103 VSPH 188/2011-45
45 ICm 1083/2011 103 VSPH 188/2011-45 (KSUL 45 INS 2856/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem Praha 1, Jindřišská 24, IČO 61860069, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované: SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. se sídlem Teplice, Husitská 692/3, insolvenční správkyně dlužnice: Věra anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Julia Payera 1730/12, zast. JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem Teplice, Kolárova 18, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2011, č.j. 45 ICm 1083/2011-28,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2011, č.j. 45 ICm 1083/2011-28, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalované domáhá určení pravosti od insolvenčního řízení vedeného na dlužnici Věru anonymizovano (dále jen dlužnice) přihlášené a v jeho průběhu žalovanou popřené pohledávky ve výši 33.652,20 Kč (dále jen sporná pohledávka) sestávající ze smluvní pokuty 29.790,-Kč a smluvního úroku a nákladů rozhodčího řízení 3.862,20 Kč. Uvedl, že sporná pohledávka představuje část (z celkové výše 75.234,-Kč) přihlášené vykonatelné pohledávky představující nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky mající původ ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100200583 (dále jen Smlouva) ve výši 68.437,-Kč, směnečného úroku 5.197,-Kč a nákladů rozhodčího řízení 1.600,-Kč. Konstatoval, že mu sporná pohledávka byla přiznána rozhodčím nálezem a přihlášena jako vykonatelná, a proto žalobu měla podat žalovaná ve smyslu § 199 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a nikoliv jej informovat o možnosti podání incidenční žaloby z důvodu, že spornou pohledávku přezkoumala jako nevykonatelnou, a povinnost podat žalobu, a nikoliv obcházet ust. § 198 IZ. Zdůraznil, že rozhodčí doložka sjednaná ve Smlouvě je platná a dlužnice proti ní mohla brojit v rámci rozhodčího řízení, či žalobou na zrušení rozhodčího nálezu, jenž je pravomocný a vykonatelný a zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Postup žalované při popření jeho přihlášené pohledávky shledal v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ, neboť provedla jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce. Doplnil, že částka (KSUL 45 INS 2856/2011) přihlášené pohledávky odpovídá Smlouvě, jež byla uzavřena v souladu se zákonem a obchodními zvyklostmi a je důsledkem porušení Smlouvy ze strany dlužnice. Konstatoval, že přiměřenost pohledávek je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním spotřebitelských úvěrů spojeno a na skutečnost, že splácení úvěrů nebylo zajištěno žádným majetkem, a že i ochrana spotřebitele má své meze a nelze ji pojímat jako obranu lehkomyslnosti a neodpovědnosti dlužnice. Uzavřel, že měla-li žalovaná námitky proti rozhodčímu nálezu, měla podat žalobu na jeho zrušení a v souladu s výsledkem takového řízení pak posoudit, zda jeho přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou či nevykonatelnou, anebo sama podat žalobu o popření pravosti a výše pohledávky, a pokud tak neučinila, mělo by být v daném případě postupováno podle § 201 odst. 1 IZ.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že spornou pohledávku považuje za nevykonatelnou, neboť ve Smlouvě sjednaná rozhodčí doložka je neplatná pro rozpor s kogentní úpravou ochrany spotřebitele v rámci spotřebitelských smluv, konkrétně s ust. § 56 odst. 1obč. zák., podle něhož spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, jež v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a je třeba vykládat je komunitárně konformním způsobem tak, že v takových smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Uzavřela, že žalobce ani netvrdí skutečnosti, které by pohledávku v popřené výši měly zakládat, důkazy k prokázání absentujících tvrzení stejně tak nenavrhuje, pouze polemizuje s nevykonatelností pohledávky, přestože by žaloba na určení pravosti pohledávky měla v zásadě odpovídat obsahem žalobě o zaplacení, a proto ji považuje za nedůvodnou.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení pravosti sporné pohledávky žalobce za dlužnicí zamítl (bod I. výroku), zavázal žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 1.000,-Kč (bod II. výroku) a k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 12.175,-Kč k rukám jejího právního zástupce (bod III. výroku). Soud zjistil, že mezi žalobcem a dlužnicí byla uzavřena Smlouva ve znění dodatku z 3.7.2008, na jejímž základě dlužnice čerpala půjčku. K zajištění poskytnuté půjčky dlužnice vystavila žalobci při podpisu Smlouvy jednu vlastní blankosměnku pro případ prodlení s placením jakéhokoliv závazku z ní vyplvající s tím, že dala souhlas k jejímu vyplnění ohledně směnečné částky nepřesahující celkovou dlužnou částku, data a místa splatnosti. Pokračoval, že v souladu se smluvními podmínkami žalobce vyplnil dlužnou částku, tj. směnečnou sumu 68.437,-Kč do předmětné blankosměnky vystavené dlužnicí 13.6.2008, a že podle čl. 18 smluvních podmínek Smlouvy je ohledně rozhodčích doložek stanoveno, že rozhodce může rozhodovat i o všech nárocích vzniklých přímo nebo i odvozeně, nebo v návaznosti na stávající závazek. Konstatoval, že v přihlášce pohledávky uplatnil žalobce nedoplatek na směnečné sumě ve výši 75.234,-Kč a ze stejného právního důvodu podal žalobu na určení pravosti popřené části přihlášení pohledávky, tj. 33.625,20 Kč, když ve zbývající části 41.581,80 Kč byla pohledávka zjištěna. Z odůvodnění rozhodčího nálezu sp.zn. Va 29/2009-7 ze dne 1.3.2010 (právní moc 17.3.2010) zjistil, že rozhodce uzavřel, že směnka je platná, dlužník neuplatnil k jeho výzvě námitky podle jím daného poučení, a proto zavázal dlužnici k zaplacení směnečné pohledávky s 6 % úrokem a nákladům rozhodčího řízení.

2 (KSUL 45 INS 2856/2011)

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná především proto, že přihlášená pohledávka je nevykonatelná pro absolutní neplatnost ujednání o rozhodčí doložce (ve Smlouvě) a v důsledku toho je neplatný i samotný rozhodčí nález, k němuž nelze přihlížet. Zdůraznil, že žalobce přihlásil nároky ze zajišťovací směnky, přičemž podle Smlouvy rozhodčí doložka zcela jednoznačně vymezuje, že rozhodčímu řízení podléhají nároky založené ve Smlouvě, a že v případě zajišťovací směnky stojí vedle sebe dva zcela nezávislé okruhy, a to oblast závazků obecných a oblast abstraktních závazků směnečných, a tyto okruhy jsou propojeny jen Smlouvou, která vymezuje funkci, jež je zrovna směnce svěřena. Dovodil, s odkazem na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vyslovené v rozhodnutích sp. zn. 5 Cmo 321/2010 a 9 Cmo 255/2010, že účastníci Smlouvy nevyjádřili vůli podřídit rozhodčímu řízení i závazky ze směnky, jež zajišťuje závazky vyplývající ze Smlouvy, neboť v čl. 18 Smlouvy nebylo sjednáno, že rozhodce je oprávněn rozhodovat i ve sporech směnečných a šekových, takže při absenci takového ujednání mohou spory o zaplacení směnky rozhodovat věcně příslušné krajské soudy. Uzavřel, že v rámci přezkumného jednání byla zjištěna pouze výše nesplacené půjčky a ve zbytku je nárok žalobce nedůvodný, neboť nebyl uplatněn z titulu nesplacené smlouvy o úvěru, ale z titulu nedoplatku na směnečné sumě včetně příslušenství. Doplnil, že ujednání o vypsání (vyplnění) blankosměnky, jež je toliko uvedeno ve smluvních podmínkách, nikoliv na formuláři Smlouvy, navíc naprosto nekonkrétní, považuje za neplatné, stejně jako možnost projednání tohoto nároku před rozhodcem, takže žalobcem přihlášená pohledávka je pohledávkou nevykonatelnou z právního důvodu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ve výši 33.652,20 Kč, nároky uplatněné v přihlášené pohledávce nevznikly a jako neexistující nemohou být zjištěny, a proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal náklady za právní zastupování advokátem.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. Především namítl, že soud prvního stupně přehlédl závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1130/2011 z 31.5.2011 týkající se řešení sporů rozhodci při sjednání vyplňovacího prohlášení a rozhodčí doložky ve Smlouvě, z nichž se podává závěr o řešení sporů rozhodcem zcela opačný, což podporují i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 52/2011 a 5 Cmo 141/200, jež řešila shodnou konkrétní doložku žalobce ohledně zajišťovací směnky se závěrem, že se na ně vztahuje. Konstatoval, že s ohledem na charakter směnky, jež plní funkci zajištění tak, že k jejímu vystavení, resp. doplnění dochází v důsledku neplnění závazků ze Smlouvy, lze dovodit subsidiaritu vztahu osob ze zajišťovací směnky vůči primárnímu vztahu účastníků smlouvy o úvěru. Zdůraznil, že neobstojí závěry soudu o neplatnosti vyplňovacího prohlášení ke směnce, pokud není obsaženo na formuláři Smlouvy, nýbrž v připojených smluvních podmínkách, jež dohromady tvoří text Smlouvy, přičemž dlužnici nebránilo nic v tom, aby se s celým textem Smlouvy seznámila, neboť není pro průměrného spotřebitele problém, aby tak učinil a porozuměl jeho obsahu. Z uvedených důvodů nemůže jít k tíži žalobce, že druhá smluvní strana si počíná natolik neopatrně, že ignoruje zásadu obezřetnosti. Uzavřel, že ujednání o vyplnění blankosměnky v čl. 6.4 smluvních podmínek je zcela určité, neboť obsahuje, co a jak je věřitel (žalobce) oprávněn vyplnit, tj. údaje o splatnosti, směnečnou sumu a platební místo.

3 (KSUL 45 INS 2856/2011)

Žalovaná k odvolání uvedla, že napadený rozsudek je věcně správný, sporná pohledávka je pohledávkou nevykonatelnou, neboť rozhodčí doložka byla sjednána neplatně a k rozhodčímu nálezu nelze přihlížet, a že je správný závěr soudu, že nebyla sjednána účastníky Smlouvy tak, že vyjadřuje jejich vůli podřídit rozhodčímu řízení i závazky ze směnky, a proto není namístě názor žalobce, že se rozhodčí doložka vztahuje i na spornou pohledávku obsaženou v zajišťovací směnce. Uzavřela, že je správný závěr, že vztahy ze směnky nejsou právem souvisejícím, odvozeným či jinak navazujícím na závazek plynoucí z úvěrové smlouvy.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. mimo jiné soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhá a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí NS sp. zn.32 Odo 1561/2006).

Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zákon vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, která nahradila zásadu formálního hodnocení a která vyjadřuje, že závěr, který soudce učiní o pravdivosti i či nepravdivosti tvrzených skutečností vzhledem ke zprávám získaným z provedených důkazů, je věcí vnitřního soudcova přesvědčení a jeho logického myšlenkového postupu. Důvodem k tomu, aby soud odmítl provedení účastníkem navrženého důkazu, je vztah nabízeného důkazu k projednávané věci. Může jít například o to, že navržený důkaz nemůže žádným způsobem přispět k objasnění skutkového stavu věci nebo jeho provedení by bylo nadbytečné, jelikož skutkový stav byl již úplně zjištěn dříve provedenými důkazy. Důvodem k odmítnutí důkazu však nemůže být jeho nevěrohodnost. Závěr o věrohodnosti důkazu je totiž již součástí jeho hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř., přičemž nelze regulérně hodnotit důkaz, kterým soud neprovedl dokazováním (blíže rozhodnutí NS sp.zn. 29 Cdo 2893/2000).

V projednávané věci soud prvního stupně shora citovanou úpravu v napadeném rozsudku nerespektoval, neboť ve svém odůvodnění se omezil na přednesy účastníků řízení a konstatování, že provedl všechny navržené důkazy, jež vyjmenoval, aniž by je však řádně zhodnotil a svá zjištění z nich učiněná formuloval do skutkového závěru. V napadeném rozsudku uvedené právní posouzení se týká toho, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou s ohledem na smluvní ujednání o řešení sporů ze Smlouvy rozhodcem i v případě uplatnění nároků ze směnky zajišťující nároky z ní vyplývající. Soud prvního stupně dovodil, že ujednání o rozhodčí doložce je absolutně neplatné a nelze ji aplikovat na řešení sporů týkající se směnečných nároků, rozhodčí nález pak

4 (KSUL 45 INS 2856/2011) není vykonatelným rozhodnutím, neboť nebyla dána pravomoc rozhodce k rozhodování sporů ze směnky. Z uvedeného závěru by se dalo nepřímo dovodit, že jinak rozhodčí doložka ve Smlouvě, resp. smluvních podmínkách byla sjednána platně, což však odporuje právě závěru o její absolutní neplatnosti za situace, kdy jiné důvody neplatnosti rozhodčí doložky neuvedl. Právní hodnocení sporné pohledávky se týká výlučně posouzení Smlouvy, resp. pravomoci rozhodce rozhodovat spory týkající se nároků ze zajišťovacích směnek v souvislosti s poskytnutím úvěru dlužnici, avšak neobsahuje jasný a srozumitelný závěr, pro který by neměl mít žalobce pohledávku za dlužníkem z právního důvodu směnky, tj. z právního důvodu, pro který byly tyto pohledávky přihlášeny. Bylo tedy jeho povinností posoudit spornou pohledávku především z důvodu vystavené směnky jako zajišťovacího prostředku k pohledávkám za dlužnicí ze Smlouvy. Postavit nejdříve najisto existenci směnky samotné, neboť z předložených důkazů neplyne, zda byla předložena jako důkaz originál této směnky, zda tato směnka byla uložena v soudní úschově (ve spisu není doklad o jejím uložení ve formě její ověřené kopie opatřené potvrzením soudu), aby bylo zjištěno, že žalobce je z nich stále oprávněný, a zajištěno, že s ní v průběhu tohoto řízení žalobce, resp. jejich majitel nebude disponovat bez vědomí soudu a bude tak stažena z oběhu. Teprve v případě, že bude prokázána její existence a že oprávněným z ní je žalobce, posoudit, zda tu existuje její ekonomický důvod, resp. zda se nejedná o směnku planou, neboť neexistuje pohledávka, již by zajišťovala.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že předpokladem řádného přezkumu je přihláška pohledávky, v níž je věřitel povinen uvést rozhodující skutečnosti, na jejichž základě přihlášená pohledávka vznikla, a že v tomto směru má přihláška pohledávky povahu uplatnění práva u soudu s obdobnými procesními účinky jako žaloba. V incidenčním řízení nelze uplatnit jiné skutkové okolnosti vzniku přihlášené pohledávky, než ty, jež byly předmětem přezkumu. Žalobce se v přihlášce pohledávek v projednávané věci, ale omezil jen na sdělení, že právním důvodem sporné pohledávky je zajišťovací směnka vystavená k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy, o nichž však nic konkrétnějšího netvrdí, a údaje k nim neposkytuje ani v žalobě samotné, neboť v ní se omezil pouze na zdůvodnění, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nikoliv, a sdělením, že v částce 29.790,-Kč se jedná o smluvní pokutu a v částce 3.862,20 Kč o smluvní úrok a náklady rozhodčího řízení, byť její obsah je určen obsahem vyrozumění o popření pohledávky, z něhož se podává, že žalovaná zpochybňuje jednotlivé části směnečné pohledávky, jež však z obsahu přihlášky seznat nelze. Proto nelze pak zodpovědět otázku, zda v souladu s § 198 odst. 2 IZ uplatnil žalobce v žalobě jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. V případě závěru, že přihláška pohledávky není projednatelná, bude namístě žalobu zamítnout pro předčasnost, dalším postupem odstranit vady přihlášky podle § 188 IZ a tu podrobit zvláštnímu přezkumu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998 publikované pod číslem 76/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě závěru o tom, že přihláška pohledávky přezkoumatelná je, avšak sporná pohledávka není vykonatelná, bude třeba nejdříve postavit najisto existenci směnky a její zajištění (uložení u soudu), jak uvedeno shora.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení

5 (KSUL 45 INS 2856/2011) soudu prvního stupně, který znovu o věci rozhodne o žalobě a v novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. prosince 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

6