102 VSPH 740/2016-30
65 ICm 180/2016 102 VSPH 740/2016-30 (KSPH 65 INS 28236/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Homolové ve věci žalobkyně Green House Jesenice, s.r.o, sídlem Klimentská 1746/52, Praha 1, IČO: 016 09 670, proti žalovanému Mgr. Milanu Edelmannovi, sídlem Chrustenice 208, PSČ 267 12, insolvenčnímu správci dlužnice Senior Dům Jesenice, a.s. v likvidaci, IČO: 248 30 844, o vyloučení nemovité věci z majetkové podstaty, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 65 ICm 180/2016-18 ze dne 22. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 65 ICm 180/2016-18 ze dne 22. srpna 2016 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením přerušil řízení, v němž se žalobkyně domáhala vyloučení rozestavěné stavby na pozemku parc. č.st. 1398 (LV 3292) v katastrálním území Jesenice u Prahy, obci Jesenice, zapsané na LV 336 v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-západ (dále jen rozestavěná stavba ), ze soupisu majetkové podstaty dlužnice Senior dům Jesenice, a.s. v likvidaci (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný podáním ze dne 5.5.2016 navrhl přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného týmž soudem pod sp. zn. KSPH 65 ICm 1705/2015, neboť do jeho skončení není postaveno najisto, zda je pasivně věcně legitimován. Dále konstatoval, že o téže nemovitosti již probíhají další dva incidenční spory pod sp. zn. KSPH 65 ICm 1705/2015 a sp. zn. 65 ICm 1704/2015, přičemž v řízení vedeném pod sp.zn. KSPH 65 ICm 1705/2015 se osoba odlišná od žalobkyně rovněž domáhá vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty dlužnice; zdůraznil přitom, že žalobkyně po nastoupení zákonné překážky zpeněžování majetkové podstaty z důvodu podání první vylučovací žaloby začala tvrdit, že předmět řízení nepředstavuje stavbu jako samostatně převoditelnou věc a že rozestavěná stavba je součástí pozemku v jejím vlastnictví. Cituje ust § 109 odst. 2 písem. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) pak dospěl k závěru, že rozhodnutí v dříve zahájených sporech týkajících se téže věci může mít význam pro jeho rozhodnutí v tomto řízení; zároveň považoval přerušení řízení za vhodné též z hlediska hospodárnosti řízení, neboť se tím zamezí opakovanému provádění totožných důkazů. isir.justi ce.cz (KSPH 65 INS 28236/2014)

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala žalobkyně včasné odvolání a požadovala, aby je odvolací soud změnil a návrh na přerušení řízení zamítl. V odvolání namítala, že z výroku napadeného usnesení není zřejmé, do jaké doby se řízení přerušuje, a že nebyla soudem vyzvána, aby se k návrhu žalovaného na přerušení řízení vyjádřila. Dále zdůrazňovala, že o pasivní legitimaci žalovaného nemůže být pochyb za situace, kdy je jako vlastník zapsán katastru nemovitostí. Vyslovila přitom názor, že není podstatné, které řízení bylo zahájeno dříve, a že pro přerušení řízení by mělo být rozhodující, ve kterém z řízení je možno rychleji a bez nutnosti složitého dokazování dospět k rozhodnutí. V této souvislosti akcentovala, že zatímco v projednávané věci spočívá rozhodnutí na vyřešení jednoduché právní otázky existence rozestavěné stavby jako věci v právním smyslu, přičemž za tím účelem již předložila znalecký posudek, ve věci vedené pod sp. zn. KSPH 65 ICm 1705/2015 lze očekávat časově náročné dokazování ohledně platnosti smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky tohoto řízení; proto též podala dne 18.1.2016 návrh na přerušení řízení pod sp.zn. KSPH 65 ICm 1705/2015, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Dále upozornila, že podala u Okresního soudu Praha-západ žalobu na určení, že rozestavěná stavba je součástí pozemku v jejím vlastnictví, přičemž řízení je vedeno pod sp. zn. 8 C 39/2016 a dne 22.8.2016 bylo přerušeno do doby pravomocného skončení tohoto řízení. Závěrem poukazovala na to, že usnesení o přerušení řízení ohrožuje její zájmy, neboť s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí nebude v řízení pod sp.zn. KSPH 65 ICm 1705/2015 zjišťováno, zda předmět žaloby je věcí v právním smyslu, neboť tato otázka není mezi účastníky tohoto řízení sporná.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Podle ust. § 111 odst. 2 téhož zákona jestliže je řízení přerušeno podle ust. § 109, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.

Odvolací soud z obsahu spisu a elektronicky vedeného insolvenčního rejstříku ověřil, že: -dne 13.11.2014 byl usnesením č.j. KSPH 65 INS 28326/2014-A-10 zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen na její majetek konkurs, -dne 30.4.2015 byla podána žaloba na vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty dlužnice žalobcem Mgr. Janem Zachariášem jako insolvenčním správcem dlužnice Novera spol. s r.o., řízení je vedeno pod sp.zn. 65 ICm 1705/2015 a není dosud skončeno; -dne 18.1.2016 byla žalobkyní v této věci podána žaloba na vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty dlužnice, řízení bylo napadeným usnesením přerušeno; -dne 15.1.2016 byla žalobkyní podána též žaloba na určení vlastnictví k rozestavěné stavbě proti žalovanému Mgr. Milanu Edelmannovi jako insolvenčnímu správci (KSPH 65 INS 28236/2014) dlužnice, řízení je vedeno pod sp.zn. 8 C 39/2016 u Okresního soudu pro Prahu-západ a bylo usnesením ze dne 13.9.2016 přerušeno; -další soudem prvního stupně označený incidenční spor vedený pod sp.zn. 65 ICm 1704/2015 je sporem o určení pravosti a výše pohledávky (a s ohledem na jiný předmět řízení nemá pro rozhodnutí v této věci význam).

Z takto popsaného skutkového stavu se podává, že v insolvenčním řízení týkajícím se dlužnice byly postupně podány dvě žaloby požadující vyloučení téže věci (rozestavěné stavby) z majetkové podstaty. Pokud jde o otázku, zda je možno v těchto řízeních rozhodovat souběžně, či zda je nutno jedno z řízení přerušit do skončení řízení druhého, je třeba nejprve připomenout, že v řízení o excindační žalobě nejde o určení vlastnictví či jiného práva k předmětu řízení, ale o to, zda je dán (jakýkoli) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen nebo zda je zde (jakýkoli) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke konkrétnímu vylučovateli brání (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 916/2011, 917/2011 ze dne 25.4.2012). Bude-li na základě jedné z excindačních žalob určeno, že věc se vylučuje ze soupisu majetkové podstaty, pozbude insolvenční správce pasivní věcnou legitimaci. Žaloba dalších osob, jíž by se domáhaly vyloučení téže věci z majetkové podstaty, by nutně musela být zamítnuta a tyto osoby by nadále mohly uplatňovat svá práva k této věci mimo rámec insolvenčního řízení. Naopak pravomocné rozhodnutí, jímž by byla žaloba zamítnuta, nezakládá překážku věci rozsouzené ve vztahu dalším osobám, jež tvrdí, že majetek neměl být do soupisu zahrnut. Principiálně tedy není vyloučeno, aby soud postupoval v obou řízeních souběžně (za předpokladu, že tomu nebrání procesní ekonomie), případně (jsou-li k tomu splněny všechny podmínky), aby obě řízení spojil ke společnému projednání.

Nejvyšší soudu v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 40/2013 ze dne 27.11.2013 na dané téma rovněž dovodil, že tam, kde se vedle postupu dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nabízí soudu (jako možný) postup dle § 112 odst. 1 o.s.ř., má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení. Institut spojení věcí vede (tím, že řízení pokračuje) k naplnění účelu občanského soudní řízení vymezeného ustanovením ust. § 6 o.s.ř., kdežto využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. Bez posouzení uvedených otázek nelze o přerušení řízení rozhodnout.

Soudu prvního stupně je v této souvislosti třeba především vytknout, že napadené usnesení neodůvodnil způsobem zákonem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů při posuzování nezbytnosti (či vhodnosti) přerušení řízení vycházel a na jakém podkladě své závěry učinil. V odůvodnění se totiž omezil pouze na obecné konstatování, že rozhodnutí v dříve zahájených sporech týkajících se téže věci může mít význam pro rozhodnutí soudu v tomto řízení a že přerušení řízení je vhodné i z hlediska hospodárnosti řízení (aby se zamezilo opakovanému provádění totožných důkazů). Konkrétně však nevysvětlil, proč (na základě jakých konkrétních skutkových zjištění) řízení v této věci přerušil a zároveň upřednostnil rozhodnutí v druhém ze souběžných řízení; sám fakt, že druhé z řízení (KSPH 65 INS 28236/2014) bylo zahájeno dříve, rozhodnutí o přerušení později zahájeného řízení neodůvodňuje. Rovněž zcela obecný odkaz na otázku procesní ekonomie není v tomto směru postačující, a to zejména s ohledem na důsledek v podobě prodloužení řízení a oddálení rozhodnutí v přerušeném řízení.

Má-li tedy napadené usnesení z hlediska jeho odůvodnění obstát, je třeba, aby soud prvního stupně vysvětlil, zda spolu obě (výše označené) věci skutkově souvisejí, v jaké fázi se řízení nacházejí, jaké důkazy bude třeba provést a zda skutková zjištění a skutkové závěry na jejich základě přijaté budou využitelné i v druhém řízení. Jinak řečeno, soud prvního stupně musí podepřít svůj závěr o ekonomičnosti dokončení jednoho a přerušení druhého řízení konkrétními argumenty, jež budou vycházet z dosavadního průběhu obou řízení. Bez takového odůvodnění je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto dospěl závěru, že napadené usnesení nelze potvrdit ani změnit, neboť je nedostatečně odůvodněno, a proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž znovu posoudí ekonomickou náročnost obou souběžných řízení v návaznosti na procesní fázi, v níž se nacházejí, a na předpokládaný rozsah dokazování, vyhodnotí, zda nejsou dány předpoklady pro spojení obou řízení, a v případě, že dospěje k závěru, že je vhodné jedno z řízení přerušit, náležitě tento závěr odůvodní.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 1. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná