102 VSPH 98/2012-96
59 ICm 1817/2011 102 VSPH 98/2012-96 (KSPA 59 INS 6332/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Thor Company, s.r.o., sídlem Českých bratří 503, Vysoké Mýto, zast. advokátem Mgr. Bernardem Urbanem, sídlem Pivovarské náměstí 557, Lanškroun, proti žalovanému Mgr. Martinu Pavlišovi, sídlem Adámkova třída 149, Hlinsko, insolvenčnímu správci dlužníka Margity Borůvkové, zast. advokátem JUDr. Františkem Hanákem, sídlem Adámkova 149, Hlinsko, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 59 ICm 1817/2011-69 ze dne 7.prosince 2011

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 59 ICm 1817/2011-69 ze dne 7.prosince 2011 se mění tak, že se zamítá žaloba na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice Margity Borůvkové, a to bytové jednotky č.1799/22 nacházející se v domě č.p. 1799, stojícím na stavební parcele č.2762 v obci a k.ú. Česká Třebová a na stavební parcele č. 737 a č.1350 v obci Česká Třebová, k.ú. Parník, se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních 813/20118 na společných částech domu č.p. 1799, stojícím na stavební parcele č. 2762 v obci a k.ú. Česká Třebová a stavební parcele č. 737 a 1350 v obci Česká Třebová, k.ú. Parník se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních 813/20118 a na stavební parcele č.2762 v obci a k.ú. Česká Třebová a stavebních parcelách č. 33 a č. 1350 v obci Česká Třebová, k.ú. Parník, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí. (KSPA 59 INS 6332/2010)

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 19.085,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám advokáta JUDr.Františka Hanáka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen vyloučit ze soupisu majetkové podstaty nemovitosti uvedené v bodě I. výroku (dále též jen nemovitosti) a je povinen zaplatit žalobci 12.240,-Kč na náhradu nákladů řízení.

V rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že Margita Borůvková (dále jen dlužnice) a Marcela Borůvková uzavřely dne 10.3.2009 s Mgr. Janem Zahálkou smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 395.000,-Kč s úrokem 25.000,-Kč, která byla splatná dne 10.7.2009. Podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.6.2009 postoupil Mgr. Jan Zahálka pohledávku ze smlouvy o půjčce Maximu Ponomarenkovi za úplatu ve výši 420.000,-Kč. Maxim Ponomarenko uzavřel dne 29.6.2009 s dlužnicí jako vlastnicí nemovitostí smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem podle ust. § 553 občanského zákoníku. Podle článku čl. III. této smlouvy převedla dlužnice k zajištění půjčky a jejího příslušenství, včetně případné smluvní pokuty, úroků z prodlení a nákladů spojených s realizací zajišťovacího převodu práva, vlastnické právo k nemovitostem na věřitele Maxima Ponomarenka, jenž je přijal. V čl. IV. smlouvy byla dohodnuta rozvazovací podmínka, jíž je řádné a včasné splacení zajištěné půjčky s tím, že pokud se tak nestane, stává se převod vlastnického práva nepodmíněným. Na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva bylo vlastnické právo k nemovitostem vloženo do katastru nemovitostí ve prospěch Maxima Ponomarenka. Kupní smlouvou ze dne 14.12.2009 převedl Maxim Ponomarenko nemovitosti na žalobce. Podle nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a dlužnicí ze dne 18.4.2011 byly nemovitosti pronajaty dlužnici.

Podle soudu prvního stupně postoupil Mgr. Jan Zahálka na Maxima Ponomarenka platně pohledávku za dlužnicí podle smlouvy o půjčce ze dne 10.3.2009. Za účelem zajištění této pohledávky byla platně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva, podle níž dlužnice převedla vlastnické právo k nemovitostem na Maxima Ponomarenka. Vzhledem k tomu, že dlužnice nesplnila svůj závazek, nedošlo k naplnění rozvazovací podmínky a dlužnice nemohla nabýt zpět vlastnické právo k nemovitostem. Jejich vlastníkem proto zůstal Maxim Ponomarenko, který je platně prodal žalobci. K námitce žalovaného, že kupní smlouva ze dne 14.12.2009 uzavřená mezi Maximem Ponomarenkem a žalobcem byla uzavřena v rozporu s ust. § 196a obchodního zákoníku, soud nepřihlédl, protože toto ustanovení na projednávaný případ nedopadá. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomu rozsudku se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby ho změnil tak, že žalobu zamítne. Argumentoval zejména tím, že se soud prvního

2 (KSPA 59 INS 6332/2010) stupně řádně nevypořádal s námitkou, že kupní smlouva ze dne 14.12.2009 uzavřená mezi Maximem Ponomarenkem a žalobcem je neplatná s ohledem na ust. § 196a obchodního zákoníku, protože žalobce a Maxim Ponomarenko lze považovat za osoby blízké vzhledem k tomu, že jedinou společnicí a jednatelkou žalobce je Julie Zachařová, matka Maxima Ponomarenka. Kromě toho se řádně nevypořádal ani s námitkou, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná z důvodu obcházení výslovného zákazu sjednání propadné zástavy dle ust. § 169 písm. e) občanského zákoníku. Není totiž účelem zajišťovacího práva, aby zajištěný věřitel, na něhož bylo právo převedeno, nabyl v případě prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky předmět zajištění do svého vlastnictví a mohl si jej bez dalšího ponechat. Pokud Maxim Ponomarenko nezpeněžil předmět zajištění v souladu se zajišťovací smlouvou a ponechal si jej ve svém vlastnictví, nemohl jej platně nabýt do trvalého vlastnictví, a nemohl jej tedy ani platně převést na žalobce. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva vykazuje znaky lichevních smluv, když je z jejího obsahu i následného počínání zajištěného věřitele zřejmé, že cílem uzavření této smlouvy nebylo zajištění pohledávky věřitele, nýbrž získání nemovitostí dlužnice do vlastnictví. Lichevní charakter této smlouvy lze dovodit i ze skutečnosti, že cena nemovitostí sjednaná pro případ jejich prodeje je hrubě podhodnocená oproti ceně obvyklé.

Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozsudek považuje za věcně správný. Soud prvního stupně podle něj zjistil úplně všechny skutkové okolnosti a správně posoudil jak vznik a existenci závazku dlužnice, tak postoupení pohledávky Maximu Ponomarenkovi a následné uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu. Smlouva o zajišťovacím převodu práva stanovila postup k obnovení vlastnického práva dlužnice k nemovitostem za situace, že zajištěný závazek bude řádně a včas splněn. Pro případ, že dlužnice své povinnosti řádně nesplní, byl věřitel oprávněn uspokojit svou pohledávku náhradním plněním. Uvedená úprava práv a povinností na straně dlužnice a věřitele je vyvážená a v žádném případě z ní není možné dovodit, že jejím cílem bylo nabytí nemovitostí do vlastnictví věřitel, a nikoliv uspokojení jeho pohledávky. Smlouvu proto nelze hodnotit jako lichevní. Zejména není možné hovořit o propadné zástavě, protože smlouva přesně stanoví podmínky zpeněžení předmětu zajištění a možnost věřitele ponechat si nemovitosti limituje pouze pro případ, pokud se je nepodaří prodat ani prostřednictvím realitní kanceláře či ve veřejné dražbě. V daném případě však došlo ke smluvně ujednanému způsobu realizace předmětu zajištění formou prodeje bytu žalobci.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. doplnil a zopakoval a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Usnesením č.j. KSPA 59 INS 6332/2011-A-9 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích o úpadku dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Martina Pavliše, povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením a usnesením č.j. KSPA 59 INS 6332/2011-B-12 ze dne 22.6.2011 schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Žalovaný zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužnice nemovitosti a žalobce o tom vyrozuměl. Podle výpisu z oddílu C, vložky 26712 obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové byl žalobce zapsán do obchodního rejstříku dne 15.9.2009, přičemž jeho jedinou společnicí byla

3 (KSPA 59 INS 6332/2010) v době uzavření kupní smlouvy mezi Maximem Ponomarenkem a žalobcem Julie Zachařová, bytem Náměstí Naděje, Vysoké Mýto. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 29.6.2009 uzavřené mezi dlužnicí a Maximem Ponomarenkem odvolací soud zjistil, že podle čl. I. byla Maximu Ponomarenkovi postoupena pohledávka za dlužnicí ve výši 395.000,-Kč s úrokem ve výši 25.000,-Kč, podle čl. II. byla dlužnice vlastnicí nemovitostí a vlastnické právo k nemovitostem bylo podle čl. III. převáděno k zajištění pohledávky uvedené v čl. I. na věřitele Maxima Ponomarenka, jenž je přijal. V čl.IV. bodu 1. smlouvy je uvedeno, že vlastnické právo k nemovitostem bylo převedeno s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude řádně splněn, tj. že bude řádně a včas splacena půjčka ve výši 395.000,-Kč způsobem ve smlouvě ujednaným, nedojde-li mezi stranami k jiné písemné dohodě; nebude-li však půjčka splacena věřiteli řádně a včas, stává se převod vlastnického práva nepodmíněným. Podle čl. V. bodu 1. smlouvy bude-li půjčka vrácena řádně a včas, zaniká tato smlouva a její právní účinky podle ust. § 36 odst. 2 občanského zákoníku dnem vrácení půjčky, podle čl. V. bodu 2. smlouvy nebude-li půjčka vrácena řádně a včas, a stane-li se tedy vlastnictví nabyvatele k nemovitostem definitivním a nepodmíněným, provedenou smluvní strany nejpozději do 30 dnů od posledního dne splatnosti půjčky majetkové vyrovnání, při němž narovnají a vyrovnají veškeré vzájemné pohledávky a nároky; věřitel je zejména povinen sdělit, zda byly nemovitosti prodány, a pokud ano, za jakou cenu, kolik činí náklady realizace zajišťovacího převodu práva prodejem podle této smlouvy, jaká částka se započítává na úhradu pohledávek věřitele a zda má věřitel proti dlužnici nadále nějaké pohledávky, a pokud ano, uvede jejich výši. Podle čl. V. bodu 3. smlouvy nebude-li půjčka vrácena řádně a včas, může věřitel prodat nemovitosti přímo třetí osobě za cenu, která však musí činit minimálně 420.000,-Kč, z výtěžku uspokojit svou pohledávku včetně příslušenství a náklady realizace zajišťovacího převodu práva prodejem nemovitosti a zbytek výtěžku bez zbytečného odkladu vyplatit převodci; prodej musí věřitel realizovat nejpozději do 30 dnů od posledního dne splatnosti půjčky. Podle čl. V. bodu 4. smlouvy nepodaří-li se nemovitosti v dohodnuté lhůtě za cenu minimálně 420.000,-Kč ani při vynaložení veškeré péče a veškerého úsilí, které lze od věřitele rozumně požadovat, prodat, mohou být po uplynutí dohodnuté lhůty prodány i za cenu nižší, a to veřejnou dražbou. Podle čl. V. bodu 6. smlouvy nepodaří-li se nemovitosti v dohodnuté lhůtě prodat, může si je věřitel ponechat; na úhradu dluhu se v takovém případě započte cena nemovitostí, za kterou je dlužnicí i věřitelem shodně považována částka 420.000,-Kč.

Odvolací soud při posouzení platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 29.6.2009 vyšel z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15.10.2008 a 30 Cdo 784/2011 ze dne 21.2.2012.

Podle ust. § 553 odst. 1 občanského zákoníku může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Podle druhého odstavce téhož paragrafu musí být smlouva o zajišťovacím převodu práva uzavřena písemně. Z hlediska dovoleného obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu práva je podle ust. § 39 občanského zákoníku neplatné ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle něhož sice byla sjednána rozvazovací podmínka (pro případ řádného a včasného splnění zajištěné pohledávky), avšak prodlení dlužníka s řádným a včasným splněním zajištěné

4 (KSPA 59 INS 6332/2010) pohledávky má přivodit ten následek, že se věřitel bez dalšího stane (při současném zániku zajištěné pohledávky) trvalým vlastníkem převedeného majetku.

Vzhledem k tomu, že se v daném případě účastníci smlouvy v článku IV. bodě 1. dohodli, že nebude-li půjčka splacena věřiteli řádně a včas, stává se převod vlastnického práva nepodmíněným, a i v čl. V. bodě 2. je shodně uvedeno, že nebude-li půjčka vrácena řádně a včas, stane se vlastnictví nabyvatele k nemovitostem definitivním a nepodmíněným, je ze znění těchto ujednání zřejmé, že pokud dlužnice řádně a včas neuhradí věřiteli zajištěnou pohledávku, stane se z převodu zajišťovacího převod trvalý. Zjevně se jedná o nedovolené ujednání o tzv. propadné zástavě. Je proto nepochybné, že dlužnice neměla vůči věřiteli žádné oprávnění, jak se domoci toho, aby zpeněžil nemovitosti za odpovídající cenu a aby jí vyplatil případnou hyperochu. Věřitel navíc postupoval v rozporu s ujednáními obsaženými v čl. V. bodě 3. a 4.-prostřednictvím realitní kanceláře, resp. ve veřejné dražbě. Z jeho postupu lze dovodit, že zajišťovací smlouva nebyla uzavřena za účelem zajištění jeho pohledávky, ale jejím účelem bylo získání nemovitostí do vlastnictví. Jak vyplývá ze shora uvedených zjištění, věřitel neprovedl majetkové vypořádání podle čl. V. bodu 2., nevyužil své oprávnění předmětné nemovitosti zpeněžit, ale pouze si je ponechal, aniž by byly oceněny a byla transparentně určena jejich minimální cena. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 29.6.2009 je z hlediska ust. § 39 občanského zákoníku neplatná, a Maxim Ponomarenko proto nemohl nabýt nemovitosti do svého vlastnictví.

Co se týče kupní smlouvy ze dne 14.12.2009, je za účelem posouzení její platnosti třeba vyjít z ust. § 196a obchodního zákoníku. V případech, kdy obchodní společnost úplatně nabývá majetek za podmínek vymezených v ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku od osob v tomto ustanovení uvedených nebo na ně takový majetek převádí, musí k tomu mít souhlas valné hromady v případě, že k nabytí (převodu) dochází do tří let od vzniku společnosti, a úplatnou majetkovou dispozici může realizovat jen za cenu určenou posudkem znalce jmenovaným soudem.

Jak vyplývá z výše uvedených zjištění, žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku ke dni 15.9.2009 a kupní smlouva byla mezi Maximem Ponomarenkem a žalobcem jakožto osobami blízkými (matka Maxima Ponomarenka byla v té sobě jediným společníkem žalobce) uzavřena dne 14.12.2009, přičemž základní kapitál žalobce činil v této době 200.000,-Kč. Cena převáděných nemovitostí věcí byla sjednána ve výši 420.000,-Kč, a převyšovala tedy jednu desetinu základního kapitálu prodávajícího. Z těchto důvodů byla platnost kupní smlouvy podmíněna tím, že s ní vysloví souhlas valná hromada žalobce, protože kupní smlouva byla uzavírána ve lhůtě kratší než tři roky od vzniku žalobce, a za cenu určenou na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Ze skutkových zjištění však plyne, že tato zákonná podmínka splněna nebyla. Lze proto uzavřít, že i pokud by se Maxim Ponomarenko stal vlastníkem nemovitostí, nemohl je žalobce podle kupní smlouvy ze dne 14.12.2009 nabýt do svého vlastnictví, a není proto ani aktivně legitimován k podání žaloby na jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty.

Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil a rozhodl, že se žaloba zamítá. V souvislosti se změnou rozhodnutí ve

5 (KSPA 59 INS 6332/2010) věci samé rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a podle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. přiznal právo na jejich náhradu žalovanému. Tyto náklady zahrnují odměnu advokáta ve výši 9.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. v tehdy platném znění, 3 náhrady hotových výdajů po 300,-Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné za cestu osobním vozem Hlinsko-Pardubice a zpět ve výši 504,-Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 200,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 20%, což činí celkem 12.725,-Kč, a odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. sníženou na 50% podle ust. § 18 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť advokát učinil pouze jediný úkon a jednu náhradu hotových výdajů po 300,-Kč podle vyhlášky č.177/1996 Sb. zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 20%, což činí celkem 6 360,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 20.září 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

6