103 VSPH 215/2014-65
45 ICm 102/2012 103 VSPH 215/2014-65 (KSHK 45 INS 6009/2010)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: IT credit, s.r.o. se sídlem Praha 8, Pernerova 502/50, IČO: 26444437, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 797/3, proti žalovaným: 1) Mgr. Martin Pavliš se sídlem Hlinsko, Adámkova třída 149, insolvenční správce dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Chrudim, Rooseveltova 595, zast. JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem Hlinsko, Adámkova třída 149, 2) Markéta anonymizovano , anonymizovano , bytem Chrudim, Rooseveltova 595, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Čechova 396, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2013, č.j.45 lCm 102/2012-40 (KSHK 45 INS 6009/2010), ve znění usnesení ze dne 25. února 2014, č.j. 45 lCm 102/2012-61 (KSHK 45 INS 6009/2010), takto:

|. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2013, č.j. 45 ICm 102/2012-40 (KSHK 45 INS 6009/2010), ve znění usnesení ze dne 25. února 2014, č.j. 45 ICm 102/2012-61 (KSHK 45 INS 6009/2010), se v bodu ||. výroku o nákladech řízení mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 5.808,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce Mgr. Martina Cervinky, advokáta se sídlem vCeské Třebové; ve vztahu žalobce kžalovanému 1) se vbodu ||. výroku potvrzuje ve znění, že žalovanému 1) se vůči žalobci náhrada nákladů nzenínepnznává.

||. Ve vztahu žalobce žalovaný 1) se žalovanému 1) vůči žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

|||. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.239,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem vČeské Třebové.

Odůvodněnh Žalobce se žalobou proti žalovaným domáhal určení pravosti do insolvenčního

řízení vedeného na majetek dlužnice přihlášené a vjeho průběhu žalovanými popřené pohledávky ve výši 62.844,-Kč (dále jen sporná pohledávka) ztitulu

(KSHK 45 INS 6009/2010) náhrady nákladů řízení vedeném před Okresním soudem v Chrudimi proti žalované 2) pod sp.zn. 103 C 53/2010.

Žalovaní navrhli zastavení řízení s odůvodněním, že o téže pohledávce a mezi týmiž účastníky je veden incidenční spor před soudem prvního stupně pod sp.zn. 45 lCm 1202/2010, že žaloba byla podána opožděně a sporná pohledávka představuje náklady řízení, které nebyly žalobci vůči žalované 2) pravomocně přiznány v uvedeném řízení před Okresním soudem v Chrudimi.

Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil (bod l. výroku), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku) a uložil žalobci zaplatit České republice, Krajskému soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod lll. výroku).

Soud uvedl, že se žalobce žalobou z 11.1.2012 (datovanou 9.1.2012) domáhá určení pravosti sporné pohledávky. Ze spisu soudu prvního stupně sp.zn. 45 lCm 1202/2010 zjistil, že se žalobce domáhal určení pravosti sporné pohledávky a že rozsudkem ze 6.11.2012 soud rozhodl o zamítnutí žaloby na její určení, což k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudkem ze 6.6.2013.

Soud cituje § 103 občanského soudního řádu (o.s.ř.) konstatoval, že jednou zpodmínek řízení je též požadavek, aby o téže věci již nebylo pravomocně rozhodnuto s odkazem na § 159a odst. 5 o.s.ř. (nyní odst. 4), tedy projednání věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené. Proto postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., výrok o náhradě soudního poplatku odůvodnil § 15 a § 4 odst. 1 zák. č. 218/2011 (novela zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Shora uvedené usnesení napadli žalovaní odvoláním, v němž navrhli, aby bylo v bodu ll. výroku o náhradě nákladů řízení změněno a byla ji přiznána náhrada nákladů za právní zastupování advokáty vřízení před soudem prvního stupně a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení, nebot, žalobce zavinil zastavení řízení.

Žalovaný 1) doplnil, že žalobce podal žalobu v řízení sp.zn. 45 lCm 1202/2010 o totožné věci a mezi týmiž účastníky, a současně posléze zahájil podáním žaloby i projednávanou věc. Uzavřel, že obzvláště neomluvitelné je to v situaci, kdy v obou případech byl zastoupen advokátkou.

Žalobce navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit. Zdůraznil, že k podání této žaloby byl veden pouze a výhradně pochybením žalovaného 1)-insolvenčního správce žalované 2), jenž mu zaslal chybnou výzvu ze dne 19.8.2010 o vyrozumění sporné pohledávky toliko správcem a v níž zcela absentovala informace o popření pohledávky žalovanou 2), čemuž také odpovídalo poučení, z něhož se podává, že by měl podat žalobu jen proti správci-žalovanému 1). Učinil tak žalobou z 13.9.2010 v řízení sp.zn. 45 lCm 1202/2010 a teprve v rámci odvolání vyšlo pochybení žalovaného 1) najevo, jak se podává z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 130/2011-59 ze dne 23.11.2011. V intencích závěrů

(KSHK 45 INS 6009/2010) odvolacího soudu mu pak žalovaný 1) doručil nové vyrozumění o popření sporné pohledávky se všemi zákonnými náležitostmi dne 23.12.2011. Proto byl nucen podat novou žalobu vzákonné lhůtě, nebot, jiný postup by vedl kodmítnutí sporné pohledávky. Zároveň zopatrnosti pak již vprobíhajícím řízení sp.zn. 45 lCm 1202/2010 podáním 29.1.2012 navrhl přistoupení žalované 2) do řízení, aniž by mohl jakkoliv předjímat rozhodnutí o tomto návrhu. Uzavřel, že podáním žaloby z 9.1.2012 nemůže jít kjeho tíží, nebot, neměl jinou zákonnou možnost, jak zajistit, aby o jeho pohledávce bylo příslušným soudem rozhodnuto.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř., dospěl kzávěru, že odvolání žalovaného 1) není důvodné, odvolání žalované 2) naopak shledal důvodným.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Podle tohoto ustanovení se zavinění posuzuje výlučně zprocesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva (na žalobce lze hledět jako na účastníka řízení, který ve sporu neměl úspěch). Tam, kde nelze zajistit, kdo zavinil zastavení řízení, je namístě postupu podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V uvedeném ustanovení je upravena moderace náhrady nákladů řízení, jež je pro sporné věci upravena v ustanoveních § 142, 143, 146 odst. 2, 146 odst. 3, 147 nebo 148 o.s.ř., nebot, se může někdy v konkrétním případě jevit postup podle uvedené právní úpravy jako nepřiměřená tvrdost. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží vprvní řadě kmajetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.

Odvolací soud ze spisu zn. 45 lCm 1202/2010 zjistil, že senát 102 odvolacího soudu shora uvedeným rozhodnutím zrušil rozsudek Krajského soudu vHradci Králové ze dne 8.3.2011 právě zdůvodu, že žalobce nebyl řádně žalovaným 1) vyrozuměn o popření sporné pohledávky (tj. vyrozumění z19.8.2010), zejména, aby podal žalobu i proti popírající dlužnici-žalované 2). Uvedené pochybení napravil žalovaný 1) až výzvou ze dne 22.12.2011, vníž žalobce vyrozuměl o popření sporné pohledávky oběma žalovanými stím, že žalobu je třeba podat proti oběma popírajícím. Na uvedené vyrozumění reagoval žalobce podáním žaloby

(KSHK 45 INS 6009/2010)

29.1.2012 a ve věci sp.zn. 45 lCm 1202/2010 návrhem na přistoupení žalované dlužnice do řízení ztéhož dne. Za této nejasné procesní situace, kdy žalovaný 1) poučil žalobce o (opětovném) podání žaloby bylo namístě, aby si soud vyjasnil oba návrhy žalobce, nebot, je zřejmé, že reagoval na druhou řádnou výzvu žalovaného 1) vdůsledku rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž nepochybně smyslem těchto podání bylo, aby řízení dále pokračovalo i se žalovanou 2), zejména za situace, kdy v nové žalobě tyto skutečnosti žalobce uvedl. Pokud soud prvního stupně nově podanou žalobu zaevidoval jako novou věc a následně o ní rozhodl napadeným usnesením, které je v části týkající se zastavení řízení a výroku o zaplacení soudního poplatku žalobcem pravomocné, nebot, odvoláním nebylo napadeno (§ 206 o.s.ř.), bylo namístě posuzovat výsledek nově zahájeného řízení toliko zprocesního hlediska.

Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nebyly dány důvody pro postup podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za situace, kdy z procesního hlediska žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno a je na něho hledět jako na účastníka, jenž v řízení neměl úspěch, a to ani ve vztah žalobce žalovaný 1) ani žalovaný 2).

Odvolací soud dospěl kzávěru, že ve vztahu žalobce a žalovaný 1) je však namístě aplikovat § 150 o.s.ř., nebot, žalovaný 1) svým chybným postupem při popření sporné pohledávky a vyrozumění věřiteli (žalobci) o jejím popření žalovanými zavinil, že žalobce reagoval na jeho výzvu a musel podat žalobu (jinak by se vystavil následkům předvídaným v § 198 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona, tj. k pohledávce by se nepřihlíželo, insolvenční soud by přihlášku pohledávky žalobce odmítl a ukončil jeho účast v řízení). Odvolací soud shledal postup žalovaného 1) při popření sporné pohledávky žalobce za vadný a lze dovodit, že jsou tu dány důvody hodné zvláštního zřetele ktomu, aby nepřiznal žalovanému 1) právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztěchto důvodů odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil, nebot, obstojí i z pohledu odvolacího soudu, byt, ve znění odpovídající dikci § 150 o.s.ř.

Ze shora uvedených důvodů však odvolací soud přiznal žalované 2) náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, nebot, žalobce ve vztahu k ní zavinil zastavení řízení a žalovaná 2) tuto skutečnost nijak nemohla ovlivnit. Náhrada nákladů úspěšné žalované 2) vřízení před soudem prvního stupně tedy činí 4.200,-Kč za dva úkony právní služby (převzetí věci a vyjádření k žalobě) po 2.100,-Kč z tarifní hodnoty 25.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif-AT), ve znění účinném do 31.12.2012], a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600,-Kč za dva úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. AT), tj. 4.800,-Kč, cožspřipočtením 21 % DPH ve výši 1.008,-Kč podle § 137 odst. 1 o.s.ř. činí 5.808,-Kč.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu žalobce žalovaný 1) je odůvodněn shodně jako před soudem prvního stupně, tedy § 150 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu žalobce žalovaná 2) je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla

(KSHK 45 INS 6009/2010) přiznána v odvolacím řízení úspěšné žalované 2) v rozsahu odměny za zastupování advokátem. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla stanovena z odměny za právní zastupování advokátem ve výši 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) AT, ve znění účinném od 1.1.2013, za jeden úkon (odvolání)] stím, že výše sazby odměny byla podle § 11 odst. 2 písm. c) AT krácena o 50 %, tj. 1.550,-Kč, a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,-Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 AT), tj. 1.850,-Kč, což s připočtením 21 % DPH ve výši 389,-Kč činí 2.239,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). V Praze dne 6. října 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková