103 VSPH 197/2013-117
129 ICm 1731/2012 103 VSPH 197/2013-117 (KSPL 29 INS 24682/2011)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: Factoring České spořitelny, a.s. se sídlem Praha 4, Budějovická 1518/13, IČO: 25629352, zast. Mgr. Simonou Pastrnkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Příkopě 9, proti žalovanému: JUDr. Jan Malý se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Mgr. Milana Birnera se sídlem Gagarinova 503/14, Karlovy Vary, IČO 10052402, zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 129 lCm 1731/2012-84, ze dne 4. února 2013, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 129 ICm 1731/2012-84 ze dne 4. února 2013, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobu proti žalovanému domáhá určení, že pohledávka žalobce č. 1 ve výši 1.080.007,46 Kč (dále jen P-1), pohledávka č. 2 ve výši 1.680.337,78 Kč (dále jen P-2), pohledávka č. 3 ve výši 6.011.400,45 Kč (dále jen P-3), pohledávka č.4 ve výši 1.964.394,58 Kč (dále jen P-4), pohledávka č. 5 ve výši celkem 2.069.440,6O Kč (dále jen P-5), pohledávka č. 6 ve výši 65.799,13 Kč (dále jen P-6) a pohledávka č. 7 ve výši 512.295,92 Kč (dále jen P-7) uvedené v jeho přihlášce v insolvenčním řízení sp.zn. KSPL 29 lNS 24682/2011 dlužníka Mgr. Milana Birnera, vedené pod pořadovým číslem 16, popřené žalovaným, pokud jde o pořadí z důvodu neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 25.10.2007 a zástavní smlouvy ze dne 6.8.2009 jsou nesporně jako pohledávky zajištěné majetkem dlužníka s právem na oddělené uspokojení ze zajištění. Právním důvodem P-1 až P-7 je rámcová faktoringová smlouva 28.10.2002 ve znění dodatků (dále jen Smlouva), podle níž je povinen dlužník vrátit žalobci tyto částky poskytnuté dlužníku kpřímému odběratelskému financování (P-1 až P-3, P-5 a P-7) a zaplatit podle Smlouvy za faktoringové služby (P-4 a P-6). Uvedené pohledávky přihlásil s právem na uspokojení ze zajištění, nebot' jsou zajištěny zástavním právem k věcem movitým-zásobám, které dlužník vlastní nebo bude vlastnit po celou dobu existence pohledávek až do výše 4.270.000,-Kč a 170.000,-USD dle zástavní smlouvy z25.10.2007 uzavřené formou notářského zápisu NZ 985/2007 notářem JUDr. Peterkou ve znění dodatku dle notářského zápisu NZ 15/2010 sepsaného JUDr. Tláškovou (dále jen ZS-1) a ze 6.8.2008 uzavřené k zajištění pohledávky na náhradu škody za dlužníkem Tesco Stores ČR ve výši 29.995.217,-Kč uplatněné vřízení sp.zn. 1 Cm 50/2008 vedeném před Městským soudem v Praze (dále jen ZS-2). Důvodem popření pořadí pohledávek žalovaný spatřuje v neplatnosti obou zástavních smluv zejména pak pro nedodržení

(KSPL 29 INS 24682/2011)

§ 155 odst. 4 obč. zák. , ZS-2 pak považuje i za neúčinnou ve smyslu § 241 insolvenčního zákona (IZ). Vyjádřil nesouhlas stakto formulovanou neplatností, nebot' nic bližšího žalovaný k ní neuvedl. Dále žalobce uvedl, že přesně neví, zda žalovaný uvedl informaci ohledně možné neúčinnosti právního úkonu jako důvod neplatnosti nebo jen jako informaci o svém názoru na zástavní smlouvu, přičemž platí, že je-li právní úkon neúčinný, nemůže být neplatný. KZS-1 konstatoval, že zajištěné pohledávky jsou v ní vymezeny konkrétně a zástavní smlouva všechny podmínky celého ustanovení § 155 OZ splňuje a je podle něj platná. Nejde o pohledávky druhově určené, které dosud neexistují a budou teprve vznikat a na uvedenou zástavní smlouvu se § 155 odst. 4 OZ nevztahuje, a proto tvrzené nesplnění podmínek v něm uvedených nemůže vést k závěru o neplatnosti takových smluv. Naopak vZS-2 jsou určeny smluvní strany a vymezena zástava údajem o individualizovaných smlouvách, z nichž budou pohledávky vznikat, je určen druh pohledávek v budoucnu vzniklých, je stanovena maximální výše zajištění částkou 29.995.217,-Kč-výší zastavené peněžité pohledávky a údajem po dobu platnosti mezi účastníky uzavřené rámcové faktoringové smlouvy č. 100069 ze dne 8.10.2002, smluv či právních úkonů z ní odvozených či vyvolaných, a je vymezena doba, kdy budou pohledávky vznikat; ta je vymezena začátkem a koncem platnosti uvedené smlouvy. Uzavřel, že žalovaný nijak nezpochybňuje zajištěné pohledávky, jež uznal co do důvodu a výše a jeho tvrzení o neplatnosti zástavních smluv není namístě.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, nebot' ZS-1 určuje obecně velké množství různých nároků stanoveného druhu, které mohou v budoucnu vznikat a které mají být do sjednané výše 62.700.000,-Kč zajištěny. Vůle stran vyjádřená v předmětném notářském zápisu svědčí o tom, že strany měly zájem vytvořit zajištění pro široký okruh možných pohledávek, jež, zejména v budoucnu, budou vznikat. Žalobce je toho názoru, že subsumpci pod režim § 155 odst. 4 OZ nebrání skutečnost, že by snad část zajišt'ovaných pohledávek již v době vzniku zástavní smlouvy existovala. Nelze tvrdit, že pro již existující pohledávky zástavní smlouva nepodléhá režimu § 155 odst. 4 OZ a tudíž je platná, když z jejího obsahu (čl. l. bod 2) není seznatelné, jaká výše pohledávky je již existentní a která je budoucí; proto nelze hovořit o částečné neplatnosti právního úkonu. Vyslovil, že je mezi stranami zřejmě nepochybné, že předmětná zástavní smlouva neobsahuje dobu, po kterou mají zajišt'ované pohledávky vznikat. Dále ZS-1 (dle NZ z 25.10.2007) neobsahuje ani uvedení sjednané výše zajištění, nebot' částka 62.700.000,-Kč uvedená v čl. l odst. 2 je uvedením maximální částky, kterou může žalobce dlužníkovi poskytnout, není to však částka, která by představovala dohodnutou výši zajištění. Absentují tak dvě z podstatných náležitostí smlouvy. K otázce podřaditelnosti ZS-2 pod § 155 odst. 4 OZ vyslovil, že je nutno uvést vše, co bylo uvedeno shora ve vztahu kZS-1. Vtéto smlouvě taktéž absentuje dohodnutá doba, po které mají zajišt'ované pohledávky vznikat. Žalobce sice uvádí, že tou dobou je doba platnosti mezi účastníky uzavřené Smlouvy, nicméně je nutno si uvědomit, že platnost je právním pojmem, který představuje soulad právního úkonu se zákonem. Jedná se tedy o právní kategorii, která pokud vznikne, pak tato kategorie existuje stále tzv. nekonečně. Platně uzavřená smlouva zůstává platnou navždy. Omezena může být pouze účinnost smlouvy, nikoliv platnost. Zároveň opět absentuje dohoda o výši zajištění, tedy dohoda o maximální částce pohledávek, do které zajištění vzniká.

(KSPL 29 INS 24682/2011)

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávky P-1 až P-7 uvedené v jeho přihlášce vinsolvenčním řízení sp.zn. KSPL 29 lNS 24682/2011 dlužníka Mgr.Milana Birnera, vedené pod pořadovým číslem 16, popřené žalovaným, pokud jde o pořadí z důvodu neplatnosti ZS-1 a ZS-2 jsou nesporné jako pohledávky zajištěné majetkem dlužníka s právem na oddělené uspokojení ze zajištění.

Soud prvního stupně, poté, co konstatoval, že žaloba byla žalobcem podána včas, zjistil:

-z přihlášky pohledávky žalobce, že přihlásil pohledávky v celkové výši 13.383.675,92 Kč, a to jako pohledávky P-1 až P-7. U všech pohledávek bylo uvedeno, že jsou zajištěny majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění. Jako důvod zajištění bylo uvedeno zástavní právo k movitým věcem na základě smlouvy ze dne 25.10.2007 ve formě notářského zápisu ve znění dodatku a dále zástavní právo k pohledávce na náhradu škody za dlužníkem TESCO STORES ČR ve výši 29.995.217,-Kč uplatněnou v řízení pod sp.zn. 1 Cm 50/2008 u Městského soudu v Praze;

-z listin, které byly připojeny k přihlášce pohledávek, má soud za prokázané, že dne 8.10.2002 byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem rámcová faktoringová smlouva č. 100069 (Smlouva), jejímž předmětem byl faktoring-postupování pohledávek klienta vzniklých za konkrétním zákazníkem z dodávek zboží nebo poskytování služeb na factora-žalobce; ke smlouvě byl 10.8.2007 uzavřen dodatek č. 1;

-z notářského zápisu NZ 985/2007, N 1037/2007 ze dne 25.10.2007 (ZS-1), že jeho obsahem bylo uzavření zástavní smlouvy mezi dlužníkem jako zástavcem ažalobcem. Včlánku 1 je uvedeno, že účastníci prohlašují, že je mezi nimi nesporné, že dne 8.10.2002 uzavřeli Smlouvu ve znění dodatku č. 1, navazovaly na ni a vbudoucnu budou navazovat též konkrétní obchodní kontrakty. Dle této Smlouvy a obchodních kontraktů zástavní věřitel-žalobce poskytl nebo může poskytnout zástavci-dlužníku peněžní prostředky až do výše 62.700.000,-Kč azástavce je zavázán mimo jiné poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátit azaplatit příslušenství, zejména úroky, jakož i případné náklady, které zástavní věřitel vynaloží při úkonech směřujících kuspokojení jeho pohledávky, jak tyto vyplývají zvýše uvedených dohod. Dlužník prohlásil, že vlastní, a to vsouvislosti s podnikáním pod obchodní firmou Milan Birner-Bohemia sport servis s místem podnikání Karlovy Vary, soubor věcí movitých, zásoby zboží: zásoby letního zboží, zásoby zimního zboží, zásoby ostatního zboží a zásoby textilního a sportovního zboží. Veškeré zásoby zboží, jež jsou vlastnictvím dlužníka jsou zaúčtovány jako jeho majetek sloužící k podnikání pod obchodní firmou Milan Birner-Bohemia sport servis. Kzajištění všech pohledávek zástavního věřitele, včetně příslušenství vůči zástavci kzajištění všech nároků zástavního věřitele z případných dodatků anavazujících obchodních kontraktů krámcové faktoringové smlouvě uvedené v článku 1 této zástavní smlouvy, k zajištění všech nároků zástavního věřitele vůči zástavci z důvodu případného odstoupení od rámcové faktoringové smlouvy ikzajištění všech případných nároků zástavního věřitele vůči zástavci z bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti téže rámcové faktoringové smlouvy a na ni navazujících dodatků a obchodních kontraktů zástavce-dlužník tímto zřizuje

(KSPL 29 INS 24682/2011) ve prospěch zástavního věřitele-žalobce zástavní právo kzástavě uvedené shora, a to k veškerým zásobám, které vlastní nebo bude vlastnit po celou dobu existence pohledávek zástavního věřitele vůči zástavci uvedených vtéto zástavní smlouvě a zástavní věřitel toto zástavní právo kzástavě v uvedeném rozsahu přijímá. Zástavní právo kzástavě vzniká zápisem do rejstříku zástav, vedeném Notářskou komorou České republiky a zavazuje každého vlastníka zástavy;

-z notářského zápisu NZ 15/2010, N 15/2010 z 20.1.2010, že jeho obsahem je dodatek č. 1 k ZS-1, kterým došlo ke změně článku 1 této smlouvy. Zejména se dodatek č. 1 týká uzavřené smlouvy o přímém odběratelském financování-obchodní kontrakt č. 100069.022 a smlouvy o přímém odběratelském financování-obchodní kontrakt č. 100069.021. Mezi dlužníkem a zástavním věřitelem bylo sjednáno, že maximální výše prostředků vyplacených na základě uvedených dohod dlužníkovi bude činit 22.410.000,-Kč. Tento limit financování představuje horní hranici celkového součtu nominálních částek všech faktur, včetně zálohových faktur nebo předběžných tzv. pro-forma faktur vystavených a schválených dodavatelem ve vztahu, ke kterým mohou být zástavním věřitelem poskytnuty peněžní prostředky. Tímto dodatkem č. 1 došlo i ke změně článku 2 ohledně zásob dlužníka;

-ze ZS-2 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, jakožto zástavcem, že dlužník má za společností TESCO STORES ČR, a.s., pohledávku na zaplacení náhrady škody ve výši 29.995.217,-Kč, přičemž pohledávka na náhradu škody-ušlého zisku vznikla nesplněním smluvních povinností poddlužníka jako kupujícího ze smlouvy o dohodě o všeobecných nákupních podmínkách ze dne 30.11.2005 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30.11.2005. Zaplacení pohledávky se zástavce jako žalobce domáhá v soudním řízení vedeném u Městského soudu vPraze pod sp.zn. 1 Cm 50/2008. Vbodě 2.1 je uvedeno, že věřitel (žalobce) má a bude mít za zástavcem (dlužníkem) peněžité pohledávky ze Smlouvy, na ni navazujících smluv a právních úkonů z ní odvozených. K zajištění všech splatných, jakož i v budoucnu vzniklých pohledávek zástavního věřitele vůči zástavci, včetně příslušenství, které vznikly či budou vznikat na základě a po dobu platnosti mezi účastníky uzavřené Smlouvy, smluv či právních úkonů z ní odvozených či vyvolaných, zřizuje zástavce zástavní právo kzástavě-pohledávce uvedené v článku 1 a zástavní věřitel zástavní právo přijímá.

Soud cituje § 195 IZ a § 155 odst. 4 OZ, kněmuž podal výklad, dospěl ohledně ZS-1 kzávěru, že se ztotožňuje s názorem žalovaného, že obě zástavní smlouvy spadají pod režim § 155 odst. 4 OZ, a že ZS-1 je smlouvou absolutně neplatnou, nebot' neobsahuje dobu, po kterou mají zajišt'ované pohledávky vznikat.

Pokud se jedná o ZS-2 dovodil, že je platná. Vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 423/2006 z28.5.2008, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, co považuje ze přijatelné ve vztahu ke konkrétnímu určení časového úseku, ve kterém pohledávky budou vznikat. Nejvyšší soud uvádí: vymezení doby jako určité nepřekáží, není-li její konec stanoven uplynutím určitého časového období (např. měsíců), popř. uvedením konkrétního dne, kněmuž běh této doby skončí, nýbrž tak, že trvání této doby je vázáno na konkrétní, datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, zníž je možné bez pochyb zjistit, kdy příslušné období

(KSPL 29 INS 24682/2011) skončí. Vdobě sjednání příslušné dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že daná skutečnost nastane. Jinak řečeno, požadavek vymezení určité doby, ve které mají vbudoucnu vznikat zajišt'ované pohledávky, lze typově naplnit např. tím, že se tak bude dít po dobu trvání rámcové dohody upravující vzájemné obchodní vztahy účastníků, z nichž vznikají pohledávky určitého druhu. Není-li ovšem konce doby, ve které mohou vbudoucnu vznikat zajišt'ované pohledávky, stanoven ani takto, je zástavní smlouva vskutku neplatná, jelikož postrádá zákonem předepsané ujednání o určité době (§ 39 OZ).

Soud uvedl, že s ohledem na shora uvedené se zabýval podrobně ZS-2, a to konkrétně bodem 2.1. Je pravdou, že v dané smlouvě je dohodnutá doba, po kterou mají zajišt'ované pohledávky vznikat označena jako doba platnosti mezi účastníky uzavřené rámcové faktoringové smlouvy, smluv či právních úkonů z ní odvozených či vyvolaných. Soud se naprosto ztotožňuje se žalovanou v tom, že termín platnost je zcela jistě právním pojmem, který představuje soulad právního úkonu se zákonem. Nicméně je jednoznačně toho názoru, a vyplynulo to i z vyjádření žalobce, že strany uzavírající zástavní smlouvu zcela jistě neměly na mysli pojem platnost jako právní kategorii, ale bez pochyby měli na mysli pojem trvání uzavřené Smlouvy. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že ji za žalobce podepisoval lng. Lubomír Civin, Radmila Jakubová a za zástavce dlužník. Ani vjednom případě se tedy nejedná o osoby s právním vzděláním, které by měly či mohly termín platnost a trvání odlišit. Soud má za to, že formálním výkladem čl. 2.1 ZS-2, kdyby si soud časový úsek trvání zástavní smlouvy nevyložil jako trvání Smlouvy, nedošlo knespravedlivému znevýhodnění žalobce jakožto zástavního věřitele dlužníka-zástavce. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 202 odst. 1 IZ.

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedený rozsudek žalobce odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Předně namítl jeho nepřezkoumatelnost, nebot' výrok rozsudku je v rozporu sjeho odůvodněním, když soud v něm dovodil neplatnost ZS-1, a nelze tedy zjistit, jakého majetku dlužníka se uvedené zajištění týká, resp. vjakém pořadí a zjakého majetku má žalobce právo na oddělené uspokojení ze zajištění. Dále zopakoval argumentaci prezentovanou v průběhu řízení o neplatnosti ZS-2, nebot' shodně jako ZS-1 neobsahuje vymezení doby, ve které zajištěné pohledávky mají vznikat. Vyslovil, že závěr soudu prvního stupně o platnosti ZS-2 neobstojí, nebot' má za to, že z čl. 2.1 této smlouvy nelze žádným způsobem jednoznačně dovodit dohodu stran o době, tj. konkrétním časovém úseku vymezujícím počátek a konec této doby, v níž mají pohledávky vznikat. Zopakoval též argumentaci ohledně platnosti smlouvy, nebot' platně uzavřená smlouva je vždy platná a navždy a lze uvažovat jen o změně či zániku práv a povinností vzniklých na jejím základě. Pokud strany ZS-2 zamýšlely sjednat časový úsek vzniku zajišt'ovaných pohledávek odkazem na jiné smlouvy, pak je takové ujednání z hlediska časového neurčité a tedy neplatné absolutně, nebot' je-li smlouva uzavřena platně, již se nikdy v budoucnu neplatnou nestane. Nelze pak přehlédnout, že zajišt'ované pohledávky neměly vznikat jen po dobu platnosti Smlouvy, ale též od platnosti dalšího zcela neurčitého okruhu smluv a právních úkonů ze Smlouvy odvozených a jí vyvolaných, a proto takové ujednání nelze hodnotit jinak, než jako neurčité a tedy neplatné. Dále vyjádřil nesouhlas se závěry soudu o jednání shora uvedených osob za smluvní strany při uzavření ZS-2, jakožto osob bez právního vzdělání, stím, že pod pojmem platnost Smlouvy měly na mysli

(KSPL 29 INS 24682/2011) trvání uzavřené Smlouvy, nebot' se jedná o dlouholeté podnikatele-profesionály, kteří velmi dobře odlišují pojmy platnost, účinnost, trvání smlouvy, což se podává i ze samotného obsahu Smlouvy, v níž tyto termíny pregnantně používají; takový závěr soudu pak nemá ani oporu v provedeném dokazování.Vyjádřil přesvědčení, že ZS-2, ale též i ZS-1 byly uzavřeny vědomě bez uvedení doby vzniku zajišt'ovaných pohledávek a jednalo se o běžnou praxi mezi nimi zavedenou, takže smluvní strany neměly v úmyslu přesně a určitě stanovit počátek a konec doby vzniku zajišt'ovaných pohledávek. Uzavřel, že z projevu vůle stran ZS-2 nelze ani výkladem dovodit počátek a konec časového úseku, v němž mělo docházet, či má docházet ke vzniku zajišt'ovaných pohledávek, takže v důsledku toho tato smlouva neodpovídá zákonu a je absolutně neplatná.

Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., aniž nařídil jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. mimo jiné soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhá a zjakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně ajasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí NS sp.zn. 32 Odo 1561/2006).

Bez ohledu na uvedené, soud prvního stupně jednal, aniž by měl splněnu procesní podmínku řádné žaloby. Odvolací soud se ztotožnil s námitkami odvolatele, jimiž poukazuje na nepřezkoumatelnost rozsudku (§ 157 odst. 2 o.s.ř.), resp. jeho rozpor vzávěrech vyslovených vodůvodnění o neplatnosti ZS-1 a výroku, nebot' z jeho formulace vyplývá, že žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu, když soud určil, že pohledávky P-1 až P-7 jsou zajištěné majetkem dlužníka dle ZS-1 a ZS-2 s právem na oddělené uspokojení ze zajištění. Již tato skutečnost činí rozsudek nepřezkoumatelným a je důvodem pro jeho zrušení, nebot' vpřípadě vyhovění žalobě jen včásti bylo namístě, aby soud ve zbývající části žalobu zamítl, a to způsobem, jak uvedeno dále. K tomu Nejvyšší soud ČR rozsudku sp.zn. 29 Odo 390/2003 ze dne 31.8.2005 (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/2006), týkající se nároků odděleného věřitele uplatněný podle zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb.), jehož závěry lze použít i v podmínkách insolvenčního zákona, vyslovil, že konkursní věřitel (insolvenční věřitel), jehož právo na oddělené uspokojení bylo popřeno, musí v žalobním petitu, jímž se domáhá určení tohoto práva, uvést jednak řádnou identifikaci věřitelovy zajištěné pohledávky (včetně označení dlužníka), jednak identifikaci majetku sepsaného v konkursní (majetkové) podstatě úpadce (dlužníka), z jehož zpeněžení má být zajištěná pohledávka tohoto věřitele uspokojena. Těmto požadavkům vyhovuje v případech,

(KSPL 29 INS 24682/2011) kdy jde o pohledávku ze smlouvy, žalobní petit v tomto znění: Určuje se, že upohledávky za úpadcem-dlužníkem (nezaměnitelné označení) ze smlouvy (označení smlouvy) ze dne ve výši Kč, má žalobce právo na oddělené uspokojení ze zpeněžení nemovitosti Y (nezaměnitelné označení nemovitosti), resp.jiného majetku zajišt'ující pohledávky věřitele za dlužníkem. Vprojednávané věci je zformulace žalobního žádání, tzv. žalobního petitu zřejmé, že shora vysloveným judikaturním závěrům Nejvyššího soudu žaloba nevyhovovala a bylo na soudu prvního stupně, aby postupem podle § 43 o.s.ř. vyzval žalobce kjejímu doplnění. To však soud neučinil a žalobcem formulovaný žalobní petit převzal v celém rozsahu do svého rozhodnutí, což je pro další postup v insolvenčním řízení zcela bezcenné. Navíc v rozporu s odůvodněním, takže nelze skutečně zjistit, nejen jak měl správně znít výrok rozsudku, ale kterých konkrétních pohledávek se týká konkrétní zajištění zástavním právem.

Na základě shora uvedeného odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud vyzve žalobce k doplnění žaloby ve smyslu shora uvedených závěrů, a po té přistoupí k projednání a rozhodnutí věci. V rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková