102 VSPH 786/2015-77
139 ICm 982/2014 102 VSPH 786/2015-77 (KSPL 27 INS 25222/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Žandovská 307/7, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Vítem Vohánkou, sídlem Na Zámecké 457/5, 140 00, Praha 4, proti žalované TEKAZ, s.r.o., IČO: 45355266, sídlem Hradební 62/2, Cheb, o určení pravosti pohledávky po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 982/2014-57 ze dne 22. července 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 982/2014-57 ze dne 22. července 2015 se mění tak, že se určuje, že žalobce má vůči žalované směnečnou pohledávku v celkové výši 7.162.565,94 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 33.797,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Víta Vohánky.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce v celkové výši 7.162.565,94 Kč (dále též jen Pohledávka) přihlášená do insolvenčního řízení je (byla) pro dobu, po kterou trvalo isir.justi ce.cz 139 ICm 982/2014 (KSPL 27 INS 25222/2012) insolvenční řízení, po právu (bod I. výroku), a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce odůvodnil žalobu podanou dne 21. 3. 2014-směřující proti původní žalované Insolvenční agentuře, v.o.s., IČO: 29115540 jakožto insolvenční správkyni současné žalované (dlužnice, jež se dnem skončení insolvenčního řízení, k němuž došlo usnesením ze dne 18. 5. 2015, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění podstatných náležitostí reorganizačního plánu, stala účastníkem sporu namísto insolvenční správkyně)-tím, že vůči dlužnici eviduje pohledávku z titulu směnky vlastní, vystavené dlužnicí dne 18. 9. 2012 na směnečnou sumu 7.000.000,-Kč na řad žalobce s místem vystavení a místem placení na adrese Praha 6, Podbabská 1112/13 a splatností dne 15. 6. 2013 (dále jen Směnka). Vedle toho žalobce požadoval určit pravost směnečné odměny ve výši 23.330,30 Kč a směnečného úroku ke dni 14. 10. 2013 (jde o den, kdy bylo usnesení o zjištění úpadku žalované zveřejněno v insolvenčním rejstříku) ve výši 139.232,64 Kč.

Původní žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že je důležité zjistit, zda se jednalo o Směnku zajišťovací, či nikoli, s tím, že pokud se jednalo o Směnku zajišťovací (jak implicitně vyplývá z textu žaloby), je třeba, aby žalobce konkrétně uvedl, jaký závazek Směnka zajišťovala, a označil k tomuto tvrzení důkazy.

Při posuzování důvodnosti žaloby soud zejména z toho, že:

1) Při ústním jednání konaném dne 6. 5. 2015: a) zjistil, že: -dne 18. 9. 2012 vystavila žalovaná v Praze 6, Podbabská 1112/13, bez protestu ve prospěch žalobce Směnku na 7.000.000,-Kč se splatností dne 15. 6. 2013, -dne 5. 12. 2013 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení žalované Pohledávku z titulu Směnky, b) žalobce dle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) poučil a vyzval (dále jen Výzva) k tomu, aby svá skutková tvrzení doplnil tak, aby bylo zřejmé a patrné, proč byla Směnka vystavena, zda žalobce žalované něco plnil, a pokud ano, z jakého důvodu, kdy a za jakých okolností, a aby označil důkazy tak, aby tato svá skutková tvrzení prokázal,

2) dne 28. 5. 2015 žalobce svá tvrzení ohledně důvodu vystavení Směnky doplnil tak, že: -finanční prostředky v celkové výši 7.000.000,-Kč poskytl ve splátkách RNDr. Tomáši Zuckermannovi (tehdejšímu jednateli žalované) pro potřeby žalované, -dne 15. 2. 2010 vystavil RNDr. Tomáš Zuckermann na řad žalobce směnku vlastní na směnečnou sumu 7.000.000,-Kč, splatnou dne 30. 6. 2013, s tím, že směnka byla avalována žalovanou (dále jen Původní Směnka), -dne 24. 2. 2010 byly finanční prostředky vloženy na účet žalované, -aby mohly být finanční prostředky vráceny přímo žalovanou, byla Původní směnka zrušena a nahrazena Směnkou, 139 ICm 982/2014 (KSPL 27 INS 25222/2012)

3) dne 24. 2. 2010 vložil Jaroslav Fiala na účet č. 1785331/0100 ve prospěch RNDr. Tomáše Zuckermanna v 45 případech částku 400.000,-Kč (celkem 18.000.000,-Kč).

Na základě výše uvedeného soud žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl, neboť žalobce nevysvětlil, proč a na jakém základě byly finanční prostředky ve výši 18.000.000,-Kč vloženy právě Jaroslavem Fialou a nikoli žalobcem (právě) na účet RNDr. Tomáše Zuckermanna a nikoli na účet žalované, a proč nebyly převedeny z bankovního účtu tak, aby nebyly porušovány ustanovení zákona proti praní špinavých peněz.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že není (nebyl) povinen prokazovat kauzu Směnky jako abstraktního cenného papíru a že (již) předložením Směnky, jejíž pravost nebyla zpochybněna, splnil svou povinnost tvrzení i důkazní. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud na základě údajného nesplnění Výzvy žalobu pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení zamítl.

Tuto argumentaci podpořil poukazem na:

1) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 ze dne 15. 1. 2003 uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož: I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku .

2) Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 541/10 ze dne 28. 4. 2010, podle něhož: Abstraktnost závazku ze směnky spočívá v tom, že ekonomické nebo jiné důvody jeho vzniku nejsou nijak rozhodné. Tzv. zajišťovací směnka není zvláštním druhem směnky. Jde jen o vyjádření toho, jakou funkci směnka plní, pokud slouží k zajištění závazku vyplývajícího z jiného právního vztahu, který se označuje jako kauzální právní vztah, protože představuje materiální příčinu vzniku směnky .

3) Usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 571/2013 ze dne 16. 5. 2013, podle něhož: Pokud důvody popření insolvenčního správce spočívají ve tvrzené neexistenci kauzy směnky (v kauzálních námitkách), zůstává důkazní břemeno na insolvenčním správci, jenž své kauzální námitky prokazuje .

Proto žalobce požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a vůči žalované mu přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 139 ICm 982/2014 (KSPL 27 INS 25222/2012)

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 5. 5. 2016, dospěl k těmto závěrům:

Judikatura Vrchního soudu v Praze prezentovaná již usnesením Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 571/2013 ze dne 16. 5. 2013, na nějž přiléhavě poukazoval žalobce (viz bod 3 shora), dovozuje, že věřitel směnečné pohledávky splní povinnost vylíčit (označit) v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení důvod přihlašované pohledávky tím, že identifikuje směnku, což platí i v případě tzv. zajišťovacích směnek. Jinými slovy, jelikož titulem přihlášené směnečné pohledávky je směnka samotná, není povinností směnečného věřitele uvádět kauzu směnky. Je tomu tak proto, že směnečný závazek je závazek abstraktní, jehož kauzální důvod se (bez dalšího) neprokazuje (srov. ust. § 495 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 28 odst. 1 zákona směnečného a šekového) a není předmětem ani povinného žalobního tvrzení (srov. ust. § 175 odst. 1 OSŘ).

Z toho i v poměrech žaloby na určení pravosti směnečné pohledávky v insolvenčním řízení plyne, že možnost dlužníka (nebo zde popírající insolvenční správkyně) bránit se proti požadavku na zaplacení směnky (určení pravosti směnečné pohledávky) prostřednictvím tzv. kauzálních námitek upravuje ust. čl. I § 17 zákona směnečného a šekového, přičemž procesní pozice žalovaného ze směnky je ztížena tím, že nese důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2383/98 ze dne 2. 3. 1999 uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84). Důkazním břemenem se přitom rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestli zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé. O důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 762/2001 ze dne 28. 2. 2002 uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86).

V posuzované věci je z vyjádření původní žalované k žalobě (č. l. 26) zřejmé, že nevnesla žádnou výhradu proti Směnce samotné (např. výhradu neplatnosti Směnky), nýbrž (fakticky) tvrdila, že se k žalobě nemůže vyjádřit do doby, než žalobce splní svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně kauzy Směnky.

Soud prvního stupně tento procesní názor původní žalované akceptoval a poté, co učinil Výzvu a poté, co zhodnotil posléze učiněná tvrzení žalobce týkající se kauzy Směnky (hospodářského podkladu, jenž byl důvodem vystavení Směnky), žalobu (fakticky) zamítl proto, že žalobce kauzu Směnky neprokázal, resp. proto, 139 ICm 982/2014 (KSPL 27 INS 25222/2012)

že ze skutkové verze žalobce ohledně kauzy Směnky neměl kauzální pohledávku za prokázanou.

Vzhledem ke shora uvedenému je ale zřejmé, že závěr soudu prvního stupně, na němž postavil rozhodnutí ve věci, podle něhož žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně Kauzy směnky (půjčky), je nesprávný.

S přihlédnutím k tomu, že strana žalovaná svou nepřítomností před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem způsobila, že se jí nedostalo (nemohlo dostat) příslušného poučení dle ust. § 118a OSŘ, je (bylo) naopak třeba uzavřít, že to byla žalovaná, která neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně případné neexistence kauzy Směnky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na určení pravosti Pohledávky vyhověl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 OSŘ a přiznal v řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem účelně vynaložil na uplatnění svého práva.

Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně byla žalobci přiznána v rozsahu: -soudního poplatku za žalobu ve výši 5.000,-Kč, -odměny za zastupování advokátem ve výši 12.400,-Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné podání soudu ve věci samé a účast na jednání před soudem konaném dne 6. 5. 2015) po 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif), -4 náhrad hotových výdajů ve výši 1.200,-Kč (4 x 300) podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, -náhrady cestovních výdajů ve výši 1.146,-Kč za použití silničního motorového vozidla k soudním jednání konanému dne 6. 5. 2015 na trase Praha-Plzeň a zpět v délce 184 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 681,-Kč (3,70 x 184) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 465,-Kč (0,07 x 184 x 36,10), -a náhrady za promeškaný čas ve výši 600,-Kč (6 x 100), což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) z částky 15.346,-Kč (12.400 + 1.200 + 1.146 + 600) ve výši 3.223,-Kč, činí celkem 23.569,-Kč (5.000+15.346+ 3.223).

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla žalobci přiznána v rozsahu: -soudního poplatku za odvolání ve výši 2.000,-Kč, -odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem konaném dne 5. 5. 2016) podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Advokátního tarifu, -2 náhrad hotových výdajů ve výši 600,-Kč (2 x 300) podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, 139 ICm 982/2014 (KSPL 27 INS 25222/2012) což s připočtením 21 % DPH z částky 6.800,-Kč (6.200 + 600) ve výši 1.428,-Kč, činí celkem 10.228,-Kč (2.000 + 6.800 + 1.428).

Celková suma účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů na straně žalobce tak činí 33.797,-Kč (23.569+10.228).

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. května 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela