103 VSPH 188/2012-86
45 ICm 1938/2010 103 VSPH 188/2012-86 (KSHK 45 INS 4105/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: Pavel Mikeš, nar. , bytem , zast. JUDr. lng. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové Dukelská 15, proti žalovanému: Mgr. Kamil Toman, advokát se sídlem v Hradci Králové Škroupova 441, insolvenční správce dlužníka: REDUTA, spol. s r.o., IČO 25994085, se sídlem v Náchodě , Plhovská 340, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 lCm 1938/2010-61 ze dne 24.|edna 2012

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 1938/2010-61 ze dne 24.|edna 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem přihlášených a vjeho průběhu žalovaným popřených pohledávek, a to ve výši 273.205,--Kč (P-1) a 268.205,--Kč (P-2) z právního důvodu nedoplatků na nájemném z nájmu z nebytových prostor na základě nájemní smlouvy (NSmlouva) uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem 1.7.2003 (domu č.p. 340 zapsaného na listu vlastnicí č. 5049 pro kat. území Náchod, obec Náchod-Dům). V případě P-1 se jedná o dlužné nájemné za období 1.1.2005-31.12.2005, jež bylo sjednáno ve výši 1 mil. Kč ročně se lhůtou splatnosti vždy k 31.1. příslušného kalendářního roku a sestává zjistiny ve výši 250.000,--Kč a úroků z prodlení 2% z této částky ročně od 1.2.2006 do dne zjištění dlužníkova úpadku, tj. 22.9.2010, ve výši 23.205,--Kč. K P-2 žalobce uvedl, že se jedná o nedoplatek na nájemném na základě Smlouvy za období od 1.1.2006 do 31.3.2006, tj. za 3 měsíce a sestává z jistiny ve výši 250.000,--Kč a úroků z prodlení ve výši 2% ročně z této částky počínaje 1.2.2007 do zjištění dlužníkova úpadku, tj. 22.9.2010, ve výši 18.205,--Kč.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož o zaplacení

(KSHK 45 INS 4105/2010)

P-1 a P-2 jsou předmětem soudního řízení vedeného před Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 64 C 13/2009, jež bylo vdůsledku prohlášení konkursu na dlužníkův majetek přerušeno. KP-1 tvrdil, že dlužník uhradil žalobci, resp. jeho matce Olze Mikešové převodem na účet 15.11.2005 částku 100.000,--Kč, 16.11.2005 rovněž částku 100.000,--Kč a 31.1.2006 částku 200.000,--Kč a dále 27.2.2006 jako odvod na zajištění daně Finančnímu úřadu v Náchodě uhradil žalobci 100.000,--Kč. Konečně vhotovosti Olze Mikešové uhradil vprůběhu roku 2005 částku 450.000,--Kč. Vysvětlil, že dlužník Dům se souhlasem žalobce podpronajal České pojišt'ovně, a.s. podle podnájemní smlouvy z24.9.2004 (PSmlouva), v níž bylo sjednáno, že podnájemce jménem dlužníka zajistí vlastním nákladem stavební úpravy vhodnotě 5 mil. Kč a že dlužník jako nájemce plně nahradí podnájemci vynaložené náklady na jejich provedení postupným poskytováním čtvrtletních splátek ve výši 250.000,--Kč. Za situace, kdy dlužník jako nájemce obdržel souhlas od žalobce k provedeným úpravám, jež zajistil prostřednictvím podnájemce a je povinen mu vynaložené náklady uhradit, pak se v podstatě jedná o náklady, které dlužník jako nájemce vložil do pronajaté nemovitosti ve prospěch jejího vlastníka. S odkazem na ustanovení § 667 odst. 1 poslední věta ObčZ uvedl, že v situaci, kdy žalobce-vlastník nemovitosti dal souhlas se stavebními úpravami, avšak nezavázal se k úhradě nákladů na ně vynaložených nájemcem, může nájemce po skončení nájmu požadovat na pronajímateli, tj. žalobci, protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. Připomněl, že v projednávané věci se hodnota pronajaté nemovitosti zvýšila o 5 mil. Kč, a proto byl žalobce povinen dlužníkovi v postavení nájemce vydat tomu odpovídající protihodnotu (spor probíhá před Okresním soudem vNáchodě pod sp.zn. 14 C 39/2006. Dále uvedl, že ve věci Okresního soudu v Náchodě sp.zn. 64 C 13/2009 dlužník jako žalovaný započetl na svou pohledávku spočívající ve vydání protihodnoty ve výši 5 mil. Kč částku 50.000,--Kč, jež zbývala do úplné úhrady nájemného za rok 2005,--Kč. K P-2 uvedl, že v průběhu roku 2005 došlo kvážné poruše kanalizačních přípojek pronajatého domu a že sžalobcovým souhlasem dlužník zajistil jejich opravu, přičemž celková hodnota nákladů nesených dlužníkem činila 250.000,--Kč. Pohledávku za žalobcem ztitulu náhrady těchto nákladů si započetl na nájem ve shodné výši za první čtvrtletí roku 2006.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhovil a určil pravost pohledávek P-1 a P-2 (bod l. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku). Soud prvního stupně zjistil:

-z výpovědi žalobce slyšeného jako účastníka řízení vyplynulo, že v září 2005 s ním projednával jednatel dlužníka p.Bernášek zatékání vody do sklepa Domu, že však žalobce žádný důvod pro opravy neshledal a opravy ve výši 250.000,--Kč neschválil pro jejich předražení. 16.12.2005 žalobce ukončil s dlužníkem vztah z nájemní smlouvy. Dům v době, kdy ho pronajal dlužníkovi, byl v roce 2003 v dobrém technickém stavu, ve stáří 5-6 let. l když jednatel dlužníka Bernášek měl na starosti správu Domu, žádnou smlouvu s ním ani s někým jiným neuzavíral,

-z protokolu o výpovědi svědkyně Marie Bernáškové v řízení vedeném pod sp.zn. 64 C 13/2009, že jako manželka jednatele dlužníka uvedla, že věděla, že nájemné bylo placena na jaře a na podzim v částkách kolem 150-200 tis. Kč přímo

(KSHK 45 INS 4105/2010)

žalobci a že mělo dojít k opravě Domu v souvislosti s odpady na základě dohody se žalobcem v září 2005,

-z protokolu o výpovědi svědkyně Olgy Mikešové (matky žalobce), že uvedla, že pan Bernášek někdy předal nájemné jí namísto žalobci,

-z insolvenčního spisu, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení P-1 a P-2 a dále připojil rozsudek Okresního soudu vNáchodě, podle kterého byl dlužník zavázán zaplatit žalobci 500.000,--Kč spříslušenstvím představující neuhrazené nájemné Domu a že tento rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem pod sp.zn. 17 Co 194/2008, podle nichž předmětem sporu bylo posouzení pohledávky dlužníka za žalobcem z provedených stavebních úprav a že oba soudy uzavřeli, že nárok žalobce na zaplacení nájemného byl zcela prokázán a že pohledávka, kterou dlužník započítával proti pohledávce žalobce nebyla v řízení prokázána.

Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně uvedl, že vycházel ztvrzení a důkazů žalobce i žalovaného, který však mohl argumentovat jen na základě vyjádření dlužníka a na základě ne zcela řádně vedeného účetnictví, přičemž účetními doklady, jež měl kdispozici, své tvrzení o uhrazení dlužného nájemného nemohl prokázat. Soud prvního stupně pak vyslovil právní závěr, podle něhož bylo nadbytečné provádět výslech jednatele dlužníka Bernáška, nebot' tvrzení o zaplacení nájemného musí být doloženo listinně, kčemuž nepostačuje pouze tvrzení s neurčitými doklady, jež takové tvrzení neprokazují. Konstatoval obtížné postavení žalovaného vprojednávané věci, avšak souhlasil stím, že bylo jeho povinností P-1 a P-2 popřít. Upozornil na to, že v rámci insolvenčního řízení může žalovaný vyvolat spor o přezkoumání dlužníkových nároků vůči žalobci týkající se provedení stavebních úprav na Domě. Shrnul, že vincidenčním řízení je vázán rozsahem popřeného nároku vinsolvenčním řízení tudíž nemůže zkoumat další nároky nad rámec přihlášky žalobce. Vzhledem ktomu, že účastníci žádné další důkazy nenavrhli, rozhodl podle předložených důkazů a žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodnil ustanovením § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ).

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, nebot' soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a v důsledku toho, že neunesl důkazní břemeno, aniž by provedl všechny důkazy, jež navrhoval, žalobě vyhověl. Soud prvního stupně takto nevyhověl jeho návrhu na výslech Evy Vojtíškové, jednatelky společnosti LARY, spol. s r.o. ohledně rozsahu oprav, stejně pak odmítl provést důkaz výpovědí jednatele dlužníka pana Bernáška kotázce započtení dlužníka pohledávky 250.000,--Kč za žalobcem oproti nájemnému za první čtvrtletí roku 2006.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. soud vodůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a zjakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel

(KSHK 45 INS 4105/2010) svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po stránce právní. Dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Soud prvního stupně vodůvodnění napadeného rozsudku sice uvedl, co vyplynulo z výpovědi žalobce, ale již tento důkaz jakkoliv nehodnotil se závěrem, jaká zjištění zněhož učinil a shodně pak nezhodnotil, co zjistil, zlistin-protokolů o výpovědi svědkyň Marie Bernáškové a Olgy Mikešové. Skutkové závěry tak učinil jen ohledně toho, že P-1 a P-2 byly přihlášeny do insolvenčního řízení a že žalobce současně přihlásil další pohledávku za dlužníkem na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Náchodě, který byl potvrzen odvolacím soudem. Z obsahu rozhodnutí obou soudů dospěl k závěru, že žalobcův nárok v této věci na zaplacení nájemného ve výši 500.000,--Kč byl prokázán a že nebyla v řízení prokázána pohledávka dlužníka za žalobcem ve výši 5 mil. Kč.

Zrozhodnutí č.j. 14 C 39/2006-221 Okresního soudu vNáchodě ze dne 13.2.2008 však plyne, že předmětem sporu bylo zaplacení nájemného za pronájem Domu za období od 1.7.2003 do 31.12.2003 a soud prvního stupně nikterak nevysvětlil souvislost závěrů tohoto soudu, že je dlužník povinen zaplatit uplatněnou pohledávku z dlužného nájemného za jiné období se závěrem učiněným v napadeném rozsudku, a bez dalšího převzal jeho závěr, že zažalovaná pohledávka nemohla zaniknout zápočtem na dlužníkovu pohledávku za žalobcem ve výši 5 mil. Kč, nebot' žalovaný netvrdil a ani neprokazoval existenci pohledávky za žalobcem z důvodu ustanovení § 667 ObčZ. Přestože žalovaný předložil ke svým tvrzení listiny -faktury vystavené v souvislosti s opravami kanalizačních přípojek a dále kopie výdajových dokladů na částky, o nichž žalovaný tvrdil, že byly vynaloženy na úhradu nájemného v Domě za rok 2005, žádná zjištění z nich soud prvního stupně neučinil a nezhodnotil je. Žalobě vyhověl pro neunesení důkazního břemene žalovaným přesto, že se se všemi, zejména listinnými důkazy, které žalovaný navrhl, nevypořádal a nepoučil ho ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení. Právní hodnocení nájemního vztahu v souvislosti s přihlášenými pohledávkami P-1 a P-2 a výklad důvodů, pro něž soud prvního stupně určil jejich pravost co do základu i výše v odůvodnění napadeného rozsudku chybí.

Odvolací soud dospěl kzávěru, že soud prvního stupně zjevně zákonným požadavkům na odůvodnění rozsudku nedostál. Z provedených důkazů řádná zjištění neučinil a neformuloval z nich plynoucí skutkové závěry, jež by posoudil po stránce právní, tj. zjakých ustanovení vycházel, jak je vyložil a také výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištění skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu kpředmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto bylo rozhodnuto. Tyto nedostatky napadeného rozsudku znemožňují tomu z účastníků, jenž nebyl ve věci úspěšný, se závěrům soudu kvalifikovaně bránit a odvolacímu soudu řádně napadený rozsudek ve věci samé přezkoumat.

Na základě výše uvedeného odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm.b) o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, který znovu rozhodne o určení pravosti popřené pohledávky, přičemž v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. uvede svá skutková zjištění, jež

(KSHK 45 lNS 4105/2010) promítne do skutkových závěru a ty posoudí po právní strance. Novém rozhodnutí ve věci zároveň rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. října 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová