103 VSPH 172/2014-44
74 ICm918/2012 103 VSPH 172/2014-44 (KSUL 74 INS 17086/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složene'm zpředsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Milana Bořka vprávní věci žalobce Ing. Petra Beneše, se sídlem vPraze 4, Na Jezerce 1339/43, insolvenčního správce dlužnice Martiny Totzauerove', nar. 22.8.1975, bytem J. Á. Komenského 465, vMiřeticích u Klášterce nad Ohří, zastoupene'ho JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou se sídlem vPraze 4, VLuhu 754/18, proti žalovane'mu D&I CONSULTING LIMITED, se sídlem v Londýně, 10 Dunstan Close, Spojené království Velke' Británie a Severního Irska, ě. společnosti: 04867734, zastoupene'mu Mgr. Petrem Budzinskim, advokátem se sídlem vPraze 1, Letenská 121/8, o urěeľní pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalovane'ho proti usnesení Krajského soudu sttí nad Labem ě.j. 74 ICm 918/2012-28, ze dne 14. listopadu 2013, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 74 ICm 918/2012-28 ze dne 14. listopadu 2013 se v bodu II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 5.808,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUD r. Zuzany Mayerová, advokátky se sídlem V Praze.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaněmu na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.238,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Budzinskěho, advokáta se sídlemv Praze.

Odůvodněnü

Krajský soud vÚstí nad Labem usnesením ze dne 14.11.2013, ě.j. 74 ICm 918/2012-28, zastavil řízení (bod I. výroku) a uložil žalovane'mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (bod II. výroku). Vodůvodnění uvedl, že řízení bylo podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zastaveno, nebot žalovaný po podání incidenění žaloby vzal podáním ze dne 4.5.2012 svou přihlášku vykonatelne' pohledávky co do popřene' ěásti zpět, proěež odpadl předmět sporu, a nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínky řízení Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 146 odst. 1 písm c), odst. 2 o.s.ř., ve znění účinne'm do 31.12.2013, tak, že žalovaný, který svým zpětvzetím přihlášky pohledávky zastavení řízení po podání incidenění žaloby insolvenčním správcem zavinil, je povinen nahradit žalobci náklady řízení Přiznal přitom žalobci náhradu odměny za zastupování advokátem, nebot i insolvenční správce, jemuž podle § 7 a 20 IZ přísluší stejná práva a povinnosti, jaká mají jiní účastníci oběanske'ho soudního řízení, má právo nechat se zastupovat advokátem, ěehož take' využil.

'IU'ó VSPH 172/2014-44 (KSUL 74 INS 17086/2011)

Toto usnesení, a to pouze ve výroku o nákladech řízení (bod II.), napadl žalovaný v zákonem stanovene' lhůtě odvoláním a navrhl, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.776,-Kč. Namítal, že soud prvního stupně vycházel při výpočtu odměny za zastupování advokátem z nesprávne' tarifní hodnoty, nebot ta neměla být stanovena podle § 9 bod 4 písm c) vyhl č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) ve výši 50.000,-Kč, nýbrž dle příslušne' judikatury Nejvyššího soudu ČR podle § 9 odst. 3 písm a) AT ve výši 25.000,-Kč, nebot toto řízení je sporem ourčení, zda tu je právní vztah nebo právo. Za jeden úkon tak zástupkyni žalobce měla příslušet sazba 2.500,-Kč.

K podane'mu odvolání se vyjádřil žalobce tak, že soud prvního stupně rozhodl správně, nebot i stávající praxe soudů vychází z toho, že incidenční spory o popření pravosti a výše pohledávek jsou vyvolány insolvenčním řízením, a proto se užije na určení tarifní hodnoty ustanovení§ 9 odst. 4 písm c) AT.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadene' usnesení včetně řízení, ktere' jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodne'.

Podle § 163 věta prvá IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanske'ho soudního řádu, není-li stanoveno jinak.

Podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., ve znění do 31.12.2013 (k tomu srov. přechodne' ustanovení v čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

Podle odst. 2 te'hož ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovane'ho vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

V dane'm případě bylo řízení zastaveno ztoho důvodu, že žalovaný vzal po podání incidenční žaloby na určení pravosti insolvenčním správcem popřene' vykonatelne' pohledávky žalovane'ho svou přihlášku pohledávky v popřene' části dne 30.4.2012 zpět, čímž z procesního hlediska zavinil následne' zastavení řízení o předmětne' incidenční žalobě, nebot tím odpadl předmět sporu. Ztoho důvodu soud prvního stupně správně stanovil žalovane'mu povinnost knáhradě nákladů řízení žalobce. I odvolací soud se přitom ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že insolvenční správce (bez ohledu na to, zdali má sám vysokoškolske' právnicke' vzdělání, či nikoliv) je oprávněn nechat se v incidenčním řízení zastoupit advokátem, nebot mu v něm přísluší stejná práva jako jiným účastníkům tohoto řízení

Na druhou stranu však soud prvního stupně pochybil při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zástupkyně žalobce. Ta vřízení vykonala všechny úkony (převzetí věci a podání žaloby) v roce 2012. Podle tehdy účinne'ho znění AT (srov. přechodná ustanovení čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb.) nebylo samostatne' ustanovení pro určení tarifní hodnoty ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobne'm řízení (tedy iv incidenčním řízení o určení pravosti či výše přihlášene' pohledávky), jako je tomu nyní v§ 9 odst. 4 písm c) in fine AT. Ztoho důvodu je třeba u úkonů právní služby provedených do 31.12.2012 vtěchto incidenčních řízeních považovat za tarifní hodnotu částku 25.000,-Kč podle § 9 odst. 3 písm a) AT, ve znění účinne'm do 31.12.2012, nebot se

'IU'ó VSPH 172/2014-44 (KSUL 74 INS 17086/2011) jednalo o spor o určení, zda tu je právní vztah nebo právo (srov. např. v odvolání citovane' usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2013, sp.zn. 29 ICdo 19/2012, publikovane' pod č. 81/2013 Sb.NS). Naopak úkony právní služby uskutečněne' po 1.1.2013 v incidenčním řízení o určení pravosti nebo výše přihlášene' pohledávky je nutne' honorovat z tarifní hodnoty ve výši 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm c) in fme AT, ve znění účinne'm od 1.1.2013.

Ve výroku přiznaná náhrada nákladů žalovane'ho v řízení před soudem prvního stupně se tak skládá z částky 4.200,-Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby ze dne 26.3.2012) po 2.100,-Kč vypočtene' z tarifní hodnoty 25.000,-Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) AT, ve znění účinne'm do 31.12.2012] a paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 600,-Kč za dva úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 AT), to vše zvýšene' o 21 % DPH (1.008,-Kč), nebot zástupkyně žalobce je plátcem DPH.

Na základě výše uvedene'ho proto odvolací soud napadene' usnesení vbodu II. výroku podle § 220 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že přiznal žalobci vůči žalovane'mu náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jak uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení Ve zbývající části zůstalo napadene' usnesení nedotčeno (§ 206 odst. 3 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a§ 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšne'mu žalovane'mu v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm c) AT, ve znění účinne'm od 1.1.2013] za jeden úkon právní služby(odvolání ze dne 21.11.2013) s tím, že výše sazby odměny byla podle § 11 odst. 2 písm c) AT krácena o 50 %, tj. na 1.550,-Kč, a paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 advokátního tariíh), to vše zvýšene' o 21 % DPH (388,50 Kč), nebot i zástupce žalovane'ho je plátcem DPH.

Odvolací soud však nestanovil žalobci povinnost nahradit žalovane'mu náklady odvolacího řízení spočívající v zaplacene'm soudním poplatku ve výši 2.000,-Kč (viz č.l 37), nebot tento poplatek byl odvolateli vyměřen v rozporu s ustanovením položky 22 bod 14 in fine sazebníku poplatků-přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle ktere'ho se nevybere poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jen procesní povahy, tedy i rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Soud prvního stupně by tak měl sve' nesprávne' usnesení ze dne 31.1.2014, č.j. 74 ICm 918/2012-35, o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,-Kč podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zrušit a odvolatelem zaplacený poplatek podle § 10 odst. 2 te'hož zákona tomuto vrátit.

P o u č e ní : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustne'.

V Praze dne 25. srpna 2014

JUDr. Jaroslav B ur e š,v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková