102 VSPH 744/2015-207
42 ICm 3199/2015 102 VSPH 744/2015-207 (KSHK 42 INS 3097/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Zdeňky Faistauerové, bytem Pražská 1149, Vrchlabí, zast. Petrem Faistauerem, bytem tamtéž, proti žalované IREKON, v.o.s., sídlem Palackého 211, Turnov, IČO: 28781309, insolvenční správkyni žalobkyně, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 3199/2015-30 ze dne 1. září 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 3199/2015-30 ze dne 1. září 2015 se v bodě I. výroku potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové v bodě I. výroku shora označeného usnesení odmítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, a v bodech II. a III. výroku rozhodl o tom, že se zrušuje jeho usnesení ze dne 20. 8. 2015 a že se žalobkyni vrací soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud předeslal, že žalobkyně, která se domáhá určení, že kupní smlouva ze dne 24. 7. 2015, již žalovaná uzavřela v rámci zpeněžování majetkové podstaty žalobkyně, je neplatná, podala dne 26. 8. 2015 návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhala, aby bylo kupujícímu uloženo zdržet se jakýchkoliv kroků vůči původnímu majiteli zpeněžené nemovitosti .

Cituje ust. § 75b občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. VSOL 382/2009 ze dne 10. 12. 2009 soud vysvětlil, že si je vědom toho, že žalobkyně jako dlužnice je v insolvenčním řízení (včetně incidenčních sporů) dle ust. § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) osvobozena od placení soudních poplatků, nicméně toto zákonné osvobození nemá na povinnost složit jistotu dle ust. § 75b odst. 1 o.s.ř. žádný vliv. Je totiž třeba rozlišovat mezi osvobozením dle ZoSP nebo jiného právního předpisu a osvobozením dle ust. § 138 o.s.ř. pro osobní, majetkové, sociální a jiné poměry navrhovatele, jež má zpravidla širší dopad do právní sféry účastníka než osvobození ze zákona. Protože v daném případě žalobkyně požadovanou jistotu nesložila, návrh na vydání předběžného opatření odmítl.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby jej odvolací soud zrušil. V odvolání dovozovala, že vzhledem k tomu, že je jistota skládána k rukám soudu, jedná se (KSHK 42 INS 3097/2012) o soudní poplatek, a namítala, že jako dlužnice je dle ZoSP od placení soudních poplatků osvobozena. Dále uvedla, že na výzvu soudu může předložit soupis (svých) příjmů a výdajů osvědčující skutečnost, že u ní existují důvody pro osvobození od soudních poplatků.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 75b odst. 1 o.s.ř. je navrhovatel povinen k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,-Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,-Kč. Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu podle odstavce 2 téhož ustanovení návrh na předběžné opatření odmítne, přičemž platí, že jistotu je povinen zaplatit navrhovatel bez výzvy soudu z vlastní iniciativy. Odstavce 1 a 2 se neuplatní, osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (ust. § 138), nebo je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že navrhovatel předběžného opatření je povinen zaplatit jistotu bez výzvy soudu z vlastní iniciativy, a to nejpozději ve stejný den, kdy soudu došel jeho návrh na předběžné opatření. V případě, že jistota složena není, předseda senátu návrh na předběžné opatření usnesením bez dalšího odmítne, ledaže by navrhovatel osvědčil, že je od placení jistoty osvobozen, nebo že je tu nebezpečí prodlení a jistotu bez své viny nemohl složit. Protože jistota musí být složena v den podání návrhu na nařízení předběžného opatření, navrhovatel musí osvědčit, že je od placení jistoty osvobozen, popř. že jistotu nemohl bez své viny složit, nejpozději spolu s návrhem.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalobkyně podala dne 26. 8. 2015 návrh na vydání předběžného nařízení, v němž netvrdila nic o důvodech pro osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o.s.ř. ani o nebezpečí prodlení, a tyto skutečnosti ani (nijak) nedokládala, přičemž požadovanou jistotu nesložila. Návrh na osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o.s.ř., v němž se dovolávala rovněž nebezpečí prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma, pak doručila do datové schránky soudu (až) následujícího dne, tj. 27. 8. 2015; k tomuto návrhu však z hlediska povinnosti složit jistotu (již) nelze přihlížet, neboť jej bylo třeba podat, a rozhodné skutečnosti ve smyslu ust. § 75b odst. 3 písm. d) a e) osvědčit, nejpozději spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření.

Soud prvého stupně přitom správně dovodil (a odůvodnil), že osvobození žalobkyně (dlužnice) od placení soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. o) ZoSP nemá na povinnost složit jistotu dle ust. § 75b odst. 1 o.s.ř. žádný vliv. (KSHK 42 INS 3097/2012)

V situaci, kdy žalobkyně jistotu nesložila, přičemž v den podání návrhu na předběžné opatření neosvědčila (ani netvrdila), že splňuje podmínky pro osvobození od jejího placení či že ji nemohla bez své viny složit, nelze soudu prvého stupně vytýkat žádné pochybení, postupoval-li podle ust. § 75b odst. 2 o.s.ř. a návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná