazy listinami a po skončení důkazního řízení mu bylo kanceláří soudu předáno podání žalobce se zpětvzetím žaloby. V něm žalobce uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena mimosoudní dohoda se závěrem, že žalovaný vezme zpět své popření pohledávky co do částky 15.434,75 Kč a žalobce vezme zpět žalobu ve zbývající části 20.891,25 Kč; s ohledem na dohodu ohledně částky 15.434,75 Kč, vzal žalobce ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zcela zpět. Pokračoval, že při jednání nahlédl do insolvenčního rejstříku, zněhož nezjistil, že by došlo nějaké podání ze strany žalovaného. Až při vyhotovení rozsudku zjistil, že podání žalovaného, jímž vzal zpět své popření v částce 15.434,75 Kč a tuto částku uznal a vyjádřil souhlas s částečným zpětvzetím žaloby žalobcem, bylo soudu doručeno před jednáním. Uzavřel, že rozhodl bez těchto listin, jež neměl k dispozici, a proto za tohoto stavu věci nezbývá žalobci nic jiného, než se do tohoto rozsudku odvolat. Výrok o náhradě nákladů nijak neodůvodnil.

Vzákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedený rozsudek žalobce odvoláním proti bodům ll. a lll. výroku a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodu ll. výroku změnil tak, že se řízení zastavuje a v bodu lll. tak, že je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 2.720,40 Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítl, že rozsudek trpí procesní vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř., nebot, soud nepřihlédl k podáním žalovaného ze 2.4.2013 a 3.4.2013, jež prokazatelně soudu

(KSHK 40 INS 20116/2011) došlo před jednáním ve věci samé. Za situace, kdy soud obdržel v průběhu jednání zpětvzetí žaloby, jak uvedl v rozsudku, bylo namístě řízení zastavit podle § 96 odst. 2 o.s.ř. Pokud soud takto nerozhodl, pak ohledně nepopřené části pohledávky 15.434,75 Kč měl řízení podle § odst. 1 o.s.ř. zastavit, nebot, zjištěním této části pohledávky odpadl zcela předmět sporu. Uzavřel, že náhradu nákladů odvolacího řízení nepožaduje a žádá, aby o ní bylo rozhodnuto podle § 202 odst. 1 IZ, ao náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně nechť je rozhodnuto dle mimosoudní dohody sžalovaným stím, že mu bude přiznána náhrada ve výši 2.710,40 Kč včetně 21 % DPH.

Žalovaný se ztotožnil s obsahem žalobcova odvolání stím, že řízení mělo být zastaveno.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Odvolací soud zobsahu spisu zjistil, že dne 2.4.2013 bylo elektronickým podáním žalovaného doručeno soudu zpětvzetí popření části pohledávky 15.434,75 Kč a tentýž den bylo doručeno elektronickým podáním žalobce doručeno zpětvzetí žaloby (listy č. 36 až 41 spisu).V odůvodnění zpětvzetí žaloby žalobce uvedl, že se mimosoudně dohodl se žalovaným, bere žalobu zpět a navrhl, aby řízení bylo zastaveno, aby byl zavázán knáhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 2.240,-Kč a aby mu byl vrácen soudní poplatek ve výši 4.000,-Kč. Žalovaný elektronickým podáním doručeném soudu 3.4.2013 v8:33 hod. (listy č. 45 a 46 spisu), tedy před zahájením jednání (zahájeno v9:00 hod.), vyjádřil souhlas se zpětvzetím žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení 2.240,-Kč plus DPH 21 %.

Za uvedené procesní situace, kdy soud obdržel zpětvzetí žaloby ještě před zahájením jednání ve věci samé, bylo namístě, aby ve věci nejednal a řízení zastavil, nebot, jakékoliv jiné rozhodnutí nebylo namístě. Skutečnost, že informace o zpětvzetí žaloby byly doručeny soudní kanceláří vyřizujícímu soudci opožděně na tom nic nemeni.

Odvolací soud dospěl kzávěru, že soud prvního stupně svým postupem způsobil, že napadený rozsudek ve věci samé neměl být vydán a jedná se o takové vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, jak navrhoval žalobce ve svém odvolání. K tomu je třeba dodat, že rozsudek je nepřezkoumatelný ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. v části přiznaných nákladů řízení, nebot, chybí jakékoliv zdůvodnění, proč byl k jejich zaplacení v uvedené výši žalobce zavázán.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek v napadené části podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, jenž vázán názorem odvolacího soudu, rozhodne o zpětvzetí žaloby i ve zbývající části (ve smyslu § 206 o.s.ř. není vodvoláním nenapadené části, tj. vbodě l. výroku rozsudek dotčen), rozhodne

(KSHK 40 INS 20116/2011) o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku ze žaloby a z odvolání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. října 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková