103 VSPH 154/2015-238
37 ICm 1465/2011 103 VSPH 154/2015-238 (KSPH 37 INS 3981/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v právní věci žalobkyně MYSTEKO ENTERPRISES LTD, registrační číslo HE 212 624, se sídlem Krinon 16, Limassol, Kyperská republika, adresa pro doručování: MYSTEKO ENTERPRISES LTD, Revoluční 1082/8, 110 00 Praha 1 zastoupené Ing. Milanem Hanákem, adresa pro doručování: MYSTEKO ENTERPRISES LTD, Revoluční 1082/8, 110 00 Praha 1, proti žalovanému JUDr. Břetislavu Komanovi, se sídlem Bubenská 25, 170 00 Praha 7, insolvenčnímu správci dlužnice VaV Energie, s.r.o. v likvidaci, IČO: 476 66 501, se sídlem Zlonice, Nádražní 540, PSČ 273 71, o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2014, č.j. 37 ICm 1465/2011-209,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2014, č.j. 37 ICm 1465/2011-209, se v bodu I. výroku potvrzuje, v bodu II. se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2014, č.j. 37 ICm 1465/2011-209, rozhodl, že z majetkové podstaty dlužnice VaV Energie, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice ) se vylučují pohledávky za společností BENUGA s.r.o. (dále jen objednatelka ), sepsané pod položkou č. 58 až 91 soupisu majetkové podstaty, jejichž věřitelkou je žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení (KSPH 37 INS 3981/2010) pohledávek ze dne 12.4.2010, uzavřené s dlužnicí (bod I. výroku); současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se žalobkyně domáhala vyloučení pohledávek za objednatelkou z majetkové podstaty dlužnice. Tvrdila, že dne 12.4.2010 uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávek za objednatelkou (dále jen Smlouva o postoupení pohledávek ) a na základě této platné Smlouvy se stala věřitelkou postoupených pohledávek; žalovaný je do soupisu majetkové podstaty zapsal neoprávněně. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, maje Smlouvu o postoupení pohledávek za neplatnou, z důvodu její neurčitosti. Nadto, podle žalovaného, dlužnice uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávek v tísni a za pro ni nevýhodných podmínek; též se mohlo jednat o předstíraný převod pohledávek.

Soud prvního stupně cituje ustanovení § 225 odst. 1 a 2 IZ, § 524, § 37 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) a ustanovení § 261 odst. 1 a § 267 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, uzavřel, že Smlouva o postoupení pohledávek byla sjednána platně a žalobkyně prokázala, že jí svědčí vlastnické právo k postoupeným pohledávkám.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 151 odst. 1 za použití ust. § 150 o.s.ř. Použití výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř. odůvodnil tím, že žalovaný zapsal pohledávky a) až d) do soupisu majetkové podstaty na základě svého právního posouzení a nelze mu přičítat k tíži, že soud danou věc hodnotí jinak. Navíc podle soudu prvního stupně žalobkyně nese vinu na tom, že pohledávky neoznačila precizněji.

Proti rozsudku soudu prvního stupně se žalovaný včas odvolal a žádal, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Podle žalovaného jej soud prvního stupně nesprávně vyzval nejprve k doplnění soupisu majetkové podstaty, a přenesl na něj břemeno důkazní, namísto toho, aby naopak žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby. Závěr soudu prvního stupně, že důvodem vzniku uvedených faktur je cena díla ze SOD, je mylný. Soud prvního stupně v odst. 49 různě dopočítává, uvádí se v odvolání, namísto žalobkyně, položky navržené k vyloučení tak, aby to odpovídalo v žalobě uvedeným částkám. Závěr soudu, že se jedná pouze o chyby v psaní a v zaokrouhlování, nemá podle žalovaného, oporu ve zjištěných skutečnostech; nesprávný je i závěr, že úrok vypočtený a vyúčtovaný ve faktuře 100100003 ve výši 145.300,-Kč je úrokem vypočteným k 31.1.2010. Pohledávka ve výši 821.145,-Kč, spočívající v nákladech vynaložených dlužníkem na odstranění vad, jež byla podle soudu prvního stupně určitým a nezaměnitelným způsobem určena, neodpovídá provedeným důkazům. Podle žalovaného se jednalo o předstíraný převod pohledávek.

Žalobkyně žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, neboť úprava petitu žaloby nepřesahovala rámec původní žaloby a byla jen reakcí na stanovisko odvolacího soudu; stále jde o tytéž pohledávky. Podle žalobkyně je součástí díla i dodávka podkladů nutných ke kolaudaci (např. požární zpráva), což je stanoveno ve smlouvě o dílo. Nejasnosti ve výši pohledávky nezpůsobila žalobkyně nebo insolvenční soud, ale žalovaný tím, že do jistiny pohledávky zahrnul úrok z prodlení, tedy příslušenství pohledávky. (KSPH 37 INS 3981/2010)

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 3 IZ nařizoval jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 IZ žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 citovaného ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Krajský soud v Praze v pořadí prvním rozsudkem ze dne 21.12.2012, č.j. 37 ICm 1465/2011-131, rozhodl o vyloučení pohledávek dlužnice za objednatelkou, jež byly sepsány pod položkou č. 58 až 91 soupisu majetkové podstaty dlužnice. Proti tomuto rozsudku se žalovaný včas odvolal. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24.6.2014, č.j. 103 VSPH 116/2013-172, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, jenž měl postavit najisto předmět sporu a dále se zabývat existencí pohledávek a) až d) z právních důvodů, pro které byly do majetkové podstaty dlužníka zapsány.

Z výsledků dokazování před soudem prvního stupně se podávají účastníky nezpochybněná skutková zjištění, že dne 7.8.2008 uzavřela dlužnice s objednatelkou Smlouvu o dílo, na jejím základě prováděla pro objednatelku sjednané práce, a že dne 12.4.2010 dlužnice jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí Smlouvu o postoupení pohledávek souvisejících s projektem Obytný soubor Zlatý kopec I. fáze , v celkové výši 31.924.742,20 Kč s příslušenstvím jejímž předmětem bylo: -postoupení pohledávky ve výši 30.187.220,20 Kč s příslušenstvím (dále jen pohledávka a/) na zaplacení ceny díla dle smlouvy o dílo, na kterou má dlužnice právo po odstoupení od smlouvy o dílo; -pohledávky ve výši 524.240,-Kč představující náhradu nákladů za dodávku topení za období od 5.11.2009 do 31.1.2010 s příslušenstvím, uplatněnou fakturou č. 2010006 ze dne 23.3.2010 (dále jen pohledávka b/); (KSPH 37 INS 3981/2010)

-pohledávky ve výši 821.145,-Kč spočívající v nákladech vynaložených dlužnicí na odstranění vad na jím provedeném díle způsobené jinými dodavateli objednatelky, uplatněnou fakturou č. 2010008 ze dne 23.3.2010 (dále jen pohledávka c/), -a pohledávky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 391.957,-Kč za porušení povinností objednatelky ze smlouvy o dílo, uplatněnou fakturou č. 2010002 (dále jen pohledávka d/).

Za postoupení pohledávek sjednala žalobkyně s dlužnicí úplatu ve výši 10.000.000,-Kč. Před podpisem Smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyně uhradila 50.000,-Kč a zavázala se zbývající část ve výši 9.950.000,-Kč uhradit nejpozději do 12.4.2012. Dne 12.4.2010 vyhotovila H. Bergerová (jako jednatelka dlužnice) listinu, v níž objednatelce oznamuje postoupení pohledávek. Česká pošta objednatelce oznámení nedoručila.

Dne 16.12.2010 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. Dne 5.5.2011 sepsal žalovaný pohledávky a) až d) do soupisu majetkové podstaty dlužnice v souhrnné výši 32.070.042,24 Kč, s poznámkou, že žalobkyně uplatňuje své právo k uvedeným pohledávkám v částce 31.924.742,-Kč. Podle žalovaného k postoupení pohledávek touto smlouvou nedošlo pro její absolutní neplatnost podle § 37 odst. 1 obč. zák. z důvodu neurčité identifikace postupovaných pohledávek. Žalobkyně podala dne 8.6.2011 žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužnice. Požadovala vyloučení pohledávky za objednatelkou v celkové výši 31.924.742,20 Kč s příslušenstvím zapsané v majetkové podstatě pod položkami č. 58-91. Žalobkyně postoupila dne 14.6.2011 pohledávky a) až d) na společnost REMAND 2000 s.r.o. Dne 14.6.2011 žalobkyně oznámila objednatelce, že pohledávky postoupila společnosti REMAND 2000 s.r.o. a vyzvala ji, aby plnila této postupnici. Předmětné pohledávky byly v době uzavření smlouvy zapsány v Soupisu majetkové podstaty dlužnice. Tuto smlouvu tudíž žalobkyně sjednala neplatně a nelze k ní přihlížet.

Pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky se kromě písemné formy (§ 40 odst. 1 obč. zák.) a dalších zákonných podmínek uvedených v § 37 až 39 obč. zák. též vyžaduje, aby vyhovovala požadavku určitosti. V rovině hmotněprávní lze identifikovat pohledávku rozmanitým způsobem, zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2003, sp.zn. 20 Cdo 1319/2002). Pohledávka je náležitě identifikována, jestliže postupní smlouva obsahuje řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá, přičemž nesmí být zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3669/2009). Nemá-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u postupované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné s postupovanou pohledávkou), pak platí, že postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2006, sp.zn. 29 Odo (KSPH 37 INS 3981/2010)

776/2004). Požadavek určitosti smlouvy o postoupení pohledávek je naplněn i v případě, je-li souhrn postupovaných pohledávek označen osobou dlužníka a právním důvodem jejich vzniku (např. odkazem na příslušnou smlouvu s tím, že se postupují všechny pohledávky z této smlouvy), aniž by postupované pohledávky musely být v postupní smlouvě výslovně jednotlivě identifikovány (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2007, sp.zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný pod č. 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že postupované pohledávky jsou ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12.4.2010 vymezeny tak, že jde o pohledávky ze smlouvy o dílo ze dne 7.8.2008 uzavřené mezi BENUGA s.r.o. (jako objednatelkou) a dlužnicí VaV Energie, s.r.o. (jako zhotovitelkou). Z ohraničení souhrnu pohledávek odkazem na příslušnou smlouvu je zřejmé nejen to, kdo je dlužníkem, ale též i právní důvod vzniku pohledávek. Je nepochybné, které pohledávky, nezaměnitelné s jinými, jsou předmětem cesse. Takové vymezení postupovaných pohledávek splňuje požadavek určitosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené podle § 524 a násl. obč. zák. identifikována dostatečně určitě, je-poměřováno uvedenými výhradami-smlouva platná.

Neobstojí ani výhrada žalovaného, že Smlouva o postoupení pohledávek je předstíraným právním úkonem. Úprava obsažená v ustanovení § 41a odst. 2 obč.zák. formulovala zásadu, že má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků, a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený. Má-li být podle žalovaného Smlouva o postoupení pohledávek tzv. simulovaným právním úkonem, pak by tato smlouva mohla být shledána neplatnou jen tehdy, neměly-li smluvní strany vůli uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom má žalovaný; tvrzení, že by společná vůle účastníků Smlouvy o postoupení pohledávek směřovala k uzavření jiné smlouvy, žalovaný ovšem neprokázal.

Odvolací soud tedy uzavírá, že na základě skutkových zjištění, jež zůstala v odvolacím řízení nezpochybněna, přijal soud prvního stupně správný právní závěr o platnosti Smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně je proto věřitelkou pohledávek a) až d), jež žalovaný zapsal do soupisu majetkové podstaty neoprávněně. Jelikož právě na těchto závěrech rozsudek soudu prvního stupně ohledně výroku pod bodem I. spočívá, je v tomto rozsahu jeho rozhodnutí věcně správné a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Nesprávný je ovšem výrok o nákladech řízení. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je zásada úspěchu ve věci. Ustanovení § 150 o.s.ř. nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, (KSPH 37 INS 3981/2010) k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, popřípadě postoj účastníků v průběhu řízení a další. Takovým důvodem však nemůže být bez dalšího jen to, že účastník svůj nárok před soudem hájí poukazem na jiný právní názor na platnost právního úkonu.

Jelikož odvolací soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř., napadený rozsudek v bodě II. výroku podle § 220 ve spojení s § 137 a § 142 odst. 1 o.s.ř. změnil, tak že přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1.000,-Kč, jež představuje výši zaplaceného soudního poplatku ze žaloby; náhradu jiných nákladů žalobkyně nežádala.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož úspěšné žalobkyni žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná