102 VSPH 742/2016-69
65 ICm 992/2015 102 VSPH 742/2016-69 (KSPH 65 INS 11928/2014)

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobkyně NS Invest, a.s., sídlem Tolstého 51/12, Praha 10, IČO 24143251, proti žalovanému JUDr. Janu Malému, ohlášenému společníku VPI CZ, v.o.s., sídlem Resslova 1253/17a, Hradec Králové, IČO 03007740, insolvenční správkyně dlužnice ANTILAPO SERVICE s.r.o., IČO 27422658, o vyloučení věci z konkurzní podstaty, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 65 ICm 992/2015-61 ze dne 9. září 2016,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 65 ICm 992/2015-61 ze dne 9. září 2016 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení pohledávky vůči sobě ve výši 25.588.212,-Kč evidované v soupisu majetkové podstaty ANTILAPO SERVICE s.r.o. (dále jen dlužnice) pod č. po6, jež vznikla na základě kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2014 týkající se souboru mrazících zařízení dle znaleckého posudku Ing. Ladislava Otta ze dne 9. 3. 2014 č. 11323 (dále jen Pohledávka), ze soupisu majetkové podstaty dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobkyni usnesením ze dne 10. 4. 2015 (doručeným jí dne 27. 4. 2015) vyzval k odstranění vad žaloby, jež shledával v nedostatečném označení osoby, jež tvrdí, že majetek neměl být do soupisu zahrnut, v neuvedení historie Pohledávky a v nevymezení žalobního petitu, a zároveň ji poučil, jak vady žaloby odstranit. Konstatoval, že mu sice žalobkyně zaslala dne 12. 5. 2015 a 5. 11. 2015 rozsáhlá podání, avšak vytýkané vady žaloby nezhojila; proto cituje ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu isir.justi ce.cz

65 ICm 992/2015 (KSPH 65 INS 11928/2014)

(dále jen o.s.ř.) a ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. žalobu jako neprojednatelnou odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., aniž vysvětlil, proč žalovanému žádné náklady nepřiznal.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání a namítala, že veškeré skutečnosti, o nichž měl soud prvního stupně za to, že jsou nedostatečně vylíčeny, byly v žalobě a jejím doplnění popsány. Z žaloby je tak dle jejího názoru zejména zřejmé, kdy bylo insolvenční řízení zahájeno (nadto se jedná o skutečnost insolvenčnímu soudu známou), kdy byla žalobkyně vyrozuměna o soupisu Pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužnice (dne 24. 2. 2015 svým právním zástupcem) a podrobně jsou uvedeny i důvody, jež brání pojetí Pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužnice (Pohledávka vůči žalobkyni zanikla zápočtem). Vedle toho vysvětlovala, jaké škody jí způsobila Reiffeisenbank, a.s., a požadovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby sám vyloučil Pohledávku z majetkové podstaty dlužnice a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 224 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se do soupisu majetkové podstaty zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle ust. § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2).

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věci vylučovací žaloby mohou být úspěšní především vlastníci věci, práv, pohledávek a jiných majetkových hodnot zahrnutých do soupisu majetkové podstaty. Tyto osoby musí prokázat nejen to, že věc, právo, pohledávka či jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty, svědčí jim.

65 ICm 992/2015 (KSPH 65 INS 11928/2014)

V posuzované věci se ovšem žalobkyně v pozici domnělého dlužníka dlužnice domáhala vyloučení pohledávky po6 vůči žalobci ve výši 25.588.2012,-Kč ze soupisu majetkové podstaty s argumentací, že dlužnice vůči ní žádnou pohledávku nemá, a proto neměla být Pohledávka do soupisu její majetkové podstaty pojata. Žalobkyně přitom netvrdila, že by jí svědčilo právo k této Pohledávce, ostatně to tvrdit ani nemohla, neboť jde (naopak) o pohledávku vůči ní. Za těchto okolností nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby.

Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 951/2006 ze dne 22. 3. 2007), jež se sice vztahuje k zákonu o konkursu a vyrovnání, ale jež se s ohledem na shodu řešené problematiky uplatní i v poměrech insolvenčního zákona. Tato judikatura dovozuje, že typickým příkladem, kdy musí být vylučovací žaloba zamítnuta, je právě situace, kdy se vyloučení pohledávky zapsané do soupisu konkursní (majetkové) podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelkou pohledávky je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou této pohledávky (úpadcův dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně jako kdyby konkursu nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odst. 4).

Za popsaného stavu tedy soud prvního stupně nepochybil, když žalobu odmítl, byť tak učinil z jiných než výše uvedených důvodů. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána osobou neoprávněnou ve smyslu ust. § 160 odst. 4 IZ, považoval již odvolací soud za nadbytečné zabývat se tím, zda měla veškeré náležitosti a byla projednatelná. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že kromě soudem prvního stupně vytčených nedostatků shledává odvolací soud podstatný nedostatek žaloby i v nesprávném označení žalovaného, jímž má být v daném případě nikoliv ohlášený společník, ale veřejná obchodní společnost, jež byla insolvenčním soudem ustanovena do funkce správce.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné, a napadené usnesení proto dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

65 ICm 992/2015 (KSPH 65 INS 11928/2014)

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, žalovanému však účastí v něm žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 30. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ně mcová Michaela