103 VSPH 102/2016-62
42 ICm 1597/2015 103 VSPH 102/2016-62 (KSCB 28 INS 32948/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Věry Modlitbové v právní věci žalobkyně: SOS CB s.r.o. v likvidaci, IČO: 28098757, se sídlem v Praze 4, Na Lysinách 457/20, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3, proti žalovanému: Mgr. Pavel Šimák se sídlem v Písku, Komenského 319, insolvenční správce dlužníka: Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem v Táboře, Žižkovo nám. 3/3, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2015, č.j. 42 ICm 1597/2015-49,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2015, č.j. 42 ICm 1597/2015-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se proti žalovanému v postavení insolvenčního správce dlužníka domáhá určení, že je po právu její přihláškou č. P-15 uplatněná pohledávka za dlužníkem ve výši 201.984,93 Kč. Pohledávka vznikla z důvodu bezdůvodného obohacení dlužníka, jenž se žalobkyní dne 5.1.2012 uzavřel neplatnou smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti TIMEIN s.r.o. za cenu 200.000,-Kč, jíž mu žalobkyně zaplatila a dlužník jí nevrátil. Smlouva odporuje ust. § 196a odst. 3 z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ObchZ), neboť hodnota obchodního podílu nebyla určena soudním znalcem a její uzavření nebylo schváleno valnou hromadou společnosti. Zbylou část přihlášené pohledávky tvoří zákonný úrok z prodlení od 22.11.2014 (den následující po doručení výzvy dlužníkovi k plnění) do 5.1.2015 (zjištění úpadku dlužníka).

Žalovaný argumentuje nedoložením zaplacení částky 200.000,-Kč dlužníku ani jako ceny obchodního podílu, ani bez právního důvodu, navrhuje zamítnutí žaloby dovolávaje se odstoupení dlužníka od smlouvy. Žalobkyně uvedenou částku neměla k dispozici, dlužník potvrdil vrácení složené částky žalobkyni.

Rozsudkem ze dne 18.6.2015, č.j. 42 ICm 1597/2015-22, soud prvního stupně žalobě vyhověl. Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 103 VSPH 690/2015-34, ze dne 1.10.2015, k odvolání žalovaného rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně nesrozumitelnost skutkových závěrů a nedostatek důvodů v právním hodnocení věci a zavázal jej k důslednému respektování § 157 občanského soudního řádu (o.s.ř.). isir.justi ce.cz (KSCB 28 INS 32948/2014)

Soud prvního stupně, aniž doplnil dokazování, napadeným rozsudkem žalobu zamítl poté, co dospěl k závěru, že byla podána včas a je nedůvodná. Své rozhodnutí staví na skutkových zjištěních vedoucích jej k závěru, že dne 5.1.2012 žalobkyně uzavřela smlouvu o převodu obchodního podílu společnosti TIMEIN s.r.o. (Smlouva) s dlužníkem, jenž stvrdil podpisem převzetí částky 200.000,-Kč a následným podpisem dohody o narovnání ze dne 26.3.2012 (Dohoda) opět potvrdil, že převzal částku 200.000,-Kč jako kupní cenu za převod obchodního podílu. Odvolávaje se na chybějící důkazní návrhy žalobkyně k tvrzením o převzetí částky dlužníkem nehodnotil více další provedené důkazy a další návrhy na dokazování odmítl. Cituje ust. § 451 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (OZ), a § 134 o.s.ř. dospěl k závěru o neprůkaznosti předání a převzetí částky 200.000,-Kč, a proto nezkoumal platnost Smlouvy a označil Smlouvu a Dohodu jako nevěrohodné v důsledku zpochybnění pravdivosti údajů v nich obsažených žalovaným.

Z hlediska skutkového soud prvního stupně při rozhodování vyšel z toho, že: -dle Smlouvy dlužník převedl 100% podíl společnosti TIMEIN s.r.o. na žalobkyni; ve Smlouvě je zaznamenáno, že kupní cena bude uhrazena při jejím podpisu, -dle odstoupení od Smlouvy dlužníkovo odstoupení od Smlouvy potvrdila žalobkyně, -dle Dohody je v této listině zaznamenáno, že žalobkyně jednak vrátila při podpisu Dohody uhrazenou kupní cenu za převedený obchodní podíl společnosti TIMEIN s.r.o. dlužníku, jednak potvrdila převzetí vrácené kupní ceny v důsledku odstoupení od Smlouvy. Dohoda je podepsána pouze dlužníkem a TIMEIN s.r.o.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 163 InsZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 (o.s.ř.).

Tento rozsudek napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud buď zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, anebo, po doplnění dokazování, změnil tak, že žalobě vyhoví. Odvolací důvod spatřuje v nesprávném zjištění skutkového stavu a právním posouzení věci. Soudu prvního stupně vytýká nesprávné hodnocení důkazů provedených Smlouvou a Dohodou a odkazujíc na ust. § 134 o.s.ř. argumentujíc závěry Nejvyššího soudu vyjadřuje přesvědčení, že samotné popření pravdivosti provedených důkazů jako soukromých listin nemá za následek důkazní povinnost a důkazní břemeno žalobkyně. Při neexistenci důkazů, které by zpochybnily předání a převzetí částky 200.000,-Kč potvrzené podpisy žalobkyně a dlužníka, měl soud prvního stupně vzít uvedené jako zjištěný skutkový stav.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání podpořil správnost napadeného rozsudku s poukazem na chybějící daňový doklad k transakci, dávaje však žalobkyni za pravdu v hodnocení Smlouvy a Dohody jako důkazů svědčících o uplatněném nároku.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (dle § 212 a § 212a o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.], a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení nebo změnu. (KSCB 28 INS 32948/2014)

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy.

Jak Vrchní soud v Praze již jednou v projednávané věci uvedl (viz usnesení jmenovaného soudu ze dne 1.10.2015, č.j. 103 VSPH 690/2015-34), soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2008, sp.zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2010 sp.zn. 30 Cdo 541/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2010, sp.zn. 32 Cdo 2948/2009). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2013, sp.zn. 29 Cdo 2543/2011). V zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces (§ 1 o.s.ř.) je konec konců právem účastníka znát důvody, které soud vedly k vydání jeho rozhodnutí, a to v podobě, která umožňuje jejich přezkoumání v řízení o opravném prostředku, jímž se účastník-odvolatel může kvalifikovaně bránit.

V projednávané věci soud prvního stupně opakovaně nárokům na přezkoumatelnost napadeného rozsudku nevyhověl. Na základě totožných důkazů, jež však řádně nezhodnotil, dospěl k opačnému závěru, než tomu bylo v prvém rozhodnutí ve věci. Aniž srozumitelně vyjádřil svá skutková zjištění, dopouští se nepřípustně právních závěrů v rovině skutkového hodnocení, a jeho rozhodnutí je tak nesrozumitelné. Skutkově hodnocené uzavření Smlouvy a převod obchodního podílu odmítá řešit v rovině právní s odkazem na nadbytečnost zkoumání platnosti Smlouvy. Opomíjí argumenty vedoucí k závěru o neplatnosti Smlouvy (a tím tvrzeného vzniklého bezdůvodného obohacení), jež nijak nehodnotí, čímž činí napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nijak nevysvětluje, jakým důkazem byla vyvrácena pravdivost písemně potvrzeného předání a převzetí peněz, ačkoli je pravdivost této skutečnosti zpochybněna pouze v rovině tvrzení žalovaného, jenž se dovolává negativního důkazu (prokázání, že předaná částka nebyla vrácena), jejž provést nelze. Dospívá k závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyní, aniž se vypořádává s důvody, pro něž (když jednou shledal údaje ve Smlouvě pravdivými) hodnotí písemně potvrzené předání a převzetí částky 200.000,-Kč jako neuskutečněné a tím ve svém důsledku shledává Smlouvu v části o zaplacení ceny za převod obchodního podílu nepravdivou. Pomíjí dále skutečnost, že na základě Smlouvy došlo ke změně v zápisu v obchodním rejstříku (v osobě společníka TIMEIN s.r.o.). (KSCB 28 INS 32948/2014)

Údaj ve smlouvě o tom, že došlo k zaplacení kupní ceny, má povahu potvrzení o přijetí plnění (tzv. kvitance-§ 569 OZ), je od ostatního obsahu smlouvy oddělitelný a nemůže být důvodem její neplatnosti; úspěšné popření pravdivosti kvitance umožňuje vymáhat nárok ze smlouvy (blíže v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2008, sp.zn. 22 Cdo 4172/2007). Je-li pravdivost soukromé listiny předložené k důkazu popřena, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy; to platí i o popírání pravdivosti potvrzení o zaplacení dluhu (kvitance). Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch. Nelze dovodit, že by pouhé popření pravdivosti kvitance mělo za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti potvrzení tomu účastníkovi, který z existence prohlášení věřitele v kvitanci uvedeného vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (blíže v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2000, sp.zn. 22 Cdo 2670/98). Soud prvního stupně opominul uvést důvody, jež jej vedly k výzvě žalobkyně k doplnění důkazních návrhů. Stejně nevysvětlil, proč považuje údaj v účetnictví (žalobkyně) týkající se pohybu částky 200.000,-Kč za osvědčující předání a převzetí uvedené částky.

Za stavu, kdy žalobkyně ve svém odvolání napadenému rozhodnutí vytýká také nesprávná (neúplná) skutková zjištění, nelze dále přehlédnout, že soud prvního stupně, jak plyne z obsahu spisu, neprovedl všechny účastníky navržené důkazy a v odůvodnění svého rozhodnutí v rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. dostatečně nevysvětlil, proč provedení ostatních důkazů zamítl. Konstatování o nepotřebnosti provádění těchto důkazů nelze považovat za uspokojivé vysvětlení za situace, kdy činí žalobkyni odpovědnou za neunesení důkazního břemene. Řízení je tak postiženo další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a kterou v odvolacím řízení nelze napravit.

Soud prvního stupně tak jednak v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnění svého rozhodnutí o věci formuloval nepřezkoumatelným způsobem, přičemž odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o předmětu sporu a přezkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a jednak řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát, a proto jej podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž znovu věc posoudí při důsledném respektování § 157 o.s.ř. a shora zmíněných závěrů Nejvyššího soudu. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se (KSCB 28 INS 32948/2014)

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná