102 VSPH 90/2018-97
č. j. 76 ICm 615/2016 102 VSPH 90/2018-97 (KSLB 76 INS 28797/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Petra Vaňouse v právní věci žalobce: Josef anonymizovano , anonymizovano bytem nám. Dr. E. Beneše 1/1, 460 01 Liberec proti žalované: Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, IČO: 00006963 sídlem Křížová 25, 150 00 Praha 5 o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 19. srpna 2016, č. j. 76 ICm 615/2016-25

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 19. srpna 2016, č. j. 76 ICm 615/2016-25 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále jen insolvenční soud") ve výroku označeným usnesením zamítl návrh žalobce (dlužníka), aby mu pro účely podání dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 76 ICm 615/2016, 101 VSPH 297/2016, byl ustanoven právní zástupce z řad advokátů. 2. Insolvenční soud nejprve reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: [1] Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu 24. 2. 2016 se žalobce vůči žalovanému domáhá určení, že pohledávka žalovaného ve výši 52 432 Kč (sestávající z pohledávek č. 10/5, 10/6 a 10/7) není po právu. [2] Dne 28. 2. 2016 mu byla doručena hromadná žádost žalobce, aby mu pro všechna incidenční řízení byl ustanoven zástupce-advokát Mgr. Davida Bezucha. [3] Usnesení č. j. 76 ICm 615/2016-25 ze dne 2. 3. 2016, jímž zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 76 ICm 615/2016, 101 VSPH 297/2016-16 (KSLB 76 INS 28797/2015) ze dne 1. 7. 2016. [4] Dne 17. 8. 2016 mu byla doručena žádost žalobce o ustanovení advokáta pro podání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz (KSLB 76 INS 28797/2015)

3. Při posuzování podmínek pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Žalobce (dlužník) splňuje podmínky pro ustanovení advokáta na náklady státu pouze z důvodu ekonomických, když s ohledem na rozhodnutí o úpadku je zřejmé, že jeho majetková a příjmová situace není dobrá. [2] Ustanovení advokáta však není třeba k ochraně zájmů dlužníka, když Vrchní soud odůvodnil usnesení ze dne 1. 7. 2016 tím, že žaloba má všechny náležitosti potřebné k jejímu projednání a nic nenasvědčuje tomu, že by dlužník nebyl schopen své popřené právo využité a zdůvodněné při přezkumném jednání realizovat. [3] Navíc popěrný úkon žalobce, kterým popřel vykonatelnou pohledávku, nesplňuje náležitosti ustanovení § 410 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), takže je zjevně nedůvodný . [4] Z tohoto je zřejmé, že i dovolací řízení je zjevně bezdůvodné a není důvod pro dovolací řízení ustanovovat žalobci advokáta, byť se jedná o řízení s povinným zastoupením advokátem. 4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v němž zejména namítal, že: [1] Okolnost, že žalovaná přihlásila pohledávku jako vykonatelnou-i když tomu tak ve skutečnosti není, když pohledávky č. 10/6 a 10/7 jsou nevykonatelné-bude předmětem incidenčního sporu a proto je pro posouzení žádosti o ustanovení advokáta bezpředmětná. [2] Incidenční spor nelze považovat za jednoduchou věc, přičemž existují pochybnosti, zda žalobce je schopen se sám efektivně bránit proti tvrzenému právu žalovaného disponujícího vlastním právním oddělením. 5. Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům: 6. Z ustanovení § 30 o. s. ř. plyne, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle (§ 138), ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2). 7. Pro závěr, zda jsou u účastníka předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jsou významná hlediska uvedená v § 138, na základě nichž soud rozhoduje o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků. Těmito hledisky jsou poměry účastníka odůvodňující přiznání osvobození od soudních poplatků a okolnost, že u účastníka nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. 8. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSLB 76 INS 28797/2015)

soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno. Srov. například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 987/2013 ze dne 26. 2. 2014 uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 9. Odvolací soud souhlasí s insolvenčním soudem potud, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva se jedná v části žaloby, jíž se žalobce domáhá určení neexistence vykonatelné pohledávky č. 10/5 v celkové výši 32 548 Kč, u níž mohl žalobce podle § 410 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 jako důvod popření uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí a exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená, což neučinil (tvrdil, že pohledávka nevznikla). Ve zbytkové části žaloby, jíž se žalobce domáhá určení neexistence nevykonatelné pohledávky č. 10/6 ve výši 5 626 Kč a nevykonatelné pohledávky č. 10/7 ve výši 14 258 Kč, jejíž přihlášku navíc žalovaná vzala v průběhu incidenčního sporu zpět, však jednoznačný závěr o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva z výše uvedeného důvodu učinit nelze. Insolvenční soud sice na přezkumném jednání rozhodl o tom, že se pohledávka žalované považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, to však neznamená, že v rámci včas a řádně zahájeného incidenčního sporu by nebylo možné prověřit výhradu žalobce, že pohledávka je nevykonatelná. Pokud by bylo zjištěno, že pohledávka je vskutku nevykonatelná, lze dovodit, že důkazní břemeno ve sporu přechází z popírajícího dlužníka (žalobce) na věřitele (žalovaného), a závěr o omezení popěrných důvodů podle § 410 odst. 3 insolvenčního zákona by neobstál. 10. Odvolací soud považuje za předčasný i závěr insolvenčního soudu, že ustanovení zástupce žalobci k ochraně jeho zájmů není nezbytně třeba, neboť žaloba má všechny náležitosti k jejímu projednání a nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce nebyl schopen své popěrné právo využité a zdůvodněné při přezkumném jednání realizovat. Insolvenční soud nezohlednil skutečnost, že na přezkumném jednání byl žalobce zastoupen advokátem (Mgr. Davidem Bezuchou), který (jak tvrzeno v odvolání) za žalobce sepsal i žalobu. 11. Při posuzování nezbytnosti zastoupení se na jedné straně posuzuje povaha řízení s ohledem na složitost právních či skutkových otázek, na druhé straně osoba žadatele, zdali je sama schopna se v předmětném řízení dostatečně bránit. Při zkoumání osoby žadatele pak rozhodují jeho osobní předpoklady, především vzdělání, profese, znalosti a zkušenosti účastníka řízení či jeho schopnosti vést spor a v řízení argumentovat. Je tedy třeba posoudit, zdali je žadatel schopen i s ohledem na své osobní předpoklady za případné poučovací povinnosti ze strany soudu se v řízení sám efektivně bránit. Efektivní obrana však nepředpokládá jen orientaci (či znalost) v právu hmotném, nýbrž i v právu procesním. Při posouzení osobních předpokladů je možné vyjít z obsahu a kvality jednotlivých podání účastníka. Kvalitu jednotlivých podání ovšem nelze přeceňovat, a to zvláště za situace, kdy je z okolností zjevné, že účastníkovi řízení bylo podání vyhotoveno jinou osobou znalou práva, která však v řízení nevystupuje. Dále je možné vyjít z toho, jak účastník v řízení vystupuje. Je-li z dosavadního průběhu řízení zřejmé, že účastník v civilním soudním řízení není schopen odpovídajícím způsobem vystupovat (například účastník činí opakovaně vadná podání, je třeba účastníka opakovaně poučovat apod.), je namístě mu ustanovit zástupce. Mimo výše uvedené by měl soud při zkoumání nezbytnosti zastoupení zohlednit i tu okolnost, zda je druhá strana řízení sama právně vzdělána či zastoupena právně vzdělanou osobou. Srov. například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 ze dne 6. 10. 2015. 12. V případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř., je třeba s ohledem na ochranu ústavně

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSLB 76 INS 28797/2015)

zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4653/2016 ze dne 9. 11. 2016. 13. Odvolací soud považuje za předčasný (neúplný) i závěr insolvenčního soudu, že žalobce splňuje podmínky pro ustanovení advokáta z důvodu ekonomických, když s ohledem na rozhodnutí o úpadku je zřejmé, že jeho majetková a příjmová situace není dobrá. Insolvenční soud nezohlednil skutečnost, že podle § 409 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona má dlužník od schválení oddlužení dispoziční oprávnění k části svých příjmů a majetku, a proto nezjišťoval aktuální majetkové a osobní poměry žalobce. 14. Odvolací soud proto napadené usnesení dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; žalobci a žalované se však doručuje i zvláštním způsobem.

Praha 19. února 2018

Mgr. Tomáš Braun v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.