103 VSPH 21/2016-68
42 ICm 2501/2015 103 VSPH 21/2016-68 (KSCB 26 INS 5098/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Paribas s.r.o. se sídlem Ostrava, Kravařská 453/11, IČO: 28649940, zast. JUDr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti žalovaným: 1) JUDr. Filip Punda se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 126/II, insolvenční správce dlužníka: Edita anonymizovano , anonymizovano , bytem Roudné, Roudenská 22, IČO: 73492035, zast. Mgr. Ing. Michaelou Kolářovou, advokátkou se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 126/II, 2) Edita anonymizovano , anonymizovano , bytem Roudné, Roudenská 22, IČO: 73492035, zast. Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem České Budějovice, Krajinská 37, o určení pořadí pohledávek, o odvolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. září 2015, č.j. 42 ICm 2501/2015-25,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2501/2015-25 ze dne 22. září 2015 se mění tak, že žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že jeho přihláškou P6-2 a P6-4 uplatněné pohledávky za dlužníkem ve výši 71.581,15 Kč a 145.105,82 Kč jsou přihlášeny v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSCB 26 INS 5098/2015 po právu jako nezajištěné, s e z a m í t á .

II. Žalovaným se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů vůči žalobci nepřiznává. isir.justi ce.cz (KSCB 26 INS 5098/2015)

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou jednak proti žalovanému v postavení insolvenčního správce dlužníka a jednak proti dlužníku samotnému domáhá určení, že jeho přihláškou č. P6-2 a P6-4 uplatněné pohledávky za dlužníkem ve výši 71.581,15 Kč a 145.105,82 Kč jsou přihlášeny po právu jako nezajištěné. Ač obě tyto dílčí pohledávky přihlásil jako nezajištěné, insolvenční správce i dlužník při přezkumném jednání popřeli jejich pořadí s tím, že měly být přihlášeny jako zajištěné, neboť se jedná o příslušenství pohledávky z jistiny úvěru, kterou přihlásil jako zajištěnou. Odkazuje na ust. § 195 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), má za to, že pro popření pořadí jeho pohledávek nejsou dány zákonné důvody. Není možné popírat pořadí pohledávky v tom smyslu, že měla být přihlášena jako zajištěná a nikoliv jako nezajištěná.

Žalovaný 1 žádá zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce přihlásil pohledávku z úvěrové smlouvy č. 200/08341/11/1/01 ze dne 29.8.2011 v celkové výši (po jejím částečném zpětvzetí) 3,706.472,42 Kč. Přestože se jedná o jeden nárok, rozdělil účelově svoji pohledávku na zajištěnou (jistina P6-1) a nezajištěnou (smluvní úrok P6-2, sankční úrok P6-3 a zákonný úrok z prodlení P6-4). Přitom z úvěrové smlouvy i ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29.8.2011, č. 200/08341/11/1/01 a ze zástavní smlouvy ze dne 23.3.2012, č. 200/08341/11/2/01 vyplývá, že celá předmětná pohledávka (včetně příslušenství) je zajištěna zástavním právem k nemovitostem. Žalobce tak měl na výběr přihlásit svoji pohledávku buďto celou jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou. Tím, že svůj nárok rozdělil, a zčásti jej přihlásil jako zajištěný a zčásti jako nezajištěný, obchází smysl zákona (§ 398 odst. 3 InsZ) s cílem dosáhnout vyššího uspokojení. Proto žalovaný 1 pořadí žalovaných dílčích pohledávek popřel.

Žalovaný 2 se připojil k návrhu i argumentaci žalovaného 1.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl poté, co dospěl k závěru, že byla podána včas, účastníci jsou ve věci legitimování a je i důvodná. Své rozhodnutí staví na skutkových zjištěních, že žalobce přihlásil pohledávku za dlužníkem vzniklou z hypotečního úvěru poskytnutého dlužníku Raiffeisenbank a.s., závazky dlužníka z níž jsou zajištěny zástavními právy na nemovitostech. Pohledávka P6-2 představuje kapitalizovaný smluvní úrok z jistiny a P6-4 kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny. Pod P6-1 žalobce přihlásil dlužnou jistinu úvěru jako zajištěnou a P6-2 i P6-4 přihlásil jako nezajištěné. Obě tyto dílčí pohledávky byly při přezkumném jednání popřeny co do pořadí správcem i dlužníkem s odůvodněním, že měly být přihlášeny jako zajištěné, neboť se jedná o příslušenství zajištěné pohledávky a ta se uspokojuje jen z výtěžku zajištění. Odkazuje na § 398 odst. 3, § 166 a § 174 odst. 3 InsZ dospěl k závěru, že je na volbě věřitele, zda svoji pohledávku vzniklou z jednoho hmotněprávního titulu přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. Pohledávka z jistiny hypotečního úvěru ve vztahu k pohledávce z úroku a z úroku z prodlení je samostatnou pohledávkou vycházející ze samostatného skutkového základu, který je jiný než v případě úroku a úroku z prodlení. Přihlásil-li žalobce některý z těchto svých nároků jako zajištěný a jiný nikoliv, nejednal v rozporu se zákonem na rozdíl od situace, kdy by přihlásil kterýkoli z těchto nároků zčásti jako zajištěný a zčásti jako nezajištěný. Takový postup by už zákonu (§ 398 odst. 3 InsZ) (KSCB 26 INS 5098/2015) odporoval. Věřitel v době přihlášení své pohledávky nemůže vědět, jakou formou oddlužení bude řešen úpadek dlužníka a nelze mu bránit, aby část své pohledávky uplatnil jako zajištěnou a část bez zajištění, když je v jeho zájmu uspokojit své nároky v co největší míře. Plně úspěšnému žalobci přiznal polovinu náhrady nákladů řízení vůči dlužníku, neboť přiznání mu náhrady nákladů řízení v plné výši by mohlo ohrozit plnění splátkového kalendáře dlužníkem. Vůči správci právo na náhradu nákladů řízení žalobce ze zákona nemá.

Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobce navrhl jeho změnu co do přiznané náhrady nákladů řízení tak, aby mu byly přisouzeny v plné výši, neboť postup soudu prvního stupně s odkazem na § 150 o.s.ř. je nevyvážený. Poukázal na to, že vznik sporu zavinili žalovaní a beztak plnou úhradu svých nákladů obdržet nemůže, neboť ty sdílí režim přihlášené pohledávky. Argumentaci žalovaných označil za nesprávnou. Je na vůli věřitele, zda svoji pohledávku přihlásí jako zajištěnou nebo ne. Skutkovým základem příslušenství není samotná smlouva o úvěru. Úrok i úrok z prodlení mají jiný hmotněprávní základ než jistina úvěru.

Žalovaný 1 ve svém odvolání navrhl, aby rozhodnutí bylo změněno tak, že pohledávky žalobce jsou zajištěné. Vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně věc neposoudil správně. Jediným skutkovým základem přihlášené pohledávky je úvěrová smlouva. Pohledávky z ní jsou zajištěny zástavními právy na nemovitostech. Žalobce tak mohl své pohledávky přihlásit jako zajištěné nebo jako nezajištěné. Místo toho svůj nárok účelově rozdělil, aby obešel smysl zákona a dosáhl uspokojení jak z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, tak i ze splátek. Připomněl, že příslušenství pohledávky sleduje osud věci hlavní.

Žalovaný 2 také navrhl změnu napadeného rozhodnutí tak, že přihlášené pohledávky jsou zajištěné. Ztotožnil se s odvolací argumentací žalovaného 1. Soudem prvního stupně zastávaný výklad nemá dle něj oporu v zákoně. Svým popřením namítá méně výhodné pořadí přihlášené pohledávky s tím, že se věřitel může domáhat pouze uspokojení ze zajištění a nikoli ze splátek. Nelze-li zákon takto vykládat, k jeho popěrnému úkonu nemělo být přihlíženo.

Odvolací soud při ve věci konaném jednání přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je opodstatněné, byť z jiných než jimi namítaných důvodů.

Podle § 173 odst. 1 InsZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku (viz § 136 odst. 2 písm. d/ InsZ). Přihlášku pohledávky lze podle § 176 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.). Obsahové náležitosti přihlášky vymezuje § 174 a § 175 InsZ. Podle § 177 InsZ je nutné k přihlášce pohledávky připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Podle § 165 odst. 1 věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, (KSCB 26 INS 5098/2015) plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.

Podle § 166 InsZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují a připojit listiny, které se toho týkají.

Zajištěným věřitelem se přitom podle § 2 písm. g) InsZ rozumí věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční úpravy.

Podle § 167 InsZ se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak (odst. 1). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení zajištění (odst. 3). Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v insolvenčním řízení zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky (odst. 4).

Podle § 174 odst. 3 InsZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Podle § 190 odst. 1 InsZ přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.

Podle § 192 odst. 1 InsZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 195 InsZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník (KSCB 26 INS 5098/2015) prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. K tomu § 408 odst. 3 InsZ určuje, že majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 410 InsZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2).

Skutkové závěry soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj právní závěr o důvodnosti žaloby, mají spolehlivou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci, nejsou však náležitě právně posouzeny.

Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené a insolvenčním správcem, dlužníkem nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se může soud důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zkoumání těchto předpokladů nemá povahu posuzování podmínek řízení a jejich absence vede k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Z hlediska závěru, zda byla popřena pravost, výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (důvody popření) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu tvořícím jeho součást (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2001, sp.zn. 32 Cdo 1726/98, který byl sice vydán v režimu zákona o konkurzu a vyrovnání, přesto však jsou odpovídající závěry z povahy věci použitelné i v režimu insolvenčního zákona).

V tomto směru odvolací soud především sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že žaloba byla ve smyslu § 199 odst. 1 InsZ podána včas. Nesdílí však už jeho názor, že by při přezkumném jednání konaném ve věci dne 28.5.2015 vskutku došlo ze strany žalovaných k popření pořadí dotčených pohledávek žalobce.

Namítli-li žalovaní při přezkumném jednání (jak plyne z obsahu protokolu o něm), že dotčené pohledávky žalobce neměly být přihlášeny jako nezajištěné, ale (KSCB 26 INS 5098/2015) spolu s jistinou úvěru (přihlášenou pod P6-1) měly být přihlášeny jako zajištěné, resp. že žalobce svoji zajištěnou pohledávku tím, že ji zčásti přihlásil jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou, nepřípustně parceluje, nejsou tyto jejich námitky popřením pořadí dotčených pohledávek žalobce. Není tím totiž ve smyslu § 195 InsZ namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v její přihlášce a není tím ani popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Popření pořadí pohledávky přitom nelze založit ani na úvaze žalovaného 2 o tom, že je namítáno méně výhodné pořadí přihlášené pohledávky s tím, že se věřitel může domáhat pouze nižšího uspokojení ze zajištění a nikoli ze splátek, které by bylo pro něj výhodnější. Ani taková argumentace totiž oporu v zákoně citovaném výše nenachází. Nelze totiž popírat právo věřitele, které v přihlášce nebylo uplatněno.

Nedošlo-li při přezkumném jednání k popření pořadí dotčených pohledávek žalobce, není splněna podmínka, která je předpokladem toho, aby se soud mohl důvodností nároku žalobce jako takového (uplatněného danou incidenční žalobou) zabývat. Absence naplnění této podmínky je důvodem pro zamítnutí žaloby bez dalšího.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, a proto napadané rozhodnutí podle § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. za použití § 7 InsZ změnil tak, jak uvedeno ve výroku I.

O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1, § 150, § 224 odst. 1 o.s.ř. Vycházel přitom z toho, že ač byli žalovaní v řízení zcela úspěšní, nelze jim z důvodů zvláštního zřetele hodných výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, neboť vznik předmětného sporu svými námitkami při přezkumném jednání zavinili. Postup žalovaných při přezkumu předmětných pohledávek žalobce nebyl v souladu se zákonem. Ten totiž nepřipouští, aby insolvenční správce, natožpak sám dlužník, vnutili věřiteli proti jeho vůli lepší pořadí jeho přihlášené pohledávky v tom smyslu, že se namísto nezajištěné pohledávky jedná o pohledávku zajištěnou, přestože byla věřitelem přihlášena jako nezajištěná. Za stavu, kdy soud prvního stupně nezjednal nápravu jinak (např. v rámci své dohlédací činnosti), nezbylo žalobci, než se ochrany svých práv domáhat předmětnou žalobou. Za takových okolností by přiznání práva žalovaným na náhradu jejich nákladů řízení vůči žalobci nebylo spravedlivé.

Nad rámec uvedeného (v zájmu zachování právní jistoty účastníků řízení) považuje odvolací soud za vhodné doplnit a připomenout, že v judikatuře Vrchního soudu v Praze se ustálil názor, že je na zajištěném věřiteli, zda svoji pohledávku, která je podle hmotného práva zajištěná v celém rozsahu, přihlásí do insolvenčního řízení zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou (popř. ohledně ní právo na uspokojení ze zajištění vůbec neuplatní), a že podle takto uplatněného pořadí bude jeho pohledávka přezkoumána a případně zjištěna s tím, že takový výsledek přezkumu bude platit pro všechny způsoby řešení úpadku dlužníka, tedy i pro případné oddlužení. Tento závěr odvolací soud opakoval a rozvedl v řadě svých rozhodnutí-viz jeho rozsudek sp.zn. 76 ICm 1915/2013, 104 VSPH 126/2014 (KSLB 82 INS 16257/2012) ze dne 14.10.2014, usnesení sp.zn. KSPH 71 INS 3075/2014, 3 VSPH 2095/2015 ze dne 9.12.2015, usnesení sp.zn. MSPH 93 INS (KSCB 26 INS 5098/2015)

1442/2014, 3 VSPH 1406/2014 ze dne 30.6.2015, rozsudek sp.zn. 42 ICm 3579/2015, 104 VSPH 36/2016 (KSCB 27 INS 9002/2015) ze dne 11.4.2016 a usnesení ze dne 29.6.2016, č.j. 2 VSPH 1130/2016-P5-9.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. srpna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná