103 VSPH 188/2013-97
37 ICm 717/2013 103 VSPH 188/2013-97 (KSPH 37 INS 23802/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátu složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s.p., IČ 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, zast. JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem vPraze 2, Trojanova 12, proti žalovaným: 1) Mgr. Monika Cihelková, advokátka se sídlem vPraze 1, Opletalova 57, insolvenční správkyně dlužníka: LESS & FOREST, s.r.o., IČO 27106632 se sídlem vBohdanči 136, 2) LESS & FOREST, s.r.o., IČ 27106632, se sídlem v Bohdanči 136 a 3) Mgr. lvo Sotek, sídlem VOlomouci, Ostružnická 6, oddělený insolvenční správce dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 37 lCm 717/2013-61 ze dne 12.dubna 2013 takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 37 ICm 717/2013-61 ze dne 12.dubna 2013 se mění tak, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 33 ICm 245/2013.

Odůvodněnh

Žalobce se domáhá proti žalovaným určení pravosti do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem vcelkové výši 26.495.155,37 Kč přihlášených (přihláška č. 981) a vjeho průběhu popřených pohledávek majících svůj původ ve smlouvách uzavřených sdlužníkem, tj. smluv o provádění komplexních lesnických činností a prodeji dříví:

-od 1.7.2012 do 31.12.2014 uzavřená 18.6.2012 (kód 240100) snázvem DĚČÍN (dále Smlouva A),

-rok 2012-2015 uzavřená 23.12.2011 (kód 240117) s názvem TELNICE (dále Smlouva B),

-rok 2012-2013 uzavřená 29.12.2011 (kód 233233) s názvem KLÁSTEREC (dále Smlouva C),

-rok 2012-2014 uzavřená 23.12.2011 (kód 235295) s názvem ČERVENÝ HRÁDEK (dále Smlouva D),

(KSPH 37 INS 23802/2012)

-rok 2012-2015 uzavřená 23.12.2011 (kód 235325) snázvem LITVÍNOV (Smlouva E).

Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení přerušil § 109 odst. 2 písm.c) občanského soudního řádu (o.s.ř.) přerušil, po zjištění, že před ním probíhá pod sp.zn. 33 lCm 245/2013 řízení, jehož předmětem je určení neplatnosti, resp. neúčinnosti Smluv A-E kžalobě dlužníka a insolvenčního správce proti výše uvedenému žalujícímu věřiteli, se závěrem, že vjiném řízení je řešena otázka, jejíž zodpovězení má význam pro rozhodnutí ve věci samé a kterou by si jinak (nebýt tohoto sporu) musel vyřešit jako otázku předběžnou.

Toto rozhodnutí napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se řízení nepřerušuje s argumentací, že uplatněné pohledávky za dlužníkem nebyly v insolvenčním řízení při přezkumném jednání účinně popřeny co do výše a ohledně některých z nich byla zpochybněna pouze jejich právní kvalifikace, avšak nikolivjejich důvod ve smyslu ustanovení § 174 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) a že přerušení řízení by přicházelo v úvahu jen v případě, že by bylo postaveno najisto, že uplatněné pohledávky byly popřeny účinně, čímž se soud prvního stupně dosud nezabývaL

Odvolací soud přezkoumal napadení rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. jakož i řízení, jež mu předcházelo, aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Dle ustanovení § 109 odst. 2 písm.c ) o.s.ř. může soud řízení přerušit, pokud neučiní jiná vhodná opatření, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. K přerušení řízení podle tohoto ustanovení soud přistoupí tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, vněmž je řešena otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2 o.s.ř.). K přerušení řízení podle citovaného ustanovení je namístě přistoupit tam, kde vjiném řízení je jako hlavní řešena otázka, kterou by si soud musel vyřešit jako otázku předběžnou, s níž se soud vypořádá pouze v odůvodnění svého rozhodnutí, narozdíl od řízení, v němž je tatáž otázka řešena jako hlavní a její posouzení vyplyne z výroku soudu.

Podle § 231 lnsZ insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to bud' jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu, jehož předmětem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka

(KSPH 37 INS 23802/2012) s dispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být insolvenční správce (odst. 2). lnsZ tak upravuje dvojí možný způsob posouzení neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka insolvenčním soudem, a to: 1) posoudí ji jako předběžnou otázku v insolvenčním řízení, konkrétně v tomto sporu o určení pravosti pohledávky žalobce, nebo 2) posoudí platnost takového právního úkonu k žalobě o určení neplatnosti právního úkonu dlužníka, přičemž řízení o takové žalobě je incidenčním sporem.

Odvolací soud sdílí právní názor soudu prvního stupně, že pravost i výše pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu na určení jejich existence je odvislá od vyřešení otázky platnosti (účinnosti) Smluv A-E, a to jak pokud jde o pohledávky představující dlužnou smluvní jistinu, tak představující sankce v podobě smluvních úroků zprodlení či smluvní pokuty. Tato otázka jako hlavní je řešena ve výše uvedeném sporu, který je sporem incidenčním ve smyslu § 231 lnsZ a shodnou otázku by byl nucen vyřešit soud prvního stupně i v probíhajícím řízení, byt' jako otázku předběžnou, jejíž posouzení by se neprojevilo ve výroku soudního rozhodnutí, nýbrž jen v odůvodnění jeho rozhodnutí. V případě závěru o neplatnosti nebo neúčinnosti uvedených smluv by bylo lze posoudit uplatněné pohledávky z právního důvodu bezdůvodného obohacení, jež však nemusí odpovídat svou výší pohledávkám založeným smluvně.

Vprojednávané věci je tak dán důvod přerušení řízení o určení pravosti pohledávky do doby pravomocného skončení vyřešení otázky v incidenčním řízení, vněmž je tato otázka řešena jako hlavní. Je tomu tak zdůvodu právní jistoty a zásady hospodárnosti řízení, nebot' mezi týmiž účastníky probíhá řada sporů o určení pravosti dalších žalobcových pohledávek založených týmiž smlouvami.

Soud prvního stupně však pochybil, když ve výroku napadeného usnesení rozhodl pouze o přerušení řízení, aniž by v něm uvedl důvod a dobu přerušení řízení podle § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř.

Důvodem přerušení tohoto řízení je, že probíhá další řízení , v němž je řešena jako hlavní otázka, kterou by jinak musel vyřešit soud prvního stupně jako otázku předběžnou, a proto je namístě řízení přerušit jen do pravomocného skončení tohoto dalšího řízení, z jehož výsledků bude soud v projednávané věci vycházet.

Ztohoto důvodu proto odvolací soud změnil napadené usnesení a řízení přerušil do pravomocného skončení řízení uvedených ve výroku tohoto usnesení, v nichž je otázka platnosti smluv, jež jsou právním důvodem sporných přihlášených pohledávek řešena, nebot' jen po tuto dobu je namístě, aby soud vtomto řízení nekonal (§ 167 odst.2 ve spojení s § 220 odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací námitky žalobce spočívající vtom, že nedošlo křádnému popření pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu žádným ze žalovaných, nejsou rozhodné pro posouzení procesní otázky spočívající v procesních důvodech vedoucích k přerušení tohoto řízení podle § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř., nebot' tento spor o určení jejich existence je zahájen kžalobě odvolatele, a to, zda sporné pohledávky, které jsou předmětem žaloby, byly žalovanými řádně popřeny, či nikoliv, jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné důvodnosti žaloby, kterou soud

(KSPH 37 INS 23802/2012) zkoumá vdůkazním řízení (které při rozhodování o přerušení řízení neprovádí) a nikterak nesouvisí spřezkoumáváním věcné správnosti procesního rozhodnutí soudu prvního stupně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 13. srpna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová