102 VSPH 943/2015-129
45 ICm 226/2014 102 VSPH 943/2015-129 (KSHK 45 INS 32556/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse v právní věci žalobkyně Chládek a Tintěra, Pardubice, a.s., sídlem K Vápence 2677, Zelené Předměstí, Pardubice, IČO: 25253361, zast. advokátem JUDr. Dušanem Divišem, sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1, proti žalované Insolvency Project, v.o.s., sídlem Bieblova 1110/1b, Hradec Králové, IČO: 28860993, insolvenční správkyni dlužnice DOMINO 2000, spol. s r.o., IČO: 25927922, zast. advokátem JUDr. Milanem Novákem, sídlem Dukelská 15/16, Hradec Králové, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 226/2014-89 ze dne 25. června 2015

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 45 ICm 226/2014-89 ze dne 25. června 2015 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávek v celkové výši 363.917,-Kč přihlášených do insolvenčního řízení ve věci dlužnice DOMINO 2000 spol. s r.o. (dále jen dlužnice) vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp.zn. 45 INS 32556/2012 (bod I. výroku), a rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku).

Při posuzování důvodnosti žaloby soud vyšel mj. z toho, že: 1) žalobkyně tvrdila, že její pohledávka vznikla z titulu smlouvy o dílo ze dne 30. 7. 2012, jíž se dlužnice zavázala pro ni realizovat kompletní dodávku a montáž vnitřních a vnějších omítek při realizaci stavby Skladové, obchodní a volnočasové centrum Walzlovka-Meziříčí v termínu do 16. 11. 2012 za cenu 3.008.850,-Kč (dále jen Smlouva), -dlužnice poskytla žalobkyni záruku za dílo v délce 66 měsíců, dílo ale nedokončila, -znalec určil, že hodnota vad a nedodělků díla činí 209.160,-Kč, -žalobkyně byla nucena vady a nedodělky díla odstranit pomocí třetích osob VRAPO, s.r.o., a Anny Zvárové, 2) žalobkyně uplatnila svůj nárok přihláškou pohledávek, kterou doručila Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. 4. 2013, isir.justi ce.cz (KSHK 45 INS 32556/2012)

-u pohledávky č. 1 (dále jen Pohledávka 1) označila výši jistiny 209.160,-Kč, jako důvod vzniku uvedla Smlouvu s tím, že dílo nebylo dokončeno a předáno, pohledávka byla přihlášená jako nepodmíněná a nesplatná, -u pohledávky č. 2 uvedla výši jistiny 153.982,-Kč, jako titul označila Smlouvu, v níž se dlužnice zavázala poskytnout záruku na dílo v rozsahu 66 měsíců ode dne předání díla bez vad i nedodělků (dále jen Pohledávka 2) , -vzhledem k rozhodnutí o úpadku dne 23. 3. 2013 se záruka stala nevymahatelnou, -znaleckým posudkem byla vyčíslena ztráta záruky za dílo, -pohledávka byla přihlášena jako nepeněžitá, nepodmíněná, označená jako splatná bez uvedení data splatnosti, -k přihlášce žalobkyně připojila Smlouvu, reklamační dopis a znalecký posudek, -dne 3. 6. 2013 na základě výzvy insolvenční správkyně Insolvency Project v.o.s. (dále jen žalovaná ) doplnila přihlášku o znalecký posudek ze dne 20. 5. 2013, 3) na zvláštním přezkumném jednání dne 17. 12. 2013 popřela žalovaná zcela Pohledávky 1 a 2 jako nevykonatelné co do pravosti a výše, stejně je popřela dlužnice, o čemž byla žalobkyně žalovanou vyrozuměna výzvou ze dne 3.1.2014, doručenou jí dne 7.1.2014, 4) ze Smlouvy vyplývá, že dlužnice provede kompletní dodávku a montáž vnitřních a vnějších omítek na objektech SO 04 a, b, c s dokončením a předáním díla do 16. 11. 2012; cena díla byla stanovena dohodou ve výši 3.008.850,-Kč, -ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za nedodržení termínu pro provedení díla, pro odstranění vad a nedodělků a odstranění reklamačních vad, záruční doba na kompletní dílo měla skončit uplynutím 66 měsíců ode dne předání a převzetí díla bez vad a nedodělků, součástí smluvních ujednání je právo objednatele odstoupit od Smlouvy, -stavební deník obsahuje záznam ze dne 21. 11. 2012 o tom, že k tomuto datu došlo k ukončení prací na vnitřních a vnějších omítkách pro rok 2012 pro nepřipravenost staveniště ze strany objednatele u vnitřních omítek s předpokladem pokračování v pracích v březnu 2013, že práce na fasádě objektu, kde schází pouze nátěr, nelze provést pro nepříznivé klimatické podmínky a že po dohodě s objednatelem bude nátěr dokončen na jaře 2013; součástí záznamu je dohoda týkající se fakturace za práce zhotovitelem se zástupcem objednatele, 5) žalobkyně předložila písemnost označenou jako reklamace vad a nedodělků na základě kontroly k 9. 1. 2013 s výzvou dlužnici k odstranění vad a nedodělků do 30. 1. 2013 a urgenci odstranění vad ze dne 14. 2. 2013, -dále předložila znalecký posudek č. 1325-18/2013, jenž se týká zjištění skutečného stavebně technického stavu provedených stavebních prací včetně ocenění vad a nedodělků ke dni 7. 5. 2013, smlouvu o dílo se společností VRAPO, s.r.o., ze dne 13. 5. 2013 o provedení oprav a nátěrů na objektech SO 04 a, b, c a dokončení nových nátěrů, protokol o předání díla společností VRAPO, s.r.o., dne 16. 8. 2013 s uvedením ceny za předané práce celkem 235.000,-Kč, smlouvu o dílo s Annou Zvárovou ze dne 21. 5. 2012 a dodatek ke smlouvě ze dne 30. 12. 2012 o provedení vnitřních omítek na objektech SO 04 a, b, c, zápis o předání prací ze dne 30. 6. 2013 s vyúčtováním ceny 127.050,-Kč, fakturaci za provedené práce a předávací protokol o předání díla ze dne 25. 10. 2013, 6) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 3. 2013 rozhodl o úpadku dlužnice a prohlásil na její majetek konkurz, insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem dlužníka dne 21. 12. 2012. (KSHK 45 INS 32556/2012)

V rovině právního posouzení věci soud-cituje ust. § 173 odst. 1, § 174 odst. 2, § 176, § 177, § 192 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-konstatoval, že: 1) Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení po výzvě k opravě a doplnění přihlášky správcem Pohledávku 1 coby jistinu ve výši 209.160,00 Kč jako nepodmíněnou a splatnou s odkazem na znalecký posudek, jenž vyčíslil vady díla, -žalobkyně přihlásila Pohledávku 2 coby jistinu ve výši 153.982,00 Kč ze záruky na dílo sjednané s dlužnicí ve Smlouvě v rozsahu 66 měsíců ode dne předání díla s odkazem na znalecký posudek, jímž byla ztráta záruky vyčíslena, 2) v průběhu incidenčního sporu žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že prostřednictvím třetích osob byly vady díla odstraněny a žalobkyní zaplaceny, 3) dosavadní konkurzní a insolvenční judikatura týkající se přihlášek pohledávek se shoduje v tom, že přihláška pohledávky věřitelem je podáním, které má charakter žaloby, což předznačuje také míru skutkových okolností nezbytných k tomu, aby přihlášku bylo možné pokládat za procesní úkon, který nemá vady, a aby bylo možné posoudit, zda údaje, jež obsahuje žaloba o určení, lze charakterizovat jako ty, které odpovídají právnímu důvodu uvedenému v přihlášce nebo při přezkumném jednání, 4) tvrzení žalobkyně uvedená v přihlášce a v průběhu incidenčního sporu jsou jiným právním důvodem , neboť v přihlášce tvrdí, že vady díla a jejich vyčíslení obsahuje znalecký posudek, a v žalobě odkazuje na provedení a odstranění vad díla třetími osobami, za které žalobkyně zaplatila, 5) k Pohledávce 2 žalobkyně tvrdila, že se ve Smlouvě dlužnice zavázala poskytnout jí záruku na dílo v uvedeném rozsahu ode dne předání díla, záruka se prohlášením konkurzu stala nevymahatelnou a žalobkyně proto nechala znalecky vyčíslit ztrátu záruky za dílo, -v žalobě žalobkyně tvrdila, že nárok z odpovědnosti za záruční vady díla vznikl již k okamžiku účinnosti Smlouvy, přičemž předání díla zmařila dlužnice, jež dílo nedokončila ani žalobkyni nepředala.

Na základě uvedeného soud prvého stupně vysvětlil, že dle ust. § 563 obchodního zákoníku záruční doba týkající se díla počíná běžet předáním díla, a uzavřel, že v daném případě dílo předáno nebylo a vyčíslení časové ceny díla po ztrátě záruky znaleckým posudkem na 153.982,-Kč soud považuje za nedostačující a způsob výpočtu za nesrozumitelný . V souvislosti s tím odkázal na část Smlouvy, jež se týká sankcí spojených s prováděním díla, které měla žalobkyně právo v insolvenčním řízení za dlužnicí uplatnit, a žalobu zamítl.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že rozsudek považuje za natolik zmatečný a nedostatečný, že je zcela nepřezkoumatelný. Argumentovala zejména tím, že: -soud opomněl provést stranami předložené důkazy, aniž by to vysvětlil, a nezabýval se ani obsahem znaleckého posudku (ačkoliv je pro rozhodnutí klíčový) a jen jej označil za nedostačující a nesrozumitelný, (KSHK 45 INS 32556/2012)

-dlužnice žalobkyni nikdy neoznámila, že Smlouvu bude nadále plnit, čímž dle fikce v ust. § 253 odst. 2 IZ v tehdy platném znění došlo k odstoupení od Smlouvy uplynutím patnáctého dne od prohlášení konkursu, -s takovým odstoupením spojuje IZ právo žalobkyně domáhat se náhrady škody přihláškou pohledávky, -skutečnost, že žalobkyně nárok neoznačila jako náhradu škody, jí nemůže jít k tíži, neboť není povinna svoji pohledávku právně hodnotit, -žalobkyně spatřuje škodu způsobenou odstoupením žalované od Smlouvy v tom, že dílo zůstalo nedokončeno a k jeho dokončení byly nutné další náklady, jež posléze musela vynaložit a jež nechala ocenit znalcem, a dále že dlužnice nebude nadále plnit své povinnosti vyplývající ze záruky, -žalovaná měla nejprve žalobkyni vyzvat k doplnění přihlášky, poučit ji jak doplnění provést, a teprve poté ji mohla účinně popřít, -žalobkyně musela vynaložit nemalé úsilí a náklady k dokončení díla a dále ponese negativní vliv konkursu dlužnice; žalovanou opakovaně kontaktovala a snažila se o smírné řešení a narovnání nároků ze Smlouvy, avšak ta takové jednání odmítala a namísto toho se domáhala úhrady zbývající ceny díla, která dle Smlouvy tvoří tzv. pozastávku, jež by mohla být použita k vzájemnému započtení, -úspěšné popření pohledávky by paradoxně vedlo k tomu, že žalobkyně nejen že by musela na své náklady dílo dokončit a odstraňovat vady (až do konce května 2018), ale musela by i čelit vymáhání pohledávky žalovanou na úhradu pozastávky, tedy zbývající části ceny díla dle Smlouvy, a to takové části díla, kterou dlužnice sama nikdy neprovedla.

Na základě uvedeného žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a určil, že její pohledávky ve výši 363.917,-Kč jsou po právu.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání shrnula skutkové okolnosti tvrzené žalobkyní a skutečnosti, jež uvedl soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku. Zcela se přitom zcela ztotožnila s názorem soudu, že žalobkyně v rozporu s ust. § 198 odst. 2 IZ uplatnila v žalobě nové skutečnosti, jež neuvedla do skončení přezkumného jednání, a nové skutečnosti uplatňuje i v odvolacím řízení. Dovozovala přitom, že je nutno vycházet toliko ze skutečností uvedených v řízení do skončení prvního jednání ve věci.

K Pohledávce 1 upozornila to, že: -z dohody zaznamenané ve stavebním deníku plyne, že chybějící nátěr na objektu C bude dokončen na jaře 2013, vnitřní omítky budou dokončeny v březnu 2013 nebo na vyzvání objednatele poté, co objednatel provede elektroinstalace, -je nutno rozlišovat mezi vadami a nedodělky; mohlo dojít pouze k dílčímu prodlení s provedením určité části prací a následně k zániku povinnosti dlužnice tyto práce dokončit dle ust. § 253 odst. 2 IZ, -nárok žalobkyně by tak mohl odpovídat rozdílu v nákladech na dokončení prací náhradním zhotovitelem a v nákladech, které musela platit dlužnici, -nelze vyjít z posudku znalce, neboť dle ust. § 379 ObchZ se nahrazuje skutečná škoda, tj. to co by případně žalobkyně nahradila navíc náhradním zhotovitelům oproti tomu, co dle Smlouvy měla platit dlužnici, (KSHK 45 INS 32556/2012)

-nárokům z nedodělků nelze vyhovět z důvodu absentujících nebo opožděných skutkových tvrzení; žalobkyně nepředložila skutková tvrzení, z nichž by se dalo dovozovat na vznik škody a její výši v souvislosti s nedodělky, její tvrzení ohledně vad jsou nedostatečná a předložené důkazy neprokázaly jejich existenci, -není patrno, v čem žalobkyně spatřuje ohledně vad rozdíl mezi výsledkem prací zhotovených dlužnicí a výsledkem určeným ve Smlouvě, -z důvodů drobných závad (specifikovaných ve stavebním deníku, jež zhotovitel bere na vědomí) byla dohodnuta 10% pozastávka, -v reklamaci ze dne 9.1.2013 jsou smíchány vady a nedodělky, -znalecký posudek nemůže nahrazovat úkon uplatnění vad, k němuž byla povinna žalobkyně.

Dále žalovaná specifikovala jednotlivé vady díla a poukázala na ty, jež nebyly žalobkyní uplatněny. Namítala přitom, že: -nebylo prokázáno, že by za vady vypočtené ve znaleckém posudku odpovídala dlužnice, -žalobkyně včas vady v souladu s ust. § 562 odst. 2 ObchZ dlužnici neoznámila, neuplatnila je, a tedy se nemůže domáhat nároku z odpovědnosti za škodu, jak učinila ve svém odvolání, -nedošlo k aktivaci záruky, neboť nedošlo k předání díla; domnívala-li se žalobkyně, že jí vzniknou náklady v souvislosti s tím, že dlužnice nebude moci odstranit vady, jež by jinak musela odstranit v rámci poskytnuté záruky, mohla si přihlásit podmíněnou pohledávku v souladu s ust. § 253 odst. 4 IZ, -pokud by se záruky staly nepodmíněnými, aktivoval by se pouze závazek dlužnice, že dodané dílo si zachová po záruční dobu smluvené vlastnosti, a pokud ne, mohla by žalovaná uplatnit nároky z vad, -výpočet částky 153.982,-Kč ve znaleckém posudku je zcela nedostatečný a nesprávný; znalec opomenul, že dle stavebního deníku nebylo dílo dokončeno a žalobkyně se s dlužnicí dohodla na zaplacení provedených prací, již vstupní údaje znalce jsou nesprávné, úvaha výpočtu znalce ohledně předpokladů vzniku slevy na dílo nejsou ničím podloženy, -protože nevymahatelnost práv ze záruky není vadou díla, nemohla žalobkyně uplatňovat nárok na přiměřenou slevu, již znalec vyčíslil.

Poukazovala též na to, že žalobkyně má povinnost tvrdit skutečnosti, z nichž by její právo na náhradu škody vyplývalo, a k prokázání tvrzených skutečností navrhnout potřebné důkazy. K rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 13 ICm 1666/2012, na něž se žalobkyně odvolává, uvedla, že na daný případ nedopadá. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění a opravě přihlášky výzvou z 15.5.2013, zejména k upřesnění výše pohledávek a doložení relevantních důkazů, nikoliv k doplnění důvodů vzniku pohledávky. Žalovaná byla povinna vyzvat k odstranění vad přihlášky bránících přezkoumání přihlášených pohledávek dle ust. § 188 odst. 2 IZ a bylo věcí žalobkyně, aby skutečnosti uvedených v přihlášce prokazovaly příslušný právní nárok z vad, ze záruky nebo z odpovědnosti za škodu.

Závěrem žalovaná uvedla, že bylo-li dílo zhotoveno náhradním zhotovitelem, žádné dodatečné náklady žalobkyni nevznikly, neboť dlužnice zaplatila pouze za provedené práce (a to ve skutečnosti jen z části). Zamítl-li soud žalobu, tak tomu bylo (KSHK 45 INS 32556/2012) především proto, že přihláškou uplatnila nárok, jenž jí nenáleží, což vyplynulo ze skutkových okolností uvedených v přihlášce.

Na základě uvedeného žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, čeho se žalobce domáhá a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je přitom třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu.

Těmto požadavkům však soud prvého stupně v odůvodnění napadeného rozsudku zjevně nedostál, když pouze reprodukoval obsah žaloby a vyjádření žalované k ní, konstatoval obsah přihlášky pohledávky žalobkyně, protokolu z přezkumného jednání a listu přihlášené pohledávky žalobkyně, Smlouvy, reklamace vad a nedodělků, znaleckého posudku, smluv o dílo a dodatků uzavřených žalobkyní se třetími osobami (za účelem odstranění nedodělku díla) a s tím souvisejících listin, aniž ovšem tyto důkazy jakýmkoliv způsobem hodnotil a aniž uvedl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, popř. proč provedené důkazy nehodnotil. Neformuloval tak skutkovou větu a ani (nezjištěný) skutkový stav po právní stránce nijak nehodnotil.

Namísto toho se zabýval toliko obsahem přihlášky pohledávky a obsahem žaloby, uvedl, že žalobce přihlásil pohledávku č. 1, kterou kvalifikoval jako nárok na odstranění vady díla s odkazem na znalecký posudek. V průběhu incidenčního sporu žalobce své tvrzení doplnil tak, že prostřednictvím třetích osob vady díla byly odstraněny a žalobcem zaplaceny , a bez dalšího uzavřel, že Tvrzení žalobce uvedené v přihlášce a v průběhu incidenčního sporu jsou jiným právním důvodem, když v přihlášce tvrdí, že vady díla a jejich vyčíslení obsahuje znalecký posudek a v žalobě odkazuje na provedení a odstranění vad díla třetími osobami, za které žalobce zaplatil.

K Pohledávce 2 pak uvedl, že žalobce tvrdil, že ve smlouvě o dílo se dlužník zavázal poskytnout mu záruku na dílo v uvedeném rozsahu ode dne předání díla. Záruka se prohlášením konkurzu stala nevymahatelnou, žalobce tak nechal znalecky vyčíslit ztrátu záruky za dílo. V žalobě žalobce tvrdil, že nárok z odpovědnosti za záruční vady díla vznikl již k okamžiku účinnosti smlouvy o dílo. Předání díla zmařil dlužník, který dílo nedokončil ani dílo žalobci nepředal. Podle ust. § 563 obchodního zákoníku záruční doba týkající se díla počíná běžet předáním díla. V daném případě dílo předáno nebylo a vyčíslení časové ceny díla po ztrátě záruky znaleckým (KSHK 45 INS 32556/2012) posudkem ve výši 153.982,-Kč soud považuje za nedostačující a způsob výpočtu za nesrozumitelný.

Z obsahu přihlášky pohledávky žalobkyně a jejího doplnění doručeného soudu dne 30.5.2013 přitom odvolací soud zjistil, že žalobkyně přihlásila dvě pohledávky za dlužnicí. U Pohledávky 1 vylíčila rozhodující skutečnosti tak, že dne 30.7.2012 uzavřela s dlužnicí jako zhotovitelem Smlouvu, v níž se dlužnice zavázala dílo zhotovit ve sjednané lhůtě a rozsahu, avšak dílo dosud nebylo dokončeno a předáno a stávající vady a nedodělky nebyly dosud odstraněny. Doplnila, za na základě znaleckého posudku byla vyčíslena cena za odstranění vad a nedodělků na 209.160,-Kč. U pohledávky 2 vylíčila rozhodující skutečnosti tak, že dne 30.7.2012 uzavřela s dlužnicí jako zhotovitelem Smlouvu, v níž se jí dlužnice zavázala poskytnout záruku na dílo v rozsahu 66 měsíců ode dne předání díla bez vad a nedodělků. Protože byl na majetek dlužnice dne 23.3.2013 prohlášen konkurs, stala se záruka ze Smlouvy nevymahatelnou, přičemž na základě znaleckého posudku byla vyčíslena hodnota ztráty záruky za dílo na 153.982,-Kč. K přihlášce připojila mj. Smlouvu a znalecký posudek č. 1325-18/2013 ze dne 20.5.2013.

V žalobě podané dne 22.1.2014 pak žalobkyně uvedla, že obě pohledávky vznikly na základě Smlouvy, přičemž dlužnice jí poskytla záruku za dílo v trvání 66 měsíců, avšak dílo přes její výzvy nedokončila. K Pohledávce 1 specifikovala, že dlužnice dílo dle Smlouvy bez jakékoli dohody nedokončila, a žalobkyně proto byla nucena vady díla a nedodělky odstranit prostřednictvím třetích osob, neboť hrozilo, že bude čelit vysokým smluvním pokutám ze strany vyššího objednatele. Výslovně přitom uvedla, že nechala vady díla a nedodělky znalecky ocenit, a tuto částku (209.160,-Kč) přihlásila do řízení jako pohledávku za dlužnicí, a poukázala na to, že po odstranění vad a nedodělků by již nebylo možno je znalecky ocenit. V souvislosti s tím zdůraznila, že je třeba odlišit znalecky určenou hodnotu vad a nedodělků (již přihlásila) od ceny, již za jejich odstranění třetím osobám zaplatila. K Pohledávce 2 žalobkyně v žalobě mj. uvedla, že prohlášením konkursu na majetek dlužnice se stala část závazku dlužnice ze Smlouvy v podobě poskytované záruky za dílo nevymahatelnou, a proto tento nárok-znalecky oceněný na 153.982,-Kč-označený jako ztráta záruky za dílo přihlásila. Na těchto tvrzeních žalobkyně setrvala i v průběhu řízení před soudem prvého stupně.

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 ICdo 55/2014 ze dne 30.9.2016 vysvětlil, že důvodem vzniku popřené pohledávky (§ 174 odst. 2 IZ) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Skutkové okolnosti lze přitom vylíčit i zprostředkovaně odkazem na listinu, z níž tyto skutečnosti vyplývají.

V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2319/2010 ze dne 26.10.2011 pak Nejvyšší soud uvedl, že závěr soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky v konkursu o tom, že smlouva, o níž se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebrání posouzení, zda (KSHK 45 INS 32556/2012) věřitelem přihlášená pohledávka do konkursu vedeného na majetek úpadce je po právu z jiného právního důvodu, protože právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky je potřeba rozumět skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, a nikoli právní kvalifikaci přihlašované pohledávky.

Závěry soudu prvého stupně ohledně vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se Pohledávky 1 ve světle uvedeného nemohou obstát. Žalobkyně totiž v přihlášce pohledávky ve skutkové rovině tvrdila tytéž okolnosti, jež uvedla i následně v žalobě, tedy že dílo v rozsahu, v němž bylo dlužnicí zhotoveno, vykazovalo k určitému datu vady a nedodělky, přičemž jejich hodnotu na základě znaleckého posudku vyčíslila na 209.160,-Kč; tuto pohledávku pak uplatnila přihláškou pohledávky a pravost téže pohledávky (vyplývající z totožných skutkových tvrzení) požadovala určit v incidenčním sporu. Nepožadovala tak, jak se mylně domníval soud prvého stupně, určit pravost pohledávky vyplývající z ceny provedených prací třetími osobami za účelem odstranění vad a nedodělků (tedy z jiných skutkových okolností); tvrzeními o tom, proč nechala zpracovat znalecký posudek oceňující hodnotu vad a nedodělků, toliko vysvětlovala, že po jejich odstranění by již nebylo jejich hodnotu určit, nijak však neměnila skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky. To je ostatně zřejmé i z toho, že výše ceny, již za odstranění vad a nedodělků třetím osobám zaplatila, je jiná, než výše Pohledávky 1. Závěr soudu prvého stupně, že tvrzení žalobce uvedené v přihlášce a v průběhu incidenčního sporu jsou jiným právním důvodem , tak neobstojí. V souvislosti s tím je třeba podotknout, že je správná námitka žalobkyně, že její povinností je toliko vylíčit skutkové okolnosti, na nichž se zakládá její nárok; právní posouzení skutkového stavu je povinností soudu, jenž je tak povinen učinit i v případě, že na základě vylíčených skutkových okolností lze věc kvalifikovat po právní stránce jinak (než dle názoru žalobce). V souvislosti s tím je pak povinen případně dle ust. § 118a o.s.ř. žalobce vyzvat k doplnění skutkových tvrzení, popř. i důkazních návrhů.

U pohledávky 2 pak soud neuvedl, z jakých skutkových zjištění vyšel, a bez dalšího stroze uzavřel, že dílo nebylo předáno a že vyčíslení časové ceny díla po ztrátě záruky znaleckým posudkem ve výši 153.982,-Kč soud považuje za nedostačující a způsob výpočtu za nesrozumitelný ; to vše, aniž vysvětlil, zda jsou závěry znaleckého posudku k posouzení nároku žalobkyně vůbec třeba, a v případě, že ano, aniž přistoupil k výslechu znalce. Dle ustálené judikatury přitom soudu nepřísluší přezkoumávat závěry znaleckého zkoumání a jsou-li pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, je třeba dle ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. požádat znalce o vysvětlení, popř. nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. To však soud, přestože závěry znaleckého posudku měl za nedostačující a nesrozumitelné, neučinil.

Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů.

S ohledem na uvedené odvolacímu soudu nezbylo, než postupovat podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž na základě skutkových (KSHK 45 INS 32556/2012) okolností vylíčených žalobkyní (za případného postupu dle ust. § 118a o.s.ř.) formuluje přezkoumatelné skutkové závěry a ty následně posoudí-při aplikaci odpovídající právní normy-po právní stránce.

S ohledem na kasaci napadeného rozhodnutí rozhodne soud prvého stupně o náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvého stupně i v odvolacím řízení v novém rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. prosince 2017

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná