103 VSPH 117/2013-39
46 ICm 1281/2011 103 VSPH 117/2013-39 (KSUL 46 INS 2320/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové v právní věci žalobce: SMART Capital, a.s. se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, IČO: 26865297, proti žalovanému: GRM lnsolvence, v.o.s. se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, IČO: 28716671, insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8a, zast. Mgr. Janem Faltejskem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Mírové nám. 101/25, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2013, č.j. 46 ICM 1281/2011-35 (46 INS 2320/2011), takto:

|. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2013, č.j. 46 ICM 1281/2011-35 (46 INS 2320/2011), se v bodu ||. výroku o nákladech řízení mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 4.800,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jana Faltejska, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení1.350,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí ,k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jana Faltejska, advokáta se sídlem v Ustí nad Labem.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhal určení pravosti do insolvenčního řízení vedeného na dlužníkův majetek přihlášené a vjeho průběhu žalovaným popřené pohledávky ve výši 16.320,-Kč (dále jen sporná pohledávka) z titulu smluvní pokuty sjednané v úvěrové smlouvě.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby sodůvodněním, že žalobcem uplatněná smluvní pokuta byla sjednána neplatně.

Dříve, než-li ve věci bylo jednáno vzal žalobce žalobu bez uvedení důvodů zpět

Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil podle § 96 o.s.ř. (bod l. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku). Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému odůvodnil § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. stím, že nikdo náklady řízení neuplatnil.

(KSUL 46 INS 2320ú2011)

Shora uvedené usnesení napadl žalovaný odvoláním, v němž navrhl, aby bylo v bodě ll. výroku o náhradě nákladů řízení změněno a byla mu přiznána náhrada nákladů za právní zastupování advokátem ve výši 9.600,-Kč, nebot' žalobce zavinil zastavení řízení, aniž by pro to měl důvody vjeho chování, když mu vznikly náklady spojené s právním zastupováním, což soud prvního stupně nevzal v potaz, a proto měl být žalobce k náhradě nákladů řízení zavázán podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Náklady řízení požadoval již ve vyjádření kžalobě, nehledě na to, že o nich soud rozhoduje z úřední povinnosti podle § 151 o.s.ř.

Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Podle tohoto ustanovení se zavinění posuzuje výlučně zprocesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva (na žalobce lze hledět jako na účastníka řízení, který ve sporu neměl úspěch).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly dány důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za situace, kdy žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno a je na něho hledět jako na účastníka, jenž v řízení neměl úspěch. Je třeba akcentovat charakter tohoto sporu, který je sporem vyvolaným insolvenčním řízením, kdy procesní postoj popírajícího a důvody popření byly žalobci známy již před podáním žaloby. Předmětný spor slouží pouze insolvenčnímu řízení samotnému, a proto je třeba také přihlédnout ke skutečnosti, že nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému má dopad na snížení objemu finančních prostředků (majetkové podstaty), z nichž budou uspokojovány pohledávky dlužníkových věřitelů.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., je třeba o nákladech řízení rozhodnout podle tohoto nálezu. Při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je tedy namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o.s.ř. (srov. shodně též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010) a nikoliv podle vyhl. č. 484/2000 Sb., jak navrhuje žalovaný.

(KSUL 46 INS 2320ú2011)

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Náhradu nákladů úspěšného žalovaného v řízení před soudem prvního stupně tedy podle § 220 o.s.ř. změnil v části odměny advokáta za zastupování, jež činí 4.200,-Kč za dva úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě) po 2.100,-Kč z tarifní hodnoty 25.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.12.2012] a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600,-Kč za dva úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tj. 4.800,-Kč).

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla stanovena podle shodných ustanovení, jako v řízení před soudem prvního stupně stím, že výše sazby odměny byla podle § 11 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. krácena o 50 %. Právní zástupce žalovaného učinil v odvolacím řízení jeden úkon právní služby (odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení), takže mu přísluší odměna ve výši 1.050,-Kč a náhrada hotových režijních výdajů v paušální částce 300,-Kč za úkon, tj. 300,-Kč, což dohromady činí 1.350,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová