103 VSPH 190/2011-64
139 ICm 679/2011 103 VSPH 190/2011-64 (KSPL 20 INS 12311/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: Ivo anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň-Červený Hrádek, Na Lukách 282/31, IČO 11630311, zast. Mgr. Jaroslavem Erhardem, advokátem se sídlem Plzeň, Pražská 43, proti žalované: Mgr. Ing. Hana Müllerová se sídlem Plzeň, Koterovská 29, insolvenční správkyně dlužníka ABC STŘECHY, s.r.o. se sídlem Plzeň, Vejprnická 56, IČO 26367483, o vyloučení věcí a pohledávky z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. června 2011, č.j. 139 ICm 679/2011-25,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 679/2011-25 ze dne 16. června 2011 se potvrzuje.

II. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalované domáhal vyloučení movitých věcí označených v soupisu dlužníkovy majetkové podstaty v přílohách: č. 1A pod položkami 6, 10, 12, 17, 18, 21, 25, č. 1B na str. 1 pod položkami 3, 15, 16, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 47, 50, 52, 56, 57, 58 a na str. 2 pod položkami 3, 5, 7, 14, 16, 17, 19, 24, 30, 37, 42, 44, č. 1C na str. 1 pod položkami 5, 6, 9, 14, 24, 25, 33 a na str. 2 pod položkami 1, 2, č. 1D pod položkami 8, 27, 35, 36, 47 (1 ks) 54,55,56, č. 1E na str. 2 pod položkami 1, 2, 4, 5, č. 1F pod položkami 4, 5, 6, 7 (bližší specifikace těchto položek je pak uvedena v žalobě), pojízdného výsuvného žebříku Emminghaus Pionier 120 HDB 6-22, r.v. 1998 (dále jen sporné věci) a pohledávky za nájem plynové láhve Linde za měsíce 04,05 a 06/2010 vyúčtované na základě faktury č. FV 004 vystavené dne 12.7.2010 (dále jen sporná pohledávka) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že ke sporným věcem uplatnil zadržovací právo ve smyslu § 175 a násl. obč. zák., neboť má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 1.173.100,88 Kč (celkem 139 ICm 679/2011 (KSPL 20 INS 12311/2010) z devíti faktur vystavených v období od 28.2.2009 do 31.7.2009). Pokračoval, že o uplatnění zadržovacího práva ke sporným věcem dlužníka informoval dopisem z 31.5.2010 poté, co dlužník odmítal uzavřít nájemní smlouvy na prostory užívané v jeho areálu a sdělil, že se z nich odstěhuje, přičemž se s ním dohodl, že zásoby zboží a nářadí v těchto prostorách uskladněné mu odprodá. Dlužník si však bez jeho vědomí většinu svých věcí odvezl, ponechal u něj jen některé movitě věci, jež jsou uskladněny v mobilním kontejneru či na volném prostranství, podléhají zkáze a nelze zaručit jejich případnou ztrátu. Ke sporné pohledávce pak uvedl, že mu žádný závazek za nájem plynové láhve od společnosti Linde nevznikl, neboť nájem k ní sjednal s touto osobou dlužník, a jeho tvrzení, že ji zadržuje považuje za účelové a neprokázané, neboť láhev nikdy v držení neměl a dlužník proto za ním spornou pohledávku nemá. Z uvedených důvodů proto vrátil dlužníku fakturu za její pronájem dopisem z 15.8.2010. Uzavřel, že smyslem této žaloby je preventivně zabránit zpeněžení sporných věcí před zánikem zajištění pohledávek podle § 299 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), neboť nemá jinou možnost, jak své do insolvenčního řízení nepřihlášené pohledávky za dlužníkem uspokojit z výtěžku zpeněžení sporných věcí.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť považuje nárok žalobce za neoprávněný. Konstatovala, že dopisem z 11.2.2011 vyrozuměla žalobce o soupisu věcí do majetkové podstaty dlužníka, a že žalobce dlužníka skutečně o uplatnění zadržovacího práva informoval dopisem z 31.5.2010. Zdůraznila, že žalobce ve stanovené lhůtě své pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení nepřihlásil, a proto po prohlášení konkursu na dlužníkův majetek se nemůže domáhat uspokojení své pohledávky z výtěžku zadržených věcí, neboť neexistuje v konkursu vedeném na dlužníkův majetek zjištěná pohledávka, jež by z tohoto výtěžku mohla být uhrazena.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl v celém rozsahu (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Vyšel ze shodných tvrzení účastníků, že žalobce své pohledávky za dlužníkem v celkové výši 1.173.100,88 Kč do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka nepřihlásil, že žalobce zadržuje sporné věci dlužníka, a že sporným je mezi účastníky jen posouzení právní otázky, zda trvá zadržovací právo i po té, kdy žalobce své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásil. Dospěl k závěru, že dlužník je vlastníkem sporných věcí, jež tvoří jeho majetkovou podstatu ve smyslu § 105 odst. 2 IZ, a proto do ní byly správně podle § 217 IZ žalovanou zapsány, a pokud by se dlužník neocitl v konkursu, měl by žalobce podle § 179 obč. zák. právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení svých pohledávek z výtěžku zpeněžení zadržovaných sporných věcí. Pokračoval, že žalobce v případě probíhajícího insolvenčního řízení na majetek dlužníka má postavení zajištěného věřitele ve smyslu § 2 písm. b) IZ, avšak jen pokud svoji pohledávku řádně přihlásil podle § 166 IZ; učinil-li tak, má právo insolvenčnímu správci udělit pokyn ke způsobu zpeněžení zajišťovacího předmětu a být uspokojen z výtěžku jeho zpeněžení podle § 167 odst. 1 IZ. Soud tedy dovodil, že ani řádně přihlášený věřitel není oprávněn zadržovaný majetek insolvenčnímu správci na výzvu nevydat a jakkoliv s ním nakládat, či dokonce jej sám zpeněžit, neboť majetek, k němuž má vlastnické právo dlužník, může být v průběhu insolvenčního řízení zpeněžen pouze v jeho rámci. Uzavřel, že nepřihlásí-li věřitel své pohledávky do insolvenčního řízení, nemá postavení zajištěného věřitele ve smyslu insolvenčního zákona, není oprávněn dávat správci pokyny ke způsobu zpeněžení zajišťovacích předmětů, nemá ani právo být uspokojen z výtěžku z prodeje a k jeho pohledávce se nepřihlíží. Rovněž nemůže (nebude moci) realizovat zpeněžení zadržovaných 139 ICm 679/2011 (KSPL 20 INS 12311/2010) věcí mimo rámec insolvenčního řízení, neboť zpeněžením v rámci probíhajícího konkursu za zákonem stanovených podmínek zadržovací právo podle § 299 odst. 2 IZ zanikne, a proto žalobu na vydání sporných věcí zamítl. K žalobcovu návrhu na vyloučení sporné pohledávky uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na její vyloučení, neboť ji žalovaná může vůči němu uplatnit žalobou na plnění u obecného soudu, a proto též i v této části žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedený rozsudek žalobce odvoláním, v němž zopakoval důvody svého postupu při podání této žaloby a zdůraznil, že dokud nezanikne zadržovací právo zpeněžením postupem podle § 299 odst. 2 IZ, zajišťovací právo k věcem náležejícím do majetkové podstaty trvá. Uzavřel, že žádné ustanovení insolvenčního zákona ani dostupná judikatura neřeší, zda se lze domáhat vyloučení věci zajištěné jakoukoliv formou zajištění za situace, kdy ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka dosud nedošlo a oprávněný zajištěný věřitel nepřihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, stejně jako otázku, zda lze výtěžek zpeněžení použít na úhradu pohledávek ostatních věřitelů v případě, kdy zajištěný věřitel nepřihlásí svoji pohledávku do insolvenčního řízení.

Žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit, zopakovala v průběhu řízení prezentovanou argumentaci a uzavřela, že vylučovací žalobou se řeší otázka vlastnického práva k majetku, což se netýká zadržovaného majetku dlužníka.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., ve věci nařídil v souladu s § 214 odst. 1 o.s.ř. jednání a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Předpokladem úspěchu vylučovací žaloby mimo jiného je i to, že žalobce prokáže právo ke sporným věcem, tj. věcnou legitimaci.

Podle § 2 písm. g) IZ zajištěným věřitelem pro účely insolvenčního zákona je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Podle § 167 odst. 1 IZ zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění.

Podle § 175 obč. zák. kdo je povinen vydat cizímu movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat (odst. 1). Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné 139 ICm 679/2011 (KSPL 20 INS 12311/2010) pohledávky zahájením insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka (odst. 2).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, na jejichž základě vyslovil právní závěry, s nimiž se ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Dále odvolací soud konstatuje, že v projednávané věci není sporu o tom, že žalobce dopisem z 31.5.2010 uplatnil vůči dlužníkovi zadržovací právo ve smyslu § 175 obč. zák. k zajištění svých pohledávek za ním. Skutečnost, že žalobce je v postavení zajištěného věřitele ve smyslu § 2 písm. g) IZ znamená, že ve smyslu § 167 odst. 1 IZ nemůže svou pohledávku za dlužníkem uspokojit jinak, než ze zpeněžení věcí, kterými byly jeho pohledávky zajištěny, a nemůže se domáhat vyloučení takového zajištění ze soupisu majetkové podstaty. Tento závěr vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 31 Odo 495/2006, jež bylo publikováno pod číslem 45/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek za účinnosti zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a který řešil otázku zajištění pohledávky zajišťovacím převodem práva. Odvolací soud se s tímto závěrem Nejvyššího soudu ztotožňuje a konstatuje, že dopadá i na poměry insolvenčního zákona a uplatnění zadržovacího práva v jeho rámci, jež je shodně jako zajišťovací převod práva zajišťovacím instrumentem ve smyslu § 2 písm. g) IZ. Odvolací soud proto shrnuje, že žalobci jako zajištěnému věřiteli nesvědčí právo vylučující sepis sporných věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť žalovaná je sepsala do soupisu jako dlužníkovo vlastnictví, a jen ze zpeněžení tohoto zajištění může žalobce jako zajištěný věřitel v insolvenčním řízení uspokojit svou pohledávku. Žalobce tedy neprokázal, že je věcně legitimován k vyloučení sporných věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ve smyslu § 225 odst. 1 IZ. Shodně tak mu nesvědčí jakékoliv právo k vyloučení sporné pohledávky, neboť k ní žádná práva, jež by mu k ní svědčila neuplatňuje, a pokud má obavu z jejího uplatnění žalovanou vůči němu, může se bránit v rámci řízení o její zaplacení, jak správně dovodil soud prvního stupně.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v samostatném usnesení, neboť žalovaná při jednání u odvolacího soudu sdělila, že je vyúčtuje dodatečně ve lhůtě tří dnů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 5. prosince 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová