103 VSPH 2/2012-70
42 ICm 1886/2010 103 VSPH 2/2012-70 (KSHK 42 INS 3512/2008)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: STERLING, spol. s r.o., IČO 25758781, se sídlem v Poděbradech II, Mánesova 17, zast. JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105, proti žalované: Mgr. Irena Jonáková, advokátka se sídlem v Havlíčkově Brodu, Horní 14, insolvenční správkyně dlužníka: Ing. Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ledči nad Sázavou, Komenského 426, zast. JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodu, Horní 14, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 1886/2010-41ze dne 12. srpna 2011

tak to:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 1886/2010-41 ze dne 12. srpna 2011 se mění tak, že žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.389.986,80 Kč v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci králové pod sp.zn. KSHK 42 INS 3512/2008 se zamítá pro předčasnost.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. (KSHK 42 INS 3512/2008)

Odův odně ní:

Žalobce se žalobou proti žalované domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem přihlášené a v jeho průběhu žalovanou popřené pohledávky 1.395.986,80 Kč z právního důvodu dlužníkovy odpovědnosti za škodu (sporná pohledávka), již mu způsobil tím, že včas nepodal jako společník a zároveň jednatel společnosti PIEDE SANO, spol. s r.o. (dříve pod názvem ALIM ZZZ, spol. s r.o., dále společnost P) včas insolvenční návrh, aby byl zjištěn její úpadek, tj. začátkem roku 2008, kdy se tato společnost již nacházela v úpadkové situaci, a insolvenční řízení bylo zahájeno až k návrhu společnosti CIPRUSON TRADE, spol. s r.o. (společnost C) ze 17.9.2008 a teprve usnesením č.j. MSPH 79 INS 3689/2008-A-29 ze 14.10.2008 byl zjištěn její úpadek a prohlášen konkurs (druhé insolvenční řízení). Uvedl, že společnost C v tomto druhém insolvenčním řízení přihlásila svou pohledávku ve výši 1.395.986,80 Kč a že se stal jejím věřitelem poté, co mu tuto pohledávku společnost C postoupila (postupní smlouva ze 7.11.2008). Konstatoval, že v druhém insolvenčním řízení byla uvedená pohledávka zjištěna, avšak s ohledem na rozsah zpeněžitelného majetku společnosti P lze předpokládat, že insolvenční věřitelé uspokojeni nebudou a že konkurs bude s největší pravděpodobností ukončen podle § 308 odst. 1 písm.d) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), tj. jeho zrušením pro nedostatek dlužníkova majetku. Cituje ustanovení § 99 InsZ uzavřel, že dlužník, tj. jednatel a společník společnosti P, jehož úpadek by také zjištěn, odpovídá za škodu vzniklou tím, že nepodal na společnost P jako její statutární orgán insolvenční návrh ve smyslu § 98 InsZ bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o jejím úpadku.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobce neprokázal, že by mu sporná pohledávka vznikla stejně tak jako jeho právní předchůdce společnost C. Souhlasila s tím, že dlužník byl společníkem a jednatelem společnosti P od roku 2006. Namítla však, že tato společnost byla na základě soudního rozhodnutí zrušena s likvidací a že likvidátorem byla jmenována JUDr. Marie Kraliková, již tížila povinnost z důvodu tohoto postavení podat insolvenční návrh. Namítla zároveň, že žalobce neprokázal, že by se společnost P dostala do úpadkové situace již počátkem roku 2008. Upozornila na to, že podle informací z insolvenčního rejstříku v majetkové podstatě společnosti P jsou zpeněžitelné věci a že tato společnost je také věřitelem vykonatelné pohledávky za společnosti 2M Reality, spol. s r.o. ve výši 1.598.328,--Kč, k jejímuž vymáhání exekucí bylo přikročeno. Dlužník o dobytnosti této pohledávky nemohl mít povědomí a informace k ní nemá ani insolvenční správce společnosti P. Uvedla, že dlužník nebyl jediným jednatelem společnosti P a že některé právní úkony činil její druhý jednatel Miloš Veselý bez dlužníkova vědomí a souhlasu. Shrnula, že si je vědoma dikce ustanovení § 99 odst. 3 InsZ, avšak má za to, že nepodání insolvenčního návrhu dlužníkem na společnost P nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené žalobcem v druhém insolvenčním řízení.

2 (KSHK 42 INS 3512/2008)

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 291,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci (bod II. výroku). Vyšel ze zjištění, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 1.398.986,80 Kč jako podmíněnou podle § 99 InsZ, jež spočívá v rozdílu mezi přihlášenou pohledávkou a tím, co na její uspokojení žalobce v druhém insolvenčním řízení fakticky obdrží. Poté, co zjistil, že žalobce po obdržení vyrozumění o popření sporné pohledávky včas podal žalobu, soud prvního stupně cituje ustanovení § 198 InsZ učinil následující právní závěry. Konstatoval, že žalobce se v projednávané věci domáhá určení pravosti sporné pohledávky jako nepodmíněné, tj. z jiného důvodu, než ji přihlásil, neboť mezi důvody pohledávky patří i její vlastnost, tj. zda-li existuje v době podání přihlášky nebo vznikne teprve v budoucnu, a je proto pohledávkou podmíněnou. Uzavřel, že v situaci, kdy se žalobce domáhá určení pravosti sporné pohledávky jako nepodmíněné, přičemž v průběhu řízení ani nenastala podmínka, na níž je vznik pohledávky vázán, nelze rozhodnout jinak, než že sporná pohledávka neexistuje. Doplnil, že žalobce nemohl výše uvedené napravit ani návrhem na opravu žalobního petitu vzneseného v průběhu jednání. Tento návrh zhodnotil jako změnu žaloby, kterou nebylo možné s ohledem na to, že již uplynula propadná lhůta k podání incidenční žaloby, připustit. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované proto přiznal jejich náhradu ve výši jedné čtvrtiny cestovného k soudnímu jednání, neboť se zúčastnila ve shodný den dalších třech jednání.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož rozhodnutí soudu prvního stupně je postaveno na nesprávných skutkových zjištěních a právních závěrech. Namítl, že v žalobě samotné uvedl, že sporná pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení jako podmíněná, takže z obsahu žaloby lze dovodit, že se fakticky domáhá určení pravosti pohledávky z téhož důvodu, jako v přihlášce pohledávky, tj. z titulu dlužníkovy odpovědnosti za škodu, jež vznikne po skončení druhého insolvenčního řízení. Odmítl závěr soudu prvního stupně, že jeho procesní úkon v průběhu soudního jednání je třeba hodnotit jako návrh na změnu žaloby, a trval na tom, že se fakticky jednalo jen o opravu petitu žaloby.

Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti, neboť soud prvního stupně provedl všechny důkazy nezbytné k úplnému zjištění skutkového stavu, který také správně posoudil po právní stránce. Odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnila, a doplnila, že v projednávané věci se prosazuje dispoziční zásada, kdy soud nemůže přisoudit žalobci více, než je požadováno. V projednávané věci byl petit žaloby formulován zcela srozumitelně a určitě, takže nebyl důvod k jeho změně, resp. k výzvě žalobce, aby ho změnil. Žalobcovu výhradu, že při jednání pouze navrhl opravu petitu žaloby odmítla jako nedůvodnou s odkazem na zvláštní povahu žaloby a incidenčních sporů vůbec.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uplatněných důvodů.

3 (KSHK 42 INS 3512/2008)

Z přihlášky pohledávky odvolací soud zjistil, že žalobce přihlásil spornou pohledávku do insolvenčního řízení ve výši 1.398.986,80 Kč a jako důvod jejího vzniku uvedl odpovědnost jednatele společnosti podle § 99 InsZ z důvodu nepodání insolvenčního návrhu na společnost PIEDE SANO, spol. s r.o., IČO 25072552 s tím, že insolvenční řízení s touto společností probíhá pod sp.zn. MSPH 79 INS 3689/2008 Městského soudu v Praze a že jeho přihlášená pohledávka v druhém insolvenčním řízení je vedena pod poř. č. 6. Pohledávku přihlásil jako podmíněnou s tím, že podmínka spočívá v ustanovení § 99 odst. 2 InsZ. V kolonce další okolnosti upřesnil přihlášenou pohledávku tak, že spočívá v rozdílu mezi zjištěnou přihlášenou pohledávkou v druhém insolvenčním řízení a částkou, kterou na uspokojení této pohledávky v tomto druhém insolvenčním řízení obdrží. Podle § 98 InsZ dlužník, který je právnickou osobu nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (odst. 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odst. 2). Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut. (odst. 3).

Podle § 99 InsZ osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst. 1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdrží (odst. 2). Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení nebo že tuto povinnost vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí,které lze po ní spravedlivě požadovat (odst. 3).

Odpovědnost osob uvedených v ustanovení § 98 InsZ za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možnosti dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. Skutečnou škodu, jež věřitelům může vzniknout tím, že nebyl podán insolvenční návrh, ač se tak podle § 98 InsZ mělo stát, se rozumí rozdíl mezi částkou, již by se věřitelům dostalo na úhradu jejich pohledávek v insolvenčním řízení, kdyby návrh byl podán včas a částkou, kterou nakonec na úhradu svých pohledávek v insolvenčním řízení obdrželi. U věřitelů, jejichž pohledávky vznikly až v době prodlení osob uvedených v ustanovení § 98 InsZ se splněním povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu, se takovou škodou rozumí rozdíl mezi tím, co dlužníku zbývá splnit věřiteli v době, kdy je návrh na prohlášení konkursu podán, a částkou, kterou věřitel posléze obdržel v insolvenčním řízení na úhradu této pohledávky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Odo 1220/2005, jež

4 (KSHK 42 INS 3512/2008) bylo publikováno pod číslem 33/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež dopadá i na insolvenční řízení).

Podle § 173 InsZ přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (odst. 3) Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu (odst. 4).

Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 InsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z citovaných ustanovení InsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat skutečnosti, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána nejen insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Na těchto závěrech nemůže změnit nic ani to, že přihláška pohledávky se podává na stanoveném formuláři a že v kolonce pro označení důvodu vzniku pohledávky není dostatek místa, neboť tvrzení, jež by do formuláře nebylo možné pojmout, mohou být doplněna na připojeném listu.

V projednávané věci se věřitel sporné pohledávky omezil jen na označení právní úpravy, podle níž pohledávku uplatňuje, tj. odpovědnost za škodu podle § 99 InsZ v souvislosti s tím, že dlužník nepodal včas insolvenční návrh na společnost P, jejímž jednatelem je a že v důsledku toho, že nepodal insolvenční návrh (podala ho

5 (KSHK 42 INS 3512/2008) společnost C), mu vznikla škoda v rozdílu zjištění jeho pohledávky v druhém insolvenčním řízení a částkou, jež v něm získá na její uspokojení.

Sporná pohledávka byla přihlášena z právního důvodu odpovědnosti dlužníka za škodu, jež jak vysvětleno shora je odpovědností občanskoprávní, jejímiž předpoklady je porušení povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinností a vznikem škody a zavinění, jež se presumuje, a zůstává na dotčené osobě, aby se odpovědnosti zprostila. Vzhledem k tomu, že dosud výše skutečné škody není známa a je podmíněna výší uspokojení věřitele v druhém insolvenčním řízení, je třeba výši skutečné škody specifikovat jinak. V přihlášce pohledávky je proto třeba tvrdit rozhodné skutečnosti, tj. porušení povinnosti (existence povinnosti podat insolvenční návrh jako důsledek úpadkové situace dlužníka), očekávanou škodou, zavinění dotčené osoby a dále příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem očekávané škody. Podstatné je zároveň, aby věřitel uvedl, kdy mu pohledávka za dlužníkem vznikla, neboť v případě vzniku pohledávky v době, kdy ještě nebyla osoba v prodlení s podáním insolvenčního návrhu, může být škodou jen rozdíl toho, co by věřitel obdržel v případě včasného podání insolvenčního návrhu a tím, co fakticky na uspokojení své pohledávky obdrží, zatímco v případě, že pohledávka věřiteli vznikla v době, kdy dotčená osoba byla v prodlení s podáním insolvenčního návrhu, škodou se rozumí rozdíl mezi výší pohledávky v době podání insolvenčního návrhu a částkou, kterou nakonec na uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení obdrží.

Odvolací soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky svým obsahem neodpovídá požadavkům ustanovení § 174 InsZ, neboť neobsahuje rozhodné skutečnosti, jež by odůvodňovaly závěr o tom, že dlužník porušil povinnost insolvenční návrh podat , tj. nenabídl tvrzení a důkazy k nim, z nichž by plynulo, kdy mu pohledávka za společnosti P vznikla, kdy se společnost P dostala do úpadkové situace a kdy povinnost podat insolvenční návrh dlužníkovi vznikla, a že v příčinné souvislosti s tím, že insolvenční návrh nebyl dlužníkem včas podán lze očekávat vznik škody v určité výši a že se tak stalo zaviněním dlužníka.

Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky, a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998, jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení). Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně neměl důvod se věcně žalobou zabývat, neboť k popření přihlášené pohledávky došlo na základě nepřezkoumatelné přihlášky.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu žalobce žalovaná 1) je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř., neboť důvody hodné zvláštního zřetele pro postupu podle uvedeného ustanovení odvolací shledává ve

6 (KSHK 42 INS 3512/2008) skutečnosti, že ve věci nebylo rozhodnuto s konečnou platnosti a nelze proto uvažovat o tom, že žalovaný měl úspěch ve věci samé.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

7