103 VSPH 16/2013-51
94 ICm 541/2010 103 VSPH 16/2013-51 (MSPH 94 INS 4477/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm zpředsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkově vprávní věci žalobce: BERGER-insolvenční správce a spol. se sídlem Praha 10, Bělocerkevská 1037/38, IČO: 28524713, insolvenční správce dlužnü
|. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2.|istopadu 2012, č.j. 94 ICm 541/2010-34, se v bodu ||. výroku mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 11.616,-Kč.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení 968,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky se sídlem v Brně.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou vůči žalovaným domáhal rozhodnutí, jímž by soud určil, že právní úkon dlužnü

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a vyslovil, že uvedený právní úkon dlužnü

Výše uvedeně usnesení napadl žalovaný 1) vzákonem stanoveně lhůtě odvoláním proti jeho bodu ll. výroku a navrhl, aby ho odvolací soud v tomto rozsahu změnil tak, že žalobci náhradu nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. nepřizná vůbec, nebot' svým jednáním zahájení předmětněho řízení a vznik nákladů nevyvolal, event.

103 VSPH16/2013 (MSPH 94 INS 4477/2009) změnil tak, že jejich výše činí toliko 12.720,-Kč. Namítl, že odůvodnění přiznané náhrady nákladů řízení v napadeném rozsudku je nedostatečné, nebot' soud přiznal tuto náhradu, aniž by to jakkoliv osvětlil, zřejmě podle § 5 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění novely č. 64/2012 Sb. účinné od 1.3.2012, ačkoliv se mělo podle přechodných ustanovení této novely postupovat podle dosavadního znění vyhl.č. 484/2000 Sb. účinné vdobě zahájení řízení, nikoliv vdobě rozhodnutí o věci. Původní sazba odměny činila 10.000,-Kč, nikoliv 15.000,-Kč, což spřiznanými dvěma náhradami režijních hotových výdajů po 300,-Kč, tj. 600,-Kč a příslušnou DPH mělo či nit toliko 12.720,-Kč.

žalobce ani žalovaný 2) se k odvolání nevyjádřili.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1)je důvod né.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastnku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Zákonodárce tak upravil případy, ve kterých se přiznání náhrady nákladů řízení jeví jako nepřiměřená tvrdost. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastnü<ů řízení (je třeba vzít zřetel nejen na poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale musí také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka), kokolnostem, jež vedly ksoudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků vprůběhu řízení apod., a je nutno je hledat v řízení samotném. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaní vprůběhu řízení neprokazovali, že jejich flnanční situace by umožnila postupovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 150 o.s.ř., nebot' žádným způsobem neprokazují důvody zvláštního zřetele hodné ktomuto postupu za situace, kdy soud prvního stupně ani nezkoumal majetkové, event. jiné poměry žalovaných (sociální a osobní), a žalovaní takové tvrzení ani neuvedli. Odvolací soud konstatuje, že spor vyvolaný konkursem slouží pouze konkursu samotnému, a proto na významu získává skutečnost, že nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci má dopad na snížení objemu flnančních prostředků (majetkové podstaty), z nichž budou uspokojovány pohledávky insolvenčních věřitelů. Na základě shora uvedeného odvolací soud dovodil, že není namístě postupovat podle § 150 o.s.ř. a ve sporu úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že argumentace žalovaného 1) k výši náhrady nákladů řízení žalobci je zčásti namístě, nebot' ke změně sazby odměny na základě vyhlášky č. 64/2012 Sb., jíž byla vyhl. č. 484/2000 Sb. novelizována s účinností ode dne 1.3.2012 (žaloba byla podána 9.6.2010) došlo až po podání žaloby a podle čl. ll. přechodných ustanovení této novely měla být přiznána odměna za zastupování podle znění účinného vdobě zahájení řízení. Sazba odměny však vté době činila 9.000,-Kč, nikoliv 10.000,-Kč, a to podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění

103 VSPH16/2013 (MSPH 94 INS 4477/2009) změn a doplňků, nikoliv podle § 5 písm. d), jak dovodil soud prvního stupně (blíže ktomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 905/2003). Náhrada hotových režijních výdajů v paušální částce 300,-Kč za jeden úkon právní pomoci byla soudem prvního stupně stanovena ve správné výši za dva úkony, tj. v částce 600,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č.177/1996 Sb., ve znění změn a doplňků).

Z uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení v bodu ll. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil toliko co do výše přiznané odměny, jež činí 9.000,-Kč podle § 8 zák. č. 484/2000 Sb., ve znění změn a doplňků, a s připočtením dvou náhrad hotových režijních výdajů v paušální částce 300,-Kč podle § 13 odst. 3 zák. č. 177/1996 Sb., ve znění změn a doplňků, tj. 600,-Kč činí náhrada za právní zastupování 9.600,-Kč, což s 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2.016,-Kč představuje celkem 11.616,-Kč (výše DPH je stanovena podle § 47 odst. 1 písm. a/ zák. č. 235/2004 Sb., o dani zpřidané hod noty ve znění změn a doplňků účinných od 1.1.2013).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvod něn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána vodvolacím řízení úspěšnému žalovanému 1) vrozsahu odměny za zastupování podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění změn a doplňků, vsazbě 1.000,-Kč, krácené podle §18 odst. 1 téže vyhlášky o 50 %, tj. 500,-Kč a jedné náhrady hotových výdajů 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (sepis odvolání), tj. celkem 800,-Kč, což s připočtením 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 168,-Kč představuje celkem 968,-Kč. V nenapadené části (bod l. výroku) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu vPraze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29.led na 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová