103 VSPH 200/2014-168
č. j. 139 ICm 3318/2013 103 VSPH 200/2014-168 (KSPL 54 INS 3123/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobkyně: Insolvenční agentura, v.o.s., IČO 291 15 540, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16 zastoupená Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, insolvenční správkyně dlužnice PREFA-BETON Cheb, spol. s r.o., IČO 497 91 656 proti žalovanému: Metrostav, a.s., IČO 000 14 915, se sídlem v Praze 8, Koželužská 2246 zastoupený Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136 za účasti státního zastupitelství o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 3318/2013-94 ze dne 17. prosince 2013

takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 3318/2013-94 ze dne 17. prosince 2013 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v postavení insolvenční správkyně dlužnice domáhá proti žalovanému určení neúčinnosti dlužničiných právních úkonů, a to ve smlouvách o dílo, konkrétně týkajících se snížení odměny zhotovitelky za dílo o hodnotu všech dohodnutých realizovaných i budoucích pozastávek za splnění níže uvedených předpokladů tj. podle čl. IV odst. 5 písm. f) smlouvy č. 0801028 (Smlouva A-Úkon A), čl. IV odst. 2 smlouvy č. 9080079 (Smlouva B-Úkon B) a čl. IV odst. 2 smlouvy č. OS 1050022 (Smlouva C-Úkon C), jež s ním jako objednatelem v postavení zhotovitelky dlužnice uzavřela. 2. Dovozuje, že Úkony A, B a C jsou neúčinnými, neboť jimi dlužnice úmyslně zkrátila uspokojení ostatní věřitelů při naplnění uvedeného předpokladu, a to i odevzdal-li dílo bez závad a po dobu záruční doby se žádné závady děl neobjevily. Při jejich aplikaci by se snížila hodnota dlužničiny majetkové podstaty a byl by zvýhodněn jeden z jejích věřitelů. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož není sporu o tom, že uzavřel jako objednatel s dlužnicí v postavení zhotovitelky výše uvedené smlouvy, v jejichž rámci se s dlužnicí dohodl o slevě z ceny díla za určitých podmínek, tj. učinil Úkony A, B a C, jimiž žalobkyně odporuje. Uvedl, že sjednaná cena představovala hodnotu veškerých plnění a závazků zhotovitele, včetně závazků vyplývajících ze zhotovitelem poskytnuté záruky za jakost. Proto pro případ vydání rozhodnutí o úpadku zhotovitele k jeho návrhu (Úkon A, C), prohlášení konkursu na jeho majetek nebo rozhodnutí o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku (Úkon B), nebo pro případ, kdy z jakýchkoli důvodů zhotovitel nebude moci dostát svým

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 139 ICm 3318/2013 (KSPL 54 INS 3123/2012)

závazkům z poskytnuté záruky (Úkony A, B, C) nebo jeho závazky ze záruky za jakost jakkoli zaniknou (Úkony A, B), byla dohodou stran tato hodnota záruky oceněna na 20 % ceny díla (Úkony A, B), resp. 7 % ceny díla (Smlouva C) s tím, že jakmile nastane některá z uvedených skutečností, cena díla se snižuje o uvedenou hodnotu záruky. Poukázal zároveň na to, že v žádném případě při slevě z ceny díla nedochází k započtení pro případ, že by v rozhodném okamžiku hodnota objednatelem uhrazených prací byla vyšší nebo nižší než modifikovaná cena díla. Uzavřel, že Úkony A, B, C jsou platné, uzavřené v rámci platných smluv, jež byly podepsány oprávněnými osobami smluvních stran, a podle jejich obsahu bylo také stranami plněno. Odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. 10 Cmo 6/2009-140 ze 13. 8. 2009 a Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Cmo 167/2009-213 ze dne 15. 12. 2009 a č. j. 1 Cmo 128/2012-663 ze 13. 11. 2012, v nichž odvolací soudy shledaly výše uvedená ujednání jako platná a účinná. 4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, byť to výslovně neuvedl: -ze Smlouvy A uzavřené 2. 6. 2008, jejímž předmětem bylo zhotovení díla, že podle čl. IV. odst. 5 písm. f) bylo sjednáno mezi dlužnicí jako zhotovitelkou a žalovaným jako objednatelem, že dojde-li k podání důvodného návrhu na konkurs nebo vyrovnání na majetek zhotovitele, platí dohoda stran, že dohodnutá cena díla se snižuje o výši všech dohodnutých realizovaných i budoucích pozastávek, a to ke dni doručení takového návrhu soudu, přičemž důvodný je takový návrh, na základě kterého bude konkurs prohlášen nebo zamítnut pro nedostatek majetku úpadce nebo povoleno vyrovnání, -ze Smlouvy B uzavřené 21. 4. 2009, že mezi týmiž účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, přičemž v čl. IV bodu 2 si sjednali, že pro případ vydání rozhodnutí o úpadku zhotovitele nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele nebo pro případ, kdy z jakýchkoli důvodů zhotovitel nebude moci dostát svým závazkům vyplývajícím z poskytnuté záruky za jakost, nebo pro případ, kdy jeho závazky vyplývající z poskytnuté záruky za jakost zaniknou, smluvní strany oceňují hodnotu záruky na částku odpovídající 20 % z ceny díla. Dojde-li k vydání rozhodnutí o úpadku zhotovitele nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele, nebude-li zhotovitel moci dostát svým závazkům vyplývajícím z poskytnuté záruky za jakost, nebo zaniknou-li závazky zhotovitele vyplývající z poskytnuté záruky za jakost, pak platí, že cena díla je snížena o dohodnutou cenu záruky, přičemž účinek nastává okamžikem vydání rozhodnutí o úpadku zhotovitele nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zhotovitele, resp. okamžikem, kdy nastane skutečnost zakládající nemožnost splnění závazků zhotovitele z poskytnuté záruky za jakost, nebo kdy dojde k zániku závazků zhotovitele vyplývajících z poskytnuté záruky za jakost; toto ujednání nezaniká odstoupením od smlouvy, -ze Smlouvy C uzavřené 5. 10. 2010, že mezi týmiž účastníky byla uzavřena smlouva o dílo v jejímž čl. IV odst. 2 pro případ, že nastane některá z níže uvedených právních skutečností, smluvní strany oceňují hodnotu odpovídajících plnění zhotovitele, o kterou v takovém případě bude snížena cena díla tak, že hodnota závazku zhotovitele řádně a včas předat dokončené dílo objednateli na částku odpovídající 14 % sjednané ceny díla bez DPH, a hodnotu závazků ze záruky za jakost na částku odpovídající 7 % sjednané ceny díla bez DPH s tím, že snížení ceny díla se výslovně považuje za dohodnutou a poskytnutou slevu z ceny díla. Stane se tak v případě, kdy zhotovitel podá insolvenční návrh jako dlužník nebo v případě závazků ze záruky za jakost, kdy zhotovitel prohlásí, že nebude moci z jakéhokoli důvodu řádně a včas dostát svým závazkům vyplývajícím z poskytnuté záruky za jakost nebo se tato skutečnost stane nezpochybnitelná, -z výše žalovaným uváděných rozhodnutí vrchních soudů, že obdobná ujednání o slevách z ceny díla v nich jsou hodnocena jako platná a účinná.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 139 ICm 3318/2013 (KSPL 54 INS 3123/2012)

5. Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně učinil, cituje ustanovení § 241 a § 242 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), právní závěr, že neúčinnost odporovaných právních úkonů pro zvýhodnění věřitele nepřichází v úvahu, neboť insolvenční řízení bylo zahájeno 10. 2. 2012, zatímco odporované právní úkony učinil dlužník před 10. 2. 2011, tj. byly učiněny ve lhůtě delší než jeden rok před zahájením insolvenčního řízení, a tudíž je nelze napadnout odpůrčí žalobou. Žalobčinu argumentaci, že prekluzívní lhůta jednoho roku nemohla běžet od uzavření Smluv A, B, C, nýbrž od okamžiku, kdy se odporovaná ujednání realizovala, odmítl jako nesprávnou, neboť nelze napadat důsledky neúčinného úkonu, ale vždy samotný právní úkon, který k určitým důsledkům vedl. K úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele ve smyslu ustanovení § 242 InsZ soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně nikterak tento úmysl neprokázala stejně jako ani to, že žalovanému tento úmysl byl znám, resp. ho vzhledem k okolnostem znát musel. Vyslovil právní názor, podle kterého sjednání slevy z ceny díla nevede ke zvýhodnění druhého účastníka smlouvy o dílo a pouze zavádí novou rovnost stran poté, co došlo k jejímu porušení, nastane-li některá ze sjednaných podmínek. Tento závěr pak odůvodnil také výkladem ustanovení § 253 InsZ účinného do 31. 12. 2013, podle něhož lhůta 15 dnů, během níž nečinnost insolvenčního správce měla za následek, že od smlouvy odstupuje, se uplatňuje jen tam, kde nebyla některou ze stran smlouva splněna zcela, a narozdíl od žalobkyně dovodil, že žádná ze smluv nebyla splněna zcela v situaci, kdy byla sjednána záruční doba, a proto mohl od jednotlivých smluv odstoupit nebo řešit objektivní nemožnost odstranit vady díla, poskytovat náhradní plnění atd. poté, co dlužnice již neměla zaměstnance či potřebné stroje. 6. Tento rozsudek napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. K neúčinnosti podle § 241 InsZ zopakovala svou dosavadní argumentaci. Akcentovala, že odporovanými právními úkony dlužnice sjednala slevu z ceny díla vázanou na odkládací podmínku, kterou jsou skutečnosti uvedené v jednotlivých smlouvách. Vyjádřila přesvědčení, že odporované právní úkony ve smlouvách ve své podstatě jsou neúčinné, pokud nenastane odkládací podmínka, naopak nastane-li, stávající se účinnými, a proto zákonná lhůta jednoho roku nemohla začít běžet dříve než poté, co tato odkládací podmínka nastala. V projednávané věci se tak stalo v době kratší jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. K závěru soudu prvního stupně o neúčinnosti odporovaných právních úkonů podle § 242 InsZ namítla, že žalovaný jako objednatel kalkuloval, že v případě, že nastane odkládací podmínka, tj. bude zjištěn úpadek dlužnice, využije její situace a uplatní slevu z díla i v případě, že jinak dílo bylo odevzdáno řádně a bez vad. Podobně žalobkyně vyložila i běh lhůty 15 dnů při aplikaci ustanovení § 253 InsZ, neboť teprve v okamžiku, kdy se vyskytnou vady na díle, a zhotoviteli vzniká povinnost tyto vady odstranit, lze dovozovat, že smlouva nebyla zcela splněna. Pokud se neobjeví, pak je smlouva splněna zhotovením a předáním díla oproti zaplacení. Uvedla, že lze ujednání o slevě díla oddělit od ostatních ujednání v jednotlivých smlouvách. 7. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti, přičemž se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a žalobčinu argumentaci k neúčinnosti zhodnotil jako zcela účelovou. K neúčinnosti podle § 242 InsZ uvedl, výše uvedená ujednání jsou zcela standardní a tvrzený úmysl dlužnice shledal za neprokázaný. Smlouvy uzavíral i s ohledem na závěry výše uvedených rozhodnutí vrchních soudů. 8. Rozsudek odvolacího soudu sen. zn.-125 z 8. 10. 2014, kterým byl napadený rozsudek potvrzen s argumentací, podle které společným znakem neúčinností právních úkonů podle § 240, § 241 a § 242 InsZ je, že v době, kdy byly učiněny, se nacházel dlužník v úpadku, lhůta jednoho roku k napadnutí právního úkonu dlužnice odpůrčí žalobou běží, ode dne kdy k němu došlo, nikoliv až poté, co nastane odkládací podmínka, neboť její naplnění nepředstavuje nabytí účinnosti Úkonů A, B a C, nýbrž důsledek účinného právního úkonu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 139 ICm 3318/2013 (KSPL 54 INS 3123/2012)

dlužnice, žalobkyně se nedomáhá neúčinnosti Smluv A, B a C, nýbrž Úkonů A, B a C, tj. jen některých jejich ujednání s tím, že částečná neúčinnost právního úkonu je vyloučena z povahy věci a žalobkyně neprokázala, že by žalovaný věděl o úmyslu dlužnice zkrátit své věřitele, takže Úkony A, B a C nejsou neúčinnými právními úkony podle § 242 InsZ, byl rozsudkem Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 ICdo 13/2015 zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Nejvyšší soud jednak odkázal na své rozhodnutí pod sen. zn. 29 ICdo 44/2014 z 30. 6. 2016, podle něhož ustanovení § 242 InsZ upravuje samostatnou skutkovou podstatu, jejíž neplnění nepředpokládá, že by odporovaný právní úkon učinil dlužník v době, kdy se nacházel v úpadku. S odkazem na své rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 76/2011 konstatoval, že částečná neúčinnost právního úkonu přípustná analogicky jako částečná neplatnost právního úkonu. K otázce běhu prekluzivní lhůty k podání odpůrčí žaloby u právních úkonů, jež se stanou účinnými později, než k nim došlo, odkázal na své závěry v rozsudku pod sp. zn. 31 Cdo 619/2000 publikovaném pod číslem 41/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž konstatoval, že nepostačuje, jestliže dlužník pouze projeví vůli směřující k následku zkrátit pohledávku věřitele, nýbrž je třeba, aby jeho projev vůle také skutečně vyvolal právní následky vedoucí ke zkrácení uspokojení pohledávky dlužníkova věřitele. 10. Z hlediska procesního uvedl, že soud prvního stupně tím, že rozhodl nejen o tom, že se žaloba zamítá, čímž vyčerpal zcela předmět sporu, ale také, že žalobou napadené úkony dlužnice nejsou účinné, rozhodl v rozporu s § 153 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) o něčem, oč jej žádný z účastníků nežádal; za situace, kdy odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a nápravu tohoto pochybení nezjednal, učinil i své rozhodnutí vadným. 11. K prokázání úmyslu dlužnice zkrátit Úkony A, B a C uspokojení ostatních věřitelů ve smyslu § 242 InsZ Nejvyšší soud uvedl, že žalobkyně své tvrzení o tom, že o dlužničině úmyslu musel žalovaný vědět, opírala jen o text jednotlivých ujednání, tj. odporovaných úkonů. Závěr o tom, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný věděl či musel vědět o úmyslu dlužnice zkrátit uspokojení pohledávek ostatních věřitelů, je závěrem o neunesení důkazního břemene k příslušnému tvrzení. Upozornil na své rozhodnutí pod sp. zn. 31 Cdo 619/2011 publikované pod číslem 115/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož takovému závěru musí předcházet poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Konstatoval, že soud prvního stupně neposkytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. a ani odvolací soud nápravu ve smyslu § 213b o.s.ř. nezjednal a tím také zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 12. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl s ohledem na závazné právní názory Nejvyššího soudu k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněno. 13. Podle § 235 odst. 1 InsZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. 14. Podle § 236 odst. 1 InsZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. 15. Na projednávanou věc dopadají ustanovení § 241 a § 242 InsZ ve znění týkajícím se osob, jež nejsou osobami blízkými nebo osobami, jež spolu tvoří koncern, neboť takový vztah dlužnice k žalovanému nebyl ani tvrzen. 16. Podle § 241 InsZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňující právním úkonem se rozumí pouze právní úkon,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 139 ICm 3318/2013 (KSPL 54 INS 3123/2012)

který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5). V odstavci 3 tohoto ustanovení zákon uvádí demonstrativní výčet úkonů, jež jsou zvýhodňujícími právními úkony. 17. Podle § 242 InsZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3). 18. Soud prvního stupně postavil své závěry na nesprávné úvaze o počátku běhu lhůty, v níž bylo třeba Úkonům odporovat, a proto se nevěnoval v napadeném rozsudku neúčinnosti Úkonů z věcných důvodů. Nadto se spokojil pouze s tím, že žalobkyně uvedla, že má za to, že se jedná o úmyslné jednání směřující ke krácení ostatních věřitelů dlužníka (l. č. 89 spisu), a v tomto rozsahu neměl projednatelnou žalobu, resp. pro zkoumání neúčinnosti Úkonů podle § 242 InsZ neměl procesní podmínky, tj. konkrétní tvrzení a důkazy k nim. 19. Odvolací soud tak dovozuje, že závěry soudu prvního stupně ohledně neúčinnosti Úkonů podle § 241 InsZ jsou založeny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, k němuž soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování, a jeho závěr o tom, že žalobkyně neprokázala, že dlužnice učinila Úkony s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávek svých ostatních věřitelů je postaven na procesním projevu vůle žalobkyně, který nelze pro svou nekonkrétnost projednat bez jeho doplnění. 20. Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 odst. 1 písm. a) a odst. 2 InsZ a podle § 221 odst. 1 písm. a) InsZ věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž posoudí Úkony z věcných důvodů podle § 241 InsZ a podle § 242 InsZ, shledá-li, že žalobkyně se domáhá také neúčinnosti Úkonů podle této skutkové podstaty na základě konkrétních tvrzení a úkonů, jež bylo lze posoudit jako žalobní tvrzení; to vše s tím, že právní závěry Nejvyššího soudu pro jeho další postup jsou závazné. Zároveň neopomene v novém rozhodnutí zohlednit ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., tj. formulovat zjištění z provedených důkazů na základě jejich hodnocení podle § 132 o.s.ř., poté své srozumitelné právní závěry a rozhodnout o nákladech řízení před soudy všech stupňů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Praha 30. ledna 2018

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.