103 VSPH 220/2013-69
59 ICm 1889/2012 103 VSPH 220/2013-69 (MSPH 59 INS 10401/2011)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: ASÝLIE, s.r.o., se sídlem 252 10 Trnová 73, IČO: 27404382, proti žalovaněmu: AWAC TRADE ENERGY, a.s., se sídlem Praha 2, Václavská 20, IČO: 28461967, zast. JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 13, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č.j. 59 lCm 1889/2012-41 takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č.j. 59 ICm 1889/2012-41 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnk

Žalobce, v postavení popírajícího věřitele, se proti žalovaněmu, v postavení přihlášeněho věřitele v insolvenčním řízení vedeněm na majetek dlužníka HGF DEVELOPMENT, s.r.o. se sídlem vPraze 1 (dále jen dlužník), domáhá popření pohledávky žalovaněho co do pravosti přihlášeně ve výši 18.106.915,06 Kč (pohledávka A) a ve výši 12.089.589,04 Kč (pohledávka B) zprávního důvodu poskytnutěho úvěru, jež mu byly postoupeny původním věřitelem Raiffeisenbank, a.s. (dále jen banka). Svě popření odůvodnil tím, že přihlášky obou pohledávek jsou nepřezkoumatelně, nebot, žalovaný nepředložil o nich věrohodně doklady, přesto ji insolvenční správce na základě nich uznal, aniž by bylo žalovaným doloženo poskytnutě plnění původního věřitele dlužníkovi.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby stím, že na základě úvěrů poskytla banka dlužníkovi peněžní prostředky, což dlužník sám uznal a není o tom pochyb. Pokud prokazoval pravost svých pohledávek kopiemi listin, na jejichž základě insolvenční správce jeho nároky uznal, je tato skutečnost v souladu se zákonem.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žaloba, že pohledávka žalovaněho označená jako č. 7/1 ve výši 18.106.915,06 a jako č. 7/2 ve výši 12.089.589,04 Kč není pohledávkou pravou, se zamítá (bod l. výroku) a zavázal žalobce knáhradě nákladů řízení žalovaněmu ve výši 11.979,-Kč (bod ll. výroku). Konstatoval, že knařízeněmu jednání se žalobce nedostavil a ve spise nebyla založena jeho odůvodněná omluva, proto jednal vjeho nepřítomnosti. E-mailová omluva bez potvrzení údajně nemoci byla doručena do spisu až po ústním jednání. Vyšel ze zjištění, že insolvenční správce pohledávky žalovaněho nepopřel, a že žalovaný přihlásil obě pohledávky ve znění opravy

(MSPH 59 INS 10401/2011) a doplnění dne 6.3.2012 včetně příloh (tj. kopie smluv o úvěru z10.4.2008 č. SU/01/lNVl/01/27230932 a ze 4.5.2009 SU/01/lNVl/02/27230932, o zřízení zástavního práva knemovitostem z16.9.2008 č. ZN/03 lNVl/01/27230932 a ze 4.5.2009 ZN/01/lNVl/02/27230932, opisy smlouvy o postoupení pohledávek z27.10.2011 + ověření podpisů, výpis zkatastru nemovitostí), jako pohledávky zajištěně.

Cituje § 200 odst. 1 a 5 IZ dospěl k závěru, že je namístě žalobu zamítnout v plněm rozsahu, nebot, pohledávky žalovaněho jsou po právu. Uvedl, že žalovaný předložil ověřeně kopie smluv o postoupení pohledávek zbanky na WETCO, spol. s r.o., a poslěze na žalovaněho včetně smluv o poskytnutí úvěru bance (správně bankou dlužníku), žádosti o čerpání úvěrů, k přihlášce připojil i kopie smluv o zřízení zástavního práva. Konstatoval, že Raiffeisenbank, a.s., jako významná banka by si nemohla dovolit postupovat zaniklou pohledávku, proto soud tvrzení žalobce považuje za účelově pro jednání schůze věřitelů a volbu věřitelskěho orgánu. Žalobce ani netvrdil, ani neprokazoval, vjakěm exekučním řízení byl údaj o splacení úvěru obsažen, k nařízeněmu jednání se nedostavil, a proto ho nemohl poučit a vyžádat případný exekuční spis. Uzavřel, že obě žalobcem popřeně pohledávky existují jako zajištěně, nepopřel je ani správce, ani dlužník, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1, § 163 a § 202 odst. 1 IZ a úspěšněmu žalovaněmu přiznal náhradu za právní zastupování advokátem.

V zákonem stanoveně lhůtě napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Vodvolání vznesl námitky jednak proti nesprávněmu procesnímu postupu soudu, jednak proti věcným závěrům. K procesnímu postupu uvedl, že se z jednání (25.3.2013) řádně a včas omluvil doručením omluvy do datově schránky soudu dne 21.3.2013, nebot, v tě době neměl právní zastoupení a jediný jednatel byl nemocen, přičemž v rozsudku jsou uvedeny nepravdivě informace. Zdůraznil, že do spisu před nařízeným jednáním nebyly založeny ověřeně kopie listin s ověřenými podpisy, když na vady přihlášky upozornil již v žalobě. Vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu, že si banka nemohla dovolit postupovat zaniklou pohledávku bez provedení jakýchkoliv důkazů, přestože v žalobě navrhl vyžádat u banky výpis z úvěrověho účtu SU/01/lNVl/02/27230932 za prvě čtvrtletí roku 2011, kdy měl být úvěr zaplacen. Uzavřel, že neobstojí ani závěr soudu, že ho soud nemohl poučit a vyžádat případný exekuční spis, nebot, součástí insolvenčního spisu je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 49 EXE 672/2010-102 ze 17.5.2010 o nařízení exekuce exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem, stejně jako listiny o zřízení exekutorskěho zástavního práva dle exekučního příkazu sp.zn. 101 EX 01100/10 z 27.5.2011, což je uvedeno i na výpisu z katastru nemovitostí dlužníka rovněž založeněm v insolvenčním spise.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeněho rozsudku stím, že důvod k odročení nařízeněho jednání nebyl dán, nebot, žalobce měl dost času na to, aby si zajistil právní zastoupení. Namítl, že omluva žalobce pro nemoc jeho jednatele učiněná vpodstatě den před jednáním a nedoložená dokladem o její pravdivosti, svědčí o účelovosti prodlužování řízení, a proto byl postup soudu správný, pokud jí nevyhověl. Zdůraznil, že ověřeně fotokopie rozhodných listin byly do spisu založeny již 7.3.2013 a bylo věcí žalobce, aby se s nimi seznámil. Uzavřel, že prokázání zániku pohledávky žalovaněho zaplacením je na žalobci, přičemž dlužník ani

(MSPH 59 INS 10401/2011) insolvenční správce, jenž měl kdispozici veškerě dlužníkovo účetnictví, nijak nezpochybnili skutečnost, že pohledávka žalovaněho zaplacena nebyla.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlědl přitom komezením uvedeným v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., a potě dospěl kzávěru, že žalobcovo odvolání je důvodně.

K procesnímu postupu soudu prvního stupně:

Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník kjednání a včas nepožádal zdůležitěho důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takověho účastníka; vychází přitom zobsahu spisu a zprovedených důkazů. Zuvedeněho ustanovení vyplývá, že procesní aktivita účastníků zásadně není nezbytná ktomu, aby soud mohl pokračovat vzahájeněm řízení, i když jsou účastníci nečinní, nestanoví-li zákon jinak; z těchto důvodů je možně jednat při splnění zákonem stanovených podmínek v nepřítomnosti účastníka a zjeho nečinnosti dovozovat procesně významně závěry. Důležitost důvodu, pro který účastník žádá o odročení, posuzuje soud se zřetelem ke všem okolnostem; ve sporněm řízení jde zásadně k tíži nedostavivšího se účastníka a soud je oprávněn jednat v jeho nepřítomnosti.

Odvolací soud ze spisu zjistil (listy č. 29 až 30), že bývalý zástupce žalobce JUDr. Říha, advokát, oznámil soudu dne 21.2.2013, že již žalobce nezastupuje a jednání nařízeně na 25.3.2013 se nezúčastní stím, aby byl obeslán žalobce přímo. Žalobci byla soudem doručena obsílka ktomuto jednání dne 3.3.2013. Dále se ze spisu podává (listy č. 38 a 39 zařazeně do spisu za protokol z jednání z 25.3.2013 -listy č. 35 až 37), že žalobce doručil do datově schránky soudu prvního stupně dne 21.3.2013 omluvu podepsanou jednatelkou Natalií Kindler, že se z důvodu nemoci nemůže jednání zúčastnit, že vsoučasně době nemá právní zastoupení, a proto žádá o odročení jednání. Z uvedeněho protokolu se podává, že v něm soud uvedl, že se za žalobce nikdo nedostavil, a že mu bylo doručeno předvolání kjednání dne 3.3.2013. Potě soud zahájil jednání poučením účastníků podle § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř., provedl dokazování přihláškou pohledávky žalovaněho z insolvenčního spisu včetně jejich příloh a ověřených kopií listin předložených žalovaným, tj. opis smlouvy o postoupení pohledávek z 27.10.2011, smluv o úvěru z 10.4.2008 a 4.5.2009, žádosti o čerpání obou úvěrů sdaty čerpání 25.4.2008 a 5.5.2009. Jednání za účelem vyhlášení rozsudku pak odročil na 2.4.2013, na němž vyhlásil předmětný rozsudek, jak se podává z protokolu o jednání (nikoliv vyhlášení) před soudem prvního stupně (list. č. 40 spisu).

Odvolací soud na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalobcova omluva z jednání byla soudu zaslána včas (4 dny před jednáním) tak, aby soud mohl na ni reagovat a jednání event. odročit na jiný termín, přičemž shledal způsobilým i její důvody, nebot, nemoc jednatelky žalobce, jež se chtěla osobně jednání zúčastnit bez toho, aby se nechal žalobce zastupovat, je důvodnou omluvou. Odvolací soud má za to, že chování žalobce nelze považovat za obstrukční, nebot, žalobce projevil zájem na projednání věci. Soud mohl obratem vyzvat žalobce k předložení dokladu omlouvající jednatelku pro její avizovanou nemoc z účasti na jednání, což neučinil. Odvolací soud dospěl k závěru, že jednal-li soud prvního stupně bez účasti žalobce

(MSPH 59 INS 10401/2011) dne 25.3.2013, kdy již měl kdispozici omluvu žalobce, a následně dne 2.4.2013 ve věci rozhodl, zatížil tím řízení, jež mohlo mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci.

K přezkoumatelnosti rozsudku:

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. soud vodůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a zjakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, kterě skutečnosti má prokázány a kterě nikoliv, o kterě důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkověm stavu a jak věc posoudil po stránce právní. Dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivě. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. Vdůvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly kpodřazení skutkově podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedeně v citovaněm ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 1561/2006).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjevně zákonným požadavkům na odůvodnění rozsudku v těto části nedostál. Z napadeněho rozsudku se vůbec nepodává, co soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil a jakě skutkově závěry z nich vyplývají a jak je posoudil po právní stránce. Z těchto důvodů je napadený rozsudek podle § 157 odst. 2 o.s.ř. nepřezkoumatelný.

Na základě shora uvedeněho proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jenž bude ve věci dále jednat. V rozhodnutí, jímž řízení skončí při důsledněm respektování § 157 odst. 2 o.s.ř., rozhodne i o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadeně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. září 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná