102 VSPH 785/2015-64
46 ICm 668/2012 102 VSPH 785/2015-64 (KSUL 46 INS 14131/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobce Ing. Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Revoluční 702/59, Plzeň, zast. advokátem Mgr. Pavlem Panoškou, sídlem Na Roudné 443/18, Plzeň, proti žalované Vršanský a spol., v.o.s., IČO: 25466763, sídlem Kollárova 1879/11, Teplice, insolvenční správkyni dlužnice Lenky Vodrážkové, zast. advokátem JUDr. Martinem Janákem, sídlem Purkyňova 547/43, Plzeň, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 668/2012-53 ze dne 27. července 2015,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 668/2012-53 ze dne 27. července 2015 se v bodě II. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 17.170,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Martina Janáka.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky za dlužnicí v celkové výši 528.001,-Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 20. 5. 2008 (dále jen Pohledávka), sestávající z jistiny ve výši 350.000,-Kč, úroků ve výši 67.775,-Kč, úroků z prodlení ve výši 54.130,-Kč a smluvní pokuty ve výši 56.096,-Kč, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalované 12.329,90,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

V odůvodnění rozsudku, pokud šlo o nákladový výrok, soud konstatoval, že aplikoval ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a procesně zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení s tím, že jí náleží mimosmluvní odměna za zastupování advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) ve znění účinném ke dni podání žaloby (tj. ve znění účinném ke dni 9. 3. 2012-poznámka odvolacího soudu). Proto rozhodl o tom, že žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících z odměny za zastupování advokátem ve výši 8.400,-Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podaní ve věci samé k výzvě soudu a 2 X účast na jednání před soudem) (KSUL 46 INS 14131/2011) po 2.100,-Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, 4 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, cestovného ve výši 590,-Kč, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) z částky 10.190,-Kč (8.400 + 1.200 + 590) ve výši 2.139,90,-Kč, činí celkem 12.329,90 Kč (10.190 + 2.139,90).

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši vycházející z hodnoty sporu. Na podporu své argumentace poukázala jednak na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 598/2000 ze dne 4. 7. 2001, z něhož dovodila, že je třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu (tj. plnění) ocenit a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů , jednak na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007 č.j. 33 Odo 725/2005 ze dne 25. 7. 2007, z něhož dovodila, že týkala-li se právní služba určení práva k věci, jejíž hodnotu lze vyjádřit v penězích, považuje se ve smyslu ust. § 8 odst. 1 Advokátního tarifu za tarifní hodnotu právě tato hodnota věci a výši odměny za poskytnutí právní služby bylo namístě stanovit z tarifní hodnoty podle ust. § 7 Advokátního tarifu . Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodě II. výroku změnil tak, že jí vůči žalobci přizná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 52.599,-Kč, jak ji vyčíslila v podání ze dne 27. 7. 2015 (č.l. 47), v němž požadovala přiznat odměnu za zastupování advokátem ve výši 10. 420,-Kč za 1 úkon právní služby.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě je odvolací argumentace postavena na tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud při určení výše odměny za zastupování žalované advokátem aplikoval ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, namísto toho, aby aplikoval ust. § 8 odst. 1 Advokátního tarifu a vyšel z toho, že tarifní hodnota sporu činí (činila) 528.001,-Kč (odpovídající výši popřené Pohledávky), čemuž dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu odpovídá (odpovídala) mimosmluvní odměna ve výši 10.420,-Kč za 1 úkon právní služby.

Odvolací soud ovšem s touto argumentací nesouhlasí. Je totiž toho názoru, že incidenční spor o určení pravosti pohledávky (o nějž šlo i v tomto případě), náleží (náležel) ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 mezi spory o určení, zda tu je právní vztah nebo právo. Tomuto závěru přitakal rovněž Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. II. ÚS 3008/10 ze dne 10. 2. 2011, v němž konstatoval, že pokud obecné soudy (v řízení o určení existence pohledávky) přiznaly stěžovateli odměnu za zastupování podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu, jež stanoví tarifní hodnotu pro určovací spory k věci nebo plnění penězi neocenitelné, dospěly k závěru, který lze ústavně aprobovat. S tím je souladná i judikatura obecných soudů prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soud ČR sp. zn. 29 ICdo 19/2012 ze dne 30. 5. 2013 uveřejněným pod č. (KSUL 46 INS 14131/2011)

81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle níž je incidenční spor o určení pravosti pohledávky ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo (čemuž dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu odpovídá (odpovídala) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,-Kč za 1 úkon právní služby). Žalovaná nemá tudíž pravdu v tom, že soud prvního stupně pochybil, pokud neurčil odměnu za její zastupování advokátem dle výše peněžitého plnění (dle výše Pohledávky).

Odvolání je však přesto zčásti důvodné.

Soud prvního stupně totiž přehlédl, že článek II. přechodných ustanovení novely Advokátního tarifu provedené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 486/2012 Sb. (dále jen Novela), jež nabyla účinnosti dne 1. 1. 2013, stanoví, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti Novely přísluší advokátovi odměna podle Advokátního tarifu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti Novely.

Jelikož v tomto případě poskytl advokát žalované veškeré úkony právní služby počínaje oznámením o převzetí jejího zastoupení a vyjádřením k žalobě (č.l. 24) až v roce 2015, měl soud prvního stupně při určení tarifní hodnoty sporu postupovat dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu, podle něhož se považuje částka 50.000,-Kč za tarifní hodnotu rovněž ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. Incidenční spor o určení pravosti pohledávky, o nějž jde v této věci, je přitom právě sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ust. § 2 písm. d) a § 160 insolvenčního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení), u něhož se považuje za tarifní hodnotu, a opakovaně to budiž zdůrazněno, částka 50.000,-Kč, čemuž odpovídá dle ust. § 7 bodu 5 Advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč (k tomu viz mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 13/2013 ze dne 27. 6. 2013 uveřejněné pod č. 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a sp. zn. 29 ICdo 34/2013 ze dne 26. 9. 2013 uveřejněné pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadený rozsudek změnil v bodě II. výroku tak, že žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 12.400,-Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení ze dne 23. 1. 2015, vyjádření k žalobě z téhož dne, a 2 X účast na jednání před soudem konaném dne 15. 6. 2015 a dne 27. 7. 2015) po 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013, 4 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovných výdajů ve výši 590,-Kč, což s připočtením 21 % DPH z částky ve výši 14.190,-Kč (12.400 + 1.200 + 590) ve výši 2.980,-Kč činí celkem 17.170,-Kč (14.190 + 2.980).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, neboť žalovaná s ohledem na výsledek odvolacího řízení (v němž požadovala přiznat 52.599,-Kč, přičemž jí bylo přiznáno (jen) 17.170,-Kč) nemá (KSUL 46 INS 14131/2011) právo na náhradu nákladů řízení a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná