102 VSPH 871/2015-116
56 ICm 808/2013 102 VSPH 871/2015-116 (KSPA 56 INS 22901/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně: MONETA Money Bank, a.s., sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, IČO: 25672720, proti žalovanému JUDr. Mgr. Vladimíru Severinovi, sídlem Adámkova 149, Hlinsko, insolvenčnímu správci dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 56 ICm 808/2013-57 ze dne 30. března 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 56 ICm 808/2013-57 ze dne 30. března 2015 se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobkyně ve výši 159.976,43 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka ve výši 159.976,43 Kč (dále též jen Pohledávka), již přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice vedeného u tamního soudu pod. sp. zn. KSPA 56 INS 22901/2012, isir.justi ce.cz 56 ICm 808/2013 (KSPA 56 INS 22901/2012) je po právu a pokládá se za pohledávku nevykonatelnou, nepodmíněnou a zjištěnou, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud zejména z toho, že:

1) dne 18. 5. 2010 uzavřela žalobkyně jako věřitelka na straně jedné a Michael Polnický a dlužnice jako dlužníci na straně druhé smlouvu o úvěru Expres (dále jen Úvěrová smlouva), podle níž: -byli dlužníci (jak plyne z úvodního textu smlouvy) zavázáni společně i jednotlivě , -měla být jistina úvěru ve výši 213.000,-Kč vrácena žalobkyni formou 96 anuitních řádných měsíčních splátek po 3.392,02 Kč počínaje dnem 15. 6. 2010, -byl úvěr poskytnut z úvěrového účtu ve prospěch běžného účtu, -byl majitelem běžného účtu číslo 198319307/0600 Michael Polnický, -pro případ, že a) dojde k úmrtí majitele běžného účtu, nebo b) se dostane do úpadku nebo hrozícího úpadku, nebo c) byly vůči němu učiněny kroky k zahájení insolvenčního řízení, nebo d) žalobkyni bude doručeno usnesení o výkonu rozhodnutí týkající se prostředků na tomto účtu, nebo e) případně nastane jiná událost, která znemožní provádět splácení úvěru prostřednictvím běžného účtu, byli dlužníci povinni oznámit žalobkyni číslo nového běžného účtu, jehož prostřednictvím by byl úvěr splácen, nebo si takový účet v bance zřídit, -byl zástupcem dlužníků Michael Polnický,

2) usnesením ze dne 14. 11. 2012 (č. d. A-11) byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný,

3) dne 10. 12. 2012 mu byla doručena přihláška pohledávky v celkové výši 167.290,87 Kč jako pohledávka nevykonatelná, nezajištěná, nepodmíněná a nesplatná,

4) úvěr je (byl) Michaelem Polnickým řádně splácen a k jeho zesplatnění nedošlo.

V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že Úvěrová smlouva byla sjednána tak, že dlužníci byli zavázáni společně i jednotlivě , nikoli společně a nerozdílně , jak to vyžaduje dohoda stran při pasivní solidaritě podle ust. § 511 odst. 1 občanského zákoníku, a žalobkyně proto nebyla oprávněna požadovat plnění z Úvěrové smlouvy na kterémkoli z dlužníků. Protože podle článku III bodu 1 a 3 Úvěrové smlouvy bylo sjednáno plnění Michaelem Polnickým a žádný z případů, který mohl změnit osobu majitele účtu na dlužnici, nenastal, uzavřel soud na tom, že Pohledávka, jak byla přihlášena, tj. jako nepodmíněná, po právu není. Protože byla popírána pouze pravost Pohledávky, výší Pohledávky se soud (již) nezabýval. Proto rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podala žalobkyně včasné odvolání, v němž snášela argumenty proti závěru soudu prvního stupně, že dlužnice nebyla v Úvěrové smlouvě zavázána k úhradě Pohledávky společně a nerozdílně s Michaelem Polnickým. 56 ICm 808/2013 (KSPA 56 INS 22901/2012)

Tyto argumenty lze shrnout následovně:

1) dovětek v záhlaví Úvěrové smlouvy včleněný za jméno a příjmení Michaela Polnického a dlužnice ve znění (každý z nich společně i jednotlivě dále jen Klient) zavádí (toliko) pravidlo, že v případech, kdyby mělo být v textu Úvěrové smlouvy použito množné číslo slova Klient -tedy slovo Klienti , použije se jednotné číslo Klient ,

2) podle článku 1 Úvěrové smlouvy jsou její nedílnou součástí Všeobecné obchodní podmínky (dále jen Podmínky), jejichž převzetí a seznámení se s nimi svými podpisy potvrdili jak Michael Polnický, tak dlužnice,

3) podle čl. 358 Podmínek znamená pojem Klient fyzickou či právnickou osobu, jíž banka (žalobkyně) poskytuje na smluvním základě bankovní produkty a služby,

4) podle čl. 157 Podmínek platí, že pokud na straně Klienta uzavírá smlouvu o úvěru více účastníků, odpovídají tito účastníci za veškeré závazky vůči bance vznikající v souvislosti s příslušným úvěrem a souvisejícími vztahy společně a nerozdílně .

Zejména z těchto důvodů žalobkyně požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě na určení pravosti Pohledávky vyhoví.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že na přezkumném jednání konaném dne 4. 2. 2013 popřel pravost Pohledávky, jelikož nenastala její splatnost. V této souvislosti poukazoval na to, že podmínky Úvěrové smlouvy jsou stále plněny, resp. že Michael Polnický určené měsíční úvěrové splátky řádně splácí, a že Pohledávka tak maximálně mohla být přihlášená jako podmíněná, což se nestalo. Zejména proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vůči žalobkyni mu přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 5. 5. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že závěr soudu prvního stupně, na němž postavil své rozhodnutí ve věci, podle něhož z Úvěrové smlouvy vyplývá, že Michael Polnický a dlužnice nebyli zavázáni k úhradě Pohledávky společně a nerozdílně, je z důvodů obsažených v odvolání nesprávný. Jinými slovy vyjádřeno, z Úvěrové smlouvy plyne, že Michael Polnický a dlužnice se zavázali k solidárnímu, nikoli dílčímu, hrazení (splátek) úvěru.

Přijmout závěr o věcné správnosti napadeného rozsudku přitom nelze ani na základě argumentace žalovaného. K argumentu, že Pohledávku popřel proto, že není splatná, je třeba v obecné rovině uvést, že věřitelé mají právo do insolvenčního řízení přihlásit i nesplatné (existující) pohledávky a že insolvenční 56 ICm 808/2013 (KSPA 56 INS 22901/2012) zákon (dále jen IZ) předpokládá, že v rámci oddlužení lze řešit a do oddlužení (v obou jeho formách splátkového kalendáře nevyjímaje) lze zařadit a uspokojovat jak pohledávky splatné, tak nesplatné, pokud je věřitelé včas vůči dlužníku přihlásí. Smyslem oddlužení je zbavit dlužníka všech jeho závazků. Pokud by do něj nebyly zahrnuty nesplatné pohledávky, byl by popřen institut oddlužení. I když IZ neobsahuje obdobné ustanovení při způsobu řešení úpadku oddlužením, jako v případě řešení úpadku konkursem v ust. § 250 IZ (podle něhož se nesplatné pohledávky proti dlužníku prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak), neznamená to, že se v oddlužení nesplatné pohledávky neuspokojují (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 11 VSOL 119/2013 ze dne 9. 4. 2014).

V poměrech této věci přitom není pochyb ani o tom, že Pohledávka nemá povahu nároku vázaného na splnění (odkládací) podmínky (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 62/2014 ze dne 31. 3. 2015 uveřejněný pod č. 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na určení pravosti Pohledávky vyhověl.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a 2 OSŘ a ust. § 202 odst. 1 věty první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. května 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela