102 VSPH 757/2015-48
155 ICm 1047/2014 102 VSPH 757/2015-48 (KSPL 54 INS 16244/2010)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně První konkursní, v.o.s., IČ: 26424568, sídlem Severozápadní II 32/306, Praha 4, insolvenční správkyně dlužnice AB-KOPSTAV, s.r.o., IČ: 25158520, proti žalované Insolvenční agentuře, v.o.s., IČ: 29115540, sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, insolvenční správkyni dlužnice AIA Stavoprojekt, s r.o., IČ: 45355797, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 155 ICm 1047/2014-41 ze dne 5. srpna 2015,

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 155 ICm 1047/2014-41 ze dne 5. srpna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem vydaným jako rozsudek pro uznání určil, že pohledávka v celkové výši 12.829.021,05,-Kč (dále jen Pohledávka), již žalobkyně přihlásila přihláškou evidovanou jako P 2 do insolvenčního řízení vedeného na majetek AIA Stavoprojekt, s r.o. (dále jen dlužnice) pod sp. zn. 54 INS 16244/2010, je po právu a považuje se za zjištěnou, a rozhodl o tom, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

V odůvodnění rozsudku soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) žalobkyně se žalobou (č.l. 1-4), jež mu byla doručena dne 26.3.2014, domáhala určení, že Pohledávka popřená žalovanou, je po právu a považuje se za zjištěnou, 2) usnesením ze dne 7.4.2014 (dále jen Prostá Výzva-č.l. 27) žalovanou vyzval, aby se do 30 dnů od doručení Prosté Výzvy písemně vyjádřila k žalobě, vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, označila důkazy k prokázání svých tvrzení a uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě v jakém rozsahu, 3) jelikož žalovaná na Prostou Výzvu nereagovala, usnesením ze dne 26.5.2015 (dále jen Kvalifikovaná Výzva-č.l. 35), jež bylo doručeno do datové schránky žalované dne 29.5.2015, žalovanou (opětovně) vyzval, aby se do 30 dnů od doručení Kvalifikované Výzvy usnesení písemně ve věci vyjádřila, uvedla zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a zároveň ji poučil o tom, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí jaký důvod ji v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní uplatňován uznává a soud proto ve věci samé rozhodně rozsudkem pro uznání.

Vzhledem k tomu, že žalovaná (ani) na Kvalifikovanou výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, a nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání, uzavřel soud na tom, (KSPL 54 INS 16244/2010)

že žalovaná žalobou uplatněný nárok dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) uznává a podle ust. § 153a odst. 3 a 4 téhož zákona rozhodl rozsudkem pro uznání.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, resp. pro postup spočívající ve vydání Kvalifikované výzvy dle ust. § 114b OSŘ, nebyly splněny. Argumentovala zejména tím, že na přezkumném jednání konaném dne 26.2.2014 Pohledávku popřela s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že přistoupení k závazku CANNY PLUS, s r.o. schválila valná hromada dlužnice, a že smluvní dokumenty za tuto společnost nebyly podepisovány oprávněnými osobami. Jelikož svůj popěrný úkon odůvodnila, byl její (procesní) postoj soudu znám, a proto nemohla nastat fikce uznání nároku uplatněného žalobou. Na podporu své argumentace odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 5/2012 ze dne 28.2.2013. Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 214 odst. 2 písm. d) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle ust. § 153a odst. 1 a 3 OSŘ uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 OSŘ.).

Podle ust. § 114b OSŘ vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle ust. § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle ust. § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Jestli se želovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (ust. § 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. (KSPL 54 INS 16244/2010)

Z obsahu spisu se sice podává, že žalovaná na Kvalifikovanou výzvu nereagovala a ve stanovené lhůtě soudu ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom bránil, nicméně předpoklady pro vydání napadeného rozsudku pro uznání z důvodů obsažených v odvolání v daném případě vskutku nebyly dány.

Nejvyšší soud ČR totiž ve své judikatuře prezentované např. usnesením sen. zn. 29 ICdo 5/2012 ze dne 28.2.2013, na nějž žalovaná přiléhavě poukazovala, dovozuje, že pro řešení otázky, zda v poměrech incidenčního sporu o pravost přihlášené nevykonatelné pohledávky (o nějž se jedná i v této věci) povaha věci nebo okolnosti případu vyžadují postup podle ust. § 114b odst. 1 OSŘ, je významné, že přihláška pohledávky musí odpovídat požadavkům ust. § 174 a násl. IZ. To znamená, že přihláška musí kromě obecných náležitostí podání (ust. § 42 odst. 4 OSŘ.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky; důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. V žalobě na určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Jde-li o stanovisko insolvenčního správce k přihlášené pohledávce (nebo dlužníka, jehož úpadek je řešen oddlužením a který má podle ust. § 410 odst. 2 IZ při popírání nezajištěných pohledávek obdobné postavení jako insolvenční správce), je z výše uvedeného hlediska podstatné dále to, že přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (ust. § 190 odst. 1 IZ), a to podle seznamu přihlášených pohledávek (ust. § 191 IZ). Současně není pochyb o tom, že i popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 42 odst. 4 OSŘ, tj. jde-li o popření (jen) pravosti pohledávky, musí být z popěrného úkonu zřejmé, zda je namítáno, že pohledávka nevznikla, respektive že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela (ust. § 193 IZ), včetně uvedení důvodů, pro které má popírající insolvenční správce (dlužník) za to, že pohledávka není pravá.

Z insolvenčního spisu vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 16244/2010 přitom jednoznačně plyne, že při přezkumném jednání konaném dne 26.2.2014 (č.d. B-54) žalovaná popřela pravost Pohledávky s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že přistoupení k závazku CANNY PLUS, s r.o. schválila valná hromada dlužnice, a že smluvní dokumenty za tuto společnost nebyly podepisovány oprávněnými osobami .

Přihláškou pohledávky a popěrným úkonem insolvenční správkyně (žalované) byla procesní stanoviska stran incidenčního sporu konkretizována natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle ust. § 114b odst. 1 OSŘ splněny nebyly.

Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (KSPL 54 INS 16244/2010)

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 9. listopadu 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková