102 VSPH 787/2015-32
199 ICm 2798/2015 102 VSPH 787/2015-32 (MSPH 99 INS 2989/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobce JUDr. Jiřího Vlasáka, sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, insolvenčního správce dlužnice HD stavební, s.r.o., IČO: 29018501, proti žalované MEBIKAN, s r.o., sídlem Masarykova 125/368, Ústí nad Labem, IČO: 25441981, zast. advokátem JUDr. Vencislavem Sabotinovem, sídlem Mrázova 845/9, Litoměřice, o popření pravosti vykonatelné pohledávky, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 199 ICm 2798/2015-18 ze dne 8. září 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 199 ICm 2798/2015-18 ze dne 8. září 2015 se v bodě II. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 300,-Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že dílčí vykonatelná pohledávka č. 2 ve výši 78.307,30,-Kč, již žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice u téhož soudu pod sp. zn. MSPH 99 INS 2989/2015 není v rozsahu 5.387,57,-Kč (dále též jen Pohledávka) po právu, v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10.200,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dříve než začal jednat ve věci samé, podáním ze dne 4. 9. 2015 (č.l. 15-16) vzal žalobce žalobu zpět, neboť žalovaná vzala přihlášku Pohledávky zpět. Proto podle ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé OSŘ s tím, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, neboť ta vzala přihlášku Pohledávky zpět (potud soud poukazoval na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 103 VSPH 306/2013 ze dne 17. 12. 2013). Proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících z odměny za zastoupení advokátem ve výši 9.300,-Kč za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby) po 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif), 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což činí celkem 10.200,-Kč (9.300 + 900). Se stanoviskem žalované obsaženém (MSPH 99 INS 2989/2015) ve vyjádření k žalobě (č.l. 11), podle něhož by žalobci-jenž se jako insolvenční správce (který Pohledávku při přezkumném jednání sám popřel) neměl nechat při podání této formulářové žaloby zastoupit advokátem-nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, se soud neztotožnil a konstatoval, že je právem každého, tedy i právně vzdělaného účastníka řízení, nechat se v jakémkoli řízení zastoupit zástupcem.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém setrvala na své dosavadní argumentaci, podle níž je třeba (s ohledem výši částky, pro kterou se řízení vede) považovat tento spor za tzv. bagatelní spor a žalobu za tzv. formulářovou žalobu. V této souvislosti upozornila na to, že novelou Advokátního tarifu provedenou vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1. 7. 2014, došlo k razantnímu snížení náhrady nákladů řízení vedených na základě tzv. formulářových žalob, jež charakterizoval Ústavní soud ČR jednak v nálezu, jímž byla zrušena tzv. přísudková vyhláška č. 484/2000 Sb. (šlo o nález sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 uveřejněný pod č. 116/2013 Sbírky zákonů-poznámka odvolacího soudu), jednak v nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012.

Soud prvního stupně měl proto postupovat podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 5 písm. a) novelizovaného Advokátního tarifu, a určit advokátovi žalobce odměnu ve výši 200,-Kč za 1 úkon právní služby a náhradu hotových výdajů ve výši 100,-Kč za 1 úkon právní služby. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil tak, že určí, aby žalobci zaplatila náhradu nákladů řízení (jen) ve výši 900,-Kč (odměnu za 3 úkony právní služby po 200,-Kč + 3 X náhradu hotových výdajů po 100,-Kč).

Žalobce, jehož zastoupení advokátem bylo (jak plyne z oznámení o ukončení zastoupení ze dne 30. 9. 2015 (č.l. 24) v průběhu odvolacího řízení (ke dni 30. 9. 2015) ukončeno, ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že jím podaná žaloba na popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky není žalobou na plnění, nýbrž žalobou na určení (potud poukazoval na to, že předpokladem pro aplikaci ust. § 14b Advokátního tarifu je dle písm. b) tohoto ustanovení okolnost, že je předmětem řízení peněžité plnění). Dále namítal, že odkaz žalované na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 je nepřiléhavý, neboť žalobu v této věci nelze považovat za tzv. formulářovou žalobu, neboť nebyla opakovaně uplatněna ve skutkově a právně obdobných věcech (potud poukazoval na to, že skutkový stav daného případu-požadavek na přiznání příslušenství pravomocně přiznaných nákladů nalézacího řízení-byl zcela jedinečný). Zejména z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku potvrdil, a vůči žalované mu přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu se částka 50.000,-Kč (MSPH 99 INS 2989/2015) považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

Ust. § 14b odst. 1 Advokátního tarifu určuje, že v občanském soudním řízení, které a) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž b) je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,-Kč, a v němž c) byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10.000,-Kč 200,-Kč, 2. přes 10.000,-Kč do 30.000,-Kč 300,-Kč, 3. přes 30.000,-Kč do 50.000,-Kč 500,-Kč.

V posuzovaném případě je odvolací argumentace postavena zejména na tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud při určení výše odměny za zastupování žalobce advokátem aplikoval ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu, namísto toho, aby aplikoval ust. § 14b odst. 1 bod 1 Advokátního tarifu a vyšel z toho, že tarifní hodnota sporu (odpovídající výši popřené Pohledávky-5.387,57 Kč) nepřevyšuje 10.000,-Kč, čemuž odpovídá (odpovídala) mimosmluvní odměna ve výši 200,-Kč za 1 úkon právní služby.

Odvolací soud však s touto argumentací nesouhlasí.

Incidenční spor o popření (určení) pravosti (vykonatelné) pohledávky (o nějž šlo i v tomto případě) je totiž dle speciální úpravy obsažené v ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ust. § 2 písm. d) a § 160 insolvenčního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení), u něhož se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,-Kč, čemuž odpovídá dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč (k tomu viz mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 13/2013 ze dne 27. 6. 2013 uveřejněné pod č. 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a sp. zn. 29 ICdo 34/2013 ze dne 26. 9. 2013 uveřejněné pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud je přitom stejně jako žalobce toho názoru, že aplikace ust. § 14b Advokátního tarifu je v daném případě vyloučena rovněž proto, že nejsou splněna kritéria pro jeho použití, jimiž jsou: 1. návrh podaný na ustáleném vzoru, 2. uplatněný opakovaně týmž žalobcem, 3. ve skutkově i právně obdobných věcech, 4. předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,-Kč.

Např. k prvnímu kritériu lze uvést, že návrhem podaným na ustáleném vzoru jsou např. návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, jež se podávají prostřednictvím předem vytvořeného formuláře, a tudíž obtížnost podání těchto návrhů spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře. Ke čtvrtému kritériu lze uvést, že spor o popření (určení) pravosti (vykonatelné pohledávky) není sporem, jehož předmětem je peněžité plnění, nýbrž je sporem určovacím. (MSPH 99 INS 2989/2015)

Odvolací soud je s žalobcem zajedno i v tom, že poukaz žalované na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 je (v poměrech tohoto sporu) zjevně nepřiléhavý, neboť Ústavní soud ČR v něm v bodě 28 definoval pojem formulářové žaloby tak, že jím je třeba rozumět návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, však je totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. V projednávaném případně se však o tzv. formulářovou žalobu zjevně jednat nemohlo, neboť žalobní požadavek na určení, že Pohledávka z titulu příslušenství pravomocně přiznaných nákladů nalézacího řízení, je požadavkem specifickým.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné. Proto podle ust. § 219 OSŘ napadené usnesení v napadeném bodě II. výroku jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu v souvislosti s podáním vyjádření k odvolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalobce již nebyl v odvolacím řízení zastoupen advokátem), přičemž žalobce nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle ust. § 151 odst. 3 OSŘ a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná