103 VSPH 179/2013-107
56 ICm 496/2010 103 VSPH 179/2013-107 (KSPA 56 INS 8982/2009)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobce: Soňa anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Třebová, Semanínská 2085, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Čechova 396, proti žalovanému: JUDr. Petr Kocián, exekutor Exekutorského úřadu Brno-venkov se sídlem Brno, Veveří 125, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu vHradci Králové, pobočky vPardubicích, č.j. 56 lCm 496/2010-71 ze dne 6. února 2013, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. 56 ICm 496/2010-71 ze dne 6. února 2013 se co do určení, že nemá žalovaný za žalobkyní v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSPA 56 INS 8982/2009 před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočkou v Pardubicích, pohledávku ve výši 120,-Kč potvrzuje.

||. Tento rozsudek se mění co do určení neexistence pohledávky žalovaného za žalobkyní ve výši 7.800,-Kč tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

|||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Žalobkyně-dlužnice se domáhala proti žalovanému určení, že jeho vykonatelná pohledávka ve výši 7.920,-Kč (dále též sporná pohledávka) z právního

(KSPA 56 INS 8982/2009) důvodu odměny a náhrady hotových výdajů exekutora podle příkazu kúhradě nákladů exekuce není po právu. Uvedla, že spornou pohledávku popřela při přezkumném jednání 3.5.2010, nebot, ji považuje za neexistenční, když nárok žalovaného na úhradu této pohledávky nevznikl. Právo na náhradu nákladů exekuce vzniká exekutorovi teprve právní mocí příkazu k úhradě, jenž však žalovaný nebyl vzhledem k účinkům zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), oprávněn vydat. Měl-li exekuční příkaz ze dne 20.1.2010 nabýt právní moci dne 5.2.2010, je zřejmé, že tato pohledávka pravomocně nevznikla, nebot, účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly již dne 15.12.2009 a sohledem na zákonný zákaz provedení exekuce je i nicotným právním aktem, který nemůže vyvolat žádné účinky. Doplnila, že postup exekutora po zahájení insolvenčního řízení stanoví § 46 odst. 6 ER.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že uplatnil svou vykonatelnou pohledávku za dlužnicí právem. Uvedl, že podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ je spojen účinek nemožnosti provedení, tj. vlastní realizace výkonu rozhodnutí či exekuce, jež by postihovala majetek dlužníka, ale lze ji nařídit. Dovodil, že při nařízené exekuci může vystavovat exekuční příkazy, avšak majetek povinného (dlužníka) nezpeněžuje, a vpřípadě, že přijme plnění, neměl by tyto prostředky vyplatit. Exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem má dle § 47 odst. 2 exekučního řádu (EŘ) účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (o.s.ř.). Pokud jde o náklady exekuce, ty nemohou být vyčísleny vusnesení o nařízení exekuce a určuje je exekutor vpříkazu kúhradě nákladů exekuce; nejedná se o úkon, jímž by byla prováděna exekuce. Příkaz kúhradě nákladů exekuce tak představuje jakési doplnění již vydaného usnesení o nařízení exekuce, které v tomto případě nabylo právní moci dne 24.11.2009. Pokračoval, že v tomto příkaze je rozhodnuto mimo jiné i o nároku oprávněného na náhradu nákladů řízení, který by byl takto rozhodnut i při podání návrhu na výkon rozhodnutí. Povinná (dlužnice) podáním insolvenčního návrhu zůstává účastníkem řízení se všemi právy k tomu náležejícími, tedy i s právem podat do předmětného příkazu ve lhůtě námitky, což neučinila. Uzavřel, že není žádný důvod, aby takto nařízená exekuce či výkon rozhodnutí a exekuční příkaz nemohly nabýt právní moci, když usnesení o povolení oddlužení bylo vydáno dne 26.3.2010; vžádném případě exekuční příkaz není nicotným úkonem, nebot, veškerá exekuční rozhodnutí vydaná po zahájení insolvenčního řízení zůstávají zachovány pro případné další exekuční řízení, nebude-li insolvenčnímu návrhu vyhověno. Odkázal též na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze 17.3.2011, č.j. 69 lCm 729/2010, 102 VSPH 15/2011-49, v němž tento soud vyjádřil názor, že exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce iv případě, že nebylo nic vymoženo stím, že ust. § 46 odst. 6 EŘ je rozhodnutím ovydání výtěžku insolvenčnímu správci a nepředstavuje rozhodnutí o náhradě nákladů oprávněného.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávka žalovaného z titulu náhrady nákladů exekuce přihlášená jako vykonatelná ve výši 7.920,-Kč není po právu (bod l. výroku) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 13.031,30 Kč (bod ll. výroku).

(KSPA 56 INS 8982/2009)

Soud rozhodl bez jednání (§ 115a o.s.ř.) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí dne 11. prosince 2008, usnesením č.j. 0Nc 16707/2008-6, nařídil podle platebního rozkazu stejného soudu ze dne 25. srpna 2008, č.j. 31 Ro 960/2008-12, na majetek žalobkyně exekuci a jejím provedením současně pověřil soudního exekutora JUDr. Petra Kociána z Exekutorského úřadu Brno-venkov se sídlem Brno, Příkop 6. Usnesení nabylo právní moci dne 24. listopadu 2009. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaný jako soudní exekutor vydal dne 20. ledna 2010, pod č.j. 137Ex 709/09-24 příkaz k úhradě nákladů exekuce ve věci oprávněné společnosti Matco, s.r.o., se sídlem Opatovická 4/1659, Praha 1. Žalobkyně jako povinná byla tímto příkazem zavázána k úhradě nákladů exekučního řízení ve výši 14.628,-Kč, přičemž ztoho náklady soudního exekutora činily částku 7.920,-Kč (odměna soudního exekutora 3.000,-Kč, náhrada jeho hotových výdajů 3.500,-Kč, náhrada za doručení písemností soudním exekutorem 100,-Kč a DPH 1.320,-Kč). Zbytek v částce 6.708,-Kč činily náklady oprávněného; příkaz je opatřen doložkou nabytí právní moci (5. února 2010). Dále konstatoval, že usnesením z 26.3.2010 byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením, že žalovaný přihlásil spornou pohledávku přihláškou ze 17.3.2010 jako vykonatelnou a nezajištěnou, jež představuje jistinu a jako důvod jejího vzniku je uvedeno: exekuce nařízená dle usnesení č.j. 0 Nc 16707/2008-6 Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11.12.2008, které nabylo právní moci dne 24.11.2009. Jako další okolnosti je uvedeno: exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 137 Ex 709/09-24 ze dne 20. ledna 2010, který nabyl právní moci dne 5. února 2010, pro náklady exekuce ve výši 7.920,-Kč. Obě citované listiny žalovaný přiložil.

Soud cituje § 109 odst. 1 písm. c) IZ, § 46 odst. 6, § 87 odst. 4. § 88 odst. 1 EŘ a dále § 5 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora (dále jen vyhláška), konstatoval, že ke dni zahájení insolvenčního řízení, tj. 15.12.2009 nebyla exekuce dokončena, nic nebylo vymoženo. Soudní exekutor vydal exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce až dne 20.1.2010, tj. po zahájení insolvenčního řízení. Uvedl, že je pravdou, že exekuční řád neobsahuje žádné ustanovení, které by přímo určovalo, kdy nebo v které fázi má soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce vydat. Podle názoru soudu je však třeba podle kontextu ustanovení § 87 až § 89 EŘ i s ohledem na ustanovení § 5 vyhlášky příkaz vydat až poté, kdy je známa celková výše vymoženého plnění, nebot, právě ta je základem pro určení odměny. Do té doby nejsou známy ani konečné vynaložené částky na hotové výdaje, na náhradu za ztrátu času a na náhradu za doručení písemností. V ustanovení § 46 odst. 6 EŘ je určen speciální postup soudního exekutora pro případ, kdy bylo něčeho vymoženo. Pro případ, kdy vymoženo nebylo nic, stejné ustanovení podle názoru soudu zapovídá exekutorovi činit nějaké úkony směřující k provedení exekuce, nebot, zákon v daném případě nestanoví jinak. Citované ustanovení v poznámce pod čarou přímo odkazuje na ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ, jež zakazuje provádění exekuce; takovým prováděním je podle úsudku soudu ivydání příkazu kúhradě nákladů exekuce jako konstitutivního aktu. Pohledávka soudního exekutora na úhradu nákladů exekuce vzniká až po právní moci tohoto příkazu. Protože ho však exekutor vprojednávaném případě nebyl po zahájení insolvenčního řízení oprávněn vydat, uzavřel soud, že přihlášená pohledávka nevznikla, tudíž není po právu. Doplnil, že dle judikatury Ústavního soudu např. nález ll. ÚS 1540/08 ze dne 29.7.2009, odměna exekutora by se mohla uplatnit jen tehdy,

(KSPA 56 INS 8982/2009) bylo-li vexekučním řízení vymoženo alespoň něco. Soudu po té, co se se všemi námitkami řádně vypořádal, nezbylo, než žalobě jako důvodné vyhovět. Předmětná vykonatelná a nezajištěná pohledávka tak s odkazem na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) IZ nebyla zjištěna. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů za právní zastupování advokátem podle vyhl. č. 484/2000 Sb.

Tento rozsudek napadl žalovaný vzákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobu zamítl. Odkázal na svá vyjádření prezentovaná v průběhu řízení a zdůraznil, že nesouhlasí se závěrem soudu, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení, nebot, před skončením není možné určit, zda bude exekuce úspěšná či nikoli. Vprojednávané věci je usnesení o nařízení exekuce vprávní moci, takže oprávněnost podání návrhu a nařízení exekuce již nemůže být zpochybněna. Podotkl, že zastavení exekuce pro nemajetnost povinného nelze také předpokládat, když soud povolil povinnému oddlužení. Namítl, že provedl všechny úkony směřující k provedení exekuce, takže mu zcela nepochybně vzniká nárok na úhradu hotových výdajů, jež je povinen zaplatit povinný (žalobkyně), jež jejich vznik zavinil. Jejich výši lze bez problému určit kdykoliv v průběhu exekučního řízení nejlépe paušální částkou 3.500,-Kč, jak se v dané věci stalo. Určitý problém spatřuje ve stanovení odměny, jež je požadována vminimální výši, ale za základ se bere výše exekutorem vymoženého plnění ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky. Závěrem odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2011, č.j. 102 VSPH 15/2011-49, 69 lCm 729/2010, a ze dne 25.4.2014, č.j. 102 VSPH 134/2014-64, 60 lCm 2619/2013 (KSPA 48 INS 10182/2012), vydaných ve fakticky totožných věcech, kdy odvolací soud změnil rozsudky soudu prvního stupně a žaloby na určení pravosti dlužníky popřené pohledávky zamítl.

Žalobkyně navrhla napadený rozsudek z důvodu jeho věcné správnosti potvrdit. Zopakovala v průběhu řízení prezentovanou argumentaci a zdůraznila, že odměna exekutorovi přísluší za provedení exekuce, a pokud ji neprovedl, nárok na ni nemá. Příkaz vydaný exekutorem má konstitutivní povahu a pohledávka na náhradu nákladů exekučního řízení vzniká až samotným rozhodnutím exekutora. Pohledávka žalovaného vznikla až po zahájení insolvenčního řízení a má za rozporné s § 5 IZ, aby byl exekutor honorován za to, co neprovedl. Uzavřela, že pohledávka za povinným by měla být vyřešena až po skončení exekuce.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl kzávěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Odvolací soud při hodnocení projednávané věci vyšel ze závěrů vyslovených ve shora žalovaným citovaném rozsudku ze dne 25.4.2014 sp.zn. 102 VSPH 134/2014, vněmž byl formulován názor, že nelze při určení nákladů exekuce vycházet z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného exekutorem až po zahájení

(KSPA 56 INS 8982/2009) insolvenčního řízení, nebot, jde o provádění exekuce. Jinými slovy vyjádřeno, pokud exekutor po zahájení insolvenčního řízení vydá rozhodnutí o nákladech exekuce (příkaz k úhradě nákladů exekuce), jedná se o nepřípustné provádění exekuce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 ze dne 30.11.2010 uveřejněný pod č. 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), k němuž nelze v insolvenčním řízení přihlédnout. Exekutor si tedy po zahájení insolvenčního řízení nemůže vyrobit exekuční titul, aby zajistil vykonatelnost pohledávky z titulu nákladů exekuce, což však neznamená, že by nemohl (neměl a nemusel) takovou pohledávku přihlásit (uplatnit) v insolvenčním řízení jako pohledávku nevykonatelnou.

V tam posuzovaném případě, shodně jako v této věci, je zjevné, že žalovaný vydal příkaz k úhradě až po zahájení insolvenčního řízení, a proto je (bylo) třeba nahlížet na spornou pohledávku z něj vzešlou jako na nevykonatelnou, byt, byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná. Za těchto okolností bylo na žalovaném exekutorovi, aby prokázal důvod jejího vzniku, tedy že mu vskutku vznikl nárok na odměnu ve výši 3.000,-Kč, na náhradu paušálně vynaložených hotových výdajů ve výši 3.500,-Kč, na náhradu za doručení písemností ve výši 100,-Kč a DPH ve výši 1.320,-Kč.

Jelikož není pochyb o tom, že žalovaný byl pověřen vedením exekuce, má odvolací soud zato, že mu vzniklo právo na minimální odměnu ve výši 3.000,-Kč dle ust. § 6 odst. 3 vyhlášky, na náhradu hotových výdajů v paušální částce 3.500,-Kč dle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky a na příslušnou DPH ve výši 1.300,-Kč. Podle názoru odvolacího soudu má totiž exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce iv případě, že vjejím průběhu nebylo na uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymohl, z EŘ ani zvyhlášky nevyplývá. Kpoukazu soudu na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ll. ÚS 1540/08 ze dne 29.7.2009, z něhož dovodil, že právo na náhradu nákladů exekuce a odměnu za její provedení vznikne soudnímu exekutorovi pouze tehdy, bylo-li vexekučním řízení vymoženo alespoň něco , odvolací soud dovodil, že toto rozhodnutí pro skutkové odlišnosti na tento případ přímo nedopadá, nebot, v tam posuzované věci uhradil povinný dlužnou částku ještě předtím, než mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, resp. splnil svoji povinnost dobrovolně dříve, než mohlo dojít kvynucenému provedení exekuce, kčemuž vtéto věci nedošlo. Dlužno dodat, že dle ust. § 11 odst. 2 vyhlášky činí odměna exekutora 3.000,-Kč, nestanoví-li se dále jinak, i vpřípadě, že jeho oprávnění k vedení exekuce zaniklo rozhodnutím soudu o vyloučení exekutora nebo o zastavení exekuce anebo změnou exekutora podle ust. § 51 písm. a), b) a d) zákona.

Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1písm a) o.s.ř. změnil v rozhodnutí ve věci samé tak, že žalobu včásti týkající se popření pravosti sporné pohledávky ve výši 7.800,-Kč zamítl. Odvolací soud neshledal oprávněným toliko požadavek žalovaného na uspokojení pohledávky ve výši 120,-Kč z titulu náhrady za doručení písemnosti (včetně DPH) podle § 15 vyhlášky, nebot, žalovaný nijak neprokázal zda a jaké písemnosti

(KSPA 56 INS 8982/2009) dlužníkovi v exekučním řízení doručil, a proto podle § 219 o.s.ř. v této části napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu vHradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 27. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Andrea Synková