103 VSPH 179/2017-243
č. j. 44 ICm 17/2014 103 VSPH 179/2017-243 (KSUL 44 INS 1212/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína ve věci žalobce: VRŠANSKÝ a spol., v.o.s. se sídlem Teplice, Kollárova 1879/11, IČO: 25466763, insolvenční správce dlužníka: "Teplická stavební a realitní společnost" s.r.o. se sídlem Teplice, Dubská 901/28, IČO: 44566735 zastoupený Mgr. Martinem Sobkem, advokátem se sídlem Teplice, Rokycanova 5 proti žalovaným: 1) Ing. Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Dubí, Mstišovská 586/8A 2) Ing. Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Palackého 2886 zastoupený Mgr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 35 o odpůrčí žalobě, o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 44 ICm 17/2014-230

takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 44 ICm 17/2014-230, se v bodech II. a III. výroku ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníka žalobou podanou proti žalovaným domáhá určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2011, kterou dlužník převedl na žalované pozemek parc.č. 4272/6 v k.ú. Teplice bez přiměřeného protiplnění za cenu 38.600,-Kč. Současně připouští, že se jedná o cenu obvyklou. Žalovaní byli v rozhodnou dobu společníky a jednateli dlužníka, tedy osoby dlužníku blízké. Při uzavření smlouvy nebyly naplněny požadavky ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. 2. Žalovaný 1) žádá zamítnutí žaloby s odůvodněním, že prodejem pozemku dlužník řešil nedobrou ekonomickou situaci v té době. Nepředpokládal, že společnost skonči v insolvenci. Cena převáděného majetku byla cenou obvyklou. Nebýt tohoto prodeje, pohledávky věřitelů by dnes byly vyšší. 3. Žalovaný 2) žádá zamítnutí žaloby. Stejně jako žalovaný 1) popřel, že by pozemek byl převáděn za nižší než obvyklou cenu. 4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o původně také uplatněné žalobě na určení neúčinnosti kupních smluv ze dne 9. 10. 2007 a ze dne 29. 11. 2012 z důvodu zpětvzetí žaloby (bod I. výroku). Určil, že kupní smlouva ze dne 23. 9. 2011, kterou dlužník převedl na žalované pozemek parc.č. 4272/6 v k.ú. Teplice je vůči věřitelům dlužníka neúčinná

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 44 ICm 17/2014 (KSUL 44 INS 1212/2013)

(bod II. výroku). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 5. Své rozhodnutí, co do právního posouzení věci odkazuje na ust. § 240, § 233, § 234, § 236 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a §196a obchodního zákoníku, staví na skutkových zjištěních čerpaných z důkazů, které byly v řízení provedeny se skutkovým závěrem, že cena převáděného majetku ve výši 38.600,-Kč (stanovená jako cena administrativní) neodpovídá ceně obvyklé, která dle posudku vypracovaného soudním znalcem činí 89.700,-Kč. Aktuálně vlastní spornou nemovitost pouze žalovaný 2), když v roce 2012 na něj převedl svůj podíl žalovaný 1). Ve smyslu ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku posoudil spornou kupní smlouvu jako platnou s odůvodněním, že byť nebyla uzavřena v souladu se zákonem, žalovaní byli v dobré víře, neboť si patrně v důsledku neznalosti nechali vyhotovit znalecký posudek znalcem, kterého si vybrali sami a nevšimli si, že ten nestanovil cenu obvyklou. Jelikož kupující byly ve vztahu k dlužníku osobami blízkými, má se dle § 240 InsZ za to, že sporný právní úkon byl učiněn v době, kdy dlužník byl v úpadku. Žalovaný 2) je povinen dle § 137 odst. 1 InsZ vydat plnění, které tímto úkonem získal a žalovaný 1) je povinen vydat dle § 236 odst. 2 InsZ rovnocennou náhradu. 6. Včas podaným odvoláním proti výrokům II. a III. tohoto rozhodnutí žalovaný 1) navrhl jeho změnu s požadavkem, aby žaloba byla zamítnuta. Poukazuje na vady v řízení vypracovaného znaleckého posudku a trvá na tom, že sporná nemovitost byla dlužníkem prodána za cenu obvyklou. 7. Žalobce ani žalovaný 2) se k odvolání nevyjádřili. 8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu. 9. Soudu prvního stupně je třeba v první řadě vytknout, že projednal návrh žalobce na určení neúčinnosti právního úkonu v situaci, kdy pro vnitřní rozpory (jakož i zásadní mezery) a z toho pramenící neurčitost v tvrzeních, kterými je odůvodněn, sotva lze mít za řádný návrh opírající se o to, že dotčený právní úkon byl učiněn v rozporu se zákonem (což by svědčilo o jeho neplatnosti) a současně o to, že platný je, ale je neúčinný, byť sporná nemovitost byla dlužníkem na žalované převedena za cenu obvyklou. 10. Ať už žalobce promítá do žaloby svou nejistotu, jak v insolvenčním řízení adekvátně postupovat a jak žalovat, nebo je aktuální formulace žaloby dána okolnostmi objektivní povahy (např. nedostatkem potřebných informací), měl se s tím soud prvního stupně vypořádat a pokusit se odpovídajícím procesním postupem vady neprojednatelné žaloby odstranit. Neučinil-li tak, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a kterou nelze v odvolacím řízení napravit. 11. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. za použití § 7 InsZ není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 44 ICm 17/2014 (KSUL 44 INS 1212/2013)

12. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010 sp. zn. 30 Cdo 541/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009). 13. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). V zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces (§ 1 o.s.ř.) je totiž právem účastníka znát důvody, které soud vedly k vydání jeho rozhodnutí, a to v podobě, která umožňuje jejich přezkoumání v řízení o opravném prostředku, jímž se účastník-odvolatel může kvalifikovaně bránit. 14. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí nedostál, a toto je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou totiž vyjádřeny úvahy soudu prvního stupně způsobem, jež by umožnily jeho skutkové a právní závěry přezkoumat, a tento nedostatek nelze překonat tím, že tyto úvahy budou dovozovány z obsahu spisového materiálu. Tato okolnost ostatně znemožňuje účastníkům kvalifikovaně se proti vydanému rozhodnutí bránit. 15. Odůvodnění napadeného rozhodnutí především postrádá uvedení všech pro rozhodnutí věci podstatných skutkových zjištění včetně důkazů, z nichž byla učiněna. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že dotčený právní úkon není neplatný, nicméně žaloba na určení jeho neúčinnosti je důvodná, jeho úvahy v podrobnostech postrádají dostatek důvodů pro takový závěr. 16. Ten, co do otázky platnosti sporné smlouvy (bez ohledu na to, že není zřejmé, na základě jaké hmotněprávní úpravy soud k takovému závěru dospěl) totiž nemůže obstát s pouhým zjištěním, že byť smlouva nebyla uzavřena v souladu se zákonem, žalovaní byli v dobré víře, neboť si patrně v důsledku neznalosti nechali vyhotovit znalecký posudek znalcem, kterého si vybrali a nevšimli si, že ten nestanovil cenu obvyklou. Taková úvaha je nejenže nesprávná, ale i nesrozumitelná, když není zřejmé, na čem soud prvního stupně zakládá dobrou víru žalovaných , když zároveň dospívá k závěru, že při uzavírání smlouvy byl porušen zákon (srov. v této souvislosti klasické zásady ignorantia iuris non excusat (neznalost práva neomlouvá) a vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). 17. Neúčinnost dotčené smlouvy pak nelze vystavět na zjištění, že obvyklá cena převáděné nemovitosti činí 89.700,-Kč a nikoliv 38.600,-Kč, za kterou byla prodána v situaci, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda se soud zabýval a pokud ano, s jakým výsledkem, námitkami, které proti znaleckému posudku, z něhož bez dalšího vycházel, vznesli žalovaní. Není zřejmé, proč byl prováděn důkaz vyúčtováním znalečného a cestovním příkazem znalce. 18. Mimo to, z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani z obsahu spisu není zřejmé, proč se soud prvního stupně dosud nevypořádal s nároky uplatněnými znalcem v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. V této souvislosti pak sotva může sám o sobě obstát i výrok o nákladech řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 44 ICm 17/2014 (KSUL 44 INS 1212/2013)

19. Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát, a proto jej podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ).

Praha 8. února 2018

JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M., v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.