102 VSPH 76/2016-134
155 ICm 4414/2014 102 VSPH 76/2016-134 (KSPL 54 INS 270/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, IČO:00001350, zast. advokátem Mgr. Jiřím Žákem, sídlem Národní 60/28, Praha 1, proti žalované Vladislavě anonymizovano , anonymizovano , bytem Zavlekov 56, zast. JUDr. Martinem Houtem, bytem Sídliště Míru 303, Horní Planá, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 155 ICm 4414/2014-112 ze dne 7. prosince 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 155 ICm 4414/2014-112 ze dne 7. prosince 2015 se v bodě I. výroku mění tak, že se žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 2.117,19 Kč zamítá; ve zbytkovém rozsahu ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 28.490,32 Kč se tento rozsudek v bodě I. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatil žalobkyni 17.342,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jiřího Žáka.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v bodě I. výroku shora označeného rozsudku určil, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 30.607,51 Kč, již žalobkyně přihlásila isir.justi ce.cz 155 ICm 4414/2014 (KSPL 54 INS 270/2014) do insolvenčního řízení žalované (dále též jen dlužnice) vedeného tamním soudem pod sp. zn. KSPL 54 INS 270/2014, je po právu, a v bodě II. výroku žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila 13.228,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce.

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) dne 10. 4. 2009 uzavřela žalobkyně (dále jen Banka) s dlužnicí smlouvu o ČSOB aktivním kontu, podle níž byly součástí smlouvy Všeobecné obchodní podmínky ČSOB ze dne 1. 6. 2008, Podmínky vedení běžného účtu ze dne 1. 4. 2009 a Podmínky pro platební karty klientů ČSOB ze dne 1. 8. 2008, a v níž dlužnice prohlásila, že s těmito podmínkami byla seznámena, 2) dne 17. 4. 2009 požádala žalovaná Banku o poskytnutí úvěru ve formě povoleného přečerpání účtu do výše 15.000,-Kč, v níž souhlasila s tím, že pokud Banka žádosti vyhoví, stanoví Banka výši úrokové sazby a sazby úroku z prodlení v souladu s Oznámením ČSOB o úrokových podmínkách vkladů a úvěrů v Kč, a prohlásila, že souhlasí také s Obchodními podmínkami pro povolené přečerpání běžného účtu ze dne 1. 5. 2006 (dále též jen Obchodní podmínky) a se Všeobecnými obchodními podmínkami ČSOB ze dne 1. 6. 2008, které převzala, seznámila se s nimi a vzala na vědomí, že tyto podmínky v případě akceptace Banky jsou (budou) součástí smlouvy, 3) téhož dne oznámila Banka dlužnici, že její žádost o poskytnutí povoleného přečerpání akceptuje, čímž byla ve smyslu bodu 2 Obchodních podmínek uzavřena smlouva o povoleném přečerpání č. 003157940R (dále též jen Úvěrová smlouva), s tím, že: -ke dni otevření účtu povoleného přečerpání činí (činila) výše úrokové sazby 16,90 % p. a. a sazba úroků z prodlení 15,00 % p. a., -podle bodu 11 Obchodních podmínek byla Banka oprávněna navrhnout majiteli účtu (dlužnici) novou úrokovou sazbu písemným oznámením kdykoli v průběhu trvání smluvního vztahu; jestliže by majitel z účtu s návrhem nesouhlasil, byl povinen to Bance písemně oznámit do 30 dnů od odeslání návrhu nové úrokové sazby s tím, že toto oznámení bylo považováno za výpověď smlouvy, -podle bodu 15 Obchodních podmínek byl úrok z peněžních prostředků čerpaných v rámci povoleného přečerpání splatný na konci každého kalendářního měsíce, -podle bodu 16 Obchodních podmínek byl majitel účtu povinen zajistit, aby na účtu byl ke každému poslednímu dni v kalendářním měsíci dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, a ke dni konečné splatnosti úvěru byl povinen uhradit aktuálně čerpanou částku úvěru včetně příslušenství, -podle bodu 24 Obchodních podmínek byla Banka v případě, že majitel účtu bude v prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky, oprávněna prohlásit, že všechny pohledávky z poskytnutého povoleného přečerpání jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení, 4) dne 29. 1. 2010 sdělila Banka žalované, že jí ode dne 1. 3. 2010 navrhuje novou úrokovou sazbu ve výši 18,9 % ročně a sazbu úroků z prodlení ve výši 15 % ročně, a zároveň jí vyzvala, aby jí případný nesouhlas s úrokovou sazbou doručila do 30 dnů od odeslání oznámení s tím, že nesouhlas bude považován za výpověď smlouvy, 155 ICm 4414/2014 (KSPL 54 INS 270/2014)

5) výzvou ze dne 29. 4. 2010, jež byla poštou dlužnici oznámena dne 14. 5. 2010 a jež byla dne 25. 5. 2010 Bance jako nevyzvednutá vrácena zpět, vyzvala Banka dlužnici k úhradě dluhu ve výši 2.117,19 Kč včetně příslušenství a upozornila ji na možnost prohlášení nesplatných závazků ze smlouvy za jednorázově splatné, 6) výzvou ze dne 26. 5. 2010, jež byla poštou dlužnici oznámena dne 31. 5. 2010 a jež byla dne 18. 6. 2010 Bance jako nevyzvednutá vrácena zpět, Banka žalované oznámila zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 5. 2010 a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky 17.315,36 Kč nejpozději do 6. 6. 2010 s tím, že do zaplacení bude dlužná částka úročena v souladu se smlouvou, 7) dne 26. 5. 2014 přihlásila Banka do insolvenčního řízení vůči dlužnici mimo jiné pohledávku v celkové výši 30.607,51 Kč (dále jen Pohledávka) sestávající z: -dlužnicí vyčerpané jistiny úvěru ve výši 15.000,-Kč, -úroků z úvěru ve výši 11.069,88 Kč počítaných z jistiny ve výši 15.000,-Kč úročených sazbou 16, 9 % ode dne 31. 1. 2010 do 28. 2. 2010, a sazbou ve výši 18,9 % ode dne 1. 3. 2010 do 29. 4. 2014, -zákonných úroků z prodlení ve výši 4.537,63 Kč počítaných z jistiny ode dne 1. 3. 2010 do 29. 4. 2014, 8) na přezkumném jednání konaném dne 3. 9. 2014 popřela dlužnice pravost Pohledávky s tím, že Pohledávka nevznikla a je promlčená.

V rovině právního posouzení věci soud-poté, co uvedl, že účastníci uzavřeli platnou Úvěrovou smlouvu dle ust. § 497 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), která se s ohledem na to, že ji dlužnice uzavírala jako spotřebitelka, řídila nejen posledně zmiňovaným ustanovením, ale též ust. § 52 a násl. občanského zákoníku (dále jen ObčZ) a zákonem o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ)-konstatoval, že existence a výše Pohledávky byla zjištěna.

S jednotlivými námitkami dlužnice se soud vypořádal následovně: A) K námitce, že jí Banka řádně neoznámila změnu úrokové sazby z 16,9 % na 18,9 %, a i kdyby tak učinila, jednalo by se (pouze) o jednostrannou změnu spotřebitelské smlouvy, která by byla neplatná, soud uvedl, že ust. § 56 odst. 3 písm. h) ObčZ sice zakazovalo dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, nicméně možnost změny úrokové sazby byla upravena v Úvěrové smlouvě, resp. v Obchodních podmínkách. Úvěrová smlouva výslovně odkazovala na Obchodní podmínky, které byly její součástí, a dlužnice v Úvěrové smlouvě prohlásila, že se s Obchodními podmínkami seznámila a že je převzala. B) K námitce, že dlužnice není povinna platit nic podle sazebníku, neboť jí nebyl při uzavření Úvěrové smlouvy znám, ani k této smlouvě nebyl přiložen, soud uvedl, že je v dané věci irelevantní, neboť žádné poplatky a odměny podle sazebníku součástí přihlašované Pohledávky nebyly. C) K námitce, že Pohledávka je promlčena, soud zejména uvedl, že Banka byla podle Úvěrové smlouvy i podle ust. § 504 ObchZ oprávněna vyzvat dlužnici k úhradě dluhu. Výzvou ze dne 29. 4. 2010 (viz shora bod 5) ji Banka upomenula o úhradu již splatných úroků. K úhradě jistiny včetně příslušenství ji vyzvala až oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 26. 5. 2010 (viz shora bod 6), v němž stanovila termín splatnosti na den 6. 6. 2010. Od tohoto dne počala běžet čtyřletá promlčecí lhůta podle ust. § 397 ObchZ a běžela současně jak pro jistinu, tak pro akcesorické nároky 155 ICm 4414/2014 (KSPL 54 INS 270/2014) ze smlouvy, tj. pro úroky a úroky z prodlení /potud soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4291/2009 ze dne 10. 3. 2010 uveřejněný pod č. 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 96/2010)/. Přihlásila-li Banka Pohledávku do insolvenčního řízení vůči dlužnici dne 26. 5. 2014 (viz shora bod 7), učinila tak před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty. D) K námitce, že Banka ignorovala právo na ochranu spotřebitele i v tom, že v oznámení o změně úrokové sazby počítala s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, soud uvedl, že je v dané věci irelevantní, neboť Banka uplatnila úrok z prodlení v zákonné výši.

Protože Pohledávka vznikla na základě platné Úvěrové smlouvy a žalovaná neuspěla s žádnou ze svých námitek, soud žalobě vyhověl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalovaná včasné odvolání, v němž v první řadě namítala, že byla porušena její procesní práva, neboť jí nebylo umožněno seznámit se se Všeobecnými obchodními podmínkami ČSOB, Podmínkami pro vedení běžného účtu, Podmínkami pro platební karty klientů ČSOB a transakční historii úvěru. V rovině hmotněprávního posouzení věci v první řadě namítala, že se soud nevypořádal s výhradou, že nebyla řádně seznámena se Všeobecnými obchodními a dalšími podmínkami Úvěrové smlouvy (zejména s tím, že žádné podmínky neobdržela navzdory tomu, že takovou skutečnost v adhezní formulářové smlouvě podepsala), a s výhradou, že jí nebylo řádně doručeno oznámení Banky ze dne 29. 1. 2010 o změně (navýšení) úrokové sazby.

Poukazujíc na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-92/11 RWE Vertrieb ze dne 21. 3. 2013 soudu prvního stupně vytýkala, že se nezabýval tím, zda důvody, proč Banka přistoupila ke změně úrokové sazby, byly dostatečně určité, a pro žalovanou jako spotřebitelku předvídatelné. Ujednání o možnosti Banky navrhnout majiteli účtu novou úrokovou sazbu přitom označila jako nepřiměřené ujednání ve spotřebitelské smlouvě, neboť v jeho důsledku měla žalovaná jako slabší smluvní strana na výběr buď souhlasit s navýšením úrokové sazby, nebo úvěr téměř okamžitě splatit.

Podle žalované soud nesprávně posoudil i otázku promlčení. V tomto ohledu např. uvedla, že není relevantní, že Banka prohlásila pohledávky za splatné až ke dni 26. 5. 2010, neboť tak, jak pohledávky postupně vznikaly (stávaly se splatnými), je mohla Banka postupně i dříve vymáhat (a vykonat tak své právo), což ostatně Banka učinila např. výzvou ze dne 29. 4. 2010. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 8. 9. 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: 155 ICm 4414/2014 (KSPL 54 INS 270/2014)

K procesní výtce žalované, že nebyla seznámena např. s Obchodními podmínkami a transakční historií úvěru, je třeba uvést, že odvolací soud dle ust. § 213 odst. 2 OSŘ zopakoval dokazování čtením těchto listin, a procesní práva žalované v tomto směru tudíž porušena nebyla.

Soud prvního stupně správně dovodil, že závazkový vztah z Úvěrové smlouvy se řídil ust. § 497 ObchZ, a s ohledem na to, že Banka při uzavření smlouvy jednala jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná ji jako podnikatelka neuzavírala, a tudíž se jedná o vztah se spotřebitelem, je (bylo) třeba aplikovat i ustanovení ObčZ o spotřebitelských smlouvách, a rovněž je (bylo) třeba posoudit, zda Úvěrová smlouva odpovídá požadavkům ZSÚ.

K námitce žalované, že nebyla řádně seznámena se Všeobecnými obchodními a dalšími podmínkami Úvěrové smlouvy, je třeba podotknout, že soudní judikatura již v devadesátých letech dospěla k závěru, že "obchodní podmínky, na které ve smyslu ust. § 273 odst. 1 ObchZ smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu. V pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává, prokázat, že byly ke smlouvě připojeny anebo že byly druhé straně známy" (k tomu viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 318/97 ze dne 24. 2. 1998 uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 10/1998 na straně 259). V dané věci byla tato skutečnost prokázána tím, že žalovaná ve smlouvě o ČSOB aktivním kontu, resp. v Úvěrové smlouvě prohlásila a podpisem stvrdila, že byla seznámena se Všeobecnými obchodními podmínkami ČSOB, Podmínkami vedení běžného účtu a Podmínkami pro platební karty klientů, resp. že souhlasí s Obchodními podmínkami pro povolené přečerpání běžného účtu a Všeobecnými obchodními podmínkami ČSOB, které převzala a seznámila se s nimi, a vzala na vědomí, že tyto podmínky budou v případě akceptace ze strany Banky součástí smlouvy (viz shora body 1) a 2).

Odvolací soud neshledal opodstatněnými ani výtky týkající se změny roční úrokové sazby z 16,90 % na 18,90 %. Na přezkumném jednání totiž žalovaná popřela celou přihlášenou Pohledávku, tedy celou jistinu, celý úrok a celý úrok z prodlení co do pravosti primárně z důvodu, že Pohledávka nevznikla. Žalovaná tedy nepopřela výši Pohledávky (úroku), netvrdila, že Banka sice má právo na úrok z úvěru, ale jen ve výši 16,90 %. Účinné popření (jen) pravosti pohledávky však soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky umožňuje zkoumat (pouze) základ nároku. Jinými slovy, dospěl-li soud za těchto okolností k závěru, že základ nároku je dán (že Bance vzniklo právo na úrok z úvěru), nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši (zda Bance vzniklo právo na úrok jen ve výši 16,90 %, nebo od určitého data až ve výši 18,90 %). K tomu viz závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24. 5. 2001 uveřejněného pod č. 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Důvodnosti té části odvolací argumentace, podle níž je ujednání o možnosti Banky navrhnout majiteli účtu novou úrokovou sazbu nepřiměřeným ujednáním ve spotřebitelské smlouvě se proto odvolací soud nezabýval. 155 ICm 4414/2014 (KSPL 54 INS 270/2014)

Odvolací soud však shledal částečně opodstatněnou odvolací argumentaci týkající se promlčení Pohledávky. V situaci, kdy z výzvy ze dne 29. 4. 2010 a z transakční historie průběhu úvěru plyne, že v době před 25. 5. 2010 evidovala Banka vůči dlužnici splatnou pohledávku z Úvěrové smlouvy ve výši 2.117,19 Kč (tuto skutečnost ostatně Banka na jednání před odvolacím soudem připustila), lze dovodit, že námitka promlčení Pohledávky v rozsahu 2.117,19 Kč byla uplatněna důvodně. Promlčecí lhůta, jak správně zmínila žalovaná, zde dle ust. § 391 odst. 1 ObchZ začala běžet (již) ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, nikoli, jak tvrdila Banka, (až) ode dne zesplatnění Pohledávky. Poukaz soudu prvního stupně na R 96/2010 neobstojí, neboť závěry v něm obsažené, jež dovolací soud přijal při interpretaci ust. § 393 odst. 1 ObchZ / povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním úvěru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku/ na tuto věc nedopadají. Dlužno podotknout, že popření pravosti Pohledávky z důvodu jejího promlčení soudu nebránilo-v situaci, kdy důvod, pro který bylo možné popřít pravost Pohledávky jako celku (promlčení) se prosadil byť jen zčásti-žalobě o určení pravosti Pohledávky vyhovět pouze zčásti a ve zbytku žalobu zamítnout. K tomu viz závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1206/2009 ze dne 31. 3. 2010.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je zčásti důvodné, napadený rozsudek soudu proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) OSŘ změnil tak, že žalobu v rozsahu 2.117,19 Kč zamítl a ve zbývající části, tj. ohledně určení pravosti Pohledávky ve výši 28.490,32 Kč, ho podle ust. § 219 OSŘ potvrdil.

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 3 OSŘ a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem účelně vynaložila na uplatnění svého práva.

Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyni přiznána v rozsahu soudního poplatku za žalobu ve výši 5.000,-Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 2 úkony právní služby (podání žaloby a písemné vyjádření ve věci samé) po 3.100,-Kč, 2 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) z částky 6.800,-Kč ve výši 1.428,-Kč, činí celkem 13.228,-Kč (5.000 + 6.800 +1.428).

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 3.100,-Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání před soudem) podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Advokátního tarifu, 1 náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH z částky 3.400,-Kč ve výši 714,-Kč, činí celkem 4.114,-Kč. 155 ICm 4414/2014 (KSPL 54 INS 270/2014)

Celková suma účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů na straně žalobkyně tak činí 17.342,-Kč (13.228+4.114).

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. září 2016 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela