102 VSPH 89/2017-486
67 ICm 706/2015 102 VSPH 89/2017-486 (KSPH 67 INS 11885/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse v právní věci žalobce Indra-Šebesta, v.o.s., sídlem Čechyňská 16, Brno, IČO 26919877, insolvenčního správce dlužníka Vitalije anonymizovano , anonymizovano , bytem Jetelová 515, Lány, zast. advokátem Mgr. Lubomírem Kinclem, sídlem Čechyňská 16, Brno, proti žalovanému WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, sídlem Kamenná 835/13, Štýřice, Brno, IČO 25780450, zast. advokátem JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem Advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o., IČO 24784681, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, za účasti vedlejšího účastníka LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., sídlem Suite 319-3, 32 Threadneedle Street, London EC2R 8AY, United Kingdom, reg.č. 4115679, na straně žalobce, zast. advokátem JUDr. Martinem Salokou, sídlem Zvonárska 8, Košice, Slovenská republika, zástupce pro doručování: advokát Mgr. Richard Merkun, advokát společnosti RAKOVSKÝ & PARTNERS, s.r.o., sídlem Václavská 316/12, Praha 2, IČO 24240150, o popření pravosti vykonatelné pohledávky žalovaného, o odvolání žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 67 ICm 706/2015-445 ze dne 6. prosince 2016

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 67 ICm 706/2015-445 ze dne 6. prosince 2016 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje, v bodě IV. výroku se mění tak, že se vedlejšímu účastníku na straně žalobce povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá, a v bodě V. výroku se mění tak, že se vedlejšímu účastníku na straně žalobce po právní moci tohoto rozsudku vrací nevyčerpaná část zálohy na náklady tlumočnického úkonu ve výši 10.259,50 Kč.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. isir.justi ce.cz (KSPH 67 INS 11885/2014)

III. Vedlejší účastník na straně žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.228,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jiřího Hartmanna.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Vitalijem Kuckirem (dále jen dlužník) pohledávku ve výši 8.044.920,-Kč z nevráceného úvěru s příslušenstvím vzniklého ze smlouvy o úvěru č. 1100000993 ze dne 22.11.2011, vykonatelnou na základě Notářského zápisu sp.zn. N 727/2011, NZ 661/2011 sepsaného dne 29.11.2011 notářkou JUDr. Ivanou Demutovou (bod I. výroku), vedlejšímu účastníku na straně žalobce (dále jen Vedlejší účastník) uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 39.026,-Kč (bod II. výroku) a České republice-Krajskému soudu v Praze soudní poplatek 5.000,-Kč (bod IV. výroku), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a že se Vedlejšímu účastníku po zaplacení soudního poplatku dle bodu IV. výroku vrací nevyčerpaná část zálohy na náklady tlumočnického úkonu ve výši 10.259,50 Kč (bod V. výroku).

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně z toho, že: 1) žalobou podanou dne 18.2.2015 se žalobce jako insolvenční správce dlužníka domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 8.044.920,-Kč z nevráceného úvěru s příslušenstvím (dále jen pohledávka ) vzniklého ze smlouvy o úvěru č. 1100000993 ze dne 22.11.2011 (dále též Smlouva o úvěru ), vykonatelnou na základě Notářského zápisu sp.zn. N 727/2011, NZ 661/2011 sepsaného dne 29.11.2011 notářkou JUDr. Ivanou Demutovou (dále též Notářský zápis ), jež byla přihlášena do insolvenčního řízení ve věci dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 67 INS 11885/2014; 2) dne 22.11.2011 byla mezi žalovaným (na straně jedné) a Renátou Kuckirovou a dlužníkem (jako spoludlužníky na straně druhé) uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 29.11.2011 poskytl spoludlužníkům úvěr ve výši 3.700.000,-Kč, splátky úvěru splatné dne 31.1.2014, 28.2.2014 a 31.3.2014 nebyly řádně a včas zaplaceny, pročež žalovaný úvěr zesplatnil, dlužná částka, včetně smluvních úroků a poplatků činila 8.044.920,-Kč; 3) Vedlejší účastník uplatnil vůči žalovanému opční právo na základě Smlouvy o odborné pomoci a finančním zajištění ze dne 20.11.2002 (dále též Smlouva ) a na ní navazujících dodatků ze dne 4.11.2005, 29.11.2007, 28.1.2008 a 2.12.2008 (dále též Dodatky ), a to dne 10.5.2013 a dne 11.6.2013, přičemž v prvém případě pod bodem 59 a v druhém případě pod bodem 96 bylo uvedeno jméno dlužníka: Kuckirová Renáta, rodné číslo: 7356220190, číslo úvěrové smlouvy: 1100000993 a nominální výše pohledávky: 3.630.361,58 Kč, resp. 3.614.993,28 Kč; 4) rozhodčím nálezem vydaným dne 2.6.2014 Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., jako rozhodcem působícím u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, sp.zn. Rsp 286/14 (dále jen (KSPH 67 INS 11885/2014)

Rozhodčí nález ), bylo k návrhu Vedlejšího účastníka určeno jeho vlastnictví k pohledávkám vymezeným ve výroku, a to s tím, že pod bodem 59 bylo uvedeno jméno dlužníka: Kuckirová Renáta, rodné číslo: 7356220190, nominální výše pohledávky: 3.630.361,58 Kč, číslo úvěrové smlouvy: 1100000993; 5) dne 7.8.2014 zástupce Vedlejšího účastníka JUDr. Martin Saloka s odkazem na ust. § 526 odst. 1 občanského zákoníku oznámil Renátě Kuckirové postoupení pohledávky žalovaným Vedlejšímu účastníku, oznámení bylo doručeno do vlastních rukou Renáty Kuckirové dne 20.8.2014; 6) dne 20.1.2015 se konalo přezkumné jednání, pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná na základě Notářského zápisu, přičemž žalovaný popřel celou pohledávku z důvodu, že jejím vlastníkem je Vedlejší účastník, což bylo potvrzeno Rozhodčím nálezem; k popření se připojil i dlužník; 7) Vedlejší účastník přihlásil dne 25.6.2015 do Insolvenčního řízení totožnou pohledávku s odůvodněním, že se na základě Smlouvy, Dodatků a uplatnění opčního práva stal vlastníkem pohledávky.

Na tomto základě soud v rovině právního posouzení věci dospěl k následujícím závěrům : 1) k námitce Vedlejšího účastníka, že Rozhodčí nález tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté, a neumožňuje proto další projednání a rozhodnutí otázky postoupení pohledávky žalovaným Vedlejšímu účastníku, soud konstatoval, že toto rozhodnutí je závazné toliko pro účastníky dřívějšího sporu- jen mezi nimi vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, -účastníkem dřívějšího řízení však nebyl současný žalobce, ani není právním nástupcem některého z účastníků, Rozhodčí nález tedy nemůže být již z tohoto důvodu překážkou pro rozhodnutí v tomto pozdějším řízení, -navíc insolvenční zákon umožňuje stav, kdy pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé, vydané ve sporu o zaplacení pohledávky mezi dlužníkem a jeho věřitelem, nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro incidenční spor o její určení, a stejný závěr platí i tehdy, je-li dřívější spor sporem určovacím; 2) s ohledem na to, že v přílohách uplatnění opčního práva, ve výroku Rozhodčího nálezu i v oznámení o postoupení pohledávky byla vždy jako dlužnice uváděna toliko Renáta Kuckirová s jejím rodným číslem, nikoliv i dlužník, je nepochybné, že pohledávka byla postoupena toliko ve vztahu k ní; jiný výklad by nebyl výkladem projevu vůle, nýbrž jejím nahrazováním vůlí jinou, -žalovaným byla (pokud by byla prokázána všechna ostatní žalobní tvrzení stran uzavírání Smlouvy, Dodatků a uplatňování opčního práva) Vedlejšímu účastníku postoupena pohledávka toliko ve vztahu ke spoludlužnici Renátě Kuckirové (jejím věřitelem je tak nově Vedlejší účastník), nikoliv pohledávka za dlužníkem (jeho věřitelem je tak nadále žalovaný), -pokud by snad bylo i prokázáno, že šlo o závazek spadající do společného jmění manželů dlužníka a Renáty Kuckirové, nemělo by to na výše uvedený závěr žádný vliv.

V souvislosti s tím soud odkázal na judikaturu prezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1162/2006 ze dne 30.4.2008, uveřejněným pod č. 21/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, resp. usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 2579/2015 ze dne 29.3.2016, dle níž postoupí-li věřitel svou pohledávku za jedním z více solidárně zavázaných spoludlužníků, stává se postupník (KSPH 67 INS 11885/2014) věřitelem pouze ve vztahu k tomuto dlužníkovi, kdežto ostatní spoludlužníci jsou i nadále zavázáni (k témuž plnění) postupiteli, vztahy mezi spoludlužníky (podíly na dluhu, regres) zůstávají cessí nedotčeny, závazek všech spoludlužníků zaniká uspokojením kteréhokoliv věřitele jeho dlužníkem, mezi věřiteli nejde o solidaritu, proto každý z nich může vymáhat plnění jen od svého dlužníka.

Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka ve vztahu k dlužníkovi zůstala ve vlastnictví žalovaného, jenž má právo ji vůči dlužníkovi vymáhat; z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl (bod I. výroku).

O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi Vedlejším účastníkem a žalovaným rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a procesně neúspěšnému Vedlejšímu účastníku na straně žalobce uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 39.026,-Kč (bod II. výroku).

O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl dle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož nemá žádný z účastníků ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (bod III. výroku).

O povinnosti Vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek 5.000,-Kč rozhodl podle položky 13 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků s poukazem na to, že žalobce je osvobozen od soudních poplatků ze zákona podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a poplatková povinnost tedy přechází (jen) na Vedlejšího účastníka, jenž (rovněž) neměl ve věci úspěch (bod IV. výroku).

Dále rozhodl, že se Vedlejšímu účastníku po zaplacení soudního poplatku dle bodu IV. výroku vrací nevyčerpaná část zálohy na náklady tlumočnického úkonu ve výši 10.259,50 Kč (bod V. výroku).

Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku se žalobce včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud změnil a žalobě vyhověl, anebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že: 1) postupovaná pohledávka je označena mj. číslem Smlouvy o úvěru a její nominální výší, tedy dostatečně i ve vztahu k dlužníkovi, a je tak vyloučeno postoupení pohledávky toliko za jedním ze spoludlužníků, -bylo tedy prokázáno postoupení pohledávky jako celku, tj. za dlužníky Renátou Kuckirovou a dlužníkem, 2) soud prvního stupně na jedné straně odmítá Rozhodčí nález jako rozhodnutí, jež není v tomto sporu překážkou věci rozhodnuté, a prakticky jej odmítá jako důkaz o chování a tvrzení žalovaného, a na druhé straně odkazuje na jeho obsah při právním hodnocení individualizace postupované pohledávky, -pokud je hodnocena individualizace postupované pohledávky i dle rozhodčího nálezu, pak je nutné zohlednit i tvrzení žalovaného v něm obsažená, tedy mimo jiné tvrzení o tom, že žalovaný uplatnění opčních práv ze dne 10.5.2013 a 11.6.2013 žádným způsobem nerozporuje (mj. i jako projev vůle žalovaného postoupit pohledávku za dlužníkem), (KSPH 67 INS 11885/2014)

3) Smlouvu o úvěru uzavírali na straně dlužníků Renáta Kuckirová a dlužník jako manželé, Vedlejší účastník v řízení před soudem prvního stupně uvedl, že bylo typické v komunikaci mezi ním a žalovaným uvádět při identifikaci pohledávky pouze jméno jednoho ze spoludlužníků (tedy že skutečným projevem vůle smluvních stran bylo postoupení pohledávky za oběma spoludlužníky), ovšem toto tvrzení soud prvního stupně odmítl s tím, že případný výklad projevu vůle jednajících stran má místo jen tam, kde je projev vůle nejasný, a nikoliv tam, kde je objektivně z textu listiny třetím osobám seznatelné, co oním projevem bylo míněno.

Proti tomuto rozsudku podal rovněž Vedlejší účastník včasné odvolání, jež dle jeho obsahu směřuje proti bodům I., II., IV. a V. výroku, a požadoval, aby jej odvolací soud změnil a žalobě vyhověl, nebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že: 1) k postoupení pohledávky žalovaným Vedlejšímu účastníku došlo, přičemž tato předběžná otázka již byla pravomocně vyřešena Rozhodčím nálezem, -došlo-li k jejímu postoupení Vedlejšímu účastníku, nemůže být tatáž pohledávka po právu přihlášena žalovaným jako jejím již bývalým věřitelem, 2) dle ust. čl. XI. v bodu 11. Všeobecných úvěrových podmínek, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, platí, že úkon učiněný věřitelem vůči některému z účastníků smlouvy je úkonem učiněným vůči všem účastníkům smlouvy, proto i postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy se týkalo jak pohledávky vůči Renátě Kuckirové, tak vůči dlužníku, 3) správou pohledávky byl pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6 To 48/2016 ze dne 16.2.2017, jímž byla pro účely trestního řízení mimo jiné zajištěna i pohledávka, 4) nákladové body II., IV. a V. výroku napadá i samostatně, když má za to, že i v případě správnosti bodu I. výroku odporují základním principům postavení vedlejšího účastníka s přihlédnutím ke speciální úpravě pravidel pro náhradu nákladů řízení v rámci insolvenčního řízení, resp. v jeho rámci sporů incidenčních, -postavení insolvenčního správce by měl sdílet i vedlejší účastník na jeho straně, -opačný závěr by byl nesmyslný a nespravedlivý, neboť by náklady insolvenčním správcem jako žalobcem iniciovaného sporu měl plně nést pouhý vedlejší účastník, -v úvahu pak v tomto ohledu případně přichází i aplikace ust. § 150 o.s.ř.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce a Vedlejšího účastníka navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil s tím, že se zcela ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. K námitce týkající se čl. XI. bodu 11. Všeobecných úvěrových podmínek uvedl, že toto ustanovení nelze aplikovat, neboť pohledávka mohla být postoupena toliko včasným uplatněním opčního práva, avšak v daném případě opční právo uplatnil Vedlejší účastník vůči žalovanému za situace, kdy sám nebyl věřitelem a žalovaný nebyl dlužníkem. Zdůraznil též, že usnesením Vrchního soudu v Praze (předloženým Vedlejším účastníkem) došlo k zajištění pohledávky toliko ve vztahu k Renátě Kuckirové, nikoliv ve vztahu k dlužníku, a proto ani toto usnesení nemá žádný vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně. (KSPH 67 INS 11885/2014)

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 23.11.2017, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozsudku (v podstatné části reprodukovanými shora), jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné a přesvědčivé.

Odvolací soud je tak se soudem prvního stupně za jedno v tom, že žalobce neprokázal důvod popření pohledávky, tj. že vlastníkem Pohledávky je Vedlejší účastník. Nebylo totiž prokázáno, že pohledávku vůči dlužníku žalovaný postoupil Vedlejšímu účastníkovi; naopak bylo prokázáno, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru žalovaný postoupil (pokud postoupení bylo platným právním úkonem, což žalobce zpochybňoval) toliko ve vztahu k Renátě Kuckirové. Tomu, že pohledávka za dlužníkem Vedlejšímu účastníku postoupena nebyla, pak nasvědčuje jak identifikace postupované pohledávky, tak skutečnost, že Vedlejší účastník oznámil postoupení pohledávky ze Smlouvy o úvěru pouze Renátě Kuckirové.

Shrnuto shora uvedené, postoupil-li žalovaný pohledávku pouze za jedním z více solidárně zavázaných spoludlužníků, stal se postupník (Vedlejší účastník) věřitelem toliko ve vztahu k Renátě Kuckirové, kdežto dlužník (jako spoludlužník) je i nadále zavázán (k témuž plnění) postupiteli, tj. žalovanému. Tento závěr odpovídá jak ustálené judikatuře citované soudem prvního stupně, tak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 1790/2009 ze dne 11.3.2010 nebo 20 Cdo 625/2012 ze dne 11.12.2013.

Na správnosti tohoto závěru není s to nic změnit ani argumentace ust. čl. XI. v bodu 11. Všeobecných úvěrových podmínek, neboť toto ujednání zavazuje pouze smluvní strany Smlouvy o úvěru, jimiž byli žalobce jako věřitel na straně jedné a dlužník a Renáta Kuckirová jako dlužníci na straně druhé; Vedlejšího účastník však smluvní stranou nebyl.

Pokud Vedlejší účastník namítal, že usnesením Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6 To 48/2016 ze dne 16.2.2017, jímž bylo rozhodnuto o zajištění pohledávek pro účely trestního řízení, byl správou pohledávky pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pak odvolací soud z tohoto usnesení zjistil, že zajištěna byla toliko pohledávka za Renátou Kuckirovou, a nikoliv za dlužníkem. Zajištění pohledávky a následné pověření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových její správou je tak pro výsledky tohoto řízení bezvýznamné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to jak v bodě I. výroku, tak v akcesorických bodech II. a III. výroku. (KSPH 67 INS 11885/2014)

Na správnosti těchto bodů výroku (zejména uložení povinnosti Vedlejšímu účastníku zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému) nemohla změnit nic ani odvolací argumentace Vedlejšího účastníka. Dle ust. § 93 o.s.ř. odst. 3 má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník, jedná však toliko sám za sebe. Má tedy rovněž právo na náhradu nákladů řízení, jestliže jím podporovaný účastník byl ve sporu úspěšný; pokud však úspěšný nebyl, je povinen vedle něj (společně a nerozdílně) zaplatit náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníkovi. V daném případě žalobce úspěšný nebyl, přičemž speciální ust. § 202 odst. 1 IZ, dle něhož nemá žádný z účastníků ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, v incidenčních sporech chrání toliko insolvenčního správce (a nikoliv již Vedlejšího účastníka na jeho straně). Vedlejší účastník se navíc rozhodl sám do sporu na straně žalobce vstoupit, a musel si být tedy-v situaci, kdy jedná toliko sám za sebe-vědom toho, že pro případ, kdy žalobce ve sporu neuspěje, bude muset nést náklady řízení.

Odvolací soud rovněž neshledal, že by bylo na místě aplikovat ust. § 150 o.s.ř., dle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Toto ustanovení umožňuje soudu moderovat náhradu nákladů řízení tam, kde by se uložení povinnost ji platit jevilo jako nepřiměřená tvrdost. Ústavní soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně zaujal stanovisko, dle něhož úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (typicky jde o majetkové a sociální poměry účastníků řízení). Vedlejší účastník však žádné takové důvody hodné zvláštního zřetele či jiné okolnosti, jimiž by byla odůvodněna moderace náhrady nákladů řízení, netvrdil.

Odvolání Vedlejšího účastníka proti bodu IV. výroku však odvolací soud posoudil jako důvodné. Dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je totiž možný přenos poplatkové povinnosti pouze v případě, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl; v tom případě podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část zaplatí žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V dané věci však žalobě vyhověno nebylo, přičemž Vedlejší účastník nestál na straně žalovaného, nýbrž (neúspěšného) žalobce; poplatkovou povinnost tak na něj přenést nelze.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně v bodě IV. výroku změnil tak, že se Vedlejšímu účastníku povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá; zároveň jej změnil v závislém bodě V. výroku tak, že se Vedlejšímu účastníku vrací nevyčerpaná část zálohy na náklady tlumočnického úkonu ve výši 10.259,50 Kč po právní moci tohoto rozsudku (nikoliv až po zaplacení soudního poplatku).

O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle něhož nemá žádný z účastníků ve (KSPH 67 INS 11885/2014) sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (bod II. výroku).

O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi Vedlejším účastníkem a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný v něm byl zcela úspěšný. Jeho náklady spočívají v odměně advokáta ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby (1 vyjádření ve věci podané v rámci odvolacího řízení a účast na jednání u odvolacího soudu) a náhradě hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 600,-Kč (paušální náhrada hotových výdajů 300,-Kč za každý ze 2 výše uvedených úkonů právní služby), vše dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s připočtením odpovídající DPH ve výši 21 %, což činí celkem 8.228,-Kč.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku v části týkající se nákladů řízení, bodu II. výroku a bodu III. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku ve zbývající části je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 23. listopadu 2017

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná