103 VSPH 109/2013-58
45 ICm 1870/2011 103 VSPH 109/2013-58 (KSHK 45 INS 4621/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové v právní věci žalobce: lng. lvo Schneiderka, sídlem v Boharyni č.p. 70, insolvenční správce dlužnice: Božena Šilpertotová, nar. 24.3.1962, bytem vPolici nad Metují, Soukenická 154, zast. JUDr. lvanou Velíškovou, advokátkou se sídlem vTurnově, Antonína Dvořáka 287, proti žalovanému: SMART Capital, a.s., IČO 26865297, se sídlem v0lomouci, Hněvotínská 52, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 lCm 1870/2011-38 ze dne 22.|edna 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 1870/2011-38 ze dne 22.|edna 2013 doplněný usnesením č.j. 45 ICm 1870/2011-54 ze dne 26.dubna 2013 se mění v bodu |||. výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněnh

Žalobce se domáhá žalobou proti žalovanému určení pravosti pohledávky žalovaného ve výši 32.514,--Kč (pohledávka A) a dále určení, že žalovaný nemá pohledávku za dlužnicí ve výši 76.632,--Kč (pohledávka B) ve shora uvedeném insolvenčním řízení. V průběhu řízení žalobce vzal žalobce žalobu zpět ohledně určení pohledávky B v rozsahu 57.152,--Kč s odůvodněním, že žalovaný vtomto rozsahu vzal svou přihlášku pohledávky vinsolvenčním řízení zpět, a trval na tvrzení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 19.480,--Kč. Posléze vzal zpět žalobu ohledně určení pravosti pohledávky A ve výši 32.514,--Kč, nebot' v insolvenčním řízení byla zjištěna.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 19.480,--Kč představující část pohledávky

(KSKH 45 INS 4621/2011

B zamítl (bod ll. výroku), řízení o určení pravosti pohledávky A zastavil (bod l. výroku) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 14.727,5O Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod lll. výroku); vdoplňujícím usnesení zastavil řízení o určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 57.152,--Kč, představující část pohledávky B. Kvýroku o nákladech řízení uvedl, že je přiznal žalobci v rozsahu odměny za zastupování advokátem a náhrady cestovného sohledem na výsledek řízení poté, co žalobce vzal žalobu postupně dvakrát částečně zpět.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud v bodu lll. výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že při rozhodování o nich nevzal v potaz jeho úspěch ve věci, jež plyne z toho, že v rozsahu určení části pohledávky B ve výši 19.480,--Kč byla žaloba zamítnuta a dále že řízení o určení pohledávky A bylo zastaveno z žalobcovy viny, nebot' v insolvenčním řízení byla tato pohledávka zjištěna, tj. zaznamenal úspěch v rozsahu 51.994,--Kč, zatímco byl neúspěšný v rozsahu části pohledávky B ve výši 57.152,--Kč, v němž vzal přihlášku pohledávky v insolvenčním řízení zpět a žalobce z tohoto důvodu vzal zpět žalobu. Poměřením obou částek převažuje žalobcův úspěch nad jeho úspěchem o 4,7%. Nadto doplnil, že v případě zastavení řízení podle § 146 odst. 1 písm.c) o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, čímž by úspěch žalobce byl ještě nižší, resp. by převážil jeho úspěch nad žalobcovým úspěchem.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., jednání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné.

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedená právní úprava řeší případ, kdy nebylo vyhověno zcela jedné ze stran a je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka, který byl ve věci úspěšnější odečíst úspěch druhého z účastníků.

Podle § 146 odst. 1 písm.c) o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Zastavuje-li soud řízení zdůvodu zpětvzetí žaloby, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku, takže ten, kdo je přivodil, je ve stejném postavení jako ten, kdo v řízení nebyl úspěšný. Je-li důvodem zastavení řízení

(KSKH 45 INS 4621/2011 zpětvzetí návrhu, žalobce nelze označit za toho, kdo zastavení řízení zavinil, pokud tak učinil vřízení o důvodně podané žalobě pro chování žalovaného. Důvodnost podání žaloby je zde třeba opět zvažovat procesně, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, proto je žaloba podána důvodně z tohoto hlediska i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv ktomu neměl právní povinnost. Formulací pro chování žalovaného třeba chápat tak, že se jedná o chování toho, komu má být uložena povinnost plnit žalobci, jehož nárok je tak chováním žalovaného uspokojen vkonkrétním řízení a ztohoto důvodu by žalobě nemohlo být ani vyhověno, pokud by žalobce nadále na projednání žaloby trval.

Z uvedené právní úpravy plyne závěr, že v případě zpětvzetí žaloby je třeba nejdříve zkoumat, zčí viny muselo být řízení zastaveno, a teprve není-li možné dovodit vinu některého zúčastníka na tom, že řízení muselo být zastaveno, je namístě aplikovat ustanovení § 146 odst. 1 písm.c) o.s.ř., jak by tomu bylo například tam, kde žalobce vzal žalobce žalobu zpět, nebot' uzavřel se žalovaným mimosoudní dohodu.

Vprojednávané věci je zřejmé, že žalovaný byl úspěšný vpřípadě určení pohledávky B v rozsahu 19.480,--Kč, nebot' žaloba byla vtomto rozsahu zamítnuta a také v rozsahu pohledávky A, tj. 32.514,--Kč, nebot' žalobce se domáhal určení její pravosti přesto, že byla v insolvenčním řízení zjištěna (nedosáhal úspěchu), a proto zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno a náhrada nákladů řízení by se řídí v tomto rozsahu ustanovením § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalovaný tak měl úspěch v částce 51.994,--Kč, tj. vzhledem kcelku 109.146,--Kč v rozsahu 47,63%. Naproti tomu žalobce byl úspěšný co do určení části pohledávky B v rozsahu 57.152,--Kč, nebot' žalobce se proti žalovanému důvodně domáhal určení neexistence části pohledávky B, avšak v tomto rozsahu vzal žalobu zpět jen proto, že žalovaný věřitel v insolvenčním řízení vzal v uvedeném rozsahu zpět přihlášku své pohledávky (žalobce tak uspěl s nárokem na určení že pohledávka B v uvedené části neexistuje); řízení tak bylo zastaveno zviny žalovaného a náhrada nákladů řízení se řídí ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Aplikace ustanovení § 146 odst. 1 písm.c) o.s.ř. tak v projednávané věci nepřicházela v úvahu Žalobce byl úspěšný v rozsahu 52,36% vzhledem kcelku 109.146,--Kč. a žalobcův úspěch tak převažoval nad úspěchem žalovaného pouze v rozsahu 4,73%, zatímco závěry soudu prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně odpovídají situaci plného úspěchu žalobce ve věci nebo jeho neúspěchu jen v poměrně nepatrné části (§ 143 odst. 3 o.s.ř.).

Zvýše uvedeného plyne, že žalobcův úspěch jen nepatrně převyšoval jeho neúspěch, a proto odvolací soud dovodil, že namístě je rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve spojení svýše uvedeným usnesením podle § 220 o.s.ř. vbodu lll. výroku změnil tak, že

(KSKH 45 INS 4621/2011

žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V nenapadených bodech výroku zůstal napadený rozsudek nedotčen (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), nebot' žádný z účastníků, tj. ani vodvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný, nemá v řízení o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14.srpna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová