103 VSPH 228/2013-90
89 ICm 927/2011 103 VSPH 228/2013-90 (MSPH 89 INS 6329/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr.Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: UNIPACK GROUP, a.s. IČO, 27559432, se sídlem ve Velkých Svatoňovicích 375, zast. Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Tyršova 7, proti žalovaně: JUDr. Daniela Urbanová, advokátka se sídlem vPraze 1, Opletalova 5, insolvenční správkyně dlužníka NOMONIC, spol. sr.o. IČO 26198321, o vyloučení věci, o odvolání žalovaně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 89 lCm 927/2011-69 ze dne 27.května 2013 takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 89 ICm 927/2011-69 ze dne 27.května 2013 se v bodech |. a |||. výroku p o tv r z uje.

||. Žalovaná je povinna na náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatit žalobci 4.114,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku krukám Mgr. Miroslava Synka, advokáta se sídlem v Praze 2.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovaně domáhá vyloučení zboží-materiálu na skladě: m 21/11 AL 20 x 740, 374 kg (A-1), m 21/113 PAP 40/555, 276 kg (A-2), m 21/115 PAP 40/680, 1.350 kg (A-3), m 21/165 korn.folie x 325, 325kg (A-4), m 21/166 korn.folie x 590, 1.339 kg (A-5), m 21/167 korn.folie x 320, 1.510 kg (A-6), m 21/168 korn.folie x 311, 1.379 kg (A-7), m 22/1 AL 12 x 700, m 22/2 AL 12 x 720, 3.160 kg (A-8), dále označovaných jako věci A, a dále strojů: m 11-balící stroj PRAGOMETAL-typ WS 15 ECONOMIC , m 12-vozík paletový s váhou-Eurolift BELET, typ NF 20 NLS, m 13-zařízení pro zpracování fotopolymerů-KRAFFO

(MSPH 89 INS 6329/2010)

KRAWIECCY, m 14-zásobník oleje svýměníkem-VANEK, typ 77476, m 17-čerpadlo ruční do výbušněho prostředí-LUTZ, typ ME ll-5-230, dále označovaných jako věci B ze soupisu dlužníkovy majetkově podstaty s odůvodněním, podle něhož je jejich vlastníkem.

K věcem A uvedl, že mezi ním a dlužníkem probíhala dlouhodobě obchodní spolupráce spočívající v nákupu a prodeji materiálů a jejich zpracování jak na vlastní účet tak na účet dlužníka. Věci A nabyl na základě ústně uzavřeně kupní smlouvy s prodávajícím dlužníkem, který mu kupní cenu věcí A vyfakturoval fakturou č. 90005 (f.005) z 21.8.2009 (zboží za 3.356.228,40 Kč-38.429 kg). Zboží bylo mu dodáno na základě dodacího listu dlužníkem a podle dohody bylo bezplatně uloženo u dlužníka do doby, než ho dlužník zpracuje do výrobků, který pro něho vyráběl.

Kvěcem B uvedl, že je jejich vlastníkem na základě splacení nepeněžitěho vkladu při založení, uvedeněho v notářskěm zápisu JUDr.Olgy Medunově, notářky v Náchodě pod sp.zn. NS 28/2009 z 23.1.2009. Věci B byly umístěny v prostorách společnosti Rotoprint (společnost Rot), kterě si dlužník od něho pronajal a věci B zde umístěně bez právního důvodu užíval. Věci B prodal společnosti CERBERUS, spol. s r.o. (společnost Cer) na základě kupní smlouvy uzavřeně s ním 27.7.2009 ústní formou za cenu, kterou mu vyúčtoval daňovým dokladem č. 2 z 27.7.2009 (Doklad). Protože obchody probíhaly s doložkou výhrady vlastnictví prodávajícího do zaplacení kupní ceny a kupní cenu společnost Cer nevyúčtovala ani na základě dodatečně poskytnutě lhůty do 31.12.2009, od kupní smlouvy odstoupil a vystavil kvýše uvedeněmu daňověmu dokladu dobropis a vyzval společnost Cer k vrácení věcí B. Společnost Cer se pokusila věci B prodat dlužníkovi, avšak protože kupující dlužník nezaplatil kupní cenu vyfakturovanou mu prodávající společnosti Cer fakturou f. 280006 (f.006), nenastal převodní účinek ani u těto smlouvy a prodávající společnost Cer vystavila dlužníkovi dobropis k uvedeně faktuře; zůstal tak nadále vlastníkem věcí B.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Věci A dlužník eviduje ve skladu jako svě vlastnictví, nadto jednotlivě položky (A-1 a A-8) nelze ztotožnit s f.005. Věci B jsou takě evidovány ve vlastnictví dlužníka na základě kupní smlouvy uzavřeně se společnosti Cer, která mu věci B řádně předala. Tyto věci se nacházely vjeho dispoziční sfěře. Daňový dobropis tvrzený žalobcem dlužník neeviduje. Dále žalovaná vyjádřila pochybnosti o sjednání výhrady vlastnickěho práva při prodeji věcí. K zaplacení kupní ceny za věci B žalovaná nic netvrdila.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl u položek A-1, A-3 a A-5, B-1-B-5 (bod l. výroku), žalobu zamítl u položek A-2, A-4, A-6-A-8 (bodll.výroku) a žalovanou zavázal knáhradě nákladů řízení žalobci ve výši 21.328,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku krukám jeho právního zástupce (bod lll. výroku). Soud prvního stupně zjistil:

-že usnesením insolvenčního soudu č.j. MSPH 89 INS 6329/2010-A-31 z 12.20.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek a ustanovil mu insolvenčního správce v osobě žalovaně a zároveň na dlužníkův majetek prohlásil konkurs, sporně věci A aB byly sepsány do soupisu majetkově podstaty, 15.4.2011 žalobce podal vylučovací žalobu potě, co byl vyrozuměn o tom, že sporně věci byly sepsány

(MSPH 89 INS 6329/2010) do soupisu majetkově podstaty 14.3.2011 a účinky zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu nadále trvají.

-z výpovědi svědka Jana Vostatka, jednatele společnosti Cer, tato společnost spolupracovala se žalobcem i dlužníkem a obchody byly mezi nimi uzavírány ústně. Společnost Cer na objednávky dlužníka obstarávala požadovaně stroje, kterě kompletoval a potě přeprodával dlužníkovi, jak se stalo i v případě věcí B. Přechod vlastnickěho práva na kupujícího byl vázán na zaplacení kupní ceny. V případě věcí B dlužník kupní cenu nezaplatil. Věci B byly zkompletovány přestože společnost dosud nebyla jejich vlastníkem. Kupní cenu nezaplatil ani dlužník ani společnosti Cer a žalobce od smlouvy, kterou s ním uzavřel, odstoupil potě, co marně společnost Cer vyzýval k úhradě kupní ceny; nato žalobce vystavil společnosti Cer dobropis na fakturovanou částku.

-z výpovědi svědka Martina Kozáka, bývalěho jednatele dlužníka, že jměnem dlužníka uzavíral smlouvy. Dlužník dlouhodobě spolupracoval se žalobcem, nakupovali od sebe navzájem materiál a zpracovávali jej, nebot, každý ztěchto subjektů měl k dispozici jině stroje. Dlužník se nacházel ve špatně platební situaci, měl vůči žalobci neuhrazeně závazky, a proto bylo sjednáno, že nezpracovaný materiál prodával žalobci, ten pak pro žalobce postupně zpracovával, přičemž materiál zůstal u dlužníka a byl evidována zvlášť. Věci B společnost Cer nakoupila a kompletovala na objednávku dlužníka. Potě, co společnost dlužníka převzali noví majitelě, dlužník přestal svě závazky hradit.

-zvýpovědi svědka Milana Hofmana, jednatele společnosti Zikort export import, spol. s r.o., že vzastoupení žalobce tato společnost nakupovala pro něj suroviny, že měl na starosti spolupráci s dlužníkem včetně kontroly výroby. Dlužník měl problěmy s úhradou svých závazků vůči žalobci, proto prodala žalobci materiál, který zakoupila na zpracování pro žalobce stím, že toto zboží mělo být do svěho zpracování uloženo u dlužníka a kupní cenu uhradil žalobce dlužníkovi zápočtem na svě pohledávky za dlužníkem. Byly vystaveny dvě faktury ve výši celkových závazků dlužníka vůči žalobci; potě, co došlo ke změně jednatelů dlužníka žalobce zjistil, že dlužník neoprávněně zpracovává i zboží, jež od dlužníka odkoupil, a že dlužník přestal hradit svě závazky vůči žalobci. Žalobce proto žádal dlužníka vydání zakoupeněho materiálu, avšak ktomu již nedošlo a byl na dlužníkův majetek prohlášen konkurs. Žalobcovo zboží bylo uloženo u dlužníka zvlášť ve dvou samostatných regálech a bylo odepsáno ze skladově evidence dlužníka. V majetkově podstatě je sepsán materiál, který dlužník dosud nezpracoval, takže jsou zjevně rozdíly ve váze materiálu dodaněho žalobci a materiálu sepsaněho v majetkově podstatě, tj. věci A. Dlužník podnikal v pronajatých prostorech, v nichž užíval tam umístěně stroje-věci B. Dlužník potřeboval tyto ale i další stroje ke svě výrobě, a proto se dohodl se společností NLB Factoring o financování nákupu dalších strojů a kjejich kompletováním, opravami a dalšími službami pověřil společnost Cer, která část strojů nakoupila od správce konkursní podstaty společnosti Rot, část strojů v ltálii a takě věci B od žalobce a prodala zařízení dlužníkovi; tento proces probíhal po dobu dvou let bez problěmů. Zatímco původně dlužník hradil svě závazky, po příchodu nových jednatelů dlužník závazky přestal hradit a když odmítl fakturovanou částku společnosti Cer zaplatit (f.006) a nebyla zaplacena ani faktura f.005 vystavená žalobcem, vystavil žalobce dobropis

(MSPH 89 INS 6329/2010) společnosti Cer a ta společnosti dlužníka, přičemž společnost Cer žádala o vydání věcí B, k čemuž však nedošlo. Obchody mezi výše uvedenými subjekty byly uzavírány ústně s výhradou vlastnictví do zaplacení kupní ceny.

-ze soupisu majetkově podstaty, že v ní jsou sepsány věci A a B.

-zvýpisu zobchodního rejstříku týkajícího se dlužníka, že od 14.10.2008 do 1.12.2009 byl jednatelem dlužníka Martin Kozák, od 1.11.2009 do 20.7.2010 Vladimír Cech a od 1.12.2009 do 13.7.2010 Jan Jerie.

-z f.005, že jí vystavil dlužník a vyúčtovala jím dodávku zboží v celkově ceně 3.356.228,40 Kč , a to AL 9x650 Rusal-2.890 kg, PAP 40 x 680-5.699 Kg, PAP40x 550-5.262 kg, AL 12 x 625-3.160 kg, AL 35 x 760 say 337 kg, AL 8x670-372 kg, AL 20 x 740 com 394 kg a dále korn. folii 80x 320-1.730kg, 80 x 690-11.350 kg, 80 x 590-3.430 kg, 80 x 580-2.580 kg, 80 x 585-1.225 kg.

-z dodacího listu z 20.8.2009, že na jeho základě bylo žalobci dodáno výše fakturovaně zboží s tím, že bude bezplatně uskladněno v prostorech dlužníka.

-z dohody o zápočtu z 15.3.2010, že žalobce započet na pohledávku dlužníka z f.005 svě pohledávky za dlužníkem ve výši 3.356.228,40 Kč .

-zinventurního seznamu k31.12.2009, že materiál-věci A sepsaný do majetkově podstaty dlužníka se nacházel vjeho skladu, byt, vnižších hmotnostech.

-z výzvy žalobce dlužníkovi ze 7.6.2010, že žalobce uplatňoval vůči dlužníkovi vydání uloženěho materiálu.

-z dokladu, že byl vystaven 27.7.2009 a žalobce jím vyfakturoval společnosti Cer částku 6.507.053,-Kč za vybavení provozu dle rozpisu se lhůtou splatnosti 31.10.2009 a supozorněním, že fakturovaně zboží je ve vlastnictví žalobce do proplacení těto faktury, z jejíž přílohy je zřejmě že předmětem fakturace byly i věci B.

-z odstoupení žalobce od smlouvy o dodávce věcí B z 31 .12.2009, že žalobce dlužníkovi oznámil, že k tomuto datu odstupuje od smlouvy na dodávku věcí B z důvodu neuhrazení kupní ceny,

-z dobropisu vystaveněho žalobcem 31.12.2009 ve prospěch společnosti Cer, že tímto dnem mu žalobce dobropisoval fakturovanou částku 6.507.053,-Kč.

-z výzvy z 15.8.2010, že žalobce vyzýval společnost Cer k vydání věcí B. -z daňověho dobropisu vystaveněho společnosti Cer k 10.4.2010 ve prospěch dlužníka, že mu dobropisoval neuhrazenou částku 1.032.158,-Kč vyfakturovanou ve f.006.

(MSPH 89 INS 6329/2010)

-z notářskěvho zápisu sp.zn. NZ 28/2009 z 23.1.2009 týkajícího se založení žalobce, že Věra Cepelková se zavázala upsaně akcie splatit nepeněžitým vkladem tvořeným mimo jině i věcmi B.

-z předávacího protokolu 22312009, že Věra Čepelková předala žalobci mimojině i věci B.

Na základě svých skutkových zjištění učinil soud prvního stupně skutkový závěr, podle něhož žalobce zakoupil od dlužníka druhově určeně věci A kvýrobě obalů, který byl na to bezplatně uložen u dlužníka stím, že budou odděleně evidovány od věcí dlužníka a podle pokynů žalobce postupně zpracovány. Dlužník však tyto věci zapracoval do svých výrobků ve svůj prospěch bez pokynu žalobce a na jeho výzvu k vydání těchto věci nereagoval. Potě, co byl prohlášen na dlužníkův majetek konkurs, žalovaná sepsala do soupisu majetkově podstaty věci, jež se u dlužníka nacházely. Smlouva mezi dlužníkem a společností Cer na koupi věcí B byla uzavřena svýhradou vlastnictví do zaplacení kupní ceny, jak odpovídalo obchodním zvyklostem mezi výše uvedenými subjekty. Společnost Cer stroje zkompletovala bez ohledu na to, že se nestala jejich vlastníkem (kupní cenu měl zaplatit dlužník), a potě, co nezaplatil kupní cenu dlužník, nezaplatila kupní cenu ani společnosti Cer, v důsledku toho nedošlo k přechodu vlastnickěho práva žalobce na tyto subjekty.

Cituje ustanovení § 225 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), soud prvního stupně dospěl kzávěru, že žalobce prokázal svě vlastnictví kvěcem A i B, nebot, byl svědecky prokázán způsob obchodování mezi žalobcem společnosti Cer a dlužníkem. Věci A zakoupil žalobce od dlužníka a nechal je u něho uskladněně, jak bylo svědecky prokázáno, a žalovaná nikterak věrohodnost těchto svědků nezpochybnila. Vzhledem ktomu, že některý materiál, který žalobce odkoupil od dlužníka, byl zpracován, bylo však možně žalobě vyhovět jen ohledně tohoto materiálu sepsaněho do soupisu majetkově podstaty pod položkami A-1, A-3 a A-5. Uzavřel, že v tomto rozsahu svědčí žalobci právo na jejich vyloučení ve výše uvedeně hmotnosti. Ohledně položek A-2,A-4 a A-6-A-8 se žalobci nepodařilo prokázat, že by je nabyl kupní smlouvou od dlužníka, jak plyne i z f.005 a dodacího listu, v němž se tento materiál nenachází.

Ohledně věcí B soud prvního stupně konstatoval, že žalobce prokázal svě vlastnickě práva k věcem B, nebot, společnost Cer ani dlužník se nikdy nestaly jejich vlastníky, nebot, mezi účastníky těchto obchodů uzavřených podle § 409 ObchZ byla sjednána výhrada vlastnictví podle § 445 ObchZ, podle něhož může dojít k přechodu vlastnictví na kupujícího později, než je upraveno v ustanovení § 443 ObchZ. O tom, že kupní cena nebyla zaplacena dlužníkem ani společností Cer svědčí vystaveně dobropisy i výpovědi slyšených svědků. Z uvedeněho důvodů pak nemohl být dlužník ani v dobrě víře ve smyslu ustanovení § 446 ObchZ, že se stal vlastníkem věci B.

K navrhovaněmu výslechu svědka Čecha soud prvního stupně uvedl, že tento svědek měl prokázat okolnosti nabytí věcí B do majetku dlužníka, avšak protože jediným důkazem ktěto skutečnosti mohl být doklad o úhradě kupní ceny, tento důkaz pro nadbytečnost neprovedl.

(MSPH 89 INS 6329/2010)

Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. s poukazem na to, že žalobce měl neúspěch jen v nepatrněm rozsahu. Přiznal proto žalobci jejich náhradu ve výši soudního poplatku 1.000,-Kč a dále odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT) v rozsahu 6 úkonů právní služby a 6 náhrad hotových výdajů po připočtení DPH ve výši 21%.

Tento rozsudek napadla žalovaná proti jeho bodů l. výroku v části týkající se vyloučení věcí A-1,A-3 a A-5 a dále věcí B a bodu lll. výroku s odůvodněním, podle něhož nebylo zjištěno, že by věci A byly skladovány odděleně od majetku dlužníka a že nebyla uzavřena mezi dlužníkem a žalobcem dohoda o uložení věci. Namítla dále, že nebylo prokázáno, že by při uzavření Smlouvy na prodej věcí B byla sjednána výhrada vlastnictví prodávajícího, nadto odstoupení žalobce od smlouvy bylo realizováno tak, že Jan Vostatek jednateli dlužníka panu Kozákovi oznámil odstoupení od smlouvy prostřednictvím SMS, avšak stalo se tak vdobě, kdy pan Kozák již nebyl jednatelem dlužníka. Namítla, že dlužník neobdržel dobropis od společnosti Cer. Doplnila, že z listin založených v obchodním rejstříku týkajících se dlužníka zjistil, že v rozhodující době tj. v letech 2008-2009 společnost dlužníka nevykazovala žádně obraty, tj. koupě nebo prodej a společnost Cer vtěto době neevidovala žádnou pohledávku za dlužníkem. Dovozoval, že Věci A a B sepsala do soupisu majetkově podstaty dlužníkem oprávněně, a proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve vyhovující části tak, že žalobu zamítne.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeněho rozsudku z důvodu jeho věcně správnosti a namítl, že žalovaná si odporuje, když tvrdí, že vrozhodně době nedocházelo u společnosti Cer kžádným obratům, avšak zároveň tvrdí, že se stal dlužník vlastníkem věcí B na základě prodeje od společnosti Cer.

Odvolací soud přezkoumal napadeně rozhodnutí včetně řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlědl přitom k omezením, která jsou uvedena vustanovení § 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., a dospěl po doplnění dokazování kzávěru, že odvolání není důvodně.

K vyloučení věcí A-1, A-3 a A-5:

Podle § 409 ObchZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převěst na něho vlastnickě právo k těto věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu (odst. 1). Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečněho určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448 ObchZ (odst. 2). Kupní smlouva zásadně nevyžaduje k platnosti písemnou formu.

Podle § 443 ObchZ kupující nabývá vlastnickěho práva ke zboží, jakmile je mu dodaně zboží předáno (odst. 1). Před předáním nabývá kupující vlastnickěho práva k přepravovaněmu zboží, kdy získá oprávnění zásilkou nakládat (odst. 2) .

Soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, který vycházel zvýpovědí slyšených svědků, jejichž věrohodnost nebyla žalovanou zpochybněna, a byl

(MSPH 89 INS 6329/2010) podporován i zjištěními z listinných důkazů. Bylo prokázáno, že žalobce od dlužníka odkoupil materiál na základě kupní smlouvy uzavřeně v ústní formě podle § 409 ObchZ, který měl dlužník později zpracovávat pro výrobky určeně žalobci, jak plyne zdodacího listu a f.005, kterou dlužník fakturoval žalobci kupní cenu ve výši 3.356.228,40 Kč a kterou žalobce uhradil zápočtem na svě pohledávky za dlužníkem a stal se vlastníkem tohoto materiálu s tím, že zboží bude bezplatně uloženo do doby jeho zpracování v areálu dlužníka, jak plyne z dodacího listu. Podle dodacího listu afaktury f.005 žalobce mimo jině odkoupil od dlužníka i zboží PAP 40 x 680 v množství 2.890 Kg, kterě sepsala žalovaná v množství 1.350 kg (A-3), AL 20 x 740 v množství 394 kg, kterě sepsala žalovaná v množství 374 kg (A-1) a korn.f. x 590 v množství 3.430 kg, kterě sepsala žalovaná do soupisu majetkově podstaty vmnožství 1.339 kg (A-5), přičemž rozdíl vmnožství představuje to, že dlužník žalobcův materiál částečně zpracoval ve svůj prospěch. Ve zbytku však žalobce prokázal, že se jedná o jeho vlastnictví a soud prvního stupně učinil správný závěr, že mu svědčí okolnosti, vylučující sepis A-1,A-3 a A-5 do soupisu majetkově podstaty; pro stručnost odvolací soud odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně.

K vyloučení věcí B:

Podle § 445 strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnickěho práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Nevyplývá-li zobsahu těto výhrady vlastnickěho práva nic jiněho , má se za to, že kupující má nabýt vlastnickěho práva teprve úplným zaplacením kupní ceny. Dohoda o tom, aby byla platná musí být učiněna v písemně formě.

Podle § 446 ObchZ kupující nabývá vlastnickě právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaněho zboží, ledaže vdobě, kdy kupující měl vlastnickě právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

V projednávaně věci není pochyb o tom, že žalobce prodal věci B společnosti Cer v rámci dalšího vybavení a Dokladem mu fakturoval cenu ve výši 6.507.053,-Kč stím, že do zaplacení ceny zboží je předmět fakturace ve vlastnictví žalobce. Proti těto fakturaci dlužník nic nenamítal a cenu zboží nezaplatil a potě, co žalobce od smlouvy odstoupil, zároveň mu fakturovanou cenu dobropisoval v uvedeně výši; shodně pak dobropisovala v roce 2010 společnost Cer dlužníkovi fakturovanou cenu ve f.006, jak bylo prokázáno i výpovědmi výše uvedených svědků. Je tak zřejmě, že ani společnost Cer ani dlužník kupní ceny nezaplatili a že dlužníkova dobrá víra, že je vlastníkem věcí B byla narušena v roce 2010 výše uvedeným dobropisem společnosti Cer. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně, jež sdílí.

Odvolací soud tak dospěl shodně se soudem prvního stupně, že žalobce prokázal, že je stále vlastníkem věcí B a že tu jsou okolnosti vylučující jejich sepis do soupisu majetkově podstaty dlužníka. Návrh žalovaně na doplnění dokazování výslechem svědka Čecha, odvolací soud zhodnotil jako nadbytečný z týchž důvodů jako soud prvního stupně.

(MSPH 89 INS 6329/2010)

Na základě výše uvedeněho odvolací soud napadený rozsudek z důvodu jeho věcně správnosti v bodech l. a lll. výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil. V nenapadeněm bodu ll. výroku zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen ( § 206 o.s.ř.).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšněmu žalobci v rozsahu odměny za zastupování z tarifní hodnoty 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm.c) AT v sazbě 3.100,-Kč a jedně náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 300,-Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 3.400,-Kč, po připočtení DPH 21% ve výši 714,-Kč ve výši 4.114,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadeně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková