103 VSPH 215/2011-65
57 ICm 1169/2011 103 VSPH 215/2011-65 (KSLB 57 INS 644/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobkyně: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24P/9č1, adresa pro doručování: Pardubice, nábř. Závodu míru 2739, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované-mu: Ing. Jan Klášterský, sídlem v České Lípě, Boženy Němcové 2971, insolvenční správce dlužnice: Ivana Mahdalíková, nar. 28.1.1965, bytem ve Sloupu v Čechách, Ke Hradu 172, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 57 ICm 1169/2011-30 ze dne 3.srpna 2011,

takto :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. 57 ICm 1169/2011-30 ze dne 3.srpna 2011 se mění tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky ža-lobce za dlužnicí v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad La-bem, pobočkou v Liberci, pod sp.zn. KSLB 57 INS 644/2011 ve výši 72.610,--Kč je pravá, se zamítá pro předčasnost.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou proti žalované domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení ve věci dlužnice jako vykonatelné přihlášené ve výši 171.610,--Kč z právního důvodu nedo-platku na směnečné sumě za zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvovingovém úvěru č. 09100027339 (také Smlouva) ve výši 156.241,--Kč s příslušenstvím ve výši 15.591,--Kč, sestá- 57 ICm 1169/2011 (KSLB 57 INS 644/2011) vajícím ze směnečného úroku 13.991,--Kč a náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč, a do výše 72.610,--Kč popřené pohledávky (sporná pohledávka) s odůvodněním, že žalovaný nepostupoval při jejím popření v souladu se zákonem, neboť ji přezkoumal, přestože byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu rozhodce, jako po-hledávku nevykonatelnou. Uvedl, že prokázal vykonatelnost přihlášené pohledávky a trval na tom, že správně bylo na žalovaném aby podal proti němu žalobu na určení neexistence sporné pohledávky a prokázat důvod svého popření. Namísto toho přezkoumal pohledávku jako nevykonatelnou a tak obešel ustanovení § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způso-bech jeho řešení (InsZ), a vyrozuměl ho o popření pohledávky jako nevykonatelné, tj. aby se domáhal určení její pravosti podle § 198 InsZ. Odmítl, aby postup při přezkumu přihlášené pohledávky byl závislý na libovůli insolvenčního správce. K námitce žalovaného stran ne-platnosti rozhodčí doložky, na základě níž o sporné pohledávce bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, uvedl, že tato doložka byla platně sjednána, a doplnil, že otázkou plat-nosti bylo namístě se zabývat v rozhodčím řízení samotném, resp. v rámci žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Upozornil dále na dikci ustanovení § 199 odst. 2 InsZ, z níž tento závěr plyne, neboť podle ní jako důvod popření pravosti nebo výše popřené pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí a že důvodem popření ne-může být jiné právní posouzení věci, jímž závěr o neplatnosti rozhodčí doložky a nevykona-telnosti sporné pohledávky je. K výši sporné pohledávky uvedl, že je zcela v souladu se Smlouvou, neboť odpovídá závažnému porušení smluvních povinností dlužnicí a sjednání smluvní pokuty pak odpovídá riziku spojenému s poskytováním úvěrů.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož nemůže být tvrze-ním kteréhokoliv věřitele o vykonatelnosti přihlášené pohledávky vázán a že je jeho povin-ností posoudit, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou. Svůj postup, kdy přezkoumal spornou pohledávku jako nevykonatelnou, označil za správný. Toto posouzení, resp. posou-zení rozhodčí doložky jako neplatné, nepředstavuje jiné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 InsZ, a protože dovodil, že se jedná o pohledávkou nevykonatelnou a že toto ustanovení na věc nedopadá. Trval na tom, že žalobce s dlužnicí sjednal smluvní pokutu neplatně pro rozpor s ustanoveními ObčZ a rozpor s dobrými mravy.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a vyslo-vil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, podle něhož 13.10.2005 byla uzavřena smlouva č. 9100027339 o úvěru, že žalovaný přihlášenou pohledávku popřel při přezkumném jednání konaném 28.3.2011 v rozsahu 72.610,--Kč, s tím, že do výše 1.600,--Kč se jedná o přiznanou náhradu nákladů rozhodčího řízení, jež proběhlo na základě neplatné rozhodčí doložky ve Smlouvě a že v rozsahu 71.010,--Kč se jedná o smluvní pokutu, jež byla sjednána neplatně, neboť ujednání o ní jsou v rozporu s dobrými mravy. Z listiny označené jako rozhodčí nález rozhodce JUDr. Marka Landsmanna č.j. La 9638/09-17 ze 17.12.2010, který nabyl právní moci 21.1.2011, a z přihlášky pohledávky zjistil, že žalobce uplatňuje vůči dlužnici pohledávku ve výši 171.832,--Kč sestávající z jistiny ve výši 156.241,--Kč jako nedoplatku směnečné sumy ze zajišťovací směnky úroku ve výši 13.991,--Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč. Vzal za prokázané, že žalobce poskytl dlužnici celkem 131.605.,--Kč (79.531,--Kč na základě úvěru a 52.074,--Kč na základě revolvingu), přičemž nominální výše půjčky byla 142.020,--Kč (úvěr) a 94.680,--Kč (revol-ving), že odměna za poskytnutí půjčky byla sjednána ve výši 62.489,--Kč a že rozdíl mezi nominální výší půjčky celkem 236.700,--Kč a skutečně poskytnutého plnění představuje část-ku 105.095,--Kč. Žalobce poskytl dlužnici revolvingový úvěr přesto, že dlužnice splácela 57 ICm 1169/2011 (KSLB 57 INS 644/2011) splátky úvěru opožděně. Dále zjistil, že k zajištění pohledávky žalobce ze Smlouvy se dluž-nice zavázala vystavit v žalobcův prospěch nevyplněnou směnkou s právem žalobce ji dopl-nit na směnku podle dohody o vyplňovacím právu. Vzal za prokázané, že podle čl. 13.4. Smlouvy bylo sjednáno, že úvěrový věřitel je oprávněn v případě, že dlužník neuhradí dvě splátky podle splátkového kalendáře řádně a včas nebo je v prodlení delším než 30 dnů po-žadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 50% ze schválené výše úvěru a že vystavenou ne-vyplněnou směnku žalobce doplnil o směnečnou sumu 170.241,--Kč, termín splatnosti 3.9.2009 v sídle věřitele. Podle čl. 18 Smlouvy se strany dohodly, že spory plynoucí z ní bude řešit kterýkoliv rozhodce, kterému žalobce doručí žalobu, tj. JUDr. Josefu Snáškovi, JUDr.Evě Vaňkové a Mgr. Marku Landsmannovi nebo jinému věřitelem zvolenému rozhodci. Na zá-kladě svých zjištění soud prvního stupně učinil následující právní závěry. Konstatoval, že na Smlouvu třeba aplikovat ustanovením § 51a a násl. ObčZ, příslušné předpisy ES (Směrnice EHS č. 93/13 EHS). K rozhodčí doložce uvedl, že byla sjednána neplatně, neboť obsahuje výrazně nerovnovážná ustanovení ve prospěch žalobce, nadto byla rozhodčí doložka sjed-nána ve Smlouvě miniaturním písmem, přičemž text dlužnice ani nepodepsala, byť se vyjád-řila, že text ujednání četla. Dovodil tak, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně. Roz-hodčí nález soud prvního stupně zhodnotil nikoliv jako veřejnou listinu, neboť vykonatel-nost pohledávky se prokazuje listinou veřejnou, jež je vymezena v ustanovení § 134 občan-ského soudního řádu (o.s.ř.) a rozhodčí nález nesplňuje znaky veřejné listiny podle uvede-ného ustanovení. Soud prvního stupně pak konstatoval, že ani v případě, že by rozhodčí nález byl platný, nemohla by jím být doložena vykonatelnost přihlášené pohledávky. Zdů-raznil, že výše uvedená právní úprava spotřebitelských smluv podle § 51a a násl. ObčZ do-padá i na posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě, a poznamenal, že sjednaná výše smluvní pokuty činí 89,29% skutečně poskytnuté částky úvěru. Připomněl, že žalobce posky-tl dlužnice revolving přesto, že platební morálka dlužnice nebyla stran splácení úvěru dobrá a musel si být vědom rizikovosti úvěru. Uvedl dále, že dlužnicí dosud nesplacená částky tvoří 134,39% částky, jež jí byla vyplacena, a uzavřel, že rizikovost poskytnutých úvěrů byla vyjádřena ve výši odměny, tj. rozdílu mezi skutečně poskytnutou částkou a nominální výše úvěru, jež činí 105.095,--Kč. Z uvedených důvodů shledal požadavek další smluvní pokuty za jsoucí v rozporu s dobrými mravy, ale také v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 ObčZ, a v důsledku toho podle § 56 odst. 1 ObčZ dospěl k závěru o neplatnosti u jednání o smluvní pokutě. Shrnul, že dlužnice žalobci z titulu smluvní pokuty ve výši 71.010,--Kč nic nedluží a v tomto rozsahu nebyl žalobce oprávněn vyplnit směnečnou sumu do vystavené blan-kosměnky, tj. odlišně od ujednání o vyplňovacím právu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, pokud nedospěje k závěru, že je ho třeba zrušit a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakoval svou dosavadní argumentaci a zdůraznil, že přezkum rozhodčích nálezů je možný pouze podle zák. č. 216/1994 Sb., rozhodčím řízení (RozŘ) a že přezkum rozhodčího nálezu v incidenčním řízení je v rozporu s Ústavou. Uvedl, že podle § 28 odst. 2 RozŘ rozhodčí nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný, z čehož plyne, že je závazný nejen pro účastníky rozhodčího řízení, ale i pro všechny orgány podobně jako je tomu v případě rozsudků podle § 159a odst. 4 o.s.ř., a že je exekučním titulem podle § 247 písm.i) o.s.ř. K závěru soudu prvního stupně, že ujednání o rozhodčí doložce je vyjádřeno miniaturním písmem a nadto text o ní dlužnice nepodepsala, namítl, že podle § 273 ObchZ lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné ob-chodní podmínky, jež jsou účastníkům smlouvy známé a ke smlouvě připojené. Uzavřel, že 57 ICm 1169/2011 (KSLB 57 INS 644/2011) zkoumání rozhodčí doložky v incidenčním řízení se ocitá v rozporu s zákonnou úpravou, která neumožňuje jako důvod popření vykonatelné pohledávky jiné právní posouzení věci, a upozornil na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který k této otázce zastává shodný právní názor.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. Trval na tom, že soud byl oprávněn zabývat se v incidenčním řízení platností rozhodčí do-ložky. Uvedl, že posuzování platnosti obdobných ujednání je nejen v jeho pravomoci, ale i jeho povinností a protože v případě neplatnosti rozhodčí doložky se jedná o neplatnost abso-lutní, správně k ní přihlédl soud prvního stupně z úřední povinnosti. Uzavřel, že takto soud prvního stupně nepřezkoumával rozhodčí nález samotný, nýbrž pouze podmínky, za nichž byl vydán, a protože se tak stalo na základě neplatné rozhodčí doložky, nelze uvažovat exis-tenci jakékoliv rozhodčího nálezu či exekučního titulu, v jehož důsledku by sporná pohle-dávka byla pohledávkou vykonatelnou.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., a po dospěl k závěru, že je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Z přihlášky částečně popřené pohledávky odvolací soud zjistil, že byla přihlášena ja-ko vykonatelná na základě rozhodčího nálezu pohledávka v celkové výši 171.832,--Kč , při-čemž její jistina ve výši 156.241,--Kč představuje nedoplatek na směnečné sumě za zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100027339 a příslušenství sestávající ze smě-nečného úroku ve výši 13.991,--Kč s odkazem na jeho výpočet podle přílohy č. 1 a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč. K přihlášce je připojeno 10 příloh, tj. výpočet směneč-ného úroku, Smlouva, oznámení věřitele o schválení úvěru dlužníkovi, dva dodatky ke Smlouvě, oznámení o zesplatnění úvěru poskytnutého podle Smlouvy, směnka, rozhodčí nález, karta klienta, výpis z obchodního rejstříku a pověření k jednání za společnost.

Podle § 173 odst. 4 zák. InsZ, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení ne-bo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí po-dání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 InsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitos-ti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 192 odst. 1 InsZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé.

Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. 57 ICm 1169/2011 (KSLB 57 INS 644/2011)

Podle § 199 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přizna-né pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem po-pření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě na určení, že věřitel nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů , nesta-noví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky po-hledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z citovaných ustanovení InsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenční-ho soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. V této souvislosti Nejvyšší soud ve svém rozhod-nutí pod sp.zn. 29 Odo 742/2006, jež bylo publikováno pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek připustil, že vylíčení rozhodující skutečností může mít zprostředko-vaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce co by důkazní materiál připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, avšak zároveň uvedl, že se jedná o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako taková by měla být aplikována restriktivně. Přihláška pohledávky musí obsahovat takové skutečnosti, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen tak v případě jejího popření by bylo možné v incidenčním řízení postavit najisto, zda se věři-tel popřené pohledávky domáhá jejího určení na základě skutečností, jež jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání (§ 198 odst. 2 věta první InsZ).

V projednávané věci žalobce uplatnil za dlužnicí pohledávku přihláškou, jež náleži-tosti ve smyslu ustanovení § 174 odst. 1 InsZ nemá a pouze ohledně směnečného úroku věři-tel pohledávky odkazuje na přílohu, z níž lze zprostředkovaně zjistit způsob výpočtu smě-nečných úroků, což se projevilo již při jejím přezkumu, neboť žalovaný popřel přihlášenou pohledávku do výše představující ujednání o smluvní pokutě, o níž v přihlášce pohledávky není uvedeno ničeho a vycházel patrně z rozhodčího nálezu. Odvolací soud má za to, že dů-vodem vzniku pohledávky ze zajišťovací směnky (nikoliv směnky platební) je nejen existen-ce směnky samotné, nýbrž i důvod jejího vystavení, tj. vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se vzniku pohledávky (pohledávek), jež směnka zajišťuje. Jen v takovém případě bude moci přihlášku pohledávky ze zajišťovací směnky kvalifikovaně přezkoumat nejen insolvenční správce, ale také dlužník a ostatní přihlášení věřitelé. Odvolací soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky byla přezkoumána namísto toho, aby žalovaný přistoupil k odstranění vad její přihlášky postupem podle § 188 odst. 2 InsZ. Uvedené nedostatky při-hlášky pohledávky předurčují i kvalitu jejího popření, které je bez pochyb procesním úko-nem, jež musí mít náležitosti ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a představuje obdobu vyjádření k žalobě. Odstraňování nedostatků přihlášky pohledávky až v incidenčním řízení je 57 ICm 1169/2011 (KSLB 57 INS 644/2011) v rozporu s ustanoveními § 198 a § 199 InsZ, neboť v incidenčním řízení nemohou být uplat-něny jiné skutečnosti než ty, které byly předmětem přezkumu. Uvedenou situací se opako-vaně zabýval Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998, jež bylo publikováno pod číslem 76/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, dále pod sp.zn. 29 Cdo 421/2006 a 29 Cdo 1072/2010, v nichž vyjádřil právní závěr, podle něhož zjistí-li soud rozhodující v incidenčním řízení spor o určení pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, řádně zahájené včasnou ža-lobou přihlašovatelem pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu musí pro předčasnost zamítnout. Přitom je třeba doplnit, že zamítnutím žaloby není vyřeše-na základní otázka, zda sporná pohledávka je pravá či nikoliv, nýbrž že se jedná o rozhodnu-tí protentokrát , jež nepředstavuje překážku věci rozsouzené.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu pro předčasnost zamítl s tím, že po právní moci rozhodnutí bude třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté, pokud budou její vady odstraněny, k novému přezkumu přihlášené pohledávky s tím, že nelze nadále vycházet z výsledků přezkumu původního.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř., když důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle uvedeného ustanovení shledal odvolací soud v tom, že žalovaný, který ve věci byl úspěšný, se dopustil zásadní chyby, když vzal přihlášku žalobce na přezkum, popřel přihlášené pohledávky, a vyrozuměl o tom žalobce, ač přihláška přezkoumatelná nebyla, a žalobce, jenž v projednávané věci nebyl úspěšný, žalobu podal jen proto, aby se popření pohledávky brá-nil, neboť v případě, že by tak neučinil, insolvenční soud by k popřené pohledávce nepřihlí-žel (§ 198 InsZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho do- ručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Praze dne 5.prosince 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová