103 VSPH 141/2012-64
93 ICm 3381/2011 103 VSPH 141/2012-64 (MSPH 93 INS 6733/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové vprávní věci žalobce: Komerční banka a.s. se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 28a, IČO: 45317054, proti žalovanému: JUDr. Oldřich Reháček, Ph.D., se sídlem CITY TOWER, Praha 4, Hvězdova 1716/2b, insolvenční správce dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 8, Šimůnkova 1685/22, zast. JUDr. Petrem Michalem, advokátem se sídlem CITY TOWER, Praha 4, Hvězdova 1716/2b, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.března 2012, č.j. 93 lCm 3381/2011-29, takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 93 ICM 3381/2011-29 ze dne 26.března 2012, se mění tak, že žaloba na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. MSPH 93 INS 8653/2011 vzniklá na základě smlouvy o úvěru reg.č. 0030008240577 ze dne 18.dubna 2008 je pohledávkou zajištěnou s právem na uspokojení zvýtěžku zpeněžení bytové jednotky č. 1685/5 vdomě č.p. 1685 na pozemku parc. č. 2621/67 a spoluvlastnického podílu o velikosti 6337/198396 ke společným částem domu a pozemku zapsaných pro kat. území Kobylisy u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, se zamítá.

(MSPH 93 INS 6733/2011)

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Petra Michala, advokáta se sídlem v Praze 4 částku 17.400,-Kč.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhal určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 1.815.171,37 Kč v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. MSPH 93 INS 8653/2011 vzniklá na základě smlouvy o úvěru reg.č. 0030008240577 ze dne 18.dubna 2008 (dále jen úvěr) se zjišt'uje jako pohledávka zajištěná s právem přednostního uspokojení z výtěžku zpeněžení bytové jednotky č. 1685/5 v domě č.p. 1685 na pozemku parc. č. 2621/67 (dále jen nemovitost) a spoluvlastnického podílu o velikosti 6337/198396 ke společným částem domu a pozemku zapsaných pro kat. území Kobylisy u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, ve výši 1.525.258,-Kč, jenž byl sepsán do majetkové podstaty dlužníka (dále jen sporná pohledávka). Uvedl, že úvěr byl zajištěn nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, jež byla v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 103 EX 03889/09 zpeněžena exekutorem JUDr. Tomášem Vránou vdražbě konané dne 7.9.2010. Novým vlastníkem nemovitosti se stala Moravská kreditní, s.r.o., avšak zástavní právo ke sporné pohledávce de iure na ní stále lpělo, nebot' rozvrhové usnesení vydané exekutorem dne 20.12.2010 nenabylo právní moci. Uzavřel, že ke dni podání insolvenčního návrhu a přihlášky existoval výtěžek zpeněžení nemovitosti deponovaný na účtu exekutora, tedy finanční ekvivalent původní zástavy určený k uspokojení exekutora, oprávněného a přihlášených věřitelů dlužníka, a má tedy za to, že mu svědčí zástavní právo k tomuto výtěžku-byt' formálně právně zástavní právo k zajištění sporné pohledávky vázlo na nemovitosti-a je třeba považovat ho za zajištěného věřitele s právem na přednostní uspokojení sporné pohledávky z tohoto zajištění.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobcovy závěry o trvání zástavního práva kvýtěžku zveřejné dražby znamená připuštění transformace zástavního práva k nemovitým věcem na zástavní právo kfinančním prostředkům, což však žádné zákonné ustanovení nepřipouští již s ohledem na zcela odlišnou povahu zástavního práva k věci movité a nemovité, a proto žalobcův návrh nemá oporu vzákonné úpravě institutu zástavního práva. Uvedl, že žalobcovo zástavní právo k nemovitosti nebylo v pořadí první, jímž naopak bylo zástavní právo jiného dlužníkova věřitele A.Vondráčka, jenž by byl v rámci původního zpeněžení předmětu zástavy uspokojen před žalobcem, a který přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku jako nezajištěnou. Uzavřel, že by nastala situace, kdy by v pořadí první zajištěný věřitel nebyl uspokojen zvýtěžku zpeněžení předmětu zástavy jen proto, že vsouladu se zněním insolvenčního zákona v návaznosti na ustanovení občanského zákoníku svou pohledávku přihlásil jako nezajištěnou majetkem dlužníka. Doplnil, že pravomocné rozhodnutí o příklepu v dražbě, po němž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, má tytéž účinky jako pravomocné rozvrhové usnesení, a že výtěžek zpeněžení byl exekutorem do majetkové podstaty dlužníka vydán.

(MSPH 93 lNS 6733/2011)

Napadeným rozsudkem soud určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem vzniklá na základě smlouvy o úvěru reg.č. 0030008240577 ze dne 18.dubna 2008 je pohledávkou zajištěnou s právem na uspokojení zvýtěžku zpeněžení bytové jednotky č. 1685/5 vdomě č.p. 1685 na pozemku parc. č. 2621/67 a spoluvlastnického podílu o velikosti 6337/198396 ke společným částem domu a pozemku zapsaných pro kat. území Kobylisy u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha (bod l. výroku), a vyslovil, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výkroku).

Soud prvního stupně zjistil, že:

-žalobce dne 18.4.2008 uzavřel s L.Erlebachovou (dále též dlužnice) shora uvedenou úvěrovou smlouvu, jíž se zavázal poskytnout úvěr ve výši 1,9 mil. Kč;

-žalobce s dlužníkem za účasti dlužnice uzavřeli dne 21.4.2008 kzajištění pohledávky z úvěru zástavní smlouvu, jíž dlužník zřídil ve prospěch žalobce zástavní právo k nemovitosti s právními účinky vkladu v katastru nemovitostí k 21 .4.2008; v katastru nemovitostí byla k datu 19.4.2011 zapsána jako vlastník nemovitosti Moravská kreditní, s.r.o., a též bylo zapsáno, že na nemovitosti vázne zástavní právo pro A.Vondráčka jako první v pořadí a pro žalobce;

-usnesením Exekutorského úřadu Přerov č.j. 103 Ex 03886/09-94 ze dne 20.12.2010 exekutor rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výši 1.920.000,-Kč tak, že v prvé skupině bude uspokojena pohledávka na náhradu nákladů exekuce, ve druhé skupině se neuspokojuje žádná pohledávka, ve třetí skupině bude uspokojena pohledávka zástavního věřitele A.Vondráčka ve výši 887.464,93 Kč a žalobce co do částky 637.464,93, avšak usnesení nenabylo právní moci;

-žalobce přihlásil dne 20.4.2012 do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka mimo jiné pohledávku ve výši 1.815.171,-Kč jako zajištěnou zástavním právem k nemovitosti s tím, že byly zpeněženy ve veřejné dražbě, avšak zástavní právo de iure lpí stále na předmětných nemovitostech, a proto mu svědčí zástavní právo k výtěžku ze zpeněžení jako finančnímu ekvivalentu původní zástavy, kterou žalovaný při přezkumném jednání dne 5.12.2012 co do pořadí popřel stím, že předmět zajištění není majetkem náležejícím do soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Soud cituje § 173 odst. 1, § 189 odst. 1 a § 190 a násl. zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl kzávěru, že žalobce přihlásil pohledávku na uspokojení ze zajištění-výtěžku ze zpeněžení nemovitosti ve výši 1.815.171 ,-Kč, kterou žalovaný popřel, avšak jeho popření nemá oporu v právním ani skutkovém stavu. Žalovaný při nařízeném jednání dne 26.3.2012 sice výslovně uvedl, že výtěžek zpeněžení nemovitosti byl do majetkové podstaty dlužníka vydán, přesto přes poučení soudu rozhodnutí exekutora (o vydání tohoto výtěžku insolvenčnímu správci) nepředložil sodůvodněním, že to nepovažuje za významné. Konstatoval, že podle § 337h občanského soudního řádu (o.s.ř.) dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti, a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2235/2009 ze dne 29.3.2009, podle něhož byla-li nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, pravomocné usnesení o vydání zbytku rozdělované podstaty správci

(MSPH 93 lNS 6733/2011) konkursní podstaty má účinky pravomocného rozvrhového usnesení. Dovodil, že zástavní práva k nemovitosti nemohla zaniknout pravomocným rozhodnutím o příklepu, nýbrž mohla zaniknout až pravomocným rozhodnutím exekutora o rozvrhu nebo o vydání zbytku rozdělované podstaty insolvenčnímu správci, soud však nezjistil, zda takové rozhodnutí bylo vydáno a je pravomocné, nebot' je žalovaný odmítl soudu doložit. Pokračoval, že má-li být výtěžek zpeněžení vydán insolvenčnímu správci, je namístě zodpovědět, jak s ním má naložit. Dospěl kzávěru, že zajištěným věřitelům svědčí i po zpeněžení předmětu zástavy právo domáhat se uspokojení svých pohledávek z výtěžku zpeněžení podle insolvenčního zákona, což znamená, že věřitel musí svá práva na uspokojení ze zajištění uplatnit přihláškou pohledávky a soud následně rozhodne podle § 298 a § 299 IZ o jejich uspokojení. Podle soudu by jiný výklad mohl vést bud' k tomu, že výtěžek zpeněžení nemovitosti bude použit k uspokojení všech insolvenčních věřitelů bez rozdílu, nebo k tomu, že by tento výtěžek byl věřitelům bez dalšího vydáván bez ohledu na to, zda se o svá práva řádně přihlásili v insolvenčním řízení. Uzavřel, že v daném případě není rozhodné, jak a zda uplatnili svá práva ze zajištění další přihlášení věřitelé, takže nijak nehodnotil smlouvu o půjčce uzavřenou s A.Vodnráčkem, již jako důkaz provedl, a proto ze všech shora uvedených důvodů žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 IZ stím, že úspěšný žalobce nemá vůči žalovanému právo na jejich náhradu.

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedený rozsudek žalovaný odvoláním, v němž navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobu zamítl. Zopakoval v průběhu řízení prezentovanou argumentaci a zdůraznil, že dlužník není již vlastníkem nemovitosti, jež tak netvoří jeho majetkovou podstatu. Odkázal na závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, z něhož se podává, že exekutor, jenž má výtěžek ze zpeněženého majetku povinného na svém účtu a dosud jej nerozdělil, má postupovat podle § 46 odst. 6 exekučního řádu (ER) a výtěžek (po odečtení nákladů exekuce) vydat insolvenčnímu správci, přičemž takové rozhodnutí má účinky rozvrhového usnesení podle § 337h odst. 1 až 3 o.s.ř. Vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně o nesplnění povinnosti předložit usnesení exekutora o vydání výtěžku zpeněžení nemovitosti, nebot' platí zásada, že vůči účastníku nelze vyvozovat procesně nepříznivé následky nesplnění povinnosti, kterou mu soud uložil, jež nemůže splnit, tj. v daném případě předložit předmětné usnesení exekutora o vydání výtěžku s doložkou právní moci, kterou neměl a nemá k dispozici. Uzavřel, že před soudem prvního stupně potvrdil, že mu byl exekutorem vydán výtěžek zpeněžení ve výši 1.525.258,-Kč, a pokud měl soud za to, že dosud nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, resp. nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, měl jej vyzvat k doplnění a zároveň jej poučit o následcích nesplnění této výzvy, což soud neučinil.

Žalobce navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., nařídil jednání v souladu s § 214

(MSPH 93 lNS 6733/2011) odst. 1 o.s.ř. a po doplnění řízení dospěl kzávěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

Podle § 337h odst. 1 o.s.ř. dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení § 336g odst. 3 tím není dotčeno.

Podle § 46 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve zněné účinném v době vydání napadeného usnesení, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis (jímž je insolvenční zákon) stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. lnsolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Odvolací soud dovodil, že námitky žalovaného, že soud prvního stupně své závěry o tom, že neprokázal okolnosti zániku zástavního práva ve smyslu § 337h o.s.ř., když nepředložil předmětné usnesení exekutora o vydání výtěžku jsou namístě, nebot' si měl soud sám uvedené rozhodnutí u exekutora vyžádat. Rozhodnutí exekutora představuje veřejnou listinu ve smyslu § 134 o.s.ř. a podle § 120 odst. 3 o.s.ř. provedení takového důkazu se jevilo potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývalo zobsahu spisu, vněmž bylo založeno toliko nepravomocné usnesení exekutora č.j.103 Ex 03886/09-94 ze dne 20.12.2010 o rozdělení podstaty ve výši 1.920.000,-Kč vexekučním řízení, přičemž je nepochybné, že kvydání výtěžku zpeněžení žalovanému muselo dojít postupem stanoveným v § 46 odst. 6 ER.

Odvolací soud proto doplnil řízení listinným důkazem, a to usnesením soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány se sídlem Exekutorský úřad Přerov ze dne 27.10.2011, č.j. 103 Ex 03886/09-119 (dále též jen Usnesení), jenž rozhodl, že se insolvenčnímu správci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze, JUDr. Oldřichu Reháčkovi se sídlem v Praze 4 vydává výtěžek ve výši 1.525.258,-Kč, nebot' z rozdělované podstaty získané z prodeje nemovitosti povinného ve výši 1.920.000,-Kč se odpočítávají stanovené náklady exekuce ve výši 394.742,-Kč (bod l. výroku) a dnem právní moci tohoto rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva, věcná práva a nájemní práva na vydražených nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 2730 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha a kat. území Kobylisy (bod ll. výroku) podle § 337h odst. 1 a 2 o.s.ř. V odůvodnění uvedl, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4.2.2009 byla nařízena exekuce na majetek povinného (dlužníka) a on byl pověřen jejím provedením, že usnesením ze dne 7.9.2010, č.j. 103 Ex 03886/09-76 (právní moci nabylo 8.10.2010) udělil soudní exekutor příklep na vydražené nemovitosti vydražiteli za nejvyšší podání 1.920.000,-Kč, a že v důsledku usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 lNS 6733/2011-A-33 (ze dne 21.11.2011) o zjištění úpadku dlužníka byla exekuce na majetek dlužníka přerušena. Od výtěžku prodeje nemovitosti, tj. částky 1.920.000,-Kč odečetl náklady exekuce ve výši 394.742,-Kč dle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 103Ex17638/O8-85 ze dne 27.10.2010 (v právní moci 20.11.2010) s tím, že zbývající částka 1.525.258,-Kč bude vyplacena insolvenčnímu správci po právní moci rozvrhového usnesení podle § 337g o.s.ř. Toto usnesení nabylo právní moci dne

(MSPH 93 lNS 6733/2011)

14.12.2011 a podle vyjádření exekutora byl výtěžek poukázán insolvenčnímu správci 20.12.2011.

Odvolací soud dospěl kzávěru, že právo na uspokojení pohledávky žalobce ze zajištění zaniklo v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka zpeněžením zástavy, což se vdané věci stalo s právní mocí Usnesení. Peněžní prostředky představující výtěžek zpeněžení nemovitosti se nacházejí v majetkové podstatě dlužníka a jsou v rámci probíhající konkursu na majetek dlužníka rozpoznatelné, nebot' jsou svou výší i důvodem specifikovány v Usnesení. Žalobce jako zajištěný věřitel se může tak domáhat jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka vylučovací žalobou podle § 225 IZ; jiná práva ve vztahu kmajetkové podstatě dlužníka ztitulu existujícího zástavního práva uplatnit nemůže. Uvedené závěry jsou plně vsouladu sjudikaturou Nejvyššího soudu ČR vyslovené vjeho rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 634/2007 ze dne 6.3.2007 v režimu zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež se plně uplatní i v poměrech insolvenčního zákona.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a žalobu zamítl, jak uvedeno v bodu l. výroku.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., je třeba podrobit revizi rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, byt' o nich soud rozhodl v souladu v době rozhodnutí účinnou právní úpravou zrušené vyhlášky. Při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je tedy namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (srov. shodně též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů úspěšného žalovaného v řízení před soudem prvního stupně tedy podle § 220 o.s.ř. změnil v části odměny advokáta za zastupování, jež činí 6.300,-Kč za tři úkony právní služby po 2.100,-Kč z tarifní hodnoty 25.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.12.2012] a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za tři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tj. 7.200,-Kč.

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla stanovena podle shodných ustanovení, jako v řízení před soudem prvního stupně stím, že výše sazby odměny byla stanovena podle advokátního tarifu v jeho znění od 1.1.2013 a tarifní hodnota za jeden úkon právní služby byla stanovena podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c), jehož výše činí 3.100,-Kč ztarifní hodnoty 50.000,-Kč. Právní zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení tři úkony právní služby (odvolání a dvě doplnění odvolání),

(MSPH 93 lNS 6733/2011) takže mu přísluší odměna ve výši 9.300,-Kč a náhrada hotových režijních výdajů v paušální částce 300,-Kč za úkon, tj. 900,-Kč, což dohromady činí 10.200,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14.srpna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová