103 VSPH 218/2013-64
139 ICm 638/2012 103 VSPH 218/2013-64 (KSPL 20 INS 13889/2011)

I

USNESENI

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeněm zpředsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: JUDr. Pavel Zdvořáček, nar. , bytem , zast. Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou, se sídlem Plzeň, Denisovo nábř. 6, proti žalovaně: Brátová a Krejčí, v.o.s., IČO: 29103461, se sídlem Stříbro, Americká 1304, insolvenční správce dlužníka CARS BAD, s.r.o. se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 53, IČO: 62620410, zast. JUDr. lvanou Syrůčkovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2012, č.j. 139 lCm 638/2012-24,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 638/2012-24 ze dne 22. května 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce jako insolvenční věřitel dlužníka se domáhá proti žalovaněmu insolvenčnímu správci dlužníka určení, že jeho pohledávka za dlužníkem vinsolvenčním řízení vedeněm před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 20 INS 13889/2011 ve výši 4.721.561,-Kč ztitulu smlouvy o půjčce ze dne 20.3.2009 (sporná pohledávka), je pohledávkou zajištěnou zástavním právem knemovitosti úpadce č.p. 289-stavba technickěho vybavení na st. p. č. 2302/10 v kat. území Horšovský Týn, část obce Velkě Předměstí (dále jen nemovitost). Uvedl, že spornou pohledávku přihlášenou jako zajištěnou do insolvenčního řízení dne 2.11.2011 insolvenční správce uznal co do její pravosti, avšak popřel její pořadí. Dlužník na základě kupní smlouvy z 16.12.2010 prodal nemovitost T.Kopeckěmu za kupní cenu 7 mil. Kč, jež zřejmě nebyla uhrazena vplně výši a na základě souhlasněho prohlášení o odstoupení od smlouvy, jak se podává zvýpisu listu vlastnictví nemovitosti, bylo vlastnickě právo dlužníka kdatu 5.10.2011 opětovně zapsáno; okamžik skutečněho zveřejnění těto informace v katastru nemovitostí mu není znám. Vzhledem ktomu, že zpětný převod vlastnictví na dlužníka byl uskutečněn několik dní před prohlášením konkursu na majetek dlužníka (byl-li skutečně v době prohlášení zveřejněn), v přihlášce pohledávky omylem uvedl, že je nemovitost ve vlastnictví T.Kopeckěho a že je zajištěna majetkem tohoto vlastníka. Pro přihlášení zvolil sice chybný formulář nazvaný pohledávka zajištěná nejen majetkem dlužníka, přesto vpřihlášce jednoznačně projevil a prokázal vůli

(KSPL 20 INS 13889/2011) na uspokojení sporně pohledávky ze zástavy, tj. nemovitosti, čemuž nasvědčovaly i přílohy, zejměna zástavní smlouva. Zdůraznil, že zobsahu přihlášky muselo být insolvenční správkyni zřejmě, že označení vlastníka nemovitosti T.Kopeckěho není správně, a proto ho měla vyzvat podle § 188 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), k odstranění vad přihlášky, či jejímu doplnění. Uzavřel, že pokud tak insolvenční správkyně neučinila, je třeba jím provedeně doplnění přihlášky pohledávky považovat za včasně.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení dlužníka uplynula 10.11.2011, nebot, usnesení o zjištění dlužníkova úpadku bylo zveřejněno 11.10.2011 a od tohoto data běžela 30 denní lhůta pro věřitele k podání přihlášek. Žalobce podal přihlášku sporně pohledávky 2.11.2011 jako vykonatelnou a nezajištěnou majetkem dlužníka, resp. zajištěnou nemovitým majetkem třetích osob. Žalobcova pohledávka byla na přezkumněm jednání, jehož se žalobce nezúčastnil, dne 13.12.2011 přezkoumána jako vykonatelná a nezajištěná. Opravou přihlášky z 30.1 .2012 se pak žalobce snažil svůj omyl napravit. Vyslovila, že se neztotožňuje s názorem žalobce, že ho měla vyzvat k odstranění vad či doplnění přihlášky, nebot, postup podle § 188 odst. 1 IZ přichází v úvahu v případě, že přihlášku pohledávky nelze přezkoumat, což není případ sporně pohledávky. Zákon nebrání tomu, aby věřitel zajištěně pohledávky svou pohledávku přihlásil jako nezajištěnou. Uzavřela, že nesprávně použití formuláře žalobcem pro podání přihlášky mělo za následek pouze přezkoumání pohledávky vjiněm pořadí, ale nikoliv skutečnost, že by se mělo jednat o takovou vadu pohledávky, která by ji činila nepřezkoumatelnou s tím, že se žalobce ve smyslu § 166 IZ svěho zajištění nedovolal.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se oprava přihlášky JUDr. Pavla Zdvořáčka poř. č. P-38 ze 7.12.2011 doručená soudu 30.1.2012, jako opožděná odmítá (bod l. výroku), dále rozhodl, že se žaloba zamítá v celěm rozsahu (bod ll. výroku) a zavázal žalobce knáhradě nákladů řízení žalovaně ve výši 14.913,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod lll. výroku). Vyšel ze zjištění, že: -podle oddílu E. výpisu zvlastnickěho listu č.1686 pro kat.úz. a obec Horšovský Týn, že do katastru nemovitostí bylo vloženo souhlasně prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy z 30.6.2011 s účinky od 21.9.2011 a dle informace o vkladověm řízení č.Z-8787/2011 byl učiněn záznam o provedení operace na LV č.1686 dne 5.10.2011; -řízení ve věci KSPL 20 lNS 13889/2011 bylo zahájeno 8.8.2011, usnesení o úpadku bylo vydáno 11.10.2011 a těhož dne publikováno v insolvenčním rejstříku. Přihláška pohledávky JUDr. Zdvořáčka byla podána 2.11.2011. Přezkumně jednání proběhlo 14.12.2011 a předmětná pohledávka byla zjištěna co do pravosti i výše jako nezajištěná. Dne 30.1.2012 bylo soudu doručeno podání žalobce označeně jako oprava přihlášky, obsahující požadavek na zjištění pohledávky 4.721.561 Kč jako zajištěně.

Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, nebot, v době podání přihlášky 2.11.2011 byl dlužník již od 5.10.2011 zapsán jako výlučný vlastník nemovitosti (zástavy), a žalobce spornou pohledávku vpříslušně rubrice přihlašovacího formuláře označil jako nezajištěnou, přičemž do konce přihlašovací lhůty,

(KSPL 20 INS 13889/2011) tj. 11.11.2011, nebylo pořadí pohledávky žalobcem změněno; z uvedených důvodů je podání z 30.1.2012 odmítáno jako pozdní. Vzhledem k tomu, že postup podle § 188 odst.2 IZ lze použít pouze pro nepřezkoumatelně přihlášky, bylo by v rozporu se zásadou dle § 5 písm. a) IZ, pokud by insolvenční správce poučoval věřitele přezkoumatelných přihlášek o možnosti výhodnějšího způsobu přihlášení jejich pohledávek. Přihláška žalobce poř. č. P-38 nemá vady, kterě by bránily jejímu přezkoumání a ztěchto důvodů soud nemohl žalobě vyhovět. Doplnil, že pokud žalobce vznesl pochybnost o platnosti a účinnosti souhlasněho prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy ze 30.6.2011, nepředložil žádně důkazy o přítomnosti skutečností svědčících o neplatnosti či neúčinnosti tohoto právního úkonu a soudu nebyly takově skutečnosti předestřeny ani správcem, ani nebyly zjištěny vlastním šetřením soudu.

Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil vyhl. č. 484/2000 Sb. a žalovaně přiznal náhradu za právní zastupování advokátkou.

Tento rozsudek napadl žalobce vzákonem stanoveně lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vplněm rozsahu vyhoví. Zopakoval argumentaci prezentovanou před soudem prvního stupně a zdůraznil, že předmětem sporu je toliko odlišný názor na to, zda je sporná pohledávka pohledávkou zajištěnou zástavním právem knemovitosti, či nikoliv za situace, kdy insolvenční správce již před přezkumněm jednání zjistil, že použil omylem nesprávný formulář pro přihlášku zajištěně pohledávky a že jedná v omylu o tom, kdo je v době přihlášky vlastníkem nemovitosti.

Žalovaná navrhla potvrzení napadeněho rozsudku zdůvodu jeho věcně správnosti. Zopakovala rovněž argumentaci prezentovanou v průběhu řízení stím, že je namístě otázka, zda-li je žalobce věcně aktivně legitimován. Namítla, že odvolání žalobce pomíjí zásadní skutečnost, že nemovitost byla ke dni podání přihlášky ve vlastnictví dlužníka, a proto bylo na žalobci, aby si rozhodně okolnosti pro uplatnění sporně pohledávky, tedy i co do jejího pořadí, ověřil. Je tedy namístě závěr, že objektivně podával svoji přihlášku pohledávky jako nezajištěnou, nebot, vycházel ze stavu, jenž vdobě podání přihlášky již nebyl aktuální. Uzavřela, že vodvolání žalobce jsou zjevně rozpory, pokud na jednu stranu tvrdí, že podal vadnou přihlášku pohledávky, na druhou stranu uvádí, že se o vlastnictví nemovitosti dlužníkem dozvěděl až po přezkumněm jednání, zčehož plyne, že nevěděl-li o dlužníkově vlastnictví k nemovitosti, na němž vázne zástavní právo, pak nebylo jeho úmyslem podat přihlášku pohledávky jako zajištěně a nejedná se o vadu přihlášky.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že je opodstatněno.

K procesnímu postupu insolvenčního soudu:

Podle § 173 odst. 1 (ve znění do 31.12.2013, jež bude citováno i v následujícím textu) IZ věřitelě podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanoveně rozhodnutím

(KSPL 20 INS 13889/2011) oúpadku. K přihláškám, kterě jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněně pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ musí rozhodnutí o úpadku mimo jině obsahovat výzvu, aby věřitelě, kteří dosud nepřihlásili svě pohledávky, tak učinili ve stanoveně lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání. Podle odst. 3 citovaněho ustanovení pak lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle § 89 odst. 1 není-li stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě kterě se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášeně pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterěmu je odvolání přípustně a kterě se doručuje zvlášť přihlášeněmu věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takověho rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeněho věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 IZ se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášeně pohledávce.

Odvolací soud konstatuje, že postup při odmítnutí žalobcovy přihlášky, resp. jejího doplnění neodpovídá procesnímu postupu stanoveněmu v insolvenčním zákoně a občanskěm soudním řádu (o.s.ř.). Již jen skutečnost, že soud prvního stupně (insolvenční soud) nerozhodl při jednání o odmítnutí opravy přihlášky žalobcovy pohledávky, jak se podává z protokolu o jednání z 22.5.2012, na němž vyhlásil rozsudek, a učinil tak až v samotněm vyhotovení rozsudku, lze považovat za procesní pochybení, nebot, rozhodl o něčem jiněm, než bylo předmětem řízení, resp. nad jeho rámec (§ 152 a § 153 o.s.ř.). Svě rozhodnutí ohledně bodu l. výroku pak ani dostatečně nevysvětlil vodůvodnění, nebot, toliko lapidárně konstatoval, že Podání ze 30.1.2012 je proto odmítáno jako pozdní. Z postupu insolvenčního soudu se odvolacímu soudu tento postup jeví jako snaha napravit nedostatky při odmítnutí doplnění přihlášky žalobce vinsolvenčním řízení, jež soud zjistil při vyhotovení rozsudku.

Zobsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že žalovaná sdělila dne 16.2.2012 skutečnosti o podání opravy přihlášky žalobcem, jež jí předal insolvenční soud dne 1.2.2012, a vníž žalobce požaduje posouzení svě pohledávky jako zajištěně stím, aby insolvenční soud rozhodl dle příslušných ustanovení insolvenčního zákona. Insolvenční soud však o tom k datu vydání tohoto rozhodnutí dosud nerozhodl.

Odvolací soud konstatuje, že žalovanou požadovaně rozhodnutí může být toliko rozhodnutí o odmítnutí přihlášky podle § 185 IZ, jež soud vtělil

(KSPL 20 INS 13889/2011) do napadeněho rozsudku dodatečně vjeho písemněm vyhotovení a bez jakěhokoliv odůvodnění (čímž je fakticky nepřezkoumatelně ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř.), a bez toho, aby uvědomil žalobce, že se k těto části přihlášeně pohledávky nepřihlíží a jeho účast v insolvenčním řízení končí. Právě ust. § 185 IZ slouží k tomu, aby eliminovalo zahájení incidenčních sporů o určení pravosti, výše či pořadí pohledávek. Jedině proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky podle § 185 IZ se věřitel může odvoláním bránit, že jím přihlášená pohledávka byla včasná, či řádná, a neměla být odmítnuta. Takově rozhodnutí pak staví najisto i věcnou legitimaci žalobce, nebot, po pravomocněm rozhodnutí o odmítnutí přihlášky již prostor pro námitky o jejím řádněm uplatnění není, resp. pozice žalující je tím značně oslabena.

V projednávaně věci je pak těž zřejmě, že žalobce svou žalobu podal dne 6.3.2012 za situace, kdy ještě neměl kdispozici rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 185 IZ, ani jakěkoliv vyrozumění insolvenčního správce o jejím popření, a proto bylo namístě, aby insolvenční soud řízení přerušil (podle § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) do doby, než rozhodne o uplatněněm nároku žalobce na základě opravy jeho přihlášky pohledávky požadující určení pořadí sporně pohledávky z titulu zástavního práva k nemovitosti, jak požadovala žalovaná. Rozhodnutí podle § 185 IZ by pak sloužilo dalšímu postupu v řízení a postavilo by najisto žalobcovu věcnou legitimaci.

Odvolací soud dospěl kzávěru, že řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci a nadto je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, a proto jej podle § 219a odst. 1 písm.a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně, který vdalším řízení bude postupovat ve smyslu výše uvedených závěrů a znovu rozhodne o žalobě žalobce na určení, že má za dlužníkem spornou pohledávku zajištěnou nemovitostí. Vnověm rozhodnutí respektujícím ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutíj e dovolání přípustně, jestliže napadeně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajskěho soudu v Plzni.

V Praze dne 30. září 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná