103 VSPH 179/2011-61
44 ICm 1987/2010 103 VSPH 179/ 2011-61 (KSPA 44 INS 10483/2010)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069 se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, zast. JUDr. Ervínem Perhenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 135/19, proti žalovaným: 1) JUDr Ilona Dorková, advokátka se sídlem v Pardubicích, 17.listopadu 237, insolvenční správkyně dlužnice Mileny anonymizovano , anonymizovano , 2) Milena anonymizovano , anonymizovano , bytem v Pardubicích-Polabinách, Lidická 373, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 28.dubna 2011, č.j. 44 ICm 1987/2010-35,

tak to:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 28.dubna 2011, č.j. 44 ICm 1987/2010-35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Žalobce se žalobou proti žalovaným domáhá určení pravosti pohledávek, a to ve výši 85.119,--Kč (pohledávka A), ve výši 59.363,--Kč (pohledávka B), ve výši 36.346,--Kč (pohledávka C) a ve výši 89.979,--Kč (pohledávka D), ve všech případech přihlášených z právního důvodu nedoplatků na směnečné sumě ze zajišťovacích směnek k pohledávkám z úvěrů, a to č. 9100028818 (úvěr A) ve výši 135.869,--Kč, č. 9100152747 (úvěr B) ve výši 95.835,--Kč, č. 9100249848 (úvěr C) ve výši 65.677,--Kč a č. 9100267241 (úvěr D) ve výši 129.139,-Kč, tj. v celkové výši 430.625,--Kč. Směnečné pohledávky přihlásil jako pohledávky vykonatelné na základě rozhodčích nálezů rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové, a to rozhodčího nálezu č.j. VA 31-2/2010-7 týkající se pohledávky A) (nález A), č.j. Va 25-16/2010 týkající se pohledávky B (nález B), č.j. Va 30-6/2010 týkající se pohledávky C (nález C) a č.j. Va 34 7/2010-7 týkající se pohledávky D (nález D). Uvedl, že tato skutečnost je významná z hlediska ustanovení § 199 zák. č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), neboť jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení , které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí a že důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci, a dovozoval, že žalovaná 1) účinně sporné pohledávky nepopřela, neboť důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci tj. popření z důvodu nepřiměřenosti smluvních sankcí a poplatků, které jsou v rozporu s dobrými mravy. Uvedl, že žalovaná 2 (také dlužnice) se nikterak proti rozhodčím nálezům nebránila a ty nabyly právní moci a vykonatelnosti. Akcentoval, že rovnost subjektů právních vztahů v soukromém právu je (KSPA 44 INS 10483/2010) charakteristickým projevem svobody jedince jeho autonomní vůle při uzavírání smluv. Dlužnice svým podpisem pod úvěrovými smlouvami stvrdila, že souhlasí s úvěrovými podmínkami a poskytnuté úvěry přijala. Výkon práva sice nesmí být v rozporu s dobrými mravy, avšak při posouzení této otázky je třeba vážit, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu dovolávající se neplatnosti úkonu z uvedeného důvodu vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání toho kterého právního vztahu. Konstatoval, že úvěry A-D mají všechny zákonné náležitosti a jejich ustanovení se neliší od ustanovení jiných nebankovních institucí poskytujících půjčky a úvěry třetím osobám. Ke smluvní pokutě ve výši 50% poskytnutého úvěru odkázal na čl. 13 odst. 13.4 a odst. 13 odst. 13.3 písm.b) smluvních podmínek, z nichž vyplývá že taková smluvní pokuta věřiteli vzniká až při velmi závažném prodlení dlužníka a po celou dobu prodlení dlužníka jit nenavyšuje a zůstává konstantní. Z uvedeného důvodu je hodnotí za jsoucí zcela v souladu s hodnotou a významem zajišťované smluvní povinnosti a možné škodě, jež by jejím porušením dlužníkovi vznikla.

Žalovaná 1) navrhla zamítnutí žaloby. Ke všem pohledávkám uvedla, že je dodatečně uznala, tj. u pohledávky A) do výše 33.117,--Kč, u pohledávky B) do výše 22.823,--Kč, u pohledávky C) do výše 7.258,--Kč a u pohledávky D) do výše 51.331,--Kč, avšak nadále trvá na popření pohledávky A) ve výši 52.002,--Kč, u pohledávky B) ve výši 36.540,--Kč, u pohledávky C) ve výši 29.088,--Kč a u pohledávky D) ve výši 38.466,--Kč, jež ve všech případech spočívají v právním důvodu smluvní pokuty. Trvala na tom, že smluvní pokuta ve výši 50% z nominální hodnoty úvěru jsou v rozporu s dobrými mravy a z tohoto důvodu jsou u jednání o ní neplatná a odkázala zároveň na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. 13 Cmo 3/2009 z 18.2.2010, jež takové smluvní ujednání hodnotí shodně. Poznamenala, že posouzení ujednání o smluvní pokutě pak je podřízeno právní úpravě podle občanského zákoníku v souvislosti s ustanovením § 262 odst. 4 ObchZ. K otázce vykonatelnosti sporných pohledávek upozornila na to, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení sporné pohledávky jako nevykonatelné a proto byly přezkoumány při přezkumném jednání, jehož se měl žalobce možnost zúčastnit, jako nevykonatelné.

Žalovaná 2) se ztotožnila s vyjádřením žalované 1).

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (body I. až IV. výroku) a vyslovil, že se žalovaným nepřiznává náhrada nákladů řízení (body V. a VI. výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že o popření sporných pohledávek byl žalobce informován ve vyrozumění žalované 1) z 29.11.1010. Z nálezu A) zjistil, že jím bylo dlužnici uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 141.647 s 6% úrokem z prodlení od 3.8.2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.600,--Kč s tím, že v sobě zahrnuje žalobcovy pohledávky z jistiny 86.670,--Kč, neuhrazených penalizačních faktur 2.975,--Kč a smluvní pokutu ve výši 52.002,--Kč. Z nálezu B) zjistil, že jím bylo dlužnici uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 95.835,--Kč s 6% úrokem z prodlení počínaje 22.6.2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 2.600,--Kč s tím, že směnečný peníz v sobě zahrnuje pohledávku z úvěrové jistiny ve výši 56.840,--Kč, z neuhrazených penalizačních faktur ve výši 2.455,--Kč smluvní pokutu ve výši 36.540,--Kč. Z nálezu C) zjistil, že jím bylo dlužnici uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz 65.677,--Kč s 6% úrokem z prodlení počínaje 27.7.2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.600,--Kč s tím, že směnečný peníz v sobě zahrnuje pohledávku z úvěrové jistiny ve výši 35.148,--Kč, pohledávku z neuhrazených penalizačních faktur

2 (KSPA 44 INS 10483/2010) ve výši 1.441,--Kč a smluvní pokutu ve výši 29.088,--Kč. Z nálezu D) zjistil, že jím bylo dlužnici uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 129.139,--Kč s 6% úrokem z prodlení od 27.8.2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.100,--Kč s tím, že směnečný peníze v sobě zahrnuje pohledávku z úvěrové jistiny ve výši 89.713,--Kč, pohledávku z neuhrazených penalizačních faktur ve výši 960,--Kč s smluvní pokutu ve výši 38.466,--Kč. Z přihlášky pohledávek vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce pohledávky přihlásil původně ve výši 135.869,--Kč jako nedoplatek na směnečné sumě z zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru A), směnečný úrok 1.250,--Kč, tj. celkem 137.119,--Kč, dále ve výši celkem 97.363,--Kč, z toho ve výši 95.835,--Kč jako nedoplatek ze zajišťovací směnky vystavené k zajištění pohledávek z úvěru B) a směnečný úrok ve výši 1.528,--Kč, ve výši celkem 66.346,--Kč, z toho jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky vystavené k zajištění úvěru C) 65.677,--Kč a směnečný úrok ve výši 669,--Kč, a ve výši celkem 129.797,--Kč, z toho jako nedoplatek na směnečné sumě ze směnky vystavené k zajištění úvěru D) a směnečný úrok ve výši 658,--Kč. Poté, co učinil soud prvního stupně svá zjištění z úvěrů A)-D) a že došlo k částečnému popření pohledávek při přezkumu, dospěl cituje ustanovení § 198, § 199 a § 201 odst. 1 písm.c) InsZ k následujícím právním závěrům. Uvedl, že zjištění v průběhu řízení, že sporné pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými nebrání tomu, aby soud ve věci rozhodl s tím, že je na žalované 1), aby prokázala důvod popření jednotlivých pohledávek. Poukázal na to, že dlužnice nepoužila žádných procesních ani hmotněprávních námitek v rozhodčích řízeních a přihlédl k tomu, že žalovaná 1) při přezkumném jednání pohledávky popřela v úhrnné výši 270.625,--Kč, avšak v průběhu tohoto řízení částečně svá popření pohledávek vzala zpět tak, že nakonec sporné pohledávky popírala v úhrnné výši 156.096,--Kč , tj. ve výši odpovídající smluvním pokutám. Dospěl k závěru, že ujednání v úvěrech týkající se smluvní pokuty ve výši 50% z poskytnutých částek je v rozporu s dobrými mravy, zvláště při porovnání s částkami, jež dlužnice na poskytnuté úvěry dosud žalobci zaplatila (celkem 272.816,--Kč), a že jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 ObčZ. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalované, jež měly plný úspěch ve věci se jejich náhrady výslovně vzdaly.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, zopakoval svou dosavadní argumentaci. Odkázal na ustanovení § 198 odst. 3 InsZ a dovozoval, že v případě, kdy věřitel přihlásí pohledávku jako nevykonatelnou, je jeho jedinou obranou upozornění na to, že pohledávka je vykonatelnou a smysl citovaného ustanovení shledal v tom, že jedinou obranou v případě, že se ukáže, že pohledávka je vykonatelnou, je prokázat, že se jedná o pohledávku nevykonatelnou. Soudu prvního stupně vytkl, že se nezabýval tím, zda žalované prokázaly důvod popření pohledávek a neprovedl k tomu žádné dokazování a dále namítl, že rozhodčí nálezy v projednávané věci představují překážku věci pravomocně rozhodnutí a pro účastníky tohoto řízení i pro soud, jsou závazné. Uvedl, že rozhodčí nálezy nabyly právní moci, jsou vykonatelné a soud by z nich měl vycházet. Pokud dlužnice chtěla jakkoliv zpochybnit jednotlivé rozhodčí nálezy mohla tak učinil podle § 31 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve stanovené lhůtě žalobou na jejich zrušení.

Žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

3 (KSPA 44 INS 10483/2010)

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. mimo jiné soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhá a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí NS sp.zn.32 Odo 1561/2006).

V projednávané věci soud prvního stupně výše citovanou úpravu v napadeném rozsudku nerespektoval, neboť svůj závěr o tom, že sporné pohledávky jsou vykonatelné nikterak neodůvodnil. Nevypořádal se s otázkou platnosti rozhodčích doložek sjednaných k jednotlivým úvěrům, tedy s otázkou, zda je namístě z jednotlivých nálezů vycházet či nikoliv, a tím ani s otázkou, jež má zásadní význam pro posouzení, zda byly sporné pohledávky z hlediska ustanovení § 199 odst. 2 InsZ řádně popřeny, neboť popření, jež by měla žalovaná 1) prokazovat v případě závěru o vykonatelnosti sporných pohledávek, by nemělo spočívat v jiném právním posouzení věci. Zatímco v rozhodčích nálezech byly sporné pohledávky zkoumány jako pohledávky směnečné (a jako směnečné pohledávky byly i přihlášeny do insolvenčního řízení), žalovaná 1) je popřela ze zcela jiných právních důvodů týkajících se nikoliv směnečných pohledávek samotných, nýbrž pohledávek směnkami zajištěných, jež však do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly. Za uvedené procesní situace, kdy závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti ujednáních o smluvní pokutě a neexistenci pohledávek ze smluvních pokut, jsou v rozporu s tím, že sporné pohledávky soud prvního stupně vyhodnotil (bez bližších důvodů) jako vykonatelné, a proto důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, jsou jeho závěry nepřezkoumatelné. Odvolací soud v těchto souvislostech upozorňuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 7.9.2011 sp.zn. 76 ICm 1776/2010, 103 VSPH 1776/2010 (KSLB 76 INS 9276/2010), podle něhož rozhodčí nález, který vydal rozhodce, jenž svou pravomoc založil na neplatné rozhodčí doložce, není právním titulem způsobilým doložit v insolvenčním řízení vykonatelnost přihlášené pohledávky.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že předpokladem řádném přezkumu je přihláška pohledávky, v níž je věřitel povinen uvést rozhodující skutečnosti, na jejichž základě přihlášená pohledávka vznikla, a že v tomto směru má přihláška pohledávky povahu uplatnění práva u soudu s obdobnými procesními účinky jako žaloba. V incidenčním řízení nelze uplatnit jiné skutkové okolnosti vzniku přihlášené pohledávky, než ty, jež byly předmětem přezkumu. Žalobce se v přihlášce pohledávek v projednávané věci ale omezil jen na sdělení, že právním důvodem jednotlivých pohledávek jsou zajišťovací směnky vystavené k zajištění pohledávek z jednotlivých úvěrových smluv, o nichž však nic konkrétnějšího netvrdí, a údaje k nim poskytuje až v žalobě samotné (např. k ujednáním o smluvních pokutách), byť její obsah je určen obsahem vyrozumění o popření pohledávky, jehož

4 (KSPA 44 INS 10483/2010) kvalita však odpovídá přezkoumávané přihlášce pohledávky obdobně jako vyjádření k podané žalobě. Nelze pak zodpovědět otázku, zda v souladu s § 198 odst. 2 InsZ uplatnil žalobce v žalobě jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. V případě závěru, že přihláška pohledávek není projednatelná, bude namístě žalobu zamítnout pro předčasnost, dalším postupem odstranit vady přihlášky podle § 188 InsZ a tu podrobit zvláštnímu přezkumu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998 publikované pod číslem 76/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V případě závěru o tom, že přihláška pohledávky přezkoumatelná je, avšak sporné pohledávky nejsou vykonatelnými, bude třeba nejdříve postavit najisto existenci jednotlivých směnek, zajistit, aby je věřitel uložil do soudní úschovy, neboť jen tak budou staženy z oběhu, resp. jejich majitel nebude moci s nimi disponovat v průběhu řízení bez vědomí soudu. Teprve po zjištění, že žalobce je majitelem platných směnek, bude třeba se zabývat tím, zda mají svůj ekonomický důvod, resp. zda existuje jimi zajištěná pohledávka.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.b) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, který znovu o věci rozhodne o žalobě a v novém rozhodnutí, jímž řízení skončí , rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. listopadu 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

5